Virová pandemie, rasové napětí a politické nepokoje po světě a nakonec válka na Ukrajině nám bolestně připomínají, že žijeme v padlém, zlomeném světě, který je zpustošen hříchem. Pravdou však je, že jsme vždy žili v nejisté době a nikdo z nás nikdy nevěděl, co přinese zítřek (Jakub 4,14), to jen relativní pokoj a blahobyt posledních dekád nám dovolil na to pozapomenout.
Nemůžeme přesně vědět, čemu budou v budoucnu čelit naše děti, přesto je můžeme připravit na cestu. Katie Faris, manželka pastora a maminka pěti dětí, vyčetla několik vhodných rad pro formování dětských duší v 2. Pavlově epištole Timoteovi. Mohou pomoci připravit příští generaci, aby věrně žila, ať přijde cokoliv. Vybral jsem několik myšlenek z jejích rad, které publikoval portál Gospel Coalition.
1. Pomozte dětem porozumět časům
Někteří považují 2. list Timoteovi za jakousi Pavlovu poslední vůli či odkaz, ve kterém předává svému synovi moudrost ve víře. Píše: „Pochop, že v posledních dnech přijdou nesnadné časy“ (2 Tim 3,1). Fráze „poslední dny“ může mít několik významů, ať tak či onak, málokdo bude zpochybňovat, že i my žijeme v jistém smyslu v těchto posledních dnech.
SOUVISEJÍCÍ – Čtyři zdroje trpělivosti v utrpení
Chceme-li děti připravit na život pro Krista, musíme jim pomoci správně pochopit dobu, v níž se ocitly. Prakticky to začíná uznáním, že přijdou „časy“ – nebo éra, období – jež bude pro věřící „obtížné, zlé, nesnadné“. Ta doba je tu. Přesto, že Ježíš na kříži vyhrál poslední bitvu, stále jsme zapojeni do války proti hříchu, která se odehrává na trnitém bojišti.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Musíme děti učit, že jejich nepřítelem nejsou nevěřící nebo ti, kteří smýšlejí jinak, než oni, ale je jím především ďábel, který lidi oslepuje a obelhává. On je nepřítel, oni oběti. Jak vysvětluje Pavel: „Pánův služebník nesmí být svárlivý, ale laskavý ke každému, schopný učit, trpělivě snášet zlo, napravovat své protivníky s mírností, aby mohli přijít k rozumu a uniknout z osidla ďáblova“ (2. Tim 2,24–26).
2. Učte je Boží slovo
Pavel říká Timoteovi, že „celé Písmo je vdechnuté Bohem a užitečné k vyučování, k usvědčování, k nápravě a výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk úplný, připravený ke každému dobrému skutku“ (2 Tim 3,16–17).
Chceme, aby děti, které milujeme, byly úplné a vybavené, když jdou do světa, a Boží slovo je pro tyto účely nadmíru užitečné. A platí to pro celé Písmo, nejen pro naše oblíbené verše nebo vybrané pasáže. Děti by měly vědět, co Bible učí o všemožných problémech a otázkách, od sexuality po utrpení, aby nebyly překvapeny ani oklamány, když se s těmito problémy v okolní kultuře setkají (2 Tim 3,10–13; 1 Pt 4,12). Některá témata samozřejmě musí být upravena pro mladší věk, ale je důležité, aby i děti pochopily, že následování Ježíše něco stojí (Mt 8,18–22).
Bůh slibuje, že jeho Slovo „zdárně uskuteční to, co Bůh zamýšlí“ (Iz 55,11). A to i když se teenageři momentálně zdají apatičtí. I když jsou dětská srdce někdy tvrdá. I když batolata neustále vyrušují. Boží slovo koná své dílo. Měli bychom neustále zasévat Boží semeno do srdcí našich dětí a nechat je, aby přineslo růst (1. Kor 3,7).
3. Jděte příkladem
Timoteova upřímná víra byla spojena s konkrétními lidmi, jmenovitě s jeho babičkou Lois a matkou Euniké (2 Tim 1,5). Pavel ho nabádá: „Pokračuj v tom, co ses naučil a čemu jsi pevně uvěřil, vždyť víš, od koho ses to naučil“ – pomysli na Lois a Euniké i na samotného Pavla – „a jak jsi od dětství znal Písma, které nás mohou učinit moudrými ke spasení skrze víru v Krista Ježíše“ (2. Tim 3,14–15).
SOUVISEJÍCÍ – Bolesť a utrpenie
V Timoteově životě byly vztahy a poselství úzce propojeny a totéž by mělo platit v našich domovech a církvích. Slovo doručují poslové a ti mohou ovlivnit, jak je balíček přijat.
Dávat dětem příklad křesťanského života je výsadou, která však v nás může někdy vzbudit obavy. A co naše rychlé jazyky a nedůsledné modlitby? Co když někdy jednáme spíše z obav, než z víry? Věrný příklad zahrnuje pokoru vůči vlastním dětem. Vyznání hříchu Pánu a jim otevírá dveře k rozhovoru o evangeliu. Nikdo z nás to neumí dokonale, ale každý den nabízí nové příležitosti učit se a prožívat svou víru přitažlivým způsobem i před vlastními dětmi.
4. Připomínejte jim odměnu
Ve 4. kapitole 2. Timoteovi je Pavel velmi upřímný ohledně těžkostí, kterým čelí – a kterým bude muset čelit i sám Timoteus. Očekává, že „přichází doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení“, a nabádá svého mladého přítele, aby „byl střízlivého myšlení, snášel utrpení, konal dílo evangelisty, naplnil svou službu“ (2 Tim 4,3–5). Pak jde ještě o krok dál. Mluví o odměně.
Pavel živě popisuje křesťanský život jako boj či závod, a Timotea ujišťuje, že „zachoval víru“ a těší se na „korunu spravedlnosti“ – odměnu, která je připravena pro všechny věřící (2. Tim4,7–8).
Ano, naše děti mohou čelit utrpení (2. Tim 4,5). Časy se mohou v nejisté budoucnosti zkomplikovat. Pokud se však jejich naděje upře na Ježíše, čeká je věčná odměna. Ale i když utrpení je skutečné, odměna je také skutečná – ba víc, je mnohem skutečnější, neb je věčná.
Autor: David Floryk Datum: 29. dubna 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
16 Komentáře
Realtoltek
36Bděte a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Syna člověka.“ 37Ve dne učil v chrámě, ale v noci vycházel a zůstával na hoře zvané Olivová. 38A všechen lid k němu časně zrána přicházel, aby ho v chrámě poslouchal.
Karel Krejčí
Je to dobře napsané, s dobrým úmyslem. Někde, v hloubi Bible a časově někdy – obrazně vyjádřeno – je ale též třeba dojít k poznání a pochopení, že pouhé shromáždění okolo Bible, může též znamenat zůstat stát, s tím pocitem, že shoda ve víru v Boha je natolik dostatečná, aby přikryla vše to ostatní, co přináší ten skutečný, i když stejně tak iluzorní život, který v nás paradoxně vzbuzuje strach a obavy. Snad je možné nad to se povznést, snad je možné ujistit se a uklidnit množstvím přečtených biblických veršů, hustotou a pravidelností setkávání se stejně věřícími a „stejně“ smýšlejícími nebo alespoň se stejně tolerantními. Ano, ale někde bude na této cestě mezník, kdy bychom si měli položit otázku, zda nestojíme na místě, sice hezkém a utěšujícím a ne sami, ale na stejném místě a ten život a očekávané události budou stále stejně nebezpečné a vzbuzující obavy a my bychom měli předat zmíněné mladé generaci již něco víc, než to, co lze snadno vyčíst z Bible. Doslovná Bible totiž může být jak cestou a oporou, ale též zašlápnutím života, který pouze JE. Možná, že až přílišným „pitváním“ Bible, měli bychom se zabývat také sami sebou.
Jiří Aron
Pane Krejčí píšete to dost komplikovaně (provázání více souvětí a mlhavé, nekonkréktní abstrakce) natolik, abych Vás dokázal plně pochopit.
Myslel jste to tak, že k poznání Boha nestačí Bible? Nebo že její společné zkoumání nás může dovést k tomu, že zůstaneme stát na místě a můžeme tak zašlápnout život? Proto máme také zkoumat sami sebe místo Bible?
Pokud jsem Vás pochopil správně, zajímalo by mě, jestli máte něco proti Bibli a co to je. A v čem Vy sám konkrétně vnímáte Váš přínos pro zmíněnou mladou generaci. Co specifického víc a jak jim předáváte Vy sám než jen to, co si mohou „snadno vyčíst“ z Bible.
Aby to nebyla jen další prázdná slova, je potřeba napsat něco jasně srozumitelně, sestoupit ze svatého obláčku na zem mezi nás.
Článek se mi líbil a děkuji za něj panu Florykovi. Nejvíc mě oslovila právě ta důvěra v Boha a v Písmo. A děkuji ještě jednou.
Karel Krejčí
Pane Arone,
naplňují Vás Pavlovy listy do té míry a celkově Bible, že Vám nahradí nejintimnější kontakt s Bohem? Toužíte poznat Boha srdcem nebo myslí? Pokud myslí, tak dobře víte, že Ho nikdy nenajdete. Pokud srdcem a v srdci, k čemu je Vám potom teologie a znalost Bible? Pokud půjdete až na „dřeň“, jednoho se totiž budete muset vzdát, jedno ve Vás bude muset zemřít, aby se to nové mohlo zrodit.
A co se týká mého „předávání“ konkrétní mladé generaci, nemám vůbec žádné výčitky svědomí, že cíleně nepředávám. Není moje věc, zda si to, co zde zveřejňuji, nepřečte ani jeden z mladé generace nebo naopak, se zájmem si vyhledají a přečtou.
Jiří Aron
Pane Krejčí
jedná se o falešnou dichotomii, křesťan přece touží poznat Boha celým srdcem i celou myslí. Pokud se vzdá mysli, pak sešel z cesty, anebo hůře – stále bloudí a Boha nenašel.
„I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a z celé duše své a ze vší mysli své. To jest přední a veliké přikázání. …“
A jestli myslíte, že mladá generace bude rozumět Vašim příspěvkům zde na KD, tak se mýlíte. Nerozumíme Vám většinou, kvůli mystickému víceznačného způsobu vyjadřování, ani my vrstevníci, jak vyplynulo z řady interakcí zde. Někdy mi připadá, jestli nejste stoupencem více než křesťanství nějakého univerzálního náboženství. Není to tak?
Mladým je potřeba zejména předávat evangelium Pána Ježíše Krista, které má moc je spasit zde a především pro věčný život po fyzické smrti.
Karel Krejčí
Pane Arone,
do určité míry máte pravdu. Jsme u živosti a neuchopitelnosti jak Bible, tak i života. Pokud budeme milovat Boha celou svou myslí, pak ovšem budeme zmateni, protože stejně tak jsme upozorněni, že si nemáme o Bohu vytvářet žádné představy, což uznáte, že jde proti sobě. A takových rozporů, je v Bibli mnoho a proto je doslovně neuchopitelná, stejně jako život. Sám jistě víte, že to, co jste například přečetl před dvěma roky a nic Vám to „neříkalo“, dnes najednou bylo překvapivě živé a vypovídající. Vy se držíte pevně Bible, ale možná, že Vám tím uníká přítomnost, která prostě je, která je zbavena všech pouček, příkazů, zákazů, nařízené mravnosti, sebedisciplíny atd. Právě apoštol Jan je příkladem, jak je možné – a skutečné – milovat Boha bez teologie, bez Bible. Pouhý rybář patrně zdaleka neměl takové znalosti Starého Zákona jako apoštol Pavel a už vůbec ne Nového Zákona, protože ten se teprve rodil. Dokonce v knize Zjevení se můžeme dočíst, že mu Bůh přikázal, aby napravoval to, co se lidským myšlením pokazilo. Jestliže se s NEUCHOPITELNÝM smísí nedokonalé lidské myšlení, co z toho může vzniknout?
Ne, pane Arone, vůbec proti Vám nic nemám, ba naopak, je dobře, že aktivně vstupujete do diskusí a nevytvářím si o Vás žádné představy. Je dobře, že obhajujete a podporujete své názory Biblí, ale také nezapomeňte, že je stejně jako absolutní, stejně tak živá a ničím ohraničená – je živá …
Jiří Aron
Pane Krejčí, s Vámi je o Bibli diskuse zcela nemožná. Obracíte ji v opak:
1/ Bůh mi skrze své slovo říká, abych jej miloval celou svou myslí. Vy mne varujete, že když Boha poslechnu, budu „ovšem“ zmaten.
2/ V Písmu Bůh říká, jaký je a jaké o něm mám mít představy. Vy jste naopak odněkud přesvědčen, že si o Bohu nemám dělat představy žádné.
3/Jan je považován za největšího teologa. Svou znalost teologie Bible prokazuje zejména v knize Zjevení. Vy jej považujete za příklad člověka, který miluje Boha, ale bez teologie a bez Bible.
4/ Dále Jan, autor podstatné části Nového Zákona (evangelia, tří dopisů a Zjevení) je Vašich očích je pouhým rybářem, který znalosti Nového zákona neměl.
Tyto čtyři body pane Krejčí ukazují, že si vytváříte své vlastní představy o Bibli. Máte pravdu, že Bible je živá.
Obávám se, že pro Vás osobně rozhodně je Bible knihou mrtvou, ohraničenou a neuchopitelnou. Tedy v podstatě zbytečnou.
Karel Krejčí
Pane Arone,
víra je ze slyšení a čtení Písma, což Písmo samo o sobě potvrzuje. To, zda víra má též moc otevřít oči, je přinejmenším otázka, ale spíše zásadní rozdíl. Adamovi a Evě se otevřely oči následkem hříchu, ale pro Boží svět se tím okamžikem naopak stali slepými. Když se podle Lukáše 24:31 apoštolům otevřely oči a poznali Ježíše, on v tom okamžiku zmizel jejich zrakům. To s velkou pravděpodobností naznačuje, že už ho nevnímali jako jedinečnou, oddělenou identitu, ale ve všem a znovu se jim vrátil zrak, ten zrak, který Adam a Eva ztratili prvotním hříchem.
Apoštolové chodili s Ježíšem tři a půl roku, a přesto stále nevnímali Boží svět takový, jak jej Adam s Evou vnímali v zahradě Eden – až do oné chvíle. Teologie, víra a učení, není totéž co prozření.
Jiří Aron
Pane Krejčí, vršíte jednu výkladovou chybu Bible za druhou.
Pokud se týče žánru vyprávění, není možné z příběhu o 2 učednících naznačovat to, co píšete. Pouštíte se zde do spekulace. Jeden z těch dvou byl Kleofáš, tedy nejednalo se o apoštoly, apoštolem mohl jen (snad) ten druhý. Vyvozovat z této jedinečné a neopakovatelné zkušenosti podobné duchovní závěry o tom, jak ti apoštolové konečně prozřeli, je znásilněním biblického textu.
Podobně tak je spekulací Vaše 2. věta, pokud tedy nehodláte blíže vysvětlit, jak jste došel k tomu závěru, v čem vidíte ten zásadní rozdíl. Pomohlo by snad vysvětlit, co chápete pod slovem víra, jestli je to víra v cokoliv či snad dokonce i něco konkrétního. Také co tím myslíte, že v tom případě znamená „moc“ a „otevřít oči“.
Poslední dvě věty rovněž patří mezi ničím nepodložené spekulace.
Abych na Vás nebyl tak strohý, zajímalo by mne, co si představujete pod pojmem prozření a jak to u člověka konkrétně probíhá či jak se to projevuje navenek.
Není to prozření třeba něco jako gnóze tj. vyšší poznání? https://www.gotquestions.org/Cesky/krestansky-gnosticismus.html
Čtení Vašich textů zde mi ze všech náboženství světa připomíná nejvíc gnosticismus.
Karel Krejčí
Pane Arone,
můžeme znát Bibli doslovně, mít víru, která přenáší hory, mít jistotu spasení, milovat svého bližního, ale stále to není totéž, co prozření. Nadále jsme totiž odděleni od Boha a jeden od druhého. Nyní jistě můžeme argumentovat, že po smrti jednoduše k tomuto spojení dojde o čemž nás Bible ujišťuje, ale to není tak jisté, protože zároveň nás stejně tak ujišťuje, že každý bude souzen, zda utrpí ztrátu nebo obdrží zisk. Pokud budeme logicky uvažovat, vždycky utrpíme nějakou ztrátu a zisk, buď větší či menší, protože není v našich schopnostech být dokonalý, ač věříme a snažíme se sebevíce. Ano, nepochybně věříme, že Bůh nám naše hříchy odpouští, to ale neznamená, že stále nejsme odděleni od Boha, ale naopak, svědčí to proti nám. A ono „prozření“ má moc spatřit věci tak, jak jsou – iluzornost tohoto světa myšlenek a představ, jak je to v principu a obrazně vyjádřeno v Genesis na začátku 3. kapitoly. Svými myšlenkami a představami si vytváříme každý svůj svět, každý si sám v sobě hraje na Boha, tak, jak to had chtěl. To je ono oddělení a zároveň prozření. Víra v Boha ve skutečnosti neznamená, že jsme s ním jedno, ale že On a my jsme stále odděleni.
Jiří Aron
Panu Krejčímu. Ještě by mě zajímala dost podstatná informace, jak lze k takovému prozření dojít, co je k tomu potřeba udělat.
Jinak můj dojem z toho, co píšete, je smutek. Je to celé jen o člověku, ten neví, jakou ztrátu a jaký zisk po smrti získá. Za života je stále oddělený od Boha a po smrti také nemá nic jisté. Odcizený Bůh je kdesi daleko on něj.
Píšete, že je možné mít víru a být i nadále oddělen od Boha i jeden od druhého. Boží Kristovo evangelium mluví o opaku. Byla to smrt Krista na kříži a jeho vzkříšení, Kristus tak zbořil tu hradbu mezi Bohem a lidmi a také mezi (neobrácenými) lidmi navzájem. Haleluja!
Tu Vaši poslední větu, že jsme stále od Boha odděleni, Kristus vyvrátil tím, co pro nás udělal. Pro věřící v Krista je oddělení od Boha minulostí.
Ano, píšete správně, že svědomí ke Kristu neobráceného člověka mu svědčí, že je stále oddělený od Boha.
Cituji Vám tu nádhernou pasáž: Ef 2,12-16 v tom čase jste byli (tj. předtím, než efezsští uvěřili) bez Krista, odcizeni společenství Izraele, bez účasti na smlouvách zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými v krvi Kristově. Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, ve svém těle zrušil nepřátelství — Zákon s jeho příkazy a ustanoveními —, aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj a oba dva usmířil s Bohem v jednom těle skrze kříž, v němž zabil to nepřátelství.
Křesťanská víra, na rozdíl od gnosticismu, je o věčné jistotě. Ne díky tomu, že my správně myslíme či věříme či děláme, ale díky tomu, co vymyslel a udělal Bůh v Kristu pro nás.
Maja
Nejisté časy ve fyzickém světě jsou tu pořád, i po Ježíši. Jediná jistota je, že Bůh je s námi, pořád, navždy, neopouští nás, chce nás mít pak jednou u sebe na věčnosti, ikdyž to tak někdy nevypadá. Osobně chci být před Pánem upřímná a ptám se, jak ještě dlouho budou hrozné věci na tomto světě a smrt. K mým dětem chci být upřímná a říkám jim především to, co jsem napsala ve 2.větě, a že se sama Pána ptám, jak toto bude dlouho trvat – války, nemoci atd., a vím o tom, že v duchovním světě je vše už napraveno, zlo poraženo, ale ten fyzický svět…? Nechci od dětí, aby jen papouškovali, co jim např. v církvi řeknou, že TAK TO JE.
