Nedávno jsem si vzpomněl na zvláštní zážitek z poloviny osmdesátých let. Do sboru začal chodit mladý muž, který vzal evangelium opravdu radikálně. Pocházel z poněkud problematické rodiny s dosti narušenými vztahy. Měl starší sestru, která byla provdána a měla dvě dcery, které někdy se svým strýčkem zavítaly do sboru.
Jejich matka mě jednou vyhledala. Chtěla mluvit o svém životě. Manžel jí právě oznámil, že ji opouští a že si našel mladší ženu. Vyprávěla mi svůj osobní příběh a byla velmi nešťastná. S bratrem neměla dobrý vztah, nicméně přiznala, téměř nerada, že celá rodina si všimla jeho proměny. Právě to ji přimělo, aby mě vyhledala, aby si pohovořila „o víře“.
Hluboce jsem s ní soucítil. Její manžel se k ní zachoval opravdu hanebně a její situace byla velmi tíživá. Mluvil jsem s ní o Pánu Ježíši Kristu a na závěr našeho setkání jsem jí navrhl modlitbu. Když jsme si klekli, měl jsem pocit, že ke mně velmi jasně promlouvá Bůh: „Pozor, Dane! Mezi mnou a jí neleží hřích jejího manžela. Mezi mnou a jí leží její vlastní hřích!“
Samozřejmě jsem z toho neusoudil, že Bůh s ní nemá soucit nebo že dokonce bagatelizuje hřích jejího manžela. Nicméně došlo mi, že naším hlavním problémem je náš vlastní hřích, nikoli hřích na nás spáchaný jinými lidmi nebo dokonce okolnostmi. A pokud sami nenalezneme mír s Bohem, pokud nečiníme pokání z našeho vlastního hříchu, bude veškerá pastorace jen velmi povrchním léčením.
Od té doby uplynulo více než třicet let a svět se hodně posunul. Panuje jakési poměrně obecné přesvědčení, že v životě je nejdůležitější to, aby nám bylo dobře. Tento obecný postoj se zabydlel i v církvi. Evangelium, které pak hlásáme, je, že Ježíš přišel, aby vylepšil náš život. Máme-li nějakou těžkost, Ježíš je tu od toho, aby nám ulevil. Jistě, takto lze interpretovat mnoho biblických slov. Třeba „pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi, a já vám dám odpočinutí“. A nepochybně byste našli mnoho jiných, podobných.
Proč se tolik vztahů rozpadá? Protože představa, že bychom měli setrvat ve vztahu, který se nám moc nepovedl, a dokonce v něm trpět, a to bez záruky, že se nám podaří ho napravit a nově zbudovat, jde proti srsti našemu očekávání. Bůh po mně přece nemůže chtít, abych něco takového snášel!
Ne, netvrdím, že nejsou případy, kdy je nejen možné, ale dokonce správné nefunkční vztah opustit. Ale tvrdím, že to není případ oněch padesáti procent rozvádějících se lidí. Mnozí lámou hůl nad vztahem jen z toho důvodu, že chtějí úlevu a nápravu teď hned, a nechtějí „ztrácet čas“ s někým, kdo je přestal bavit.
Před lety se objevila příručka pro sexuální výchovu na školách, jejíž součástí bylo i povídka z daleké budoucnosti, kdy bude mnohem více stejnopohlavních párů než párů žijících v klasickém heterosexuálním manželství. Bylo tam i zdůvodnění: Dva muži si spolu rozumějí lépe než muž a žena. A totéž prý platí i o ženách. Jinými slovy: homosexuální svazek je lepší, protože je snadnější.
No, něco na tom je. Za ženy mluvit nemohu, ale vím, že pro muže je i milovaná žena často velkou záhadou. Ne, skutečné manželství rozhodně není snadné.
Ale co když je to tak, že Bůh to tak zamýšlel! Bůh nám nikde neříká, že dobrý život je život snadný. A evangelium neříká: Věřte v Ježíše Krista a dobře se vám povede! Ježíš říká: Hledejte nejprve Boží království (nikoli tedy úlevu ze svých trablů nebo dokonce snadný a bezbolestný život) a to, co potřebujete ke skutečnému životu, vám bude přidáno.
