VŠECHNO JE JINAK aneb jak být svobodný od démona nedůvěry

Zpochybňování motivů

Na začátku roku 2021 při druhém lockdownu mi zatelefonoval jeden duševně nemocný muž z psychiatrické léčebny. Chtěl ode mne ve svém stavu pomoci radou, rozhovorem a modlitbou. S tímto mužem jsem se seznámil již v devadesátých letech, pak jsem ho dlouhou dobu neviděl. Svůj život si velmi poničil zálibou v ufologii a okultismu. Neměl žádné přátele. Z našich telefonátů vznikl vztah, ve kterém ho povzbuzuji a vedu do vztahu s Bohem. 

Před Vánocemi jsme si s manželkou říkali, že by bylo dobré, kdybychom ho navštívili. Za pár dní tento muž sám zavolal a vyjádřil nesmělou touhu, jestli bychom ho nepřijeli navštívit. Na začátku ledna jsme přijeli na návštěvu, vzali ho na oběd a prošli se s ním po okolí jeho nynějšího bydliště. Bylo to velmi pěkné setkání a tento muž byl očividně povzbuzen, což bylo naším cílem.

Za pár dní mi volal, že se strhla ohromná lavina a že bude muset ukončit náš vztah. Od množství lidí okolo něho se vzedmula vlna zpochybnění našich motivů a tlaku, aby se přestal s námi stýkat. Že k tomu nebyl žádný reálný důvod snad ani nemusím uvádět. Sloužili jsme mu jako Pánu, protože v Božích očích má velikou cenu. Ježíš na kříži zemřel za jeho hříchy, aby mohl žít.

Někteří lidé nedokázali pochopit, jak se někdo více než rok může někomu věnovat a nemít z něho žádný hmotný zisk. Již před návštěvou mu radili, aby nám nedával žádné peníze a hlavně, aby nám nic nepodepisoval. Za tím přece musí být skryté postranní úmysly a zištné důvody, anebo ne? Představa, že bychom to dělali „jen“ z přátelství byla pro ně nepochopitelná. Možná i záviděli.

Přemýšlel jsem, kdo je zde vlastně duševně nemocný. Také jsem si vzpomněl na výrok psychiatra Radkina Honzáka, že všichni žijeme v blázinci. Připadá mi, že duševně nemocní lidé mají stejné potíže jako mnoho „zdravých“ lidí, jen to mají někdy znásobené.

Vždy vedu tohoto muže k dospělému samostatnému myšlení a jednání. Řekl jsem mu, že musí sám posoudit, jestli mu vztah se mnou škodí, a jestliže mu prospívá, musí si ho umět sám obhájit. Vše ať je posuzováno podle ovoce. K jeho i naší lítosti jsme náš vztah pod tlakem druhých museli ukončit…

Modlili jsme se s manželkou za to, odpouštěli křivá obvinění a čekali na Boha. V dalším období tohoto muže navštívili lidé z organizace, která pomáhá duševně nemocným, a když jim popsal svůj problém a oni uviděli pozitivní vliv našeho vztahu, rázně ho vyzvali, aby jednal jako dospělý muž a náš další vztah si prosadil. To se poté i stalo.

Proč to vše tak podrobně rozepisuji? Připadá mi, že hysterická reakce okolí zmíněného muže je obrazem naší společnosti, které vládne nedůvěra. Zčásti je to zřejmě ovoce mediálních drbů, nekonečných přihlouplých seriálů a masáže skrze detektivní příběhy (což je jeden z nejoblíbenějších televizních žánrů). 

Systémová nedůvěra

Také je to však duch dnešní doby, který se projevuje zvláště v systémové nedůvěře, což je nedůvěra ve stát, politiky, autority obecně, instituce, oficiální zdroje a vyjádření atp. Jistě, abychom mohli někomu důvěřovat, musí být důvěryhodný. Nedůvěřuje se však všem, i charakterním lidem, kteří nesou ovoce. Vše se zpochybní, všechno je jinak, nedůvěřuje se programaticky, předem – apriori.

Jenomže bez důvěry se nedá vůbec žít. Kdybych nikomu a ničemu nedůvěřovat, nemohl bych v lidské společnosti vůbec fungovat. Nemohu se pak spolehnout na pravdivost ničeho. A to je problém dnešní společnosti. Tato systémová nedůvěra uvolňuje chaos a zmatek.

Jistě, korupce, úplatky a mafiánské praktiky důvěryhodnosti systému nedodávají, proto vždy vítám, když je zvláště v moci postavený podvodník spravedlivě odsouzen. Modlíme se za prosazování spravedlnosti a práva a za to, aby bylo podvádění velmi nevýhodné. Jsem vděčný za všechny odvážné státní zástupce poslední dekády.

Před dvěma lety jsem měl sen, ve kterém jsem viděl ohně, násilí a veliký chaos v některých velkých městech západní Evropy. Na začátku roku 2021 jsem viděl, jak i do naší země přichází chaos. Vnímal jsem, že je způsoben kritikou, nespokojeností a vzpourou vůči vládě, která nás naopak chrání podle slova apoštola Pavla Římanům 13. Vždy jsem s tím vnímal Boží výzvu k modlitbám.

Nedůvěra jako živná půda pro dezinformace

Nedůvěra zachvátila myšlení a vztahy lidí západního světa. Nedůvěra v pravdu, v autority, v dobré úmysly druhých, v nezištné motivy… Naproti tomu lidé čerpají a nekriticky věří neoficiálním, nesystémovým zdrojům, čímž se sami usvědčují z nelogického a nemoudrého jednání. Co když neoficiální zdroje jsou nepravdivé? Co když jsou nepravdivé oficiální i neoficiální zdroje? Co když jsou oficiální zdroje pravdivé? Kdo se v tom má vyznat? Potřebujeme se však o něco opřít! Jestliže je „oficiální“ apriori nedůvěryhodné, protože nějak souvisí s autoritami, ke kterým mám také apriori nedůvěru, jednám nerozumně a jdu přímou cestou do bludů a konspirací. 

Nacházíme se ve válce slov, která možná přeroste ve válku fyzickou. V této dezinformační smršti má Rusko prim. Nechápu, jak někteří lidé mohou zbaštit ruskou propagandu i s navijákem. Vždyť sami známe přeznačení obsahu slov jako například místo okupace bratrská pomoc. Nevím, jak pro někoho může být Putin vedle Lukašenka a Si Ťin-pchinga důvěryhodný. Když se podíváme na dějiny Ruska, vidíme, že duch samoděržaví je stále přítomen. Největší stát světa má stále potřebu se rozšiřovat na úkor druhých. Donbas na Ukrajině je po rozpadu Sovětského svazu již páté Ruskem okupované území po Krymu, Abcházii a Jižní Osetii v Gruzii a Podněstří v Moldavsku.

Otrocká mentalita vidí všude nepřátele a soupeře. Prosperující soused je pro otrocké myšlení ohrožení. Kéž mnoho Rusů nalezne synovskou mentalitu místo otrocké skrze poznání Ježíše Krista. Kéž je Bůh milostiv Ukrajině, tak sužované v posledním století sovětskými a ruskými vůdci, a kéž se obrátí celým srdcem k Zachránci, Pánu Ježíši Kristu. Kéž je Putin zastaven ve své uzurpátorské politice a bolševických způsobech. Kéž lidé v západním světě ve své systémové nedůvěře nenalítnou Putinovým bludům a dezinformačním webům. Je agresor mírotvorce a zachránce, nebo je král nahý? Bůh nás volá k modlitbám!

Cesta z nedůvěry do obezřetné důvěry

Abychom nepadli do bludů, případně z bludů vyšli, potřebujeme si osvojit jednoduchou dětskou víru v dobrého nebeského Otce a v neměnnou pravdu Božího slova. Bůh chce dát tuto víru jako dar všem, kteří ho o to v pokoře celým srdcem žádají. Rozvíjíme pak ve svém životě důvěrný vztah s důvěryhodným Bohem. Ježíš řekl, že je Pravda (viz J 14,6). Jako Boží synové a dcery se učíme důvěřovat Bohu i lidem ve vztazích, ve kterých se nacházíme. Autority pro nás již nejsou ohrožením, ale požehnáním, za které se přimlouváme. Jistěže jsou lidé v autoritě nedokonalí a chybují. Jsem však vděčný za naši nedokonalou vládu a politickou situaci v naší zemi.

Pokud jsme měli toto předznamenání vše zpochybňující nedůvěry, čiňme z toho pokání. Nehřešme tím, že bychom předávali nehodnověrné informace z neověřených zdrojů. Již nejsme démony nutkáni vše zpochybňovat a vše kritizovat. Učíme se děkovat, chválit, povzbuzovat, přimlouvat a napomínat s cílem budovat. Bůh nám skrze modlitbu dává své pohledy na různé situace.

Ježíš znal reálný svět, proto řekl: Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi… (Mt 10,16-17) Obezřetnost, opatrnost či prozíravost je velmi důležitá vlastnost, pokud jde ruku v ruce s prostým, ryzím a bezelstným charakterem. Obezřetnost ale není apriori podezřívavost a nedůvěra. Obezřetný či prozíravý muž postavil skrze poslušnost Božího slova svůj dům na skále (viz Mt 7,24). 

Když rozvíjíme vztahy s druhými skrze důvěru, budeme někdy zklamáni. Láska je zranitelná a láska vede k odpuštění. Nesmíme zahořknout a mít vůči druhému předznamenání. Jistě, nedůvěryhodný člověk potřebuje svým jednáním získat či znovuzískat důvěru, což trvá nějaký čas. Jsme bezelstní, ale ne hloupí. 

V důvěře je naše síla, ve všezpochybňující nedůvěře je naše slabost a porážka. Neboť toto řekl Panovník Hospodin, Svatý Izraele: V návratu a klidu budete zachráněni, v utišení a v důvěře bude vaše síla. (Iz 30,15 ČEP) 

Článek byl napsán ještě před plnou Ruskou invazi v ónoru 2022

Autor: Tomáš Korčák Datum: 7. března 2024 Foto: Pixabay – ilustrační

Tags: ,,,

17 Komentáře

  1. Děkuji za pěkné svědectví. Duchovně rosteme jedině tak, že co jsme přijali z Písma, uvádíme do praxe. A Ježíš nám ukládá, abychom se snižovali k odstrčeným a ztrápeným, než preferovali mudrce a mocné tohoto světa. Pak si od těch mocných a mudrců získáme celkem zdravý odstup, kdy je nebudeme ani baštit i s navijákem, ani nenávidět a démonizovat.

    Odpověď
  2. V článku čteme:

    „Nacházíme se ve válce slov, která možná přeroste ve válku fyzickou. V této dezinformační smršti má Rusko prim. Nechápu, jak někteří lidé mohou zbaštit ruskou propagandu i s navijákem. Vždyť sami známe přeznačení obsahu slov jako například místo okupace bratrská pomoc. Nevím, jak pro někoho může být Putin vedle Lukašenka a Si Ťin-pchinga důvěryhodný. Když se podíváme na dějiny Ruska, vidíme, že duch samoděržaví je stále přítomen. Největší stát světa má stále potřebu se rozšiřovat na úkor druhých… Kéž je Putin zastaven ve své uzurpátorské politice a bolševických způsobech. Kéž lidé v západním světě ve své systémové nedůvěře nenalítnou Putinovým bludům a dezinformačním webům. Je agresor mírotvorce a zachránce, nebo je král nahý? Bůh nás volá k modlitbám!“

    Zase má někdo v rozporu s Ježíšovým příkladem (L 12:13-14) potřebu pasovat se do role soudce a rozhodčího mezi národy a nasazovat Putinovi psí hlavu? Vždyť stejně dobře by mohl napsat někdo jiný, a to ve shodě se slovy ap. Pavla (Ř 13:2), že ruský vpád na Ukrajinu je jen zákonitým Boží soudem za majdanskou vzpouru proti legálnímu prezidentovi a Putin je pouze Božím služebníkem vykonávajícím zaslouženou odplatu, tak jako jím byl svého času Nevúkadrecar (Jr 27:4-6).

    Nasazoval snad podobným způsobem psí hlavu Ježíš Tiberiovi či ap. Pavel Neronovi? Tak proč se dnes někteří křesťané cítí být povoláni to dělat, když pro to v Novém zákoně nemají žádné opodstatnění?

    Je opravdu zarážející, kolik křesťanů má dnes potřebu uchylovat se k nějakým pokleslým politickým agitkám v kontrastu s tím, co čteme v Novém zákoně.

    Odpověď
  3. Tomáš Korčák

    Je to smutné, když ani věřící nedokáží rozeznat agresora od oběti, dobré od zlého a pravdu od lži. Je to podobné Německu před válkou a za 2. světové války. Kéž jsme podobni „Vyznávající církvi“ té doby. V celém Písmu jsme vybízeni, abychom věci nazývali pravým jménem, pravdivě vše rozsuzovali a stáli na straně spravedlnosti a práva. Vaše citace Písma jsou vytržené z kontextu. Jistě, ne vždy jsou všechny věci jasně černobílé, ale v tomto případě od začátku naprosto ano. Putinovo jednání musíme jasně odsoudit podobně jako Hitlerovo. To není zápas Východu se Západem, jak se nám snaží ve své lživé propagandě namluvit, ale obrana suveréního státu před nenasytným agresorem, který si ve své pýše dělá zálusk na další a další země. A ve světě je mnoho dalších agresorů, kteří vyčkávají, jak dopadne Putinovo dobyvačné jednání, které porušuje mezinárodní právo.
    Tento článek jsem napsal 3 dny před vypuknutím války na Ukrajině. Poté jsem přímo na Putinovo jednání napsal ještě dva další dva články: https://tomaskorcak.cz/2022/03/19/beda-tem-kdo-tahnou-vinu-provazy-klamu/
    https://tomaskorcak.cz/2022/11/25/putin-a-ekologicka-pornografie/

    Odpověď
  4. Potěšilo mě pane Korčáku, že zachováváte stejný postoj, jako zachoval Ježíš za všeobecně identické situace, kdy plnil své poslání zde na Zemi. Vy svým posláním naplňujete totéž a možná ještě lépe …

    Odpověď
  5. Ad Tomáš Korčák

    Napsal jste:

    „Je to smutné, když ani věřící nedokáží rozeznat agresora od oběti, dobré od zlého a pravdu od lži.“

    Je tedy smutné, že ani Ježíš „nedokázal rozeznat agresora od oběti“, když ve své reakci na zprávu o Pilátově povraždění obětujících Galilejců (L 13:1) nezačal organizovat odboj proti Římanům ani Piláta neoznačil za agresora, nýbrž využil tuto zprávu pouze k tomu, aby své posluchače vyzval k pokání (L 13:2-3)? Jinak tuto krutou politickou událost nijak nekomentoval, přestože se udála přímo v jeho vlastní zemi. Nebo si snad myslíte, že tím agresorem byli oni obětující Galilejci, kteří byli zabiti při svém nejsvětějším náboženském úkonu? Proč tedy Vy máte potřebu komentovat politické události dokonce v cizí zemi, když u Ježíše ani u apoštolů nic takového nevidíme?

    Napsal jste:

    „Je to podobné Německu před válkou a za 2. světové války. Kéž jsme podobni „Vyznávající církvi“ té doby.“

    Pro mne je podstatnější být podoben Ježíši a apoštolům. Pro Vás ne? Nový zákon pro Vás není dostačujícím návodem a kritériem?