A ne, nejsme od Boha odděleni. Jako Adamovo provinění padlo na všechny, tak díky Ježíši je veškeré provinění smazáno, Bůh je s námi jako s Adamem v Ráji. Ale stejně mám otázky a dnes se už cítím víc a víc svobodná je mít a necítit se provinile.
Karel Krejčí
Pane Arone,
přestal jsem hledat, usilovat, učit se a začal jsem si uvědomovat, že všechno už.je teď a ne až nebo potom. Mohu Vás ujistit, že „TO“ co rozhoduje za mne a vnáší do mého života klid a jistotu, je nepochybně Kristus, který je vše a ve všem. Rozdíl spočívá v ne-hledani, ale v uvědomování. Není co hledat, pouze si uvědomovat, že „TO“ zde již je a je to dokonalé. TO je vše.
Jiří Aron
Pane Krejčí
1/ posledně jste psal několikrát, že jste i Vy oddělený od Boha a že ani není jisté, že po smrti k tomuto spojení vůbec dojde.
Teď mi odpovídáte opak: Kristus skrze (nijak nespecifikované) Vaše uvědomování rozhoduje za Vás a vnáší tak do Vašeho života jistotu.
Nechápu, jak je to možné, že člověk oddělený od Boha může být současně se stejným Bohem spojen tak, že dokonce Bůh přímo rozhoduje za něj?
Jestli Kristus rozhoduje za Vás, tak už jste dokonale svatý. Kromě Vás a Krista na Zemi už nikdy nežil další takový člověk.
2/ píšete, že jste přestal hledat, usilovat a učit se, protože není co hledat. V tom případě padá ta teorie o tom, že za Vás rozhoduje Kristus. Protože porušujete Jeho mnohé příkazy, abychom hledali, usilovali a učili se od Něj. Bohu neposlušný člověk nemůže tvrdit, že Kristus rozhoduje za něj.
Karel Krejčí
Pane Arone,
opět jsme u stavu, který zažíval apoštol Pavel, když prohlásil: „Už nežiji já, ale žije ve mě Kristus“. To znamená, že ho přestal hledat, usilovat o něho a učit se. Ale naopak pochopil, že nechat ho v sobě svobodně žít a o všem rozhodovat, je právě to, co dokonale zvládne pouze Kristus a co za nás dokonale vykonal na kříži. Všechno ostatní je sice hezké, povznášející, dokonce lze nazvat i „Bohulibé“, ale ve skutečnosti ne konečným cílem, prozřením a vysvobozením. Dejme pozor, abychom se nestali věčnými, sami sebe ujišťujícími snaživými študenty 🙂 … kteří sami sebe známkují 🙂
Jiří Aron
Pane Krejčí. Opravdu apoštol Pavel přestal hledat Krista, usilovat o něho a učit se od něj? Pak by byl Kristu neposlušný, např. Mat 11:29: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.“
V listu Fp 3. kapitole stejný Pavel naopak píše, že touží získat a poznat Krista; že si nemyslí, že by sám dosáhl dokonalosti, ale běží, aby se jí zmocnil. Nepřestal Ho hledat, usilovat o něho a učit se. Podobně Pavel učí Timotea v 1. listu, aby se cvičil ve zbožnosti a ve stejném listu uvádí, že tím tajemstvím zbožnosti je sám Kristus. To, co Pavel Timotea učil také sám dělal, nebyl pokrytcem.
Diskuse s Vámi o Bibli je marná a chci ji v pod tímto komentářem už ukončit. Protože Bibli opakovaně měníte v opak, jak jsem Vám psal výše už 3. a 4. května; podobně i jindy.
Takto bez úcty k Božímu slovu, k Bibli, se sice nestanete tím „snaživým študentem“, hrozí Vám nebezpečí mnohem horší, záhuba. 2. Petr 3,16: „Jsou v nich (v Pavlových listech) některé těžko srozumitelné věci, které neučení a neupevnění lidé překrucují, jako i ostatní Písma, ke své vlastní záhubě.“