Církve, které přistoupily na člověkostředné smýšlení tohoto světa, často přejímají agendu tohoto světa. Někdy se jedná o zlepšení sociální situace, kvalitnější (nebo vůbec nějakou) zdravotní péči, „manželství“ osob stejného pohlaví. Jde o to, aby lidé netrpěli a cítili se dobře. Zajímavé ale je, že církve, které volí tuto cestu, většinou ztrácejí své členy, někdy docela dramaticky. Jako kdyby lidé instinktivně cítili, že skutečné poselství církve má být poněkud jiné.
Když přišli za Ježíšem a vyprávěli mu, jak Pilát nechal zmasakrovat židovské poutníky, Ježíš odpověděl způsobem, za který by byl v mnoha dnešních církvích tvrdě odsouzen. Nejprve přidal příběh o katastrofě, kdy se zřítila jakási věž a při níž zahynula řada lidí, a pak neodsoudil ani římské okupanty, ani špatné stavitele oné věže, ale řekl: „No tak to vidíte! A nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete!“
To nezní jako evangelium, jako dobrá zpráva, že? Jenže máme-li pochopit velký příběh, musí nám dojít, že náš život nepotřebuje jen určité vylepšení, ale že hřích je velmi vážná věc. Ježíš nepřišel, aby náš život vylepšil. Přišel, aby za náš hřích zemřel a tím nás vykoupil.
Jenže tu dobrou zprávu pochopí jen ten, kdo si připustí, že bez Boží milosti je ztracen. Mohla by na nás padnout tíseň: Máme vůbec šanci, že dnes té zprávě někdo uvěří? Strach, že nikoli, nás může vést k rozmělňování a rozpouštění evangelia. „Bratři a sestry, přijde soud!… soudek!!… soudeček!!!“
Přesto hodlám hlásat plné evangelium. A proč? Protože je to pravda! A co když nás zůstane příliš málo?
Může se to stát. Nicméně studujeme-li dějiny, zjistíme, že tam, kde se hlásalo neředěné evangelium, lidé proti očekávání spíše přibývali, někdy v celých zástupech. Jsme-li Kristovi, musíme být připraveni i na to, že zůstaneme poněkud osamoceni. Ale jak praví apoštol: „Ať žijeme, ať umíráme, Páně jsme!“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 26. únor 2020 Foto: Wikimedia Commons – Bible – ilustrační
32 Komentáře
Realtoltek
Když se má někdo dobře ještě to neznamená, že je celý svět v pořádku. Připomíná mi to budhistický směr, kdy člověk žije přítomností a nezajímá se o okolní dění. Ježíš se ale takhle nechoval, přišel na zem a zajímal o trápení lidí ve světě…protože znal pravou tvář tohoto světa. Člověk, který má pocit, že je vše v pořádku, žije v takové svojí vlastní bublince štěstí (pomíjivé) a přestal mít schopnost vnímat trápení ostatních duchovních bratrů a sester na zemi. Ježíš se měl zcela jistě před příchodem na zemi dobře a vedl v nebi spokojený život ale přesto přišel zde na zemi aby nás zachránil ze spáru světa jehož dočasným vládcem je Satan. A komu se vůbec daří ve snadném životě… duchu anebo duši ? Není-li pravda, že štastná duše umrtvuje tu pravou lampu od Hospodina ?
Karel Krejčí
Ano, je to pravdivé a živé.
Na prvopočátku jsme byli hliněnou nádobou a na samém konci se staneme drahými kameny. Tato přeměna jistě není jednoduchá, krátkodobá a bezbolestná, stejně tak, jak k tomu postupně dochází i v přírodě. Bůh má na všechno dost času. Jedním z nejúžasnějších způsobů jak nás roubovat, učit a přeměňovat – je manželství. Učíme se navzájem a vždy to má nějaký smysl. Něco jsme nuceni opustit, něčeho se vzdát, v něčem se přizpůsobit, v něčem si přiznat, že se mýlíme, v něčem naopak zaujmout pevný postoj atd. Přesně podle rčení: „Žádný učený z nebe nespadl“. Když se ohlédneme časem zpět, uvědomíme si, že nám Bůh dává možnost vidět kritické situace zcela v jiném světle a poznáme, kde jsme se mýlili, co bylo vlastně malicherné, komu bolestně ublížili a upřednostňovali především sebe a co jsme si díky tomu všemu naopak mohli v hlavě správně roztřídit a pochopit. Bůh nás ani na okamžik nespouští z očí – je přece náš nejdokonalejší a milující Otec. Právě proto nám dává radost i svobodu a zbavuje zákonictví.
Adam Hladky
A zase si zaryjeme do těch „teploušů“, že, pane Drápale? Oslí můstek jak vyšitý.
Olga Nedbalová
Pane Hladký, nechci mluvit za pana Drápala, ale nemyslím se, že ryje schválně a s radostí. Možná je v situaci jako lékař, který má zakázat pacientovi kouřit. Má být na něho „hodný“ a říci mu ať klidně kouří svých dvacet denně, nic se neděje, hlavně že uspokojí své pociťované potřeby. Nebo má být „zlý“ a říci pravdu, pokud bude kouřit, má perspektivu dřívějšího úmrtí a jeho smrt pravděpodobně nebude pokojná. Pro nás křesťany je opravdu někdy těžké citlivě mluvit na téma hříchu. Ale nad tím vším stojí požadavek na pravdivost evangelia. Nemáme bližního odsuzovat, vždyť i my máme poleno v oku, ale poukázat na to, jakou vodou se dá nečistota z oka vyplavit. Z těch našich i z očí našich bližních. Nikde v evangeliu nenajdete schválení homosexuality. Ježíš sám odpouští hříšné ženě, ale zdůrazňuje, ať již více nehřeší. Ne, všechno co je v evangeliu se nám zpočátku nemusí líbit. To mám tomu, kdo mi sebral kabát dát i košili? Mám si useknout ruku, která je nepokojná a svádí k hříchů? A to mám to své tvrdé srdce, na které jsem tolik pyšná, vyměnit za pokorné? Časem ale člověk pozná, že tyto rady jsou k nezaplacení. Evengelium je opravdu živé slovo od Boha a Ježíš má tu moc nás spasit z moci hříchu.
Adam Hladky
Nikde v evangeliu nenajdete zmínku o tom, že by se Ježíš vyjadřoval k homosexualitě. K rozvodům ano .. ale to ignorujeme, protože se týkají HETEROSEXUÁLŮ. V NZ mluví o HOMOSEXUÁLNÍM CHOVÁNÍ akorát člověk .. pravděpodobně asexuál Pavel, který všem doporučuje „nežeňte se .. jako já“. A formulace „Jejich ženy ZAMĚNILY přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži ZANECHALI přirozeného styku s ženami“ naznačuje, že napřed měli „přirozený“ hetero styk .. a pak se rozhodli/y vyzkoušet něco jiného .. tedu homosexuální CHOVÁNÍ heterosexuálů. V Ježíšově době homosexualitu neznali .. jediný náznak je snad Davidovo „byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen.“ (2.Sam 1:26) .. ale ten vztah vzhledem k době a zákazům mohl zůstat maximálně platonický.
Olga Nedbalová
Myslím, že Ježíš znal Písmo. Například Lukášovo a Janovo evangelium zmiňuje, že Ježíš ve svých dvanácti letech rozmlouval s učiteli zákona a všechny udivoval svou moudrostí. Ve Starém zákoně Třetí Mojžíšova – Leviticus 18, verš 22 se píše: „Rovněž zakazuji jakékoliv sexuální vztahy mezi muži. Je to zvrhlost.“ Co se týče homosexuálního chování – Ježíš žil v době starověkého Říma, kdy Židé byli pod římskou okupací. Ostatně ukřižovat Ježíše na přání Židů dal Říman Pilát. Římská kultura homosexualitu minimálně tolerovala. V tomto kontextu se mi zdá podivný výrok, že v dobách Ježíše homosexualita neexistovala. Sám Hospodin odděluje svůj „svatý“ lid od okolního pohanského, u něhož bují veškeré nepravosti. A Ježíš, jako Boží syn by nešel proti svému Otci. Na to Ho příliš miluje a ctí. Ježíš kritizoval farizeje za jejich tvrdost a faleš, ale nikdy nekritizoval samo Písmo.
Olga Nedbalová
Možná je dobré se zamyslet nad pojmy šťastný život a život v pokoji. Ano, Ježíš nám neslibuje, že náš život bude šťastný, úspěšný dle pravidel tohoto světa. Ale co je to vlastně štěstí? „Muška jenom zlatá.“ Navíc neexistuje jednotná definice štěstí. Je to společenský úspěch? Vychované děti? Kariéra? Majetek? Tyto záležitosti jsou většinou pomíjivé a často se stává, že i po dosažení vysněné mety člověk necítí štěstí (nebo jen chvíli) a už se zase žene za další metou. Ve skutečnosti je šťastný jen chvíli. Ježíš nám ale přišel dát pokoj. Pokoj, který člověka naplní důvěrou v Hospodina, svého stvořitele. Důvěrou v řád, který převyšuje všechny světské řády. Vysvobodil nás z osidel hříchu. A to navíc zcela zdarma, bez našich zásluh a lopotné námahy. Pokoj, který člověk pociťuje, když jedná v souladu s Ježíšem, je nad všechno štěstí světa. I dnešní člověk žízní po té pravé, čisté vodě, která mu přinese život. Modlím se, ať naše sbory dokáží ukazovat lidem cestu k Ježíši jako ke zdroji plného života. To Ježíš má právo už i teď kralovat v našich srdcích. On je náš Pán a Spasitel. A to je naše veliké štěstí.
Eva Hájková
Ano. Záleží na tom, jak vlastně štěstí definujeme. Lidé chtějí být šťastní – chtějí mít pocit štěstí – a hledají ho ve všem možném. Ale trvale si ten pocit neudrží. Nové věci a zážitky je brzy omrzí a zase budou nešťastní.
Pokud tedy štěstí definujeme jako pocit, pak víra (a s ní spojený Boží pokoj) je více než (prchavé) štěstí. Křesťan, který onemocní nebo kterému například umře blízký člověk, se nějakou dobu jistě nebude cítit šťastný. Bude spíš procházet utrpením. Ale vírou to překoná, pokud je jeho víra pevná. Stává se totiž i to, že lidé při nějakém neštěstí Boha opustí, protože neunesou, že je Bůh před neštěstím neochránil. Měli o Bohu mylnou představu.
Konečný Fr.
Komenského Labyrint začíná promluvou ke čtenáři takto: “ Jeden každý tvor, i nerozumný, přirozeně k tomu se nese, aby libé a pohodlné věci sobě liboval a jich žádostiv byl , ovšem tedy člověk, v němž rozumná jemu přistvořená moc takovou tu k dobrému pohodlnému chtivost vzbuzuje.“
Je vidět, že než Komenský Labyrint napsal, tak ho měl v hlavě a ta první věta tam není náhodně.
Josef Kohoutek
Děkuji za článek, povzbudilo mě to.
Jiří Aron
Chtěl bych tímto poprosit pana Drápala, jestli by mohl čtenářům poslat odkaz na nějaký svůj článek nebo kázání, kterým by podpořit pravdivost tohoto výroku o něm samém z článku, cituji:
„Přesto hodlám hlásat plné evangelium. A proč? Protože je to pravda! A co když nás zůstane příliš málo?“
Píšu to proto, že jsem zatím nenarazil na něco, co by mě přesvědčilo o tom, že pan Drápal hlásá plné evangelium, že i on sám patří mezi ty, kteří to dělají.
Ať je nám vzorem apoštol Pavel, který plné evangelium hlásal a který jej nazýval evangeliem Kristovým. Ř 1: „evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle těla z potomstva Davidova“. Psal o Kristu, oslavoval Krista.
Není možné pořád dokola psát jen úvahy o lidech a téměř nic o Tom, kdo je hlavní postavou evangelia. Nespokojit se s tím, že „evangelium“ či „příběh, který potřebujeme“ dám do názvu článku. Nepřistoupit na ono člověkostředné smýšlení tohoto světa.
Evangelium rozhodně není jedinou příčinou přibývání členů ve sborech. Naopak, početně nyní nejvíce rostou právě ty skupiny, které evangelium neřeší a zaměří se rovnou na potřeby lidí. Dobrým příkladem tohoto přístupu jsou např. čtyři rady, které „napomáhají vzniku dobrého společenství“; popsány jsou v předchozím článku pana Drápala „Miluji svůj sbor“.
Konečný Fr.
Myslím, že v bibli se hovoří pouze o evangeliu a ne o plném evangeliu. Pak se tam ještě mluví o tom, že někteří káží – jiné evangelium.
Eva Hájková
Máte pravdu. Mluví se tam o tom, že někteří káží jiné evangelium (kterým zneklidňují Galatské) a zároveň je řečeno, že jiné evangelium není.
Schválně jsem v Bibli hledala, jaké tam má evangelium přívlastky – Boží evangelium, Kristovo evangelium, evangelium pokoje, evangelium o Boží milosti atd.
Párkrát se tam píše také o evangeliu Božího království.
Jiří Aron
Souhlasím s vámi oběma. Použil jsem výše sousloví „plné evangelium“ jako citát z článku a současně jako argument ohledně nekonzistentnosti toho, co pan Drápal o sobě píše. Každá doba měla má své způsoby, jak něco přidávat či naopak zase ubírat z evangelia.
Nejčastěji se v Bibli, verzi ČSP, slovo evangelium vyskytuje v listu Římanům a to celkem 14 x. A z oněch 14 výskytů je sedm v přímé souvislosti s Kristem (1,3; 1,4; 1,9; 15,19; 15,20; 15,29 a 16,25) a další čtyři v souvislosti s Bohem (1,1; 1,16; 2,16; 15,16). Není tedy správné Krista a Boha při psaní článků ponechávat stranou a psát stále dokola hlavně o lidech. Když většina lidí evangelium nezná či nevěří v něj a důvodem může být i to, že se o evangeliu v křesťanských médiích píše či ve sborech káže neúplně, není to pak důkazem Boží slabosti, ale lidské zatvrzelosti.
Je důležité při psaní textů o evangeliu aspoň krátce zmínit, kdo je Bůh – všemocný stvořitel a svatý zákonodárce. A kdo je Kristus, věčný Boží Syn a Spasitel, proč musel přijít zrovna On a nikdo jiný a proč musel být Kristus současně Bohem i člověkem. A proč to nešlo jinak, jak spasit člověka před spravedlivým Božím hněvem, než svatou Synovou krví, vylitou za naše hříchy na kříži. Pak Bůh potvrdil svou spokojenost se Synovou obětí jeho vzkříšením a dal mu slávu a trůn! Skrze smrt a vzkříšení Krista i věřící s ním zemřeli hříchu a budou navždy vzkříšení, Ř 6,3-11.
Toto je nezasloužená milost, kterou lidé ze světa neznají a nemohou znát, nepřestávejme proto žasnout nad Božím a Kristovým evangeliem a nic z něj nevynechávat.
Otakar Vožeh
Pán Ježíš zvěstoval „evangelium království“ a apoštolové – a následně i Církev – přinášejí „evangelium Boží milosti“.
Honza Hučín
Zkuste třeba http://dan-drapal.cz/audio-a-video/ .
Jiří Aron
Pro pana Hučína. Poslal jste odkaz na všechna kázání, stačilo by ale jediné konkrétní. Takto to nevyznívá ve prospěch p. Drápala, co se týče jeho tvrzení, že hodlá hlásat plné evangelium a že takových, jako je on, je málo, moc přesvědčivě…
Zkusil jsem si poslechnout páté v pořadí, protože, co se týče souvislosti s evangeliem, mělo nejslibnější název. Úvodní přečtené verše z listu Žd 2. kp. se pan Drápal ani nepokusil vysvětlit a hned pokračoval dál. Mluví hodně o lidech, čemu oni věří a čemu nevěří, obecně o spáse a o víře, o zahynutí a věčnosti, o spasení od sebe sama, o viditelných a neviditelných věcech atd. Neřekne ale o předmětu naší spásy, o Kristu, v podstatě nic celistvého, co by dávalo smysl tak, aby posluchač z vyučování evangelium pochopil. Či aby mu bylo, coby už věřícímu, evangelium připomenuto k povzbuzení a k budování víry.
Pan Drápal podává řadu pravdivých tvrzení, které nevysvětluje. Vyvstávají z nich otázky, např:
Proč můžeme ‚směle přijít k trůnu milosti‘?
V čem spočívá ta ‚spása‘?
Jak za nás Kristus ‚zaplatil‘?
Co znamená ‚přijmout Krista‘?
V čem spočívá ta ‚milost‘ a co to vlastně je?
Proč můžeme ‚složit svou naději‘ v Krista?
Na základě čeho si můžeme být jistí, že ‚Bůh je blízko‘?
Co udělal Bůh proto, abychom se ‚mohli k němu vracet‘?
Jak se ‚promodlovat¨, co to znamená a na základě čeho?
Na základě čeho nás ‚Bůh potěšuje‘ a ‚je blízko‘?
Na jakém základě všechny tyto výroky stojí? Co, či ještě lépe kdo, je předmětem naší víry, se posluchač nedozví. Kdo je Kristus, proč přišel, kdo jej poslal, nic o kříži, proč Kristova oběť, nic o Jeho vzkříšení.
Posluchač se nedozví evangelium, přestože vyučování trvá 27 minut. Mnoho cenného prostoru vyučování zabere celá řada detailů o zkušenostech, zážitcích p. Drápala, prostor na vysvětlení evangelia by tedy určitě byl.
Podle jedné zmínky je toto vyučování součástí delší série vyučování, ale další díly už tam nejsou přidány, takže nedokážu posoudit kontext.
Nejde jen o to, že v tom sále KS Praha mohl být jediný nevěřící člověk, který potřeboval evangelium slyšet. Jde také o to, že evangelium potřebují opakovaně slyšet i křesťané na všech úrovních duchovní dospělosti a téma ‚spásy‘ se od evengelia rozhodně oddělit nedá.
Petr Adamec
Strávil jsem pod kazatelnou Dana Drápala mnoho let. V lecčem se s ním ostře rozcházím. Ovšem jsem opravdu přesvědčený, že evangelium kázal a káže. Jeho zvěst byla mnohem více o Kristu i než zvěst jiných kazatelů KS i jiných sborů, kde jsem měl tu čest být. Samozřejmě, vše je relativní. Jsou asi i kazatelé ještě více o Kristu. Některé takové jsem možná i krátkodobě potkal. A z jeho článků to ne vždy je vidět. Ovšem opravdu evangelium, které vedlo k pokání a odevzdání života Kristu, v jeho kázání nechybělo. Bylo ho tam mnohem více než u jiných.
Eva Hájková
„A co když nás bude příliš málo?“
V dnešní Spirituále na Vltavě byla zmínka o Jednotě bratrské (i když většina pořadu se nakonec týkala toho, jaké bylo Polsko na počátku 17. století, kdy tam pobýval J.A.K.).
Jednota byla v tom pořadu připodobněna ke kontrakultuře, čili kultuře, která je v opozici proti mainstreamové kultuře. Vychází se při tom z výroku Jana Blahoslava Čapka, který mluvil o „protikulturním“ zaměření Jednoty. Což se má ovšem chápat nikoliv jako že byla nekulturní, ale že její kultura byla jiná.
A víme, že se jí (právě tím, že byla jiná) podařilo ovlivnit velké množství lidí (i když jen na čas).
Petr Adamec
Myslím, že spíše část Jednoty byla silně protikulturní – odmítali vzdělávání, studium jazyků, překládání bible, kulturu obecně. Viz Filipika proti misomuzům. Část Jednoty byla již od počátku velmi vzdělaná a kulturu rozvíjející. Viz vydavatel kvalitních a často odborných knih Veleslavín, tajná člen Jednoty. Jan Blahoslav a j. Dodnes stojí čeština i slovenština na základech, které položili. Podobně jim vděčí písňová kultura, knihtisk, lékařství. Později též mnoho jiných oborů – zahradnictví, textil…
Eva Hájková
Panu Aronovi
Píšete o vysvětlení evangelia. Taky se mi zdá, že mnozí lidé evangelium prostě nechápou. Že by ho asi potřebovali vysvětlit, podobně jako třeba složení čtyřtaktního motoru nebo rovnováhu na páce či jiné věci.
Ale v tom je právě ten háček. Ono se to možná slovy vysvětlit ani nedá. Vždyť i apoštol Pavel říká „Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu.“
To znamená, že rozumně se to vysvětlit nedá.
Jak by ho tedy pan Drápal měl vysvětlovat? Tím, že bude opakovat biblický text? Ale to si dnes nakonec může každý přečíst doma (na rozdíl od Pavlovy doby).
Možná je nejlepší ukazovat názorný příklad, jako u těch fyzikálních jevů. A pak teprve se lidé začnou zajímat o teorii.
Jiří Aron
Paní Hájkové. To, že lidé evangelium nechápou, není problém v jejich rozumu, ale v jejich tvrdém srdci, mluví o tom např. závěr Štěpánovy řeči a trvá to dodnes. Tento blok v lidech nás ale nezbavuje odpovědnosti evangelium učit a vysvětlovat těm, kdo o to stojí, zejména těm v křesťanských shromážděních. Často evangelium je potřeba vysvětlovat i křesťanům, mnozí si dnes myslí, že učit evangelium je totéž jako říci něco jako „hřešíme, ale Pán Ježíš nás má rád“ apod.
Pokud by Vaše myšlenka o tom, že se evangelium rozumně vysvětlit nedá, byla pravdivá, pak by ani nemělo smysl to, že navrhujete lidem, aby si biblický text o evangeliu přečetli sami doma. Vy píšete o opakování biblického textu, ale řeč se vede o jeho vysvětlování, jsou to dvě různé věci. Ten verš o Kristově kříži a o moudrosti slov je užitečné znát v kontextu celého oddílu. A když neznáme kontext, je to pak zrovna názorný příklad, jak je vysvětlování důležité…
A navíc – co lepšího by pak pan Drápal lidem vysvětloval? Vždyť Kristovo evangelium je ústřední, nejdůležitější, nejlepší zprávou celé Bible, jak NZ tak i SZ.
Jestli myslíte názorným příkladem osobní svědectví o svém vztahu s Kristem, tak ano, je potřeba říci i to.
Eva Hájková
Rozumím. Má evangelium vysvětlovat jejich srdci,ne jejich intelektu.
Jiří Kouba
Podnětný článek s řadou pravdivých, životných postřehů. A diskuse se vyvíjí také vcelku správným směrem – k obnažení pravých kořenů křesťanské víry. Za mně jen toto:
– termín plné evangelium byl původně specifický pro letniční hnutí a byl zcela konkrétní, letniční jím mínili evangelikální zvěst o nutnosti osobního pokání a vydání života Bohu obohacené o specifikum letničního hnutí, totiž křest Duchem Svatým.
-s Adamem Hladkým to mám osobně velmi jednoduché, mé názory bývají o 180 stupňů otočené. Nicméně zde má pravdu, že i tam, kde jsou katolíci a evangelikálové nesmlouvaví k homosexualitě, jsou tolerantní k rozvodům, i novým sňatkům.
-a v té souvislosti vidím jako kontroverzní výrok „Ne, netvrdím, že nejsou případy, kdy je nejen možné, ale dokonce správné nefunkční vztah opustit.“ Co je to nefunkční vztah a jaká míra nefunkčnosti opravňuje k opuštění ? Nevrátil se nám dveřmi vyhozený liberalismus oknem ? Není to nakonec zase antropocentrické ?
Dan Drápal
Opustit nefunkční vztah je správné tam, kde dochází k opakované nevěře a/nebo násilí. Vysvětluji podrobně ve své knize „Vztahy, sex, rodina“.
Jiří Kouba
„Opustit vztah“ je eufemismus k rozvodu, a to je téma, které Pán Ježíš nenechal nepovšimnuto. Zřemě má zásadní důležitost. Zatím se mi jeví evangelijní postoj přísnější a nesmlouvavější nežli autorův. Knihu jsme si objedal a uvidím, jak se s tímto rozdílem vyrovnává.
Eva Hájková
Panu Aronovi. Rozumím. Je třeba to (neustále) vysvětlovat našemu srdci, ne našemu intelektu.
Jiří Aron
Ne, tak jsem to nemyslel. Podle Písma v našem srdci sídlí emoce, rozum i vůle, takže pro pochopení evangelia je rozum důležitý a je to potřeba vysvětlovat i intelektu.
Otakar Vožeh
Doporučuji : https://www.youtube.com/watch?v=41mMl8Owufw#action=share
Eva Hájková
Děkuji za odkaz.
Jiří Aron
Také děkuji za ten odkaz panu Vožehovi, poslechl jsem si to vyučování nakonec dvakrát.
Posílám jiný odkaz na evangelizační kázání, velmi čerstvé https://youtu.be/AZ0KonGZjNo
s myšlenkou na paní Hájkovou, jak psala o vysvětlování našemu srdci. Na bratru Karáskovi vidím či slyším právě to srdce pro Boha, aby se Bůh dal poznat těm, kteří Krista ještě neznají nebo s ním nechodí.
Eva Hájková
I vám děkuji.
Jsem ráda, že jste připomněl význam rozumu pro víru, nejen emocí. A také roli vůle. A že to všechno má být navzájem propojeno.
Někteří lidé si totiž myslí, že víra je jenom pocit. Nebo nějaký vnitřní prožitek, mystický zážitek. A ono jde spíš o rozhodnutí. Vědomé přijetí určité cesty.