Kdo je můj nepřítel?

Efezským 6:10-12 … A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v Jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Milí přátelé – mí i Kristovi!

Začnu dnes krátkou vzpomínkou z dětství. Když mi bylo nějakých 13 let, hráli jsme v zimě jako obvykle s kamarády na hřišti hokejbal (ten se hraje na asfaltu s hokejkami a tenisákem). Má mamka šla právě kolem a řekla, abych šel okamžitě domů – asi jsem měl nějaký průšvih, to už nevím. A já na to odpověděl, že nepůjdu, že to chci s ostatními dohrát. Mamka svou výzvu zopakovala, marně, a tak nakonec přistoupila, jednu mu vlepila a řekla, abychom koukal mazat domů. No, šel jsem s brekem… Nevím, jestli jsem v té chvíli měl svou mámu za nepřítele, ale rozhodně jsem v té chvíli nebyl schopen ji obejmout a říct jí, že ji mám rád. Přitom ona měla ráda mě a dobře udělala, že mi v té chvíli dala pohlavek. Připomněla mi, že mám mít respekt k rodičům… A nebojte se, žádné trauma jsem si z toho neodnesl. Jen tuhle vzpomínku.

Možná máte ze svého dětství nějaké podobné vzpomínky. Jako dětem a mladým dospívajícím se nám v takových chvílích zdá, že rodiče jsou proti nám, že jsou to naši protivníci či nepřátelé, se kterými musíme nějak bojovat o své místo a práva pod Sluncem. Později, jako dospělí, si uvědomujeme, že tomu tak ve většině případů nebylo. Rodiče nás trestali, protože nás milovali a nechtěli, abychom „rostli jako dříví v lese“, bez ladu a skladu.

Kdo a proč je můj nepřítel?

Což mě přivádí k otázce, kdo je tedy vlastně naším nepřítelem? Máme vůbec nějaké nepřátele a proč? Asi chápeme, že naším nepřítelem nebyli naši rodičové, kteří nám občas jednu vlepili. A co naše děti – jsou našimi nepřáteli ve chvíli, kdy odmítají jít domů (jako já kdysi), nebo když jsou drzé a neposlušné? Nebo jsou našimi nepřáteli naši životní partneři, když se nechovají, jak bychom od nich očekávali? Asi odpovíte, že rozhodně ne! Tohle jistě nejsou naši nepřátelé.

SOUVISEJÍCÍTak trochu jiný Mojžíš

A co třeba váš zaměstnavatel, který nehledí na problémy vás, svých zaměstnanců, a nastavuje podmínky pro práci, které jsou psychicky nebo fyzicky neschůdné a naprosto vyčerpávající? Vnímáte ho jako svého nepřítele? Co třeba váš soused, který má psa, co štěká celou noc, avšak on s tím nic nedělá, i když ho na to opakovaně upozorňujete? Co třeba učitel ve škole, který nutí vaše děti učit se nazpaměť věci, kterým nemohou rozumět? Co majitelé a šéfové firmy, kteří nedbají na stížnosti nedaleko bydlících občanů, včetně vás, a bezohledně udržují hlučný provoz i o svátcích a víkendech? Co třeba vrcholný politik, který se neustále vyjadřuje do médií arogantně a dělá z ostatních hlupáky? Co třeba nějaký Ukrajinec, který profituje ze sociálního systému našeho státu a po večerech se opíjí a toulá po náměstí? Jsou někteří z těchto lidí našimi nepřáteli? Vždyť nám komplikují život, narušují náš spánek a odpočinek, berou nám pocit bezpečí, ztěžují naši výchovu, působí nám vrásky na čele a hořkost v srdci – ať už oprávněně, nebo bezdůvodně. Jsou proto našimi nepřáteli?

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

A jistě bychom mohli přitvrdit, zvláště v době covidové a válečné. Popírači, konspirátoři, mediální štváči a trollové, dezinformátoři a další – považujete některé z nich za své nepřátele? Nemyslím jen za oponenty v diskuzi nebo lidi, s jejichž názory či hodnotami nesouhlasíte. Myslím za nepřátele, tedy soupeře, které musíte porazit, přemoci, zdolat – ať už verbálně nebo aspoň skrze pohrdání a posměch.

Nepřítel hmotný a nepřítel duchovní

Považujeme-li některé z těchto a jiných lidí za své nepřátele, máme jedinou Bohem nám danou možnost, jak je přemoci a porazit: milovat je, činit jim dobro a modlit se za ně. Tak to řekl sám Ježíš: „Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Lukáš 6:27, Matouš 5:44) Jako občané právního státu můžeme využít zákonné prostředky a soudní cesty k řešení sporů. Ale v osobní rovině, jako děti nebeského Otce, který je dobrý i k lidem nevděčným a zlým, jsme přitom zmocněni k tomu „zahanbovat“ lidi, kteří se k nám chovají jako k nepřátelům, svým laskavým a vlídným jednáním. „Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji,“ povzbuzuje nás apoštol Pavel (Římanům 12:18).

Existují ale skuteční nepřátelé, se kterými zápolíme, bojujeme, zápasíme. Nejsou to lidé, ať už blízcí nebo dalecí. Těmi protivníky jsou síly zla, duchovní bytosti, panující ve věku temnoty a snažící se naplnit člověka nenávistí proti člověku, touhou po pomstě, snahou ponížit, umlčet, zahubit. Nikoli zachránit! Apoštol Pavel napsal o tomto duchovním zápase křesťanům v Efezu: „A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům (krvi a tělu), ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ Kromě ďábla, otce lži, pokušitele a žalobce, zmiňuje Pavel další božské mocnosti a světovládce temnoty, duchovní síly zla v nebeských oblastech. O koho jde a kde se vzaly tyto zlé síly?

Souhlasím s C. S. Lewisem, podle něhož číhají v této otázce na člověka dvě nebezpečí, které leží v obou krajnostech: jednak když člověk existenci zlých mocností popírá a ignoruje; jednak když se o ně příliš zajímá, na ně se příliš soustředí a je jimi – přeneseně či doslova – posedlý. Nebude proto, doufám, na škodu, ale naopak k duchovnímu užitku, když si o nich řekneme pár základních věcí a důležitých skutečností.

Božské bytosti: stvořené

Zaprvé, všechny duchovní bytosti, mocnosti, panství a vlády, byly stvořeny Hospodinem. Na stránkách Starého zákona narazíme na pojmy jako „bohové“ nebo „synové bohů“, kteří všichni byli stvořeni svatí a byli podřízeni Bohu Nejvyššímu, Hospodinu. Měli různé úkoly, hodnosti a postavení, ale byli zodpovědni svému Tvůrci. Narazili jsme dnes na toto nebeské „shromáždění svatých“ při četbě Žalmu 89, kde na závěr úryvku stálo vyznání Hospodinu: „Tvá jsou nebesa, Tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm.“ (Žalmy 89:12) Bůh je Hospodin zástupů!

SOUVISEJÍCÍ – Na mou památku

Apoštol Pavel také píše, že i tento pro nás neviditelný, nehmotný, nadpřirozený rozměr světa byl utvořen Božím slovem, skrze Krista a dokonce i pro Krista! V listu Koloským Pavel mluví o Ježíši a píše: „On je obraz Boha neviditelného, prvorozený (tedy dědic) všeho stvoření, neboť v Něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze Něho a pro Něho.“ (Kol 1:15-16)

Božské bytosti: vzbouřené

Zadruhé, mnoho z těchto božských a nebeských bytostí se postavilo proti Hospodinu. Bůh jim dovolil, aby ovládli a zotročili každého člověka a jeho způsob života, a tím udělali z každého Adamova potomka objekt zaslouženého Božího hněvu. Právě to připomněl Pavel Efezským ve svém dopise před tím, než jim poté napsal o Boží záchraně z milosti a o Boží síle a Boží zbroji. Napsal: „I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu (dosl. v synech neposlušnosti). I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy (dělali to, co chtělo tělo a mysl), a tím jsme nutně propadli Božímu soudu (byli svou přirozeností děti hněvu) tak jako ostatní.“ (Efezským 2:1-3)

Božské bytosti: poražené

Zatřetí, a to nejdůležitější zjištění je, že tito duchovní Boží nepřátelé byli poraženi Ježíšem na kříži, Ježíš nad nimi slavil vítězství, byl jako Mesiáš vyvýšen nad ně a oni Mu byli podrobeni pod nohy. Znovu v listu Efezským o tom píše apoštol, když chválí velkého a mocného Boha: „Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. `Všechno podrobil pod jeho nohy´ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.“ (Efezským 1:20-23) Chvíli před svým nanebevstoupením, před usednutím po Boží pravici na místo nejvyšší slávy a moci, říká Ježíš svým apoštolům: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ (Matouš 28:18b)

Ježíš je Pán!

