Advent jako lék proti všednosti

Jsme-li s některými věcmi dostatečně seznámeni, často je začneme brát jako samozřejmost. To, co dobře známe, totiž přestáváme zkoumat, přestáváme si toho vážit. Často si toho dokonce přestaneme všímat úplně. To, co dobře známe, věci, na které jsme už zvykli, nám zevšední,  stanou se obyčejnými. Přestáváme nad nimi žasnout… 

A zde se dostáváme k jádru věci: náš život totiž ovládá to, co obdivuje naše srdce. Je to smutné, ale mnozí z nás už událostmi okolo Ježíšova narození ohromeni nejsou. Mnohé z nás už nenaplňuje úžas, když pomyslíme, co nám ten příběh říká  o Božím charakteru a plánu, i o nás samotných. Zlenivěl nám zrak a vychladla srdce.

Naše současná kultura zredukovala Vánoce na noční můru všech zákazníků a sen všech prodejců. Učí děti snít o tom, jak se budou mít báječně, pokud budou vlastnit tu či onu materiální věc. Je proto důležité, abychom se naučili odvádět pozornost dětí od skvělých hraček, od stromečků, koled, sněhových koulí a cukroví  směrem k úžasnému příchodu našeho Pána a Zachránce Ježíše. 

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

(Podle Paula D. Trippa: Ó pojďme pokloňme se Ježíši, zpracoval David Floryk) Datum: 11. prosince 2020 Foto. Pixabay

Tags: ,,,

2 Komentáře

  1. „Nejedou“ v tom pouze děti a jejich ještě naivní a bezbranný pohled na svět, ale především ti „moudří“ dospělí.
    Jsou lidé, kteří vždycky budou ovládáni touhou dohonit nebo se vyrovnat těm, kteří jsou movitější, bohatší, mocnější a jako protiklad zase budou lidé, ti dole, kteří naopak budou bojovat za spravedlnost a rovnost. Jestliže se nějakým způsobem dosáhne relativní rovnosti, pak se opět najdou lidé, kterým tento stav nebude vyhovovat a budou chtít vyniknout nad ostatní a když vyniknou až příliš, kolotoč se bude znovu opakovat. Co je ve skutečnosti dobré a co zlé? Dobré je pouze jedno – poznání, že obojí je past, nic neřešící, slepá ulička. Člověk svou hříšnou podstatou, mající podíl na fungování hříšného světa, nemůže dojít nikam jinam než zase tam, kde je. Spousta lidí, bohužel i křesťanů, až nepochopitelně vkládá naděje do úniku z tohoto bludiště do politiků, ale to není v jejich moci, protože oni sami bloudí. Jediný, kdo je schopen nás z tohoto bludiště vyvést je – Kristus.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář