V poslední době se mi stává, že když vyjádřím nějaký názor, který není většinový, někteří lidé mne napomenou, že bych neměl své názory vnucovat druhým, zejména ne nevěřícím. Křesťanská morálka je jen pro křesťany. Jelikož mnozí křesťané se chovají nemorálně, mají máslo na hlavě, tak by možná bylo lepší o morálce vůbec nemluvit, protože toto slovo je zprofanované.
Nejprve tedy k tomu vnucování. Někdy mám dojem, že je mi upírán jakýkoli prostor pro rozlišení mezi vyjádřením názoru a vnucováním názoru. Když mne někdo požádá, abych ho zařadil do rozesílacího adresáře mých článků, poděkuji mu za zájem, ale poprosím ho, aby se přihlásil sám – je to velmi jednoduché, stačí kliknout na dan-drapal.cz a tam zaškrtnout příslušnou kolonku a napsat svou e-mailovou adresu. A také mu zdůvodním, proč tak činím. Zakládám si totiž na tom, že své názory nikomu nevnucuji. Komu se ty články nelíbí, může se snadno odhlásit. A pokud chce číst jen články, které se mu líbí, jistě si najde na sociálních sítích příslušnou bublinu.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Co je probuzení
A pak je zde problém těch „profláknutých“, „zprofanovaných“ slov nebo symbolů. Já se jich tak snadno vzdát nehodlám. Slova mívají někdy určitý původ, označují nějakou realitu, a někdy se jejich význam posouvá, což může být problém. Když mi třeba vnuk řekne „je to epický“, pak tím nemyslí něco, co je v kontrastu se slovem „lyrický“, ale…
V tomto případě ten posun moc nevadí. V jiných případech jde ale o hodně. Vzpomínám si na jednu redaktorku, která se Jordana Petersona ptala, zda věří, že „transžena je skutečná žena (real woman)“. Když je pak něco zakázáno nebo nařízeno, může vládnoucí moc manipulovat celou společností. Samozřejmě jen do určité míry; realita nás vždycky nějak dožene. Mezitím lze ale napáchat hodně zla: Může to dojít tak daleko, že budou z oficiálních dokumentů odstraněna slova „otec“ a „matka“ a budou nahrazena slovy „rodící rodič“ nebo „kojící rodič“ (breast-feeding parent). Zkoumejme tedy význam slov – jak ta slova vznikla, kdy se začala používat a proč. A vyjadřujme se pokud možno přesně (viz desáté pravidlo z Petersonových dvanácti pravidel pro život). Slovo morálka nemůže za to, že lidé jednají nemorálně. Pokud si slovo morálka zakážeme, lidé nebudou jednat morálněji.
Bohu záleží i na nevěřících. V poslední době se mluví o „abrahámovských dohodách“. Určitá morální pravidla jsou universální a platí pro všechna hlavní monoteistická náboženství. Tato pravidla jsou obsažena v Dekalogu (Desateru), a proto by se mělo Desatero vyučovat na všech školách, a to už na prvním stupni.
Jistě, nejsem naivní, je mi jasné, že znalost Dekalogu sama o sobě z nikoho věřícího člověka neudělá.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Proč jsem moralista
Častým argumentem pro postoj „nevnucujme nevěřícím naši morálku“ je konstatování, že církev se zkompromitovala tím, že duchovní zneužívali chlapečky a holčičky, někteří církevní hodnostáři kradli, nebo že někdo nevěřící se chová lépe než leckterý věřící. My ale přece víme, že když člověk uvěří v Boha, nestane se z něj rázem světec. Ano, mnozí křesťané se chovají nevhodně, ale jde přece o Boha, ne o křesťany. A Bůh se nijak nezkompromitoval. Stále platí, že „Bůh je světlo a není v něm žádná tma“.
Chápu, že si lze představit hřímajícího a pokryteckého křesťana, nejlépe nějakého duchovního, který káže proti hříchu, ale sám hřeší a dokáže být neuvěřitelně protivný. „Kvůli takovým lidem se nemohu stát křesťankou,“ slyšel jsem nejednou. Zkus se stát křesťanem nebo křesťankou kvůli Bohu.
Apelu na to, abychom jednali morálně, a varování, že pokud budeme o morálce mluvit, ale sami budeme hřešit, staneme se nevěrohodnými, dobře rozumím. My křesťané máme v této věci dokonce velkou výhodu: Víme, jaké to bylo, než jsme uvěřili. Většinu námitek, které lidé vznášejí proti víře, jsem kdysi vznášel taky. Po obrácení mi došlo, že na posledním soudu nebudeme moci říci: „Já jsem s tebou, Bože, nechtěl nic mít, protože soused jednal nemorálně.“
A tak hodlám o morálce mluvit a psát i nadále. Nicméně opět musím dodat slovo do vlastních řad. Pokud přijde „zpětný náraz“ a veškeré postmoderní progresivistické výstřelky se najednou začnou jevit jako hrozná hloupost a rovněž i jako na dětech páchaný zločin, nepodlehněme omylu, že národ se stane morálním, pokud se změní legislativa. Legislativa by se měla měnit až jako poslední – do té doby musíme dokázat, že jsme tolerantnější než naši odpůrci. Mnozí právníci schvalovali postup progresivistů proti pochodu pro život. Mám obavy, co se stane, až budou takoví lidé soudci, advokáty nebo politiky, když nyní souhlasí s upíráním ústavních práv lidem s jiným názorem. Pokud bychom se chovali stejně, moc by si tento národ nepolepšil.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 18. června 2025 Foto: Pixabay
5 Komentáře
pavel v
V dubnu letošního roku byl „Pochod pro život“ v Praze zablokován protidemonstranty, kteří si v Kaprové ulici sedli na zem, aby zabránili pochodujícím projít. Policie nabídla, že pro pochodující zajistí jinou trasu, aby nemusela proti odpůrcům používat násilí, ale to organizátoři odmítli, ba dokonce podali na policii žalobu, že ulici nevyklidila násilím. Nelíbí se mi takové výzvy ke zbytečnému násilí.
Američtí evangelikálové lají takzvaným progresivistům, že omezují svobodu slova. Když Trump omezuje akademické svobody amerických univerzit, to jim nevadí. Jestli opravdu univerzity omezují svobodu slova, mělo by se to řešit před soudem a ne vládním nařízením. Vždyť stejná nařízení vydávali komunisté. Proč Trump a jeho pseudokonzervativci nekritizují Putina za fatální porušování svobody slova a vraždy novinářů.
Bojím se, že evangelikálové hlásají dvojí morálku.
Konečný Fr.
Pokud někoho přesvědčíte, tak mu vlastně vnutíte svůj názor s jeho souhlasem. Proto si někteří lidé zacpávají uši a pak nemohou být přesvědčeni o pravdě. Chtít někoho přesvědčit o nějaké své pravdě je v pořádku. Před volbami to dělají známé osobnosti a pro strany získávají hlasy občanů. Třeba pan Svěrák – v oblasti divadla a filmu velice úspěšný člověk. To mu nelze upřít, ale jeho politické preference jsou mi cizí.
Mirek P.
Občas ve svém příspěvku použiji kvůli čtivosti šťavňatější obrat a pak sám nevím, zda jsem to nepřehnal. Použil jsem obrat o zprofanovaném slovu morálka. A zpětně z wikipedických definic -morálka ( původně mrav, zvyk; dále slovo zproblematizováno Kantem ) a profanace ( přenesení z oblasti sakrální do světské ) myslím, že zrovna zde moc ne. Chápu autora, ale v současnosti bych upřednostňoval slova : ctnost, etika, svědomí.
V současném školství už se o Bibli mluví. Někteří učitelé více a vhodněji, jiní méně. Pochybuji, že by třeba Desatero podané nevěřícím učitelem oslovilo žáka prvního stupně. ( Mne oslovila modlitba Andělíčku můj strážníčku ještě před školou, na 1. stupni nic a na 2. stupni, když jsem našel doma Nový Zákon ). Třeba přikázání „cti otce svého i matku svou“ mne oslovilo až po obrácení a to ještě z novozákonní citace Ef 6,2n. Navíc dnes je převládajícím světonázorem ( často nevědomě ) naturalistický panteismus. A zrovna otázky dnešních kulturních válek ( feminismus, genderismus, genetické diagnostiky a manipulace ) Desatero neřeší. A sekulární školství by muselo mluvit o více morálkách – stoické, osvícenské; ty další radši ani nejmenovat.
Zakončím zase šťavnatě : mluvit dnes o morálce bez apologetiky a evangelizace je jako zapřahat vůz před koně.
Mirek P.
Ještě mi to nedá, nedodat, že vhodným ekvivalentem morálky jako ctnost, etika, svědomí mohou být i taková minima jako slušnost, poctivost, ohleduplnost, pravdivost.
Problém slova morálka je dvojí. 1. Je to filosofický termín a tím se vše zamotává. 2. Příliš se blíží slovu Zákon a jak víme :
„Ze skutků zákona nebude nikdo ospravedlněn“ „nebude-li vaše spravedlnost větší než zákoníků a farizejů, jistě nevstoupíte do království Nebes.“
A na závěr pozitivně. Odkaz na jedno apologetické video. Originál i s komentáři již YT zaštrachal, naštěstí zde máme kopii
https://www.youtube.com/watch?v=aNX_-T11Kzs
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Když Trump omezuje akademické svobody amerických univerzit, to jim nevadí. Jestli opravdu univerzity omezují svobodu slova, mělo by se to řešit před soudem a ne vládním nařízením.“
Máte za to, že k akademickým svobodám patří také šíření antisemitismu na amerických univerzitách?