Významný verš – Kazatel

Kazatel 1:12-14 … Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě. Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje. Úmornou lopotu vložil Bůh lidským synům, a tak se lopotí. Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.

Dnes se spolu podíváme na další knihu Bible. Také tato patří mezi tzv. mudroslovné knihy a jmenuje se Kazatel. Jejím pisatelem je nejspíš král Šalomoun, který sepsal i velkou část předchozí knihy Přísloví. V této své knize Kazatel se Šalomoun zamýšlí nad smyslem lidského života. Hledá cíl lidského snažení, lopoty a pachtění se pod sluncem. Je snad cílem získat co největší moudrost? Je tím cílem nahromadit co největší bohatství? Je cílem si užívat různá potěšení? Je cílem být slavný a získat proslulost? Je cílem budovat a vyrábět a stavět? K čemu to všechno je?

Vy už víte, že Šalomoun mohl mluvit z vlastní zkušenosti. Byl obdařen velkou moudrostí od Boha. Stal se králem. Nechal vybudovat chrám, paláce, domy; zasadil vinice a sady. Měl obrovské bohatství, zlato a stříbro. Měl mnoho otroků, kteří mu byli po ruce. Měl mnoho žen a milenek, zažil všelijaké rozkoše a radovánky. Šalomoun byl ve své době vlivnější, slavnější a bohatší, než kdokoli na světě. Nic mu, zdá se, ke štěstí nechybělo.

SOUVISEJÍCÍVýznamný verš – Ozeáš

Možná bychom mu mohli závidět a říkat si: To jo přece ono, to je ten cíl, o to se i já budu snažit, to mě v životě naplní a uspokojí. Jenže, když nad tím Šalomoun přemýšlel, uvědomil si, že to není to nejdůležitější. Že honit se za kariérou, slávou, bohatstvím a potěšením samo o sobě neuspokojí, nenaplní to očekávání. Přirovnává to k honbě za větrem. Tento obrat se v knize objevuje téměř 40krát! „Hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem.“

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Zkoušeli se jste už někdy honit za větrem? Snažili jste se chytit vítr? Lapit ho do rukou? Asi nezkoušeli, protože víte, že to nejde. Když už-už byste si mysleli, že ho máte, pfff, a vítr byl by pryč. Podobné je to se snahou hledat smysl a cíl života jen ve slávě, penězích, radovánkách. Když si myslíte, že to je ono, ten jsem na vrcholu, pfff, a je to pryč.

Kazatel píše: „V ničem, co si žádali mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost a mé srdce se zaradovalo ze všeho, za čím jsem se pachtil, a to byl můj podíl ze všeho mého pachtění. I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toto pod sluncem není.“ (Kazatel 2:10-11)

Dá se říct, že Kazatel nakonec dochází ke dvěma závěrům:

Jednak říká, že všechno jsou to dary od Boha – to, že jsme moudří, že se dokážeme učit, objevovat a pracovat, získávat majetek a těšit se z něho. To Bůh nám vše dává, i když různou měrou a třeba jen na krátko. Není nám to nijak zaručeno, nezasloužíme si to, často to nemůžeme ani ovlivnit, ale je nám darováno. Tak je třeba to brát a přijímat, jak to přijde, a děkovat za to Bohu.

Kazatel píše: „Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl. Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží. Ten (člověk) totiž příliš nemyslí na dny svého života, protože Bůh oblažuje jeho srdce radostí.“ (Kazatel 5:17-19)

SOUVISEJÍCÍ – Jak zažívat radost v tomto rozbitém světě?

A zadruhé, přitom jak užívá všemožných dobrých darů, nesmí člověk zapomínat na Boží vůli, na Boží příkazy, které člověka usměrňují, a na svou odpovědnost před Bohem. Žít radostně, ale přitom poctivě a bohabojně.

Kazatel píše: „Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.“ (Kazatel 12:13-14)

Zhruba tisíc let po Šalomounovi chodil po této zemi jeho potomek, Ježíš. Lidský syn i Boží Syn žil radostně, skromně, bohabojně, bohumile. Žil dokonale. Přijal i nespravedlivý úděl, aby nás vykoupil – zemřel na kříži. Ale když třetího dne vstal z mrtvých, ukázal, že pomíjivost bude jednou překonána věčností a smrt pohlcena životem. Nehoňme se tedy za větrem, za pomíjivými iluzemi, ale následujme Ježíše, který je ta Cesta, Pravda a Život.

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 13. února 2022 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Tags: ,,

2 Komentáře

  1. Ano následujme Ježíše, který zemřel za naše hříchy na kříži a vstal z mrtvých a nehoňme se za větrem. Kristu už teď patří věčná sláva a naše uctívání.

    Děkuji panu Krákorovi za duchovní povzbuzení

    Odpověď
  2. Karel Krejčí

    Člověk je zvláštní bytost. V listu Římanům se můžeme dočíst, jak mnohokrát příčinou pádu vyvoleného lidu, uskutečnil se naopak vzestup toho nevyvoleného. Zlo na jedné straně, vypůsobilo dobro na straně druhé. Jak můžeme usuzovat, tato dvojpólnost tvoří hybatelnou sílu dění zde na Zemi. A stejně tak i tento princip funguje v konečném úsudku kazatele. Realitu honby za větrem jsme schopni poznat a uvědomit si pouze v podmínkách zde na Zemi. To je úžasné, moudré a neuchopitelné Boží Stvoření. Náš život zde na Zemi má opravdu smysl …

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář