Vděčné prosby – cesta k pokoji

Filipským 4:6-7 … Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Dnes vám na začátek ukážu jeden kreslený obrázek. Vypadá to jako na nějakém úřadě, kde jsou dvě okýnka: u jednoho se přijímají stížnosti, u druhého poděkování. Jenže, jak si všimnete, u okýnka STÍŽNOSTI je velká fronta, zatímco u okýnka PODĚKOVÁNÍ není nikdo. Co vlastně ten obrázek říká? Co jím jeho autor vyjadřuje? Chce tím říct, že jako lidé máme sklon víc si stěžovat a být nespokojený, než být vděční a děkovat za to, co máme a dostáváme.

Dnes si proto řekneme něco málo o vděčnosti. Když jsme za něco vděční, znamená to, že cítíme vděk, že jsme rádi, že něco máme nebo dostáváme, že nám někdo projevil nějakou laskavost, a děkujeme mu za to. To platí mezi lidmi – třeba když vám někdo dá nějaký dárek nebo vám připraví jídlo nebo vám podrží dveře, abyste mohli projít – to všechno jsou někdy velké, jindy malé věci, za které přesto můžeme být vděční a poděkovat. O to víc to platí o naší vděčnosti k Bohu: On nám dává mnoho dobrých darů každý den a je dobré být za to Bohu vděční, děkovat Mu, neboli vzdávat Mu díky při modlitbě nebo při chvále.

SOUVISEJÍCÍ – Jsi mým majákem

Otázka perspektivy

Je ale pravda, že nám to, lidem, někdy nejde. Opravdu máme sklon spíše k nespokojenosti než k vděčnosti, jak vystihuje ten úvodní kreslený obrázek. Co s tím? Nabízím dvě možnosti, dva přístupy, dvě pomůcky. První je dívat se na svět kolem jinak, jinýma očima, z jiné perspektivy. Co tím myslím? Představte si, že jste byli celý rok v nějakém luxusním hotelu. Všechno jste tam měli k dispozici. All inclusive. Co jste si přáli jíst a pít, to jste měli. Cokoli jste chtěli dělat – hrát si, dívat na TV, číst si, opalovat se, chodit na výlety – to všechno jste mohli dělat. Všichni vám sloužili, přinášeli všechno až pod nos, nechyběla vám žádná zábava. Celý rok jste takto žili. A teď jste najednou tady, v tom hrozném obyčejném světě, kde to – ach jo – nefunguje jako v tom hotelu. A tak máte chuť pořád si stěžovat. Tohle není, tohle se nemůže, tohle je jinak, než bych chtěl, tohle jídlo mi nechutná, tyhle hračky mě nebaví, raději bych byl u televize než ve škole. Atd. A tady máte tu nespokojenost a nelibost a stížnosti.

Zkusme ale, jak jsem říkal, změnit svůj pohled, podívat se jinýma očima. Přestavte si, že jste celý rok nebyli v hotelu, ale naopak ve vězení. Byli jste zavření v jedné bídné vězeňské cele, kde byla jen obyčejná postel, stolek a záchod. K jídlu jste dostávali jen chleba a k pití vodu. Neměli jste tam ani televizi, ani jednu hračku, ani jednu knížku. Žádná škola, ale ani žádní kamarádi, žádný míč, žádná zábava. Nikdo vám tam nesloužil, ale naopak vy jste byli nuceni každý den umývat záchod, převlíkat postel, vytírat podlahu. Celý rok jste byli takhle zavřeni. A teď jste najednou tady, v tomhle skvělém obyčejném světě, kde to naštěstí nefunguje jako v tom vězení. A tak máte chuť se radovat a být vděční! Mám tu kamarády, jsou tu knížky, krásné hračky, jídlo lepší než suchý chleba, je tu škola, kde se učím nové věci. Všimněte si, že to je pořád ten samý svět, který tu máme – jen váš pohled se změnil. Poznali jste, co je to být vděčný. Stačí nepředstavovat si hotel, ale vězení. A možná vás hned přejde touha stěžovat si.

SOUVISEJÍCÍ – O modlitbě a víře

Co nám (ne)chybí? Co (ne)dostáváme?

Stejně to platí vůči Bohu. Máme od Něho tolik požehnání, že je ani nejde spočítat. Možná se někdy příliš soustředíme na to, co nám chybí (nebo si myslíme, že nám to chybí) a co bychom chtěli jinak (protože si myslíme, že by to bylo lepší). Ale když se naopak soustředíme na to, co nám nechybí – a tím spíš na to, co nám nikdy nebude chybět: Boží láska, Boží přítomnost, Boží přízeň a náklonnost, Boží odpuštění, Boží ochrana, Boží věčné království – potom nemůžeme jinak, než říct: „Bože, děkuji Ti.“ Tak nás pobízí i pisatel listu Židům: „Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království“ (Židům 12:28). I když nám Bůh někdy něco dá a později nám to zase vezme, sám sebe, svou blízkost a lásku v Ježíši Kristu nám nikdy nevezme. To je naše největší obdarování a trvalé bohatství.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Leave this field empty if you're human:

Stále se radujte,
v modlitbách neustávejte,
za všech okolností děkujte,

neboť to je vůle Boží

v Kristu Ježíši pro vás.

– 1. Tesalonickým 5:16-18

Jak se zbavit nevděku

Říkal jsem ale, že vám nabídnu dvě pomůcky k dosažení vděčnosti. Ta první byla změnit svůj pohled na svět kolem sebe. Přistupovat k němu, jako byste doteď byli ve vězení, ne v hotelu. Ta druhá pomůcka je pro případ, že nás přece jen přepadnou starosti, zažijeme zklamání a naplní nás nespokojenost a nelibost: všechno můžeme svěřit Bohu v modlitbě. Apoštol Petr nás k tomu pobízí ve svém dopise, kde píše: „Všechnu `svou starost vložte na Něj´, neboť Mu na vás záleží.“ (1. Petrův 5:7) Všechny své starosti a trápení a nevoli můžeme dát Bohu, říct Mu o tom, požádat Ho, aby s tím něco udělal.

I apoštol Pavel to tak dělal. Byl – a to doslova, nejen ve svých představách – ve vězení (dostal se tam za to, že lidem vyprávěl o Ježíši jako o Božím Spasiteli); přesto si nestěžoval, nepropadal nespokojenosti. Využil ten čas a psal křesťanům dopisy; dopisy, které se nám zachovali v Bibli dodnes. V jednom dopise z vězení, adresovaném křesťanům ve Filipech, napsal: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ Všimli jste si? V každé modlitbě kromě svých žádostí také Bohu děkujte. Tady máme onu vděčnost za Boží dary a věčná požehnání.

A když pak všechny své starosti spolu s díky předložíte Bohu, co se v srdci a mysli rozhostí? Co tam zavládne? Pavel pokračuje: „A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Filipským 4:6-7) Je to nepochopitelné, převyšuje to lidské chápání, jak může Pavel ve vězení zažívat pokoj! Ale přesně to můžeme zažívat i my, když budeme také důvěřovat Bohu a své starosti Mu svěřovat do rukou, děkovat Mu za Jeho lásku a za Jeho sliby, že všechno, co se děje, použije pro věčné dobro a blaho.

Dívat se dál a za

Přátelé, začal jsem kresleným obrázkem a kresleným obrázkem také dnes skončím. Vidíme na něm dva vězně, kteří jsou spolu na cele. Oba malují to, co vidí z okna svého vězení. Jeden vězeň maluje mříže, které jsou hned v okně. Vidí a stěžuje si na ty nepříjemnosti, které zrovna zažívá. Nedívá se dál. Ale ten druhý vězeň maluje hory a domeček a strom tam v dálce. On vidí skrze mříže, to znamená, nevšímá si tolik nepříjemností, které zrovna zažívá, ale vidí až za ně.

Stejně tak je to s námi v životě. Jistě prožijeme i nepříjemnosti a zklamání, možná i vězení. Ale Bůh je vždycky s námi, všechno obrací v požehnání, a působí v nás vděčnost a naději. Máme lepší vyhlídky, a tak můžeme hledět do dáli, třeba až do doby, kdy budeme u Ježíše doma – tam, kde už nebude žádný smutek, žádná bolest, ani nemoc ani smrt. Ježíš pro nás připravuje něco nepopsatelně nádherného u svého Otce. Proto za nás kdysi umíral a proto pro nás vstal z mrtvých. Jemu patříme navěky. Buďme Mu vděčni.

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 19. června 2022 Foto: Pixabay – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.