Řada z vás zareagovala na aktuální situaci na Ukrajině finančním či materiálním darem, praktickou pomocí či dokonce nabídkou ubytování pro potřebné ženy, děti a staré lidi.
Lidé přicházejí z více, ale i méně zasažených oblastí a pocházejí také z různých sociálních skupin. Obvykle však mají jedno společné – nechávají doma část rodiny, své muže, syny, rodiče, kteří nemohou či nechtějí odejít. Po prvních fázích šoku, ochromení a kladení si otázek „Proč se to vůbec stalo?“ mohou přecházet do fáze popření událostí či naopak jejich znovuprožívání (v období 2-8 týdnů), následně mohou procházet posttraumatickou fází (ta může trvat 1-3 měsíce i déle).
Nebuďte u svých hostů z Ukrajiny proto překvapeni různými projevy chování a reakcí (dětí, dospělých), které vám nemusejí vůbec dávat smysl a neprojevují se jen radostí a vděčností. Nemějte jim to prosím za zlé. Potřebují vaši trpělivost, porozumění, tichou, klidnou podporu a čas na srovnání se s tímto traumatem.
A pokračuje ve sdílení osobních zkušeností s ubytováním potřebných lidí: „Pripravme sa aj na to, že v spoločnosti a žiaľ aj v cirkvi sa stretneme s hlasmi, ktoré budú rozširovať príbehy o nevďačnosti utečencov, o vysávaní nášho sociálneho systému,zneužívaní pomoci atď. Nepodieľajme sa na šírení väčšinou neoverených správ a nenálepkujme celú komunitu len na základe izolovaných negatívnych skúseností. Naopak, aktívne vytvárajme a šírme príbehy o súcite, ľudskosti a ochote pomáhať,“ říká předseda správní rady organizace ADRA ČR, předseda Unie Církve adventistů sedmého dne Mikuláš Pavlík.
„V areáli našej cirkevnej inštitúcie sme pred niekoľkými dňami ubytovali dve mamičky so štyrmi maloletými deťmi. Pretože nemohli byť z Prahy všetci prevezení jedným autom, tak sa na miesto najprv odviezli deti. Tie staršie po príchode išli hneď nakúpiť a kým pricestovali na chatku ich unavené mamy, mali na stole pripravenú skromnú večeru. Hneď na druhý deň ráno prišli deti za naším správcom s otázkou, ako by mohli byť nejako užitoční a pomáhať nám.
Pred dvoma týždňami som navštívil slovensko-ukrajinský hraničný priechod vo Vyšnom Nemeckom. Vo veľkom adráckom stane okrem žien a detí odpočívali aj staršie ženy a muži. Nehľadeli do mobilov ani netelefonovali. Len ticho sedeli. Občas sa im od únavy zatvárali oči a pravdepodobne čakali na niekoho, kto ich odvezie do bezpečia. Aj pri sedení držali ruky na svojich taškách, akoby sa báli, že im niekto zoberie aj to posledné, čo si so sebou doniesli. Výzorom aj oblečením mi pripomínali starých ľudí, ako som si ich pamätal z detstva na dedine na východnom Slovensku, kde som vyrastal. Sú vo veku generácie mojich rodičov, a možno aj preto ma pohľad na nich emocionálne zasiahol asi najviac. Keď som to miesto opúšťal a ostal v aute sám, nevedel som sa ubrániť dojatiu a slzám.“
Na celý (10 minutový) rozhovor se můžete podívat zde.
Kromě praktické pomoci příchozím na území v ČR naše organizace ADRA pokračuje jak finanční pomocí ve vnitrozemí, nově i s pomocí s evakuací lidí na bezpečnější místa Ukrajiny, tak dovozem humanitární pomoci do Zakarpatí – zde přichází tisíce lidí, hledají první spočinutí před další cestou, zároveň řada lidí zůstává a vyčkává – potřebuje jídlo, hygienické prostředky, léky, spacáky, deky, karimatky, … Od začátku krize každý týden vybavujeme a vysíláme 2 plné kamiony pomoci.
Pomoc na Zakarpatí koordinují naši zkušení humanitární pracovníci Josef Koláček a Andrej Arvensis:
„V minulosti jsme často pomáhali v Česku při povodních, teď v létě při tornádu. Máme zkušenosti s pomocí uprchlíkům v době konfliktu v zemích bývalé Jugoslávie,
i psychosociální pomocí uprchlíkům v Sýrii a Libanonu. Ale pokaždé je to jiné a nové. Setkávat se s lidmi, kteří ve svém životě zažili hrůzostrašné okamžiky, na to asi člověk nikdy nebude dostatečně připravený. A je to hodně o tom, nakolik dokáže sám sebe chránit, aby mohl podporovat ostatní a být jim přínosem,“ sdílí své zkušenosti náš „matador“ mimořádných událostí Josef Koláček.
A kolega zahraničního oddělení Andrej Arvensis jej doplňuje: „Jak říkal Jožka, vždy je to jiné. Ale to, co všechny tyto situace spojuje, jsou emoce lidí, kteří se v nich nacházejí. Utrpění, strach, smutek a bolest nedělají rozdíly mezi etniky, národy či státy.“
Další zajímavé postřehy našich kolegů z terénu si můžete přečíst zde.
Děkujeme vám za jakoukoliv podporu lidem na Ukrajině i všem příchozím zde. Děkujeme za šíření ducha soucitu, obětavosti a pozitivní podpory. Děkujeme, že myslíte i na ty, kteří pomáhají v prvních linii.
Martina Špinková
darujme.cz/SOSADRA
