Poslední měsíc obou mých těhotenství byl bezpochyby nejhorší. Nedokázala jsem se cítit příjemně, dny se vlekly jako týdny a pořád jsem se musela jen ptát: „Za jak dlouho, Pane, to děťátko konečně přijde?“ K těhotenství patří trpělivost, což je v malé podobě ta, která se od nás očekává během našeho křesťanského života jako poutní plavby do cíle s očekáváním, že Pán buď přijde, nebo že si nás vezme domů.
Naše srdce volají: „Jak dlouho, Pane?“ A čekáme. Namáháme se. Sténáme, jako lká stvoření v touze spatřit svou křehkost obnovenou a krásnou. Ve svých pozemských stáncích prahneme po pevných, věčných domech. Stejně jako těhotná maminka touží držet své dítě v náručí, toužíme spatřit zaručený výsledek své trpělivosti – a někdy se přitom v utrpení ptáme sami sebe, zda doopravdy vytrváme.
Čtyři zdroje vytrvalosti
Jak vytrvat, když procházíme tímto porušeným světem? Jakub nám ve svém listě uvádí pro povzbuzení alespoň čtyři zdroje vytrvalosti.
SOUVISEJÍCÍ – Podle Chandlera je křesťanství jediným náboženstvím, které se k utrpení staví upřímně
1. Můžeš vytrvat, protože si Bůh tvého utrpení použije.
Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků. (Jakub 1,2-4)
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Na zkouškách nedokážeme vidět nic radostného, tak jako maminka nemůže považovat své porodní bolesti za potěšení. Můžeme si ale všímat toho, co radostného Bůh koná v těchto našich zkouškách a skrze ně. A co tedy koná? Posiluje naši víru. Připodobňuje nás sobě samému. Učí nás být jako on. Dává nám duchovně dozrát.
Ve zkouškách můžeme vidět „jen radost“ proto, že nás cvičí ve zbožnosti. Bez bolesti a námahy s porodem by nebylo miminko; bez zkoušek, které prověřují a cvičí naši víru, nevzniká žádná věrnost a jenom málo ovoce. Můžeme vytrvat, protože naše utrpení není bez užitku, a uprostřed toho všeho je při díle náš Bůh.
SOUVISEJÍCÍ – Bolesť a utrpenie
2. Můžeš vytrvat, protože Bůh s tvým utrpením skoncuje.
Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. (Jakub 1,12)
Mnohé zkoušky se nezdají být lehké a krátké, podle Písma však takové jsou (2 K 4,17). Velký plán Božích záměrů naše utrpení vyváží a nakonec je překoná.
Vězte jedno: vaše utrpení přichází s prošlou lhůtou.
Přátelé, vaše utrpení skončí – váš Bůh na to dohlédne. My jeho načasování ani prostředky nevidíme, natož abychom právě v této chvíli, kdy neprovádí ohněm, chápali všechny jeho záměry. Známe však jeho zaslíbení: „Setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo“ (Zjevení 21,4).
Vězte jedno: vaše utrpení přichází s prošlou lhůtou. Nepotrvá věčně. A toto zaslíbení nám dává naději, takže můžeme vykročit dál.
3. Můžeš vytrvat, protože Bůh se ti ve tvém utrpení zjeví.
Hle, ‚blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘. Slyšeli jste o vytrvalosti Jóbově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť ‚Pán je plný soucitu a slitování‘. (Jakub 5,11)
Naším největším ziskem – který dokonce převyšuje zánik našeho utrpení a dokonalé požehnání v slávě – je Kristus. On je naším záměrem, cílem, radostí, která je před námi. Vytrváme, upřeme-li pohled na něj a budeme-li jej uprostřed svých zkoušek hledat; a on si ve své milosti těch zkoušek použije k tomu, aby se nám zjevil.
SOUVISEJÍCÍ – Ochrání nás víra v Boha před bolestí a utrpením? Jedná se jen o zbožné přání
Proč se Jakub na konci svého listu zmiňuje o Jóbovi? Jób zůstal ve strašném utrpení pevný, a Hospodin si toho všeho použil, aby se mu zjevil jako soucitný a milosrdný Vykupitel (Jób 19,25). Kdyby Jób nebyl poznal tolik bolesti a zkoušek, nedozvěděl by se tolik o svém Spasiteli.
Jsme-li zoufalí, je pravděpodobnější, že se obrátíme k Pánu. Když k němu přijdeme, poslouží nám ze svého bezedného pokladu lásky a milosti. A my jej poznáme nově a hlouběji.
4. Můžeš vytrvat, protože Bůh tě ve tvém utrpení přijme.
Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se a pravil: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ Při tom všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného.
Nemnoho žen se rozhodne zachovat v porodních bolestech a při porodu stoický klid. Kdepak – v utrpení porodních bolestí žena hlasitě sténá a volá po vysvobozující pomoci. Podobně můžeme i my během utrpení přinášet svá volání, nářky, bědování a zármutek Bohu, který si s tím vším dokáže poradit.
Kdyby Jób nebyl poznal tolik bolesti a zkoušek, nedozvěděl by se tolik o svém Spasiteli.
Job si ve svém utrpení rval oděv, seděl v prachu a dokonce kladl Bohu mnoho otázek – a Písmo jasně ukazuje, že tím nehřešil. Procházíš-li zkouškami, přinášej své nářky a starosti tomu Muži bolestí, který ví a chápe, protože sám na tvém místě zakusil to nejhorší utrpení. Bědování není nic špatného. I Ježíš pláče, a ve tvých slzách tě přijme.
Kvůli radosti
I ve svém utrpení vyrážíme na další cestu – kvůli radosti, která je před námi. Jako budoucí maminka nakonec po tolika těžkých bolestech drží děťátko v náručí a šeptá mu: „Tys mi za to všechno stálo“ – právě tak uzří jednoho dne Kristova církev jeho tvář a vydá stejné svědectví: „Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc“ (Zjevení 4,11).
Proto s vytrvalou trpělivostí kráčíme dále kupředu – k Ježíši, Synu spravedlnosti, ve vší jeho majestátní kráse.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Kristen Wetherellová Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 18. dubna 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
