Pan vikář Rudolf Šedý – apoštol severní Moravy (sepsal Aleš Zapletal, bohoslovec, na základě knihy Paměti pana vikáře Šedého, vydané v Benešově nakladatelstvím Eman v roce 2008)
Bylo mu dopřáno žít téměř celé jedno století – jeho život vymezují roky 1873 a 1970. Důležitější než pouhá délka života je ovšem to, čím je naplněn. Tento život byl naplněn živou vírou v Ježíše Krista a láskou ke všem lidem. Z obojího vyplynulo mnohé dobré dílo, zvláště na Zábřežsku, kde Rudolf Šedý působil čtyřicet let. Vzácný člověk, služebník Boží, ovšem konal dobro i na jiných místech. V letošním roce je tomu padesát let, co zemřel. Výročí je dobrou příležitostí, abychom si připomněli bratra Šedého a jeho dlouholetou službu Bohu a lidem. Následující referát je skromným pokusem o takovou vzpomínku. Paměti, které pan vikář ke stáru sepsal, k tomu poskytují dostatek podkladů. Tady budeme moci připomenout jen některé události z jeho života. Úplnější obraz lze získat přečtením celých pamětí, což vřele doporučuji.
Rudolf Šedý, známý jako apoštol severní Moravy, je spojen především se Zábřežskem. V letech 1908- 1948 zde působil jako duchovní evangelické církve ve sborech ve Svébohově a v Hrabové. Sloužil také rozlehlé diaspoře, která se v okolí postupně rozrůstala. Pocházel ovšem z Vysočiny, z městečka Jimramova, kde měl jeho otec malé hospodářství. Otec, rovněž jménem Rudolf, byl dvakrát ženatý. Jeho první žena předčasně zemřela, a tak se oženil podruhé s její sestřenicí, rozenou Musilovou z Prosetína. Z prvního manželství měl tři dcery, ze druhého tři syny a jednu dceru. Syn Rudolf se narodil jako prostřední syn. Rodina patřila do reformované církve, která měla přímo v Jimramově kostel, jehož historie sahala až do doby po vydání tolerančního patentu. V rodině bylo zvykem začínat a končit den společnou modlitbou. Modlili se také před jídlem.
Do kostela chodili pravidelně a děti měly ve škole výuku evangelického náboženství. Otec měl široké znalosti, zvláště z historie, které načerpal z četby mnoha knih. Četl Komenského, Palackého, Kollára a další spisovatele. Měl velký zájem na tom, aby také jeho děti získaly vzdělání. Kvůli nedostatku peněz však nemohly studovat. Dcery pracovaly jako služebné v měšťanských rodinách v Brně a ve Vídni, dokud se nevdaly. V devatenáctém století, o němž vyprávíme, bylo zvykem, že dívky takto sloužily. Možností vzdělání pro ně v té době bylo velice málo. Synové by byli mohli jít studovat, ale jak už jsme řekli, rodina neměla dostatek peněz. Proto po absolvování základní školy šli do učení.
Rudolf se nejprve učil kovářem u strýce Ouředníka v nedaleké Poličce. Počítalo se s tím, že po vyučení by nastoupil do odborné školy a později by mohl pracovat jako vojenský kovář. V tomto učení však zůstal jen krátce, snad půl roku. Nastoupil na podzim a následující zimu vážně onemocněl. Byl asi měsíc upoutaný na lůžko.
Pak už se do kovárny nevrátil, toto řemeslo se mu nelíbilo. Dodejme, že jeho otec zřejmě respektoval volbu synů, kam se půjdou učit a nenutil je do určitého řemesla. Rudolf posléze nastoupil do učení k panu Lanovi, knihaři a knihkupci ve Svitavách. Tato práce se mu líbila více. Učení trvalo tři roky. Během této doby se účastnil také výuky na nově zřízené průmyslové pokračovací škole. K vyučovaným předmětům patřila obchodní korespondence, počty, účetnictví, technické kreslení a rýsování.
Vedle toho si zde žáci zdokonalovali němčinu četbou německých článků. Během let v učení začal Rudolf Šedý se svou celoživotní zálibou – fotografováním, což v té době byl koníček velmi neobvyklý. Přivedl jej k tomu dělník z knihařské dílny, kde byl v učení. Svůj první aparát si Rudolf Šedý sám vyrobil. Ke konci tříletého období učení přišel do Svitav jeho mladší bratr Gustav, který se zde učil hodinářem. Několik měsíců, co ve Svitavách byli spolu, chodívali na nádraží pozorovat vlaky. Pro chlapce z městečka v horách, kam železnice nevedla, to byla neobvyklá podívaná.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Aleš Zapletal Datum: 29. ledna 2021 Foto: hrabova.evagnet.cz