Tohle je třeba mít stále na paměti! Ježíš, náš Pán a Bůh není jen naším Pánem, ale je Pánem také nade všemi našimi duchovními nepřáteli. V Kristu tak máme na dosah a v Něm hledejme sílu vítězit. Nad nepřítelem vítězíme, kdykoli jako děti poslechneme své rodiče, kdykoli jako rodiče laskavě, přísně a odpovědně vychováváme své děti (třeba s nějakým zaslouženým pohlavkem), kdykoli se modlíme a žehnáme (svoláváme dobro) těm, kteří nám více či méně znepříjemňují život, ať už je to soused, kolega v práci, zaměstnavatel nebo ten či onen politik.

A když už vznášíme protest a stížnost, ať není protestem a stížností proti člověku samotnému – jako nepříteli, kterého musíme porazit a zneuctít. Ať je protestem proti zlu, které člověk koná, které ho ovládá, zaslepuje a nutí jednat vzpurně proti Bohu a bezohledně vůči okolí.

Přátelé, zaměřme svůj zápas na to, co je v pozadí událostí, nikoli na to, kdo je obětí. Do konce tohoto věku temnoty se budou kolem nás dít lidské nepravosti, křivdy, útoky, hádky, nepokoje a boje v rodině, v práci, ve škole, ve státě, ve světě. Ovšem v jejich pozadí jsou síly temnoty, které nepřemůže žádná lidská síla. Účinná je jenom Boží zbroj, jak ji popisuje apoštol Pavel, v podobě Kristovy pravdy, spravedlnosti, evangelia pokoje, víry, spasení a Božího slova. Tyto zbraně používejte a nebudete poraženi. Amen.

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 19. listopadu 2022 Foto: luteráni.cz

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Tags: ,,,,

16 Komentáře

  1. Mám pocit, že někteří křesťané mají jakousi představu o světě a aby prokázali, že je správná, hledají v Písmu citáty, které by jejich představu prokázaly. A tak často dospívají k bizarním výkladům. Společným jmenovatelem je to, že citáty jsou obvykle vytrženy z kontextu řečeného. Když tedy chci použít nějaký citát, měl bych si pro správné pochopení přečíst celou epištolu a můj výklad by měl být v souladu s celou Biblí. Tu Ježíš, jak známo, shrnul do jediné věty: Miluj bližního svého (buď milosrdný k trpícímu člověku) jako sám sebe.

    Citace Bible má úvaze dodat věrohodnost: „To nemluvím já, ale skrze mě mluví Duch svatý.“ Ježíš tak nepostupoval. Ježíš necitoval Mojžíše. Ježíš mluvil v podobenstvích, často s otevřeným koncem. Posluchač pak byl postaven před úkol, aby sám domyslel, co nebylo řečeno. Ježíš chtěl docílit, aby lidé místo papouškování pouček začali používat vlastní hlavu.

    K věci: Kdo jsou naši nepřátelé? Je to lež, faleš, pokrytectví. Jestliže uslyšíme lež, můžeme si být jisti, že bude následovat zlý čin. Například, když vůdce nějaké masy prohlásí, že tato masa je historicky určena k tomu, aby udělala ve světě pořádek, je prakticky jisté, že na konci budou potoky krve. Chtěl bych vyzvat všechny čtenáře: Nepodceňujte smrtelné nebezpečí, které lež nebo pokrytectví nese. Ozvěte se. Uvědomte si, že lež je zbraní ve válce. Jejím cílem je demoralizovat protivníka a pokud možno vnutit mu svou vůli bez použití zbraní.

