Nedůvěra je dnes hojně používané slovo. Výzkumy veřejného mínění ukazují, jak moc jako občané nedůvěřujeme vládě, parlamentu, případně prezidentovi. Nedůvěra je rozšířená i v církvích. Mezi nevěřícími je nedůvěra vůči církvím takřka absolutní, a povolání pastora dominuje žebříčkům nepopularity.
Domnívám se, že značná část této nedůvěry je neoprávněná. Značná část této nedůvěry nevyplývá z nějaké objektivní skutečnosti, ale je čímsi duchovním, co se dá těžko porazit fakty a racionální argumentací. U mnohých lidí je nedůvěra jakýsi a priori postoj, jakési „default“ nastavení. To předpokládá, že politik se určitě snaží občany podvést, žurnalista nepochybně překrucuje a zamlčuje pravdu, pastor sleduje nějaké vlastní sobecké cíle atd.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Boží bázeň
Tyto názory jsou často podloženy poukazem na určité konkrétní případy, které dokládají oprávněnost této nedůvěry. Ano, konkrétní politik někde skutečně konkrétně zalhal, žurnalista si tu či onu kauzu skutečně nevymyslel, a (některý) pastor skutečně svými ovečkami manipuluje.
Jenže je tu řada různých „ale“. Například se mi zdá, že v zápalu politického boje se často nadužívá výrok „politik X. Y. lhal“. „Lež“ a „lhát“ jsou morálně nabitá slova, která se ale někdy používají tam, kde by bylo objektivnější říci, že politik něco „zamlčel“ nebo „nezmínil“. Vědomé zamlčování také není nic hezkého, ale není to lhaní. A ještě méně vhodné mi připadá slovo „lhát“ tam, kde politik vycházel – nevědomky – ze špatných nebo nedostatečných dat. Lhaní morálně diskvalifikuje; s člověkem, který vědomě lže, nemá moc smysl se dohadovat. Rozdílnost názorů a důrazů ale není nutně lhaní.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Istanbulská úmluva neprošla
Dále se často říká, že vláda (nebo nějaký jiný orgán) „nedostatečně komunikuje“. Mám zato, že je to mnohdy optický klam. Vláda něco nezmíní, protože nepředpokládá, že by to někoho zajímalo. Opozice v tom hned vidí záměr.
Co se týče pastorů a církví, tam je často nedůvěra věru nezasloužená. Pro řadu nevěřících je pastor jakýsi exot – žádného osobně neznají, a proto není tak těžké je přesvědčit, že jsou t jakási monstra živící se cizím neštěstím a lehkověrností. Málokdo tuší, co takový pastor vlastně dělá. Lidí zklamaných církví bude vždycky dost. Křesťanům se rozvody nevyhýbají; a pokud se takový pár rozvede, je pravděpodobné, že jeden z bývalých manželů církev opustí a začne o ní mluvit nepěkně. A v některých případech opustí církev ve zlém oba.
Napsal jsem, že nedůvěra je duchovní věc. A navrhuji, abychom si zvolili jako „default“ důvěru. Přistupujme k druhým s apriorní důvěrou. Někdy zjistíme, že jsme se mýlili. Já jsem se třeba zmýlil v otázce lockdownů. Tehdy jsem je podporoval, dnes si myslím, že to byla chyba. Nemyslím si ale, že by lékaři, z nichž většina lockdown schvalovala, tak činili z nějakých nečistých motivů. Když je prohlásíme za lháře, budou to chápat úkorně, a právem, protože oni nic zlého nezamýšleli. (Uvádím to jen jako příklad; nechci, aby se v diskusi pod tímto článkem řešit právě lockdown.)
Měl jsem vždycky trochu problém, když jsem ve velké kapitole o lásce (1. Korintským 13) četl, že láska „všemu věří“. Znamená to snad, že křesťané mají věřit všemu, tedy i kdejaké hlouposti či spiklenecké teorii? Nemyslím. Myslím, že apoštol Pavel měl na mysli právě ten „default“: Vycházíme z toho, že někdo to myslí dobře, dokud nás fakta nepřesvědčí o opaku.
Na jaře a v létě roku 2022 u mne bydleli dva Ukrajinci – matka se synem. Místní hospodářská komora uspořádala setkání, kam pozvala všechny Ukrajince hledající v tomto okresu práci. Přišlo jich několik desítek, všichni jednali velmi slušně, jen jedna Ukrajinka přišla opilá. \o čem asi mluvili Češi, kteří tam byli přítomni, když přišli domů? O oněch padesáti slušných, nebo o té jedné opilé? Ukrajinka bydlící u mne se vrátila domů nešťastná. „To je hrozné, Ukrajinci zase udělali ostudu!“ Pokud má člověk jako default nedůvěru, bude si pamatovat ony nepěkné případy, jakkoli jsou statisticky zanedbatelné. Myslím, že my křesťané bychom měli zaujmout default opačný.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 28. února 2024 Foto: Pixabay – ilustrační
28 Komentáře
Konečný Fr.
Ministr zdravotnictví v době covidu byl velice slušný hoch. Jeho problém byl v tom, že možná nerozuměl zdravotnictví, ale hlavně v tom, že plnil rozkazy, které přišly shora. Dozorci koncentráku se také obhajovali, že pouze plnili rozkazy nadřízených. Ti, kteří měli na covid odlišný názor byli prohlášeni za dezinformátory. Politiky, kteří plní pokyny shora nepotřebujeme, jsou zbyteční, ať to tedy rozhodují přímo z Bruselu, vyjde to levněji. Ale zase to má svoje rizika – až by poslali naše kluky bojovat na Ukrajinu.
Důvěřuj se v Pána, ó duše má …..
Potřebovali by jsme politiky, kterým bychom mohli důvěřovat. Ti dnešní to nejsou, prokázali to dostatečně. Nadějí jsou opoziční politici a to ne všichni – např. SOCDEM.
Josef Bong
Krásně napsáno, tak nějak ušlechtile všeobecně, nekonkrétně. Jaká nedůvěra? Ke komu? K čemu? Co tím autor chtěl říct? Co si zvídavý čtenář odnese z takového článku, který nemá žádná konkrétní tvrzení, pouze všeobecné promluvy kterak je taková nedůvěra, tedy opatrnost, špatná?
A jako příklad politici (vláda, parlament, případně prezident) nebo „žurnalisté“? Jací politici a jací žurnalisté? Jaká jejich tvrzení a činy?
Ví autor o tom, že důvěru je třeba nejprve získat? Z článku to tak nevypadá. Opakovaným, ba soustavným lhaním, se důvěra získává velmi špatně, alespoň u někoho. Taková důvěra apriori může být dost nebezpečná, viz ten zmíněný kovid (úřady doporučovaný paralen na „léčbu“ teploty při kovidu zvyšuje úmrtnost o 24%, proti tomu úřední a mediální boj proti lékům které úmrtnost snižují… atd…), tak to byl úplný festival důvěry.
Nejen kovid (ke kterému autor též přiložil polínko, ostatně zde na krestandnes.cz bylo ke kovidu mnoho článků a pestrých diskusí), ale i řada dalších témat, namátkou:
-tzv. migrace neboli muslimsko-africká invaze řízené, financovaná a též prováděná z EU
-globální oteplování, teď už přejmenované, protože se neotepluje, na klimatickou hrůzu
-s tím související Grýndýl neboli likvidace států pomocí likvidace ekonomické
-v americe ten Trump, ten sklidil zde na vebu mnoho nepěkných komentářů
A celá dlouhá řada souvisejících témat…. homosexualismus, trangenderismus, přijetí eura, inflace, rekordní státní dluh, neo-sudeto-nacisto-trendy, istanbulská úmluva, klimatická krize… recyklací lží na taková a podobná témata se ta důvěra nevybuduje.
Žije autor na nějaké vzdálené planetě (Mars to nebude, ten je moc blízko)? A tak to vidí tak nějak globálně a nezatěžuje se detaily… jako likvidace ekonomiky, státu,….hrozící občanská válka?
pavel v
„Posílám vás jako ovce mezi vlky. Buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi, protože vás budou vydávat soudům a budou vás bičovat v synagogách, vláčet vás před vládce a panovníky kvůli mně. To všechno bude příležitost, abyste jim i celému světu vydali svědectví.“
Souhlasím, že mezi našimi sestrami a bratry v Kristu by mělo být naše defaultní nastavení na důvěru. A oceňuji, že mezi ně autor počítá také Ukrajince. Včera jsem četl na Novinkách článek odvolávající se na polského generála ve výslužbě Romana Polka, jež se odvolává na britskou BBC, podle níž je 650 000 bojeschopných Ukrajinců v zahraničí. Když jsem po tom pátral, našel jsem jiný článek stanice BBC, kde se píše, že ukrajinští zběhové existují, ale v počtu max. 20 000 mužů, což činí max. 1-5% z ukrajinských vojáků. To dokazuje, že bychom měli být „obezřetní jako hadi“, protože žijeme mezi vlky.
Žijeme ve světě, kde nemocí se stala pravda, jak zní název knihy Marka Váchy. Doporučuji.
Petr Niederhafner
Pekna úvaha. S nedůvěrou se setkávám stále častěji. Je a bude to velký problém naší společnosti.
P. Ašer
Ježíš řekl:
„Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nemá vůbec nic.“ (J 14:30)
„Vy jste z otce ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži.“ (J 8:44)
Ježíš tedy tvrdí, že tomuto světu vládne otec lži a ti, kdo se nenarodili znovu (J 1:13), jsou z otce ďábla. Jak bychom tedy mohli jakožto Boží děti nemít nedůvěru k dětem ďáblovým (1 J 3:10) ? Apriorní nedůvěra vůči světu je proto u křesťanů zcela namístě.
Mirek P.
Zde bych se zamyslel, zda by místo „všemu věří“ nebyl vhodnější překlad “ za všech okolností věří “ ( jako se máme vždy radovat a ne ze všeho radovat ). A taky, zda máme věřit lidem nebo Bohu. „Mějte víru Boží“. Písmo ani Ježíš osobně neoplývá antropologickým optimismem. Naše víra je založena na tom, co v tomto světě činí ne lidé, ale Bůh.
Samozřejmě, člověk je duální osobnost a i mezi nevěřícími se lze setkat s řadou šlechetného jednání, které někdy zahanbuje i církev. Přesto platí, že se „zlými lidmi a povodníky to půjde stále k horšímu „. A jak říká prof. Koukolík, neúspěšní psychopaté jsou ve vězení, úspěšní psychopaté ve vedení institucí.
Jinak samozřejmě nemusíme lidi popouzet označováním za lháře, když stačí poukázat, že se mýlí nebo neberou v úvahu všechna fakta. Jako jeden přispěvatel zde, který srovnává 2 zcela odlišné údaje. Nebo další přispěvatel, který tvrdí, že se neotepluje. Otepluje se, otázkou je zda dosáhnout uhlíkové neutrality nebo se prostě přizpůsobit. A navíc vztah CO2 – teplota není lineární. Jestliže 280 ppm CO2 způsobuje ohřev planety z – 13 C na + 13 C, dalších 130 ppm přineslo nárůst o 1,3 C a dalších 400 ppm může přinést nárůst o dalších pouhých 1,5 C. Samozřejmě nelze domodelovat všechy zpětné kladné a záporné vazby v atmosféře, takže to berte jen jako myšlenku, co šla někde kolem.
Karel Krejčí
Pokud autor komentáře opravdu nežije zasněně na Marsu nebo někde dále, pak by se skutečně neměl divit, kam se všeobecně v tomto světě vytratila důvěra, jako jeden z duchovních pilířů, na kterých stojí úspěšný a konstruktivní vztah, počínaje jedním vůči druhému. A protože stále ještě žiju na této zemi, tak nejsem slepý, abych „pouze“ přehlédl, že se z tohoto světa vytratilo daleko více pozitivních věcí a to z jednoduchého a pravdivého principu – všechno totiž souvisí se vším. Na jedné straně svět lže doslova „jako když tiskne“ a na druhé straně se diví, proč věci a vztahy nefungují jako dříve nebo tak, jak by měly. A svět se snaží a snaží, hledá viníky a důvody, bojuje se zlem všemi násilnými i nenásilnými prostředky a pozitivní výsledky jsou stále v nedohlednu.
Ne pane Drápale, vše prostupující nedůvěra je pouze důsledek a jeden z mnoha negativních a pravdivých ukazatelů.
Tady zákonitě skřípe a vystupuje na povrch daleko více věcí – nalejme si čistého vína.
Ale málem bych zapomněl na Toho nejdůležitějšího, na Boha – zná nás daleko lépe, než my sami sebe.
Kam se před Jeho hněvem snažíme utéci?
P. Ašer
Je nesprávné být jakožto křesťan nedůvěřivým?
Prorok Mícha vyzýval:
„Nevěřte bližnímu, nedůvěřujte vůdci (אַלּ֑וּף , LXX: ἡγεμὼν, Vg.: dux); před tou, jež uléhá po tvém boku, se střez otevřít ústa.“ (Mi 7:5)
Část tohoto verše by se dala také přeložit jako „nedůvěřujte hegemonovi“ (LXX) či „nedůvěřujte ducemu“ (Vg.). Nedůvěra k vůdcům nijak nepřekvapuje, ale Mícha vyzývá také k nedůvěře vůči bližnímu a dokonce i vůči manželce.
A to v období Starého zákona nebyl činěn zásadní rozdíl mezi tímto světem a Božím královstvím, nebyl mezi nimi nepřekonatelný antagonismus. Oč více pak nemáme důvěřovat lidem ze světa dnes, pokud jako Ježíšovi následovníci na rozdíl od nich již nejsme ze světa (J 8:23; 15:19; 17:14).
P. Ašer
Autor v článku píše:
„Napsal jsem, že nedůvěra je duchovní věc.“
Ano, bezesporu je to duchovní věc. Ne však nutně negativní. Ježíš sám přece své učedníky vyzývá k tomu, aby neuvěřili (Mt 24:23.26) falešným kristům a falešným prorokům. Extenzivně lze v oněch falešných kristech a prorocích, jimž nemáme uvěřit, spatřovat nejen bludaře v církvi, nýbrž i současné politiky, kteří lidem malují (prorokují) lepší zítřky bez Boha a chtějí tak vytvořit jakousi ďáblovu sekulární napodobeninu Božího království v podobě lidskoprávní demokracie ap. Takovým dle Ježíšových slov nesmíme uvěřit, máme-li být spaseni. Takže je nemístné vytýkat křesťanům to, že nedůvěřují politikům a jiným ďáblovým náhončím, když tou nedůvěrou dokazují, že se řídí Ježíšovými slovy.
Josef Bong
Nu milý čtenáři, tak tady si můžeš trénovat tu důvěru:
https://pravyprostor.net/vlada-nam-stale-lze-o-migracnim-paktu/
Jiří Aron
Dobrá myšlenka o potřebě důvěry. Na závěr naléhání pan Drápal text znevěrohodnil vyznění textu vyjádřením nedůvěry nám Čechům, když napsal „… o čem asi mluvili Češi, kteří tam byli přítomni, když přišli domů? o oněch padesáti slušných, nebo o té jedné opilé?“
O čem asi mluvili? Můžeme se jen domnívat, podle toho, jak je kdo defaultně nastavený. Napadlo mě v té souvislosti, jestli ona nedůvěra vůči některým pastorům a politikům nesouvisí i s jejich kázáním vody a pitím vína.
Jiří Aron
Pardon za kostrbatou větu kde je omylem jedno slovo „text“ navíc
pavel v
to Karel Krejčí
Napsal jste, že „svět lže, jako když tiskne“. Toto vyjádření je falešné, protože není pravdou, že svět lže, ale pravda je taková, že někteří lidé lžou, ale jiní mluví pravdu. Je to vaše neutuchající snaha hodit všechny do jednoho pytle, abyste mohl říci, že není rozdílu mezi lidmi, abyste tím omluvil skutečné ničemy s tím, že se ti ničemové nijak neliší od běžného průměru. Téměř každé vaše vyjádření je velmi unfair.
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
to, co svět nazývá pravdou, postupem času vystupuje na povrch, že je ve skutečnosti lží a stejně tak i naopak. Co je tedy pravda? Je to velice relativní pojem a tato „pravda“ rozhodně nemá moc zachránit tento svět a už vůbec ne, přeměnit jej na Boží království. Vaše „evangelium“ je slepou cestou a je ve skutečnosti raritou, postavenou na Vašich intelektuálních dedukcích a představách, doplněných podle potřeb biblickými frázemi, ale ve skutečnosti je duchovně prázdné a se skutečným evangeliem nemá nic společného. Řídíte se pouze svou vůlí a svými představami, které nadřazujete nad Boží.
P. Ašer
Ad pavel v
Děti ďáblovy (1 J 3:10) lžou stejně jako jejich otec ďábel (J 8:44). A svět je tvořen dětmi ďáblovými. Pouze děti Boží (J 1:13) nejsou z tohoto světa (J 15:19; 17:14).Máte snad problém věřit slovům Nového zákona, který háže všechny neznovuzrozené lidi do jednoho pytle?
P. Ašer
Pokud bychom se zamýšleli nad nedůvěrou vůči politikům čistě ze světského hlediska, je výmluvné, že v naší zemi, která se deklaruje jako zastupitelská demokracie, má současná vláda důvěru pouze nějakých 17 % obyvatel (průzkum CVVM ve dnech 28. 9. – 4. 12. 2023):
https://cvvm.soc.cas.cz/cz/tiskove-zpravy/politicke/instituce-a-politici/5765-duvera-ustavnim-institucim-podzim-2023
Tak nízká důvěra obyvatel ve vládu je možná unikátem dokonce i v rámci celého světa:
„Když se podíváme na čísla z průzkumu CVVM, tak se to opravdu nelepší. Důvěra vládě je kolem 17 až 18 procent. A to je důvěra v celý kabinet, v celou pětikoalici. Jsou to nejnižší čísla na světě,“ uvedla Denisa Hejlová, garantka oboru Strategická komunikace Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vlada-ma-duveru-jen-17-procent-lidi-jsou-nejnizsi-cisla-na-svete-upozornuje_2402061909_kac
Tudíž ti, kteří se zaklínají zastupitelskou demokracií, si jaksi nevidí do úst. Neboť koho vlastně zastupuje tato vláda, když jí drtivá většina lidí (81 %) nedůvěřuje? Co na tom, že má tato vláda důvěru Poslanecké sněmovny, které důvěřuje pro změnu také jen 18 % obyvatel, 78 % však nikoli? Koho tedy zastupují ti poslanci (prý zvolení zastupitelé lidu), když jim důvěřuje jen tak malá část obyvatel? Určitě ne žádný lid en bloc, žádnou většinu, nýbrž velmi chabou menšinu. V tomto případě tak vůbec nelze hovořit o nějaké demokracii. Máme zde přímo ukázkovou oligarchii (vládu mála).
Křesťan se ale touto naší pseudodemokracií bohudík nemusí vůbec zabývat, poněvadž pro něho je každá vláda ustanovena od Boha (J 19:11; Ř 13:1-2), ať už se dostane k moci jakýmkoli způsobem: na základě dynastickém, nějakým krvavým pučem, ustanovením jinou světskou či „církevní“ mocností, volebním podvodem či „nezmanipulovanými“ volbami ap. Takže způsob, jakým se daná vláda dostala k moci a jakým se u moci drží, pro něj není směrodatný v tom, zda ji respektovat či nikoli v onom pasivním smyslu uvedeném v Ř 13:1.7. Křesťan se jednoduše musí podřizovat jakékoli vládě (Ř 13:1), pokud jej nenutí k hříchu. Jestliže by jej vláda nutila hřešit, pak jí v onom konkrétním vynucovaném hříchu smí odepřít poslušnost, neboť více se sluší poslouchat Boha než lidi (Sk 5:29). To donucování ke konkrétnímu hříchu jej však neopravňuje vypovědět vládě poslušnost paušálně ve všech oblastech, neopravňuje jej to ke svržení takové vlády, k revoluci. Podřizování se vládě však neznamená, že by k ní měl mít důvěru. Jsou-li veškeré vlády tohoto světa pod pravomocí ďábla (L 4:6), což Ježíš (J 14:30) ani apoštol Pavel (Ef 2:2) nezpochybňují, je zřejmé, že jsou veškeré vlády tak či onak hlasatelkami satanových lží (J 8:44). Z toho plyne, že občan nebeského království (Fp 3:20), jemuž vládne Ježíš (J 18:36; Kol 1:13), nemůže mít důvěru k vládám tohoto světa, jemuž vládne ďábel. Musí být k vládám tohoto světa a priori nedůvěřivý a ostražitý.
pavel v
to Karel Krejčí
Tvrzení, že svět něco nazývá pravdou, je nesmysl. Svět (lidstvo) není ve svých názorech jednotný, tudíž nelze tvrdit, že svět ná nějaký názor na to, co je pravda. Pravda je shoda se skutečností a tato definice platí jak v Božím království, tak na zemi. Jinou věcí je, že nalézt pravdu je nesmírně obtížné, protože jak empirické tak rozumové poznání člověka je velice omezené. To však neznamená, že veškeré lidské poznání je automaticiky mylné.
Ježíš přišel zvěstovat pravdu, ale tato pravda není cosi kvalitativně odlišného od „světské“ pravdy. Ježíš přinesl lidem pravdu, aby spasil svět (lidstvo). Totiž každý, kdo žije v souladu s pravdou, je již za tohoto života spasen. A tak po příchodu Ježíše jsou zde dva světy: svět pravdy a svět lži. Svět pravdy se stále rozšiřuje a pohlcuje svět lži. Stejně jako když kvasí těsto. Malý kousek kvásku nakonec prokvasí celé těsto.
pavel v
Průzkumy veřejného mínění lze velmi snadno zmanipulovat a proto nemají žádnou vypovídací schopnost. Proto se mnohokrát stalo, že volby skončily odlišně od průzkumů.
Říká se, že demokracie je vláda lidu, ale lidé nemají jednotný názor na všechny veřejné záležitosti, takže žádná vláda nemůže všem vyhovět, ledaže by vytvořila obrovský dluh a začala „rozhaovat peníze z vrtulníků“. Jinou možností je nic neinvestovat a všechny daně projíst. Čím odpovědněji bude vláda hospodařit, tím menší podporu mezi obyvateli bude mít.
Mají křesťané důvěřovat vládě? Nikdy. Historie ukazuje, že moc je droga a že nikdo není imunní proti opojení mocí. Proto lidé musí být velmi bdělí, aby nedošlo k návratu totality. Jakmile totalitní strana upevní svou moc, není cesty zpátky. Například u nás v roce 1948 říkali lidé: Nechte komunisty ať ukáží, co umí. A oni to ukázali.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pravda je shoda se skutečností a tato definice platí jak v Božím království, tak na zemi.“
Pravda je podle Vaší naivní definice shoda čeho se skutečností? Mnoho lidí se takovými představami o pravdě sice ohání, avšak když je požádáte, aby definovali, co je to ta „skutečnost“, co je to „shoda“ a s čím se má ta „skutečnost“ „shodovat“, pak jsou rychle v koncích. Takže s filosofickou definicí pravdy to není tak jednoduché, jak si představujete.
Ježíš dle svých vlastních slov přišel vydat svědectví pravdě (J 18:37). Jakou pravdu tím však mínil? Asi těžko nějaké revoluční pravdu kosmologickou, geologickou, biologickou atd., nýbrž daleko spíše tou pravdou mínil pravdu Božího slova (Ž 119:86.138.142.151.160; J 17:17, případně Boha samotného jakožto epitheta – srov. náhradní termíny pro slovo Bůh: Jméno Lv 24:11, Nebesa Da 4:23, Moudrost L 11:49, Pravda Da 10:21 apod.). To souvisí také s rozdílným pojetím pravdy v řečtině a v hebrejštině. Zatímco etymologie řeckého termínu pro pravdu „ALHThEIA“ (ἀλήθεια) je vlastně záporem, podobně jako třeba atheismus (alpha privativum), který vyjadřuje, že pravda je něčím neskrytým, nezapomenutým, takže ji je třeba vydolovávat ze skrytosti či zapomnění, etymologie hebrejského termínu pro pravdu, „´emet“ (אֱמֶת), vyjadřuje něco věrného, na co se lze spolehnout (srov. lat. veritas souvisící etymologicky se slovanským „věra“, případně angl. „truth“ etymologicky souvisící s německým „treu“ = „věrný“), co je lidem známo a není to třeba odnikud dolovat. A Písmo jakožto pravda bylo Izraelcům známo, stejně tak jejich Bůh.
Jestliže tedy Ježíš přišel vydat svědectví pravdě (J 18:37), pak přišel vydat svědectví tomu, kdo ho poslal – tj. svému Otci, jak vyplývá z kontextu uvedeného verše, kde se píše o těch, kteří jsou z Pravdy (epitheton Boha Otce), podobně jako je o nich na jiném místě téhož evangelia napsáno, že