    Napsal jste:

    „V celém Písmu jsme vybízeni, abychom věci nazývali pravým jménem, pravdivě vše rozsuzovali a stáli na straně spravedlnosti a práva.“

    Jak stál Ježíš na straně spravedlnosti a práva v případě těch povražděných Galilejců (L 13:1)? Jak stál Ježíš na straně spravedlnosti a práva ve sporu oněch bratří o dědictví (L 12:13-14)? Budete se muset smířit s tím, že Ježíš neřešil světské spory a relativní světskou spravedlnost, ale kázal spravedlnost Božího království (Mt 6:33), které není z tohoto světa (J 18:36), a proto se za ně nebojuje světskými prostředky (Mt 26:52). Nenechal se zatahovat do světských rozmíšek (Mk 12:13-17). Proč by to tedy měli činit křesťané, byť ve jménu nějaké domnělé spravedlnosti a práva?

    Napsal jste:

    „Vaše citace Písma jsou vytržené z kontextu“

    V čem jsou vytržené z kontextu? Proč nejste konkrétní? Je velmi laciné označit něco za vytržené z kontextu, aby proti tomu pak nebylo zapotřebí jasně argumentovat.

    Napsal jste:

    „Putinovo jednání musíme jasně odsoudit podobně jako Hitlerovo. To není zápas Východu se Západem, jak se nám snaží ve své lživé propagandě namluvit, ale obrana suveréního státu před nenasytným agresorem, který si ve své pýše dělá zálusk na další a další země.“

    Musíme jasně odsoudit? Proč? Znovu se ptám. Proč Ježíš tedy jasně neodsoudil jednání Tiberiovo či Pilátovo? Proč ap. Pavel jasně neodsoudil jednání Claudiovo (Sk 18:2) či Neronovo?

    Mimochodem, Vy se domníváte, že rozumíte přesně pozadí všech často i staletých sporů mezi národy, abyste se cítil dostatečně oprávněn mezi nimi rozsuzovat? Jestliže ano, pak zmůžete více než Ježíš, který se necítil povolán rozsoudit ani banální rodinný spor (L 12:13-14). Nebo jen podléháte rétorice (propagandě) té či oné svářící se strany tohoto světa?

    Napsal jste:

    „A ve světě je mnoho dalších agresorů, kteří vyčkávají, jak dopadne Putinovo dobyvačné jednání, které porušuje mezinárodní právo.“

    Nevšiml jsem si, že bychom někde v NZ byli nabádáni, abychom se zabývali mezinárodním právem. Křesťané přece mají hledat spravedlnost Božího království, ne usilovat nastolovat na tomto světě nějakou pochybnou spravedlnost, kterou jiní vidí jako zjevnou nespravedlnost. Americké napadení Srbska či Iráku je přece také mnohými považováno za flagrantní porušení mezinárodního práva. Proč by do těchto světských sporů měli křesťané jakkoli ingerovat?

    Četl jsem na tomto webu řadu článků od křesťanů, kteří jen do křesťanského prostředí, do církve, vnášejí světské spory, světskou propagandu. Zatím jsem tu však nezaznamenal žádný článek, který by třeba vyzýval Ukrajince k pokání za majdanskou vzpouru (Ř 13:2), v jejímž důsledku přišla současná válka. Což je celkem zarážející vzhledem k tomu, jak bylo dříve v křesťanských kruzích módní vyznávat za národy hříchy, které se mnohdy udály před staletími a „svazovat“ nejrůznější teritoriální duchy, kteří se na tyto hříchy navázali a danou oblast pak ovládali. Dnes už to pod vlivem současné světské válečné euforie vyšlo z módy?

    Odpověď
  6. Pan Korčák právě svým odvoláváním se na křesťanovu „prioritu“ ohledně schopnosti rozeznávat co je správné dobro a zlo, stejnou měrou potvrzuje bludný kruh, na který nás upozorňuje právě Písmo a to hned na jeho samém začátku. Ježíšův kříž nám nedal schopnost rozeznáváním „správného“ dobra a zla právoplatně vyjít z tohoto světa, ale byly a jsou nám odpuštěny naše hříchy proto a právě proto, abychom se již znovu a znovu do dění tohoto světa nezaplétali. A skutečnost, že papež dostal nežádoucím zásahem do tohoto světa „přes prsty“, právě dokazuje povahu a charakter tohoto světa a potvrzení pravdivosti Písma.
    Pak si ale položme logickou otázku, kdo se vlastně koho více bojí, kdo koho poslouchá a kdo komu slouží?

    Odpověď
  7. Putin rozpoutal před dvěma lety válku na Ukrajině. Každý den dopadají na Ukrajinu rakety a ničivé drony. Každý den tam umírají neviní lidé. Statisíce Ukrajinců uteklo před válkou a mnoho z nich našlo domov i v naší zemi a v českých domácnostech. Putin vede dezinformační válku a snaží se pomocí lží rozklížit jednotu demokratického světa. Taková je realita. Jako křesťané jsme voláni do modliteb a přímluv za všechny národy. Jsme také voláni do toho, abychom hájili právo, spravedlnost a byli milosrdní jako je náš Bůh Otec. Strkání hlavy do písku v této situaci je nejen nekřesťanské ale také útěkem před pravdou. Neopakujme prosím stejné chyby, kterých se dopustili křesťané v Německu za druhé světové války, kteří ztratili rozeznání a podporovali Hitlera. Bůh nám dává odvahu a schopnost rozlišovat pravici od levice a zlo od dobra.

    Odpověď
  8. Pane Mrázku,
    vše se prioritně odvíjí od kvality a hloubky vztahu člověka k Bohu a tím nevyhnutelně i k CELĚMU Stvoření. Opakuji,
    CELÉMU Stvoření. Pokud si zpětně sypeme za někoho popel na hlavu (konkrétně donekonečna omílaný Hitler), nikam se v orientaci a posuzování dějů tohoto světa reálně neposuneme. Je hodně problematické přijmout skutečnost, že Hitler se dostal k moci liknavostí a benevolencí německých křesťanů (ale samozřejmě to nebyli pouze oni) a konečným důsledkem všech hrůz, které 2. svět. válka přinesla, bylo jen takovým „nedopatřením“ 60 milionů obětí a především ze řad Židů a Rusů. Možná mám nízké IQ nebo jsem prostě mentálně jednodušší, ale pokud se odkazujete na Hitlera, jak se mu podařilo dostat k moci a rozpoutat světový válečný konflikt, tak nesměřuje ve skutečnosti tento svět k tomu samému (a ještě hroznějšímu), pouze jinými cestami?

    Odpověď
  9. Tomáš Korčák

    Myslím, že kněz nebo levita, kteří se nezaplétali s hříšným a nepravověrným napadeným Samařenem, mohli mít podobné názory jako Vy. Vždyť Samařan byl souzen samotným Hospodinem, tak co bychom mu pomáhali! Anebo to tak není? Nemáme jako křesťané povinnost pomoci lidem a zemi, která byla napadena krvelačným agresorem? Já se o to snažím a vedu k tomu i druhé: pomáhat prakticky uprchlíkům v naší zemi, pomáhat finančně postiženým na Ukrajině a modlit se, aby spravedlnost a právo zvítězilo nad zlovůlí fanatického agresora. Jako církev totiž máme být „domem modlitby pro všechny národy“ (Iz 56,7). Používáme v tom duchovní zbraně jako je modlitba a půst. Chceme být praktičtí a chceme být vedeni spravedlností, právem, pravdou a láskou (to je ten kontext, který jste v mé předešlé odpovědi neviděl). Pokud chcete nějaká místa Písma, tak z těch stovek veršů můžu vybrat třeba tyto:
    Prosazovat spravedlnost a právo je před Hospodinem výbornější než oběť. (Př 21:3)
    Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem! (J 7:24)
    Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. (Ef 5:9-13)
    Že Ježíš všechno nekomentoval a držel se svého úkolu na tom přece nic nemění. Ani my nemusíme vše komentovat. Válka na Ukrajině se nás však velmi dotýká, a ještě zřejmě bude více. Jako křesťané musíme v pravdě stát na straně napadených a utlačovaných a nenaletět na lživou propagandu Putina. To je ta druhá rovina jeho války – virtuální, které jste očividně účasten i Vy.
    Nedomnívám se, že rozumím všem sporům mezi národy, i když jsem již pár knih o Ukrajině a Rusku přečetl. Též jsem mluvil s mnoha Ukrajinci a dvakrát vyučoval na biblické škole na Ukrajině. Na naší věci, o které hovoříme, však dějinné události mezi Ruskem a Ukrajinou vůbec nic nemění, agresor je agresorem a napadená oběť je napadenou obětí. Spravedlnost a právo máme jasně zastávat na jakýchkoli rovinách, jinak to nedává smysl. Nevím, proč by Ukrajinci měli činit pokání za Majdan. Neměli bychom činit pokání za sametovou revoluci? Anebo rovnou za vznik Československa? Nebylo Boží vůlí zůstat součástí Rakouska-Uherska? Nebylo hříchem, že nám v roce 1945 přišla na pomoc sovětská a americká armáda? Nebylo naše obsazení fašistickým Německem Božím soudem? To jsou přece nesmysly podobně jako Vaše argumentování ohledně války na Ukrajině.

    Odpověď
  10. Ne, opravdu se nic nezměnilo. Svět stále slepě a udatně bojuje se Zlem a bez viditelného výsledku. Nástup Hitlera k moci charakterizuje nezodpovědnost a benevolence okolního světa.
    Takže pozor, svět se poučil !!!
    Svět se tedy „poučil“ a zvolil druhý extrém – sjednotil se a zavčas vydatně „přikládá pod kotel“. Nesměřuje však i tato varianta ke stejnému výsledku nebo s velkou pravděpodobností ještě hrůznějšímu?
    Takže křesťané: „Opravdu znáte a bojíte se Boha?“

    Odpověď
  11. „Před dvěma lety jsem měl sen, ve kterém jsem viděl ohně, násilí a veliký chaos v některých velkých městech západní Evropy. Na začátku roku 2021 jsem viděl, jak i do naší země přichází chaos. Vnímal jsem, že je způsoben kritikou, nespokojeností a vzpourou vůči vládě, která nás naopak chrání podle slova apoštola Pavla Římanům 13.“

    A ten chaos , to je způsobeno „kritikou“, třeba tzv. migračního paktu*)? Nebo nespokojeností s vládou která „nás chrání“ třeba před kovidem**)? Nebo „vzpourou vůči vládě“ která nás chrání pomocí grýndýlu před :
    – vařením
    – globálním vařením
    – doutnáním
    – peklem
    – spálením
    – umrznutím
    – novou dobou ledovou ***)

    …a před vysokými důchody, nízkou inflací, před levnými potravinami……….

    *) https://www.konzervativninoviny.cz/jak-je-to-s-rakusanovou-vyjimkou-v-migracnim-paktu/?cn-reloaded=1
    **) https://c19early.org/ace …. to asi nepochopíš milý čtenáři, jsi velmi chytrý, ale asi ti to nedojde
    ***) https://www.krestandnes.cz/dan-drapal-zeme-spalena-ci-kvetouci/

    Odpověď
  12. Ad Tomáš Korčák

    Napsal jste:

    „Myslím, že kněz nebo levita, kteří se nezaplétali s hříšným a nepravověrným napadeným Samařenem, mohli mít podobné názory jako Vy. Vždyť Samařan byl souzen samotným Hospodinem, tak co bychom mu pomáhali! Anebo to tak není?“

    Jestliže zde chcete argumentovat tím známým podobenstvím, tak byste si ho měl v prvé řadě aspoň pořádně přečíst. Ten napadený totiž není Ježíšem označen jako Samařan. Samařenem byl ten, kdo tomu blíže neurčenému napadenému („jeden člověk“ L 10:30), možná Judejci, na rozdíl od oněch lhostejných pravověrných náboženských představitelů nezištně pomohl. To zaprvé.

    Zadruhé, i kdybyste neudělal to faux pas s tím „napadeným Samařanem“, je argumentace tímto podobenstvím ve vztahu k napadené Ukrajině neadekvátní, poněvadž ten „jeden člověk“ (L 10:30), jehož přepadli lupiči, nebyl přepaden pro nějaké své konkrétní provinění (alespoň Ježíš nic podobného nenaznačuje), zatímco Ukrajinci byli Ruskem napadeni v jasné příčinné souvislosti se svým proviněním vzpourou proti vládní moci, kvůli čemuž na ně přišel tento soud (Ř 13:2).

    Napsal jste:

    „Nemáme jako křesťané povinnost pomoci lidem a zemi, která byla napadena krvelačným agresorem? Já se o to snažím a vedu k tomu i druhé…“

    Já přece nikterak netvrdím, že lidem, kteří jsou postiženi válkou, ačkoli si ji zavinili sami svou vzpourou proti vládní moci (Ř 13:2), nemají křesťané pomáhat (sycení, ošacení, léky apod.). Naopak, na základě Mt 25:36 trpícím pomáhat nesporně mají. Rozhodně jim však nemohou pomáhat vojensky či zasíláním zbraní (Mt 5:39n; 26:52). A také tyto lidi trpící válkou en bloc nemohou líčit jako nevinné oběti nějakého rozmaru jakéhosi agresora. Kdyby se na Majdanu nevzbouřili proti prezidentovi, tak by nenastala občanská válka a v důsledku ní by se nekonal ani žádný Putinův vpád na Ukrajinu. To je evidentní kauzalita.

    Putinův vpád na Ukrajinu proto nelze v žádném případě líčit jako nevyprovokovanou agresi, jako to do světa vytrubuje Bílý dům a po něm jeho servilní papoušci u nás i jinde. Nelze to líčit tak, že nějaký zlý Putin si svévolně usmyslel, že prostě vpadne na mírumilovnou nacismuprostou Ukrajinu. Ten vpád měl dlouhou osmiletou předehru, během níž Západ soustavně přiléval olej do ohně Majdanem zapříčiněné občanské války. Takže Putin vzhledem k těmto skutečnostem projevoval dlouho až „nebeskou“ trpělivost.

    Napsal jste:

    „Prosazovat spravedlnost a právo je před Hospodinem výbornější než oběť. (Př 21:3)

    Ježíš nás ovšem na rozdíl od SZ, který staví na pozemském království Izraele, nevybízí k prosazování světské spravedlnosti, nýbrž k hledání Božího království a JEHO SPRAVEDLNOSTI (Mt 6:33), které není z tohoto světa (J 18:36). Sám se světskou spravedlností nezabýval. Nijak neřešil, zda je nespravedlivé, že jeho národ musí trpět pod jhem Římanů. Neřešil žádné historické spory mezi národy, kdo je v právu a podobně. Proč by tedy zdejší křesťané měli řešit to, že Ukrajinci musí trpět pod agresí Ruska nebo ruskojazyčné obyvatelstvo Ukrajiny pod agresí ukrajinských nacionalistů?

    Napsal jste:

    „Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem! (J 7:24)“

    Vezmete-li v potaz kontext tohoto verše, zjistíte, že tato výzva se týká rozsuzování náboženského sporu o dodržování pravidel svěcení šábbatu, ne profánního rozsuzování, což jasně dokazuje skutečnost, že Ježíš odmítl aplikovat spravedlivý soud na rozsouzení sporu dvou bratrů o dědictví (L 12:13-14), stejně jako ho odmítl aplikovat na spor, zda se mají platit daně okupační mocnosti (Mk 12:14-17), která je mimo jiné používala na financování okupace Ježíšova národa, na financování své vražedné mašinérie. Z profánního světského hlediska okupovaného a vysávaného židovského národa placení daní nepřátelské mocnosti přece nemohlo být považováno za spravedlivé, nýbrž za sebevražednou nespravedlnost.

    „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mk 12:17) To znamená, nezabývejte se tím, zda výběr daní od podmaněného národa je něčím spravedlivým, nezabývejte se tím, zda tyto daně vybírá císař oprávněně, zda vás při tomto výběru odírá a existenčně likviduje (někdy i prodejem do otroctví). To není vaše starost. Vy ty daně plaťte a nestarejte se o to, jak je s nimi nakládáno, zda spravedlivě nebo nespravedlivě. Vy se starejte o Boží království (Mt 6:33), ne o politiku tohoto světa.

    Napsal jste:

    „…Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. (Ef 5:9-13)

    Opět Vás musím odkázat na kontext Vámi citovaných veršů, z něhož vyplývá, že tyto verše poukazují na nečistotu a svůdce v církvi, ne na nespravedlnost tohoto světa (Ef 5:6-7), který leží celý ve Zlém (1 J 5:19), takže není třeba nějak speciálně odhalovat jeho jednotlivá zla (1 J 2:16), což se ovšem má dít v církvi (Ef 5:11).

    Napsal jste:

    „Že Ježíš všechno nekomentoval a držel se svého úkolu na tom přece nic nemění. Ani my nemusíme vše komentovat. Válka na Ukrajině se nás však velmi dotýká, a ještě zřejmě bude více.“

    Ano, Ježíš neměl potřebu komentovat okupaci své vlastní země Římany. Ale vy máte potřebu komentovat okupaci cizí země jinou cizí zemí (Ukrajiny Ruskem). Ježíš neměl potřebu komentovat vraždění svých spoluobčanů římskou okupační mocností (L 13:1-2), ale vy máte potřebu komentovat vraždění ne Vašich spoluobčanů v nějaké cizí zemi. Chcete snad být ježíšovější než Ježíš?

    Ježíš nejen, že světské spory nekomentoval, on je programově odmítal řešit (L 12:13-14; J 6:15). A že se nás válka na Ukrajině velmi dotýká? Dotýká se nás tak, jako kterákoli jiná válka ve světě. Války nejsou nic neobvyklého. Ježíš sám nás na to předem upozorňuje, že války zde budou (Mt 24:6-7). Nikde však ani slovem nenaznačuje, že bychom je měli jakkoli řešit a přiklánět se na tu či onu stranu, k tomu či onomu národu. Že Vy pociťujete nějakou speciální příchylnost zrovna k ukrajinskému národu, je Váš osobní problém, ne problém křesťanů všeobecně. Tak se jim nesnažte tuto svou příchylnost imputovat.

    Napsal jste:

    „Jako křesťané musíme v pravdě stát na straně napadených a utlačovaných a nenaletět na lživou propagandu Putina. To je ta druhá rovina jeho války – virtuální, které jste očividně účasten i Vy.“

    Jako křesťané máme následovat Ježíše a řídit se jeho vzorem (1 J 2:6). Jak stál Ježíš na straně napadených a zavražděných Galilejců (L 13:1-2) a svých Římem utlačovaných spoluobčanů? Tím, že jim doporučoval platit římským okupantům daně, aby na tyto své „zahraniční mise“ měli dost peněz? Vyzýval snad Ježíš své posluchače, aby nenaletěli lživou propagandu Piláta, resp. Tiberia? Nějak jsem si nevšimnul. A měl potřebu komentovat kolaboraci s Římem svých spoluobčanů, kteří naletěli na římskou propagandu? Asi těžko, když chodil na jejich hostiny (Mt 9:10; 11:19) a měl dokonce jednoho z těchto kolaborantů mezi svými učedníky (Mt 10:3; L 5:27-29). Proč tedy Vy máte potřebu komentovat putinovskou propagandu a ty kdo jsou jí podle Vás očividně účastni? Proč by se křesťané měli chovat jinak než Ježíš?

    Pokud mě implicitně označujete za služebníka Putinovy lživé propagandy, mohl bych Vám oplatit stejnou mincí a označit Vás za služebníka lživé propagandy Victorie Nuland či Sorose, jejichž rétorika je Vám zjevně blízká. Ale já nic takového dělat nebudu, poněvadž tím bych se snížil na úroveň tohoto světa, kde si ideoví protivníci navzájem vyčítají podléhání ruské či americké propagandě. Já však žádné světské propagandě nesloužím ani nepotřebuji nasazovat žádným světským představitelům psí hlavu. Já chci sloužit jen propagandě Božího království a od sporů tohoto světa, který celý ve Zlém leží (1 J 5:19), se chci distancovat. V církvi existuje už tak řada vnitřních sporů (1 K 3:3-4), není tedy žádoucí do ní vnášet navíc ještě spory ryze světské a rozšiřovat tak satanovo panství.

    Mimochodem, takticky jste se vyhnul odpovědi na mé klíčové otázky: „Proč Ježíš tedy jasně neodsoudil jednání Tiberiovo či Pilátovo? Proč ap. Pavel jasně neodsoudil jednání Claudiovo (Sk 18:2) či Neronovo?“

    Napsal jste:

    „Na naší věci, o které hovoříme, však dějinné události mezi Ruskem a Ukrajinou vůbec nic nemění, agresor je agresorem a napadená oběť je napadenou obětí. Spravedlnost a právo máme jasně zastávat na jakýchkoli rovinách, jinak to nedává smysl.“

    Z hlediska světské spravedlnosti je otázka agresorů a obětí relativní. Zastával jste se třeba práva a spravedlnosti, když majdanisté v rozporu nejen s lidským právem a spravedlností, nýbrž přímo v rozporu s Božím právem a spravedlností (Ř 13:1-2) chtěli zabít svého prezidenta, kterému se jen tak tak podařilo utéct ze země? Zastával jste se práva a spravedlnosti, když popřevratová ukrajinská armáda vraždila ukrajinské občany na Donbase? Jestliže ne, pak těžko zastáváte právo a spravedlnost na jakýchkoli rovinách…

    Napsal jste:

    „Nevím, proč by Ukrajinci měli činit pokání za Majdan.“

    Přečtěte si znovu důkladně, co o tom napsal apoštol Pavel (Ř 13:2). Možná pochopíte.

    Napsal jste:

    „Neměli bychom činit pokání za sametovou revoluci? Anebo rovnou za vznik Československa? (…) To jsou přece nesmysly podobně jako Vaše argumentování ohledně války na Ukrajině.“

    No pochopitelně, že bychom ve světle Ř 13:2 pokání za tyto revoluce činit měli. Já alespoň v Pavlově textu o žádné výjimce, kdy by byla vzpoura proti vládě přípustná, nečtu. Vy snad ano? Pokud považujete dodržování základních principů NZ pro život v tomto světě za nesmysly, pak si položte otázku, komu vlastně sloužíte.

    Odpověď
  13. Tomáš Korčák

    Vážený pane Ašere,
    Uznávám, že jsem se spletl a omlouvám se za to. Jistě, Samařan byl ten, kdo pomohl, ne oběť. Avšak to nic nemění na tom, že kněz či levita si mohli říkat, že to byla spravedlivá odplata, tak proč bychom pomáhali. Podobně jako Vy píšete: „že ruský vpád na Ukrajinu je jen zákonitým Boží soudem za majdanskou vzpouru proti legálnímu prezidentovi a Putin je pouze Božím služebníkem vykonávajícím zaslouženou odplatu, tak jako jím byl svého času Nevúkadrecar“.
    Ohledně Majdanu a Vašich zkreslených informací Vám již odpověděl Pavel V pod článkem VŠECHNO JE ŠPATNĚ aneb jak být svobodný od démona kritiky (https://www.krestandnes.cz/vsechno-je-spatne-aneb-jak-byt-svobodny-od-demona-kritiky/). Zdroj Vašich informací je zřejmě velmi dezinformační. Je to zcela opačně – na Ruskem okupovaných územích Ukrajiny byli a jsou lidé čím dál více diskriminováni (pokud zcela nesouhlasí s ruskou propagandou). Platí to zvláště o křesťanech (a vedoucích představitelích), kteří nejsou poddáni ruské pravoslavné církvi (o tom jsou i články na Křesťanu dnes, ale i v mnoha dalších zdrojích, kde se věnují pronásledované církvi). Píšete, že „Putin vzhledem k těmto skutečnostem projevoval dlouho až „nebeskou“ trpělivost.“ To je skutečně nehorázné. Tento zločinec musí respektovat hranice jiných zemí, a ne je překračovat! Ukrajina není Rusko, jak tvrdí Putinova ďábelská ideologie a k tomu jeho pokroucený výklad dějin.
    Znovu opakuji jako i v předešlých komentářích, jestliže se Boží spravedlnost neprojevuje skrze křesťany zde na zemi, je to jen prázdný filozofický konstrukt a nemá nic společného se spravedlností, zjevenou v Novém i Starém zákoně. Veršů v Písmu o spravedlnosti je tolik, a i jejich kontext je tak jasný, že spravedlnost jednoduše znamená spravedlnost, ať již zde na zemi nebo v nebi.
    Chci stát vždy na straně spravedlnosti a práva, modlím se i za Rusy, aby poznali pravdu v Ježíši Kristu a byli zachráněni. Také se modlím za jejich vysvobození i z propagandistických lží Putina. Jako církev máme být domem modlitby pro všechny národy. Bůh miluje všechny národy. A že ohledně svobodného hlásání evangelia v Rusku a života nepravoslavných církví přituhuje, není pochyb. Připadá mi, že spíše „speciální náchylnost“ máte Vy k putinovskému Rusku. Victorii Nuland neznám a od Sorose jsem nic nečetl ani neslyšel.
    Takže podle Vaší „logiky“ bychom měli činit pokání za sametovou revoluci, a dokonce i vznik Československa. To snad nepotřebuje žádný komentář.
    Naše vzájemná argumentace se již opakuje, a proto svoji diskuzi již tímto ukončuji.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář