Sdílel se se mnou jeden požehnaný přítel, který posloužil několika vyznavačům esoteriky k víře v Pána Ježíše Krista, že má s těmito lidmi určitou potíž. Uvěřili sice evangeliu, ba někteří se dali pokřtít, nicméně nepřijímají autoritu Písma coby Božího Slova.
Co si počít?
Jistě nelze začít osobní evangelizaci snahou přesvědčit daného člověka o tom, že Bible je inspirovaná. Podobně asi nelze začít osobní evangelizaci snahou přesvědčit druhého, že Ježíš je Bůh. Přitom obojí jsou důležité pravdy: Ježíš je Bůh, a Bible je inspirovaná.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Naše dvojí občanství
Jak začínáme osobní evangelizaci? Zpravidla svědectvím o tom, jak jsme sami uvěřili. Někdy začneme od učení – to spíše tehdy, pokud se na nás druhý člověk obrátí s nějakým dotazem. Ale i v těchto případech zpravidla (spíše dříve než později) dojde na osobní svědectví. Na druhé straně, pokud osobním svědectvím začneme, brzy ho doplníme o „teorii“, tedy o učení, konkrétně o cestu spasení.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Pokud působí Duch Svatý, člověku, s nímž hovoříme, dává smysl jak naše svědectví, tak to, co říkáme o Bohu, o Ježíši Kristu, o spáse. Člověk, jemuž zvěstujeme evangelium, si říká: „Na tom asi něco bude.“
Co je v dané situaci nejdůležitější? Boží dotek. Je to Bůh, kdo dává víru. Na nás jistě je, abychom zvěstovali evangelium co nejsrozumitelněji a nejvěrohodněji. Ale i když naše zvěstování nemá chybu, není tím zaručeno, že náš přítel uvěří. Je zapotřebí, aby působil Duch svatý, a pak je zapotřebí, aby se daný člověk pro víru rozhodl.
Velký význam může mít dobré společenství: Společenství lidí, kteří poznali Ježíše a hoří pro něj. Není to však podmínkou.
V určité chvíli svému příteli nabídneme, že se s ním budeme modlit. Nabídneme mu, že se může k naší modlitbě připojit. A pak se modlíme.
Modlíme se, přestože ten člověk dosud nevyznal Ježíše jako svého Spasitele. O křesťanském učení toho ví naprosté minimum. Jenže důležitý je Boží dotek. A ten se mnohdy děje právě tehdy, když se člověk modlí.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nezbytnost chození s Bohem
Může se stát, že modlitba je poměrně brzy vyslyšena. Člověk, který se možná modlil prvně v životě, ví a vyznává, že mu Pán Ježíš pomohl. Ale stále ještě neví, že Ježíš je jediný Spasitel.
Naší touhou a snahou by v tu chvíli nemělo být, aby ten člověk správně smýšlel o Ježíšovi, ale aby se k němu modlil. Pokud člověk začne počítat s Pánem Ježíšem ve svém životě, po čase zjistí, že Ježíš je skutečně Spasitel a Pán. Ne proto, že jsme mu to nějak logicky dokázali, ale protože mu to Ježíš zjevil. Jinak řečeno: Osobní setkání s Ježíšem je důležitější než správná teologie.
Zatím jsme nemluvili o Písmu. Záměrně. Pokud uvěříme, že člověk může být spasen, aniž má správné učení o Ježíšovi, možná pochopíme, že člověk může být spasen, i když zatím neví, že Bible je inspirovaná.
Pro mne je Bible jedním z průsečíků, v němž se nebe setkává se zemí. Autorita Písma je dnes dokonce i mezi křesťany všelijak znevažována, případně si ji lidé upravují ne podle vlastních zkušeností s Bohem, ale podle vlastních zkušeností bez Boha. Je to ovšem k jejich škodě. Boží slovo pak v jejich životě není mocné.
V posledních letech jsem stále tak nějak neplánovaně narážel na životopisy pronásledovaných a trpících křesťanů. Z knih, jako je Wurmbrandovo svědectví, které vyšlo česky pod názvem Neboj se kříže (původní mnohem kratší verze jeho života nesla název Mučen pro Krista), nebo právě vyšlé svědectví bulharského pastora Haralana Popova Mučen pro víru, případně ze svědectví pronásledovaných čínských nebo íránských křesťanů, je jasně patrné, co pro ně Boží Slovo znamenalo, jak si vážili třeba jen několika stránek Písma, s jakou obětavostí se ho učili nazpaměť nebo po nocích opisovali… Z těchto svědectví je patrné, jakou má Boží Slovo moc. Není divu, že Boží nepřítel dělá vše proto, aby lidé Bibli neměli vůbec nebo aby ji nebrali vážně.
Ovšem podobně jako je tomu s jedinečností Krista, je tomu i s inspirovaností Bible. Jedinečnost Písma člověk nepozná, pokud ho nečte. A nepozná ji, pokud se člověka nedotkne Duch Svatý. Miluška Bláhová, která měla zásadní vliv na rané Maniny, používala obrat „Slovo Boží, oživené Duchem svatým“. Ano, to potřebujeme. Můžeme o tom ale jen vydávat svědectví, být příkladem a modlit se, aby člověk, na němž nám záleží, udělal s Písmem tu zkušenost, kterou jsme udělali my – a tisíce dalších před námi – tedy aby i pro něj se Písmo stalo dotykem nebes, průsečíkem, kde se nebe a země střetávají.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 3. listopadu 2021 Foto: Pixabay – ilustrační