    Jednou ze lží je takzvané zbožné klišé. To jsou přeslazená prohlášení o náboženských pravdách, která nepřinášejí nic nového a nemají vůbec žádný přesah do praktického jednání. Zdá se, že cílem těchto prohlášení je utvrdit sebe nebo svoji komunitu o své „svatosti“. Připomíná to Ježíšem kritizované pokrytectví farizeů.

    Odpověď
  2. „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům (krvi a tělu), ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla….I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu.“

    Uvedené citáty mohou vzbuzovat dojem, že my, lidé jsme jako loutky, že pokud navenek nějaký člověk působí zlo, že to nekoná on, ale zlý duch, který v něm působí. To by znamenalo, že člověk za to zlo nenese odpovědnost. To však pravdou není. Domněnka stoiků, že člověk je smýkán osudem, je mylná. Každý z nás má svobodnou vůli i když pro některé lidi je to velmi nepříjemné, protože svoboda je spojena s odpovědností.

    Uveďme konkrétní příklad, proč nemáme bojovat proti lidským nepřátelům. Nepřítelem je v současnosti Putin, jelikož rozpoutal válečný požár. Avšak vyřešilo by se něco tím, že by byl odstraněn? Mohlo by to být ještě horší! V jeho blízkosti jsou zcela bezskrupulózní zrůdy (Patrušev, Prigožin). Mnohem větším nebezpečím jsou myšlenky (lži), které z Ruske přicházejí. Například:
    1. Na Ukrajině vládnou nacisté a je nutné se jich zbavit.
    2. Ukrajina není samostatným státem. Je to (historicky) součást Ruska. Ruská armáda „plným právem“ dělá na „svém území“ pořádek.
    3. Ruští vojáci bojují na Ukrajině ve skutečnosti proti Západu, který by chtěl ovládnout nejprve takzvané Novorusko a posléze i celou Rus. Rusové tedy na Ukrajině vedou válku, která je pokračováním „velké vlastenecké války“.
    4. Západ je morálně zkažený – ovládaný homosexuály. Nevinné křesťanské Rusko má historický úkol tuto zkaženost ze světa vymýtit.
    5. Patriarcha vší Rusi Kyrill hlásá, že ruským vojákům, kteří padnou na Ukrajině, budou za odměnu odpuštěny všechny hříchy.
    6. Státy, které dodávají Ukrajincům zbraně, nesou vinu za válku na Ukrajině, za problémy se zásobováním zemním plynem, za inflaci cen energií a potravin.
    7. Z křesťanského hlediska se vzorně chová Maďarsko – je neutrální – nepřilévá olej do ohně dodávkami zbraní.

    Ukazuje se, že v naší zemi je překvapivě mnoho lidí, kteří jsou ochotni uvedeným lžím uvěřit a kteří by pravděpodobně uvítali v naší zemi ruské vojáky jako osvoboditele. Co s tím? Naší zbraní proti nim je pravda. Na rozdíl od autora si myslím, že je v našich silách porazit popsané síly temnoty.

    Odpověď
  3. Díky za reakce!

    Jsem přesvědčen, že lži, přetvářka, faleš, sobectví aj. nejsou tím vlastním nepřítelem, ale jsou to nástroje a zbraně, které nepřítel používá. Ďábel je přece „lhář a otec lži“. Je tedy možné vidět tyto nástroje temnoty jako nepřátele, ale je rovněž možné vidět „ještě dál a za“, a tam spatřit ony síly a mocnosti zla. Na jejich zbraně samozřejmě platí pravda, neboť je to součást Boží zbroje („opásáni kolem beder pravdou“). Pravda je konkrétně zbraní obrannou: jako pás chrání bedra, tedy slabiny, kterých by ten zlý chtěl využít ve svůj prospěch.

    Co se týče svobodné vůle, jsem na straně Písma, které jasně mluví o „default stavu“ člověka, otročícího těmto silám (jako Izraelci v Egyptě), stejně jako mluví o tom, že z tohoto otroctví vysvobozuje Bůh skrze Krista (jako osvobodil Izraelce skrze Mojžíše). Nevyplývá však z toho, že neobrácený, přirozeně smýšlející člověk není zodpovědný Bohu za své jednání. Je, ale Bůh se smilovává a dává člověku poznat hloubku jeho otroctví i moc své osvobozující milosti.

    A tak se modlím i za Rusy, včetně těch ve vedení, aby poznali pravdu o skutečných motivech svého jednání (a silách v pozadí, které je k tomu nabádají).

    Odpověď
  4. Pane Petře,

    apoštol Pavel píše o svém mystickém zážitku (2 Kor 12,2), kde snad mohl spatřit „nadzemské duchy zla“, proti nimž máme bojovat. Představy o duchovní říši zla boj proti zlu jen komplikují. Evokují domněnku, že bojujeme proti imaginárnímu zlu, které nelze přesně pojmenovat. Jak tedy můžeme proti němu bojovat? Palbou naslepo – modlitbou? Podle mého, mám-li na výběr porazit zlo praktickým činem nebo modlitbou, měl bych si vybrat čin. Jestli se Putin pokouší ovládnou nás dezinformacemi, co mám udělat? Odhalovat jeho dezinformace, nebo se modlit za Putinovo obrácení?

    Na tomto webu je řada přispěvatelů, kteří ruské dezinformace šíří. Proč se proti nim neozvete? Myslíte, že to není nutné, že většina křesťanů má jasno? Nemá. Je to nepochopitelné, ale řada těch, kdo si říkají křesťané, s Putinem sympatizuje.

    Odpověď
  5. Panu Pavlovi
    Apoštol Pavel vůbec nebojoval proti imaginárnímu zlu. Co je duchovní, není imaginární. Pojem „imaginární“ znamená „vymyšlený, pomyslný, neskutečný, zdánlivý; symbolický; obrazotvorný, fantazijní“.
    Duchovní boj je přemáhání zla dobrem, zlého ducha Duchem svatým. Nikoliv symbolicky, ale doopravdy.

    Proč vlastně musíte tahat Putina úplně do každé diskuse, když v článku ani nebyl zmíněn? Souhlasím s tím, jak pan Krákora říká, že by Rusům pomohlo víc sebereflexe, čili aby si uvědomili, čeho se dopouštějí.

    Odpověď
  6. pro paní Evu

    Souhlasím, že jsem výraz imaginární použil nesprávně. Místo toho jsem měl označit boj proti nadzemským duchům zla jako boj proti neurčitému zlu.

    Můžete uvést nějaký konkrétní příklad „přemáhání zla dobrem, zlého ducha Duchem svatým“?

    Proč jsem zatáhl Putina do této diskuze? Protože hluboce souvisí s podstatou článku, která je o boji proti zlu. Putin vyvolal válku. Válka jsou žně „nadzemských duchů zla“. Chtěl jsem na konkrétním příkladě ukázat, jak lze proti nim fakticky bojovat. Další důvod je v tom, že musím stále myslet na utrpení Ukrajinců tak, jako má matka plnou hlavu nemocného dítěte. V tu chvíli se jí ostatní problémy zdají nicotné.

    Odpověď
  7. Myslím si, že bychom měli (s Boží pomocí) bojovat především proti zlu, které je v nás samotných. V tom hraje modlitba významnou roli. Nedávno jsem v jedné knize četla následující věty: „Modlitba bourá zdi mezi lidmi, otevírá zavřené dveře a osvobozuje nás od pout, která nám brání setkat se s druhým člověkem. Takto vytváří modlitba setkání s druhým a sama o sobě už je setkáním, „otevřeností k druhému“.“ Moje modlitba může ve mně odhalit mé vlastní negativní myšlenky. A toto odhalení pak snižuje moje vlastní „bojovné naladění“ proti nepříteli.
    V té knížce se dále píše:
    „Myslíme si, že můžeme své negativní myšlenky o druhém utajit, nechat si je pro sebe a že pak jde jen o to, navenek zachovat slušnost při setkání s ním. Ale druhý člověk ve skutečnosti cítí, co z nás čiší. Modlitba (za toho druhého) ale proměňuje naše vyzařování. A jestliže že mne vyzařuje něco pozitivnějšího, proměňuje to nejen mě, ale i toho druhého.“
    Znamená to, že se podílíme (i svým „vyzařováním“, čili svými gesty, svým chováním, i tím jak se tváříme a pod.) na utváření vztahů mezi námi a naším (potenciálním) nepřítelem. Ale o tom je mnoho řečeno v evangeliích.

    Přemýšlela jsem, proč se cítíte jako matka Ukrajinců, ale ne jako matka Rusů. Představte si matku dvou synů, z nichž jeden velmi ublíží tomu druhému. Začne matka toho prvního nenávidět? Nebo se bude daleko spíš snažit o to, aby se usmířili?

    Odpověď
  8. Pro paní Evu

    Klobouk dolů, váš „návod“ k přemáhání zla dobrem je mazaný (v kladném slova smyslu). Zdá se, že tímto způsobem prosadil Petr Fiala Jana Lipavského na post ministra zahraničí, ačkoliv Miloš Zeman byl rozhodnutý tomu zabránit. To, že Zeman na Lipavského jmenování kývnul, byl malý zázrak.

    Proč se necítím jako matka Rusů. V detektivkách na sebe matky berou viny svých dětí, ale slyšel jsem o skutečné matce, které se syn svěřil se svým zločinem. Matka řekla, že jde uvařit oběd, ale místo roho zavolala policii. Stejně tak jsou ruští vojáci prachsprostí zločinci. Nic na tom nemění skutečnost, že od roku 2014 byli vystaveni vymývání mozků. Já jsem tomu také byl odmalička vystaven a nepodlehl jsem. Proč lidé podléhají? Jejich hříchem je lenost (přemýšlet).

    Paní Evo, cítíte bolest, když na Ukrajině umírají matkám malé děti vlivem bombardování? Myslíte, že modlitba může obrátit Putina?

    Odpověď
  9. Člověk se může za něco modlit, ale nevyplývá z toho, že si to vymodlí. Už jsem se zmínila, že modlitba působí především na srdce toho, kdo se modlí.
    Ano, je mi líto dětí, které umírají, i jejich matek.
    Papež František také často mluví o tom, že cítí bolest s Ukrajinci (a také s desetitisíci jiných trpících lidí). Přesto na otázku:
    „Máte naději, že může dojít k usmíření mezi Moskvou a Kyjevem?“ odpovídá:
    „Ano, mám naději. Nerezignujme, mír je možný. Všichni však musí pracovat na demilitarizaci srdcí, počínaje svým vlastním, a poté zneškodnit, odzbrojit násilí. Všichni musíme být pacifisty a chtít mír, nikoli pouhé příměří, které může sloužit jen k opětovnému zbrojení. Skutečný mír, který je plodem dialogu. Zbraněmi toho nedosáhneme, protože ty neporazí nenávist a touhu po nadvládě, které se vždy znovu objeví, i když možná jiným způsobem“.
    https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2022-11/papez-pro-italsky-denik-mir-je-mozny-pokud-vsichni-budeme-paci.html
    Je podle vás papež František líný přemýšlet? Má vymytý mozek?

    Více se k tomu nehodlám vyjadřovat.

    Odpověď
  10. Paní Hájková s nickem Pavel V. je těžké diskutovat a někdy je lepší se proto nevyjadřovat.

    A už mne několikrát napadlo, že se za Pavlem V. ve skutečnosti skrývá umělá inteligence, která ještě nemá od svého programátora zadání naučení se Písmu či naslouchán. A naopak zadanou má zručnost v oblasti argumentačních klamů. Potřebuje lepší upgrade.

    Odpověď
  11. Papež František mě strašně zklamal, když řekl:

    „Vidíme brutalitu a zuřivost, s jakou tuto válkou vedou jednotky, zejména žoldáci používaní Ruskem. Ale nebezpečí je v tom, že vidíme jen ty hrůzy, a ne to, co je za touto válkou, která snad mohla být nějakým způsobem vyprovokována či jí mohlo být zabráněno….Registruji také zájem o testování a prodej zbraní. Je to velmi smutné, ale v podstatě to je to, co je ve hře…Štěkají u bran Ruska a neuvědomují si, že Rusové jsou imperiální a nedovolí žádné zahraniční mocnosti se přiblížit.“ Papež také uvedl, že na současné události by se nemělo hledět stylem „Červená Karkulka“, tedy že Karkulka byla dobrá a vlk zlý. „Je to globální záležitost, velmi komplexní a provázaná,“ dodal.

    Všechny tyto názory byly hluboce mylné a papež by se měl za ně omluvit tak, jako se Jan Pavel II. omluvil za vadnou úlohu katolické církve vůči Hitlerovi – tím, že Vatikán uzavřel s Hitlerem konkordát, dodal mu mezi katolíky legitimitu a usnadnil mu cestu k moci.

    ad „Všichni však musí pracovat na demilitarizaci srdcí, počínaje svým vlastním“ Toto je nestoudná myšlenka, která klade na jednu úroveň agresora a jeho oběť. Ukrajinci a Západ své srdce již dávno demilitarizovali, zatímco Rusové jsou den ode dne stále více útoční. Co od nás papež ještě chce? On není schopen pochopit, že situace je černobílá, že ustupování ve věci Krymu a Donbasu Putina jen povzbudilo? Obávám se, že papež je líný přemýšlet!

    Papež by si měl vzít příklad z teologa Pavla Černého, který žádá vyloučit moskevský patriarchát z ekumény. Myslím, že všechny křesťanské církve na světě by měly u svých vlád lobovat za podporu Ukrajiny. Jinak budou bezcennou solí, která není slaná.

    Odpověď
  12. Panu Aronovi
    Kdybyste v tom měl pravdu (že pan Pavel je robot), tak ani nevím, jestli se mám proto radovat nebo být smutná (že je dnes něco takového možné).

    Panu Pavlovi (pokud není robot)
    Ať si pan Černý vyloučí z ekumény koho chce, na tom vůbec nezáleží. Navíc to nijak nesouvisí s problémem. Problém je v tom, že čím déle se bude válčit, tím víc bude mrtvých.

    Odpověď
  13. Pro paní Evu

    Ano, přiznávám se, jsem robot řízený umělou inteligencí, který se spcializuje na argumentační fauly (nejčastěji slaměný panák) vůči panu Aronovi. Podařilo se mi splnit takzvaný Turingův test: https://cs.wikipedia.org/wiki/Turing%C5%AFv_test Musíte uznat, že na umělou inteligenci si nevedu až tak zle. Na Aronovu inteligenci samozřejmě nemám.

    Myslím si, že vyloučení moskevského patriarchátu z ekumény by bylo významným signálem pro křesťany po celém světě, že ruská pravoslavná církev je v naprosté opozici proti Boží vůli. Rusové si myslí, že oni mají vrátit svět ke křesťanství za použití násilí. Kdyby se křesťané celého světa sjednotili proti nim, mohli by je snad vyléčit z jejich pýchy. Všimněte si, že Ježíš bez milosti kritizoval pyšné farizeje bez ohledu na to, že tím vnášel mezi Boží vyznavače rozkol.

    Němečtí katolíci umožnili nástup Hitlera k moci – měli to ve svých rukou a totálně selhali. Hitler v roce 1933 vyhrál volby do Reichstagu se 44% hlasů. Jako říšský kancléř požádal o mimořádné pravomoci v souvislosti s předstíranou obavou z komunistického puče. Mimořádné pravomoci byly kodifikovány zmocňovacím zákonem a dávaly Hitlerovi neomezenou moc. Bez hlasů katolické strany Zentrum by zmocňovací zákon nebyl schválen.

    Odpověď
  14. Člověk nikdy neví. Je pravda, že jisté prvky nedokonale naprogamovane inteligence tam stále vyskakují.

    Například i v posledním příspěvku je další softwarová chyba. Na jednu stranu program napsal „Rusové si myslí, že oni mají vrátit svět ke křesťanství za použití násilí“ což vyznívá jakoby násilím prosazovane věci mezi křesťany vadily. Na druhou stranu program navrhuje vyloučení ruského patriarchátu z ekumeny, tedy násilím prosazovane věci mezi křesťany nevadí.

    Další chyba v programu: Boží vůle se oznamuje vítězným hlasováním v ekumenické radě církví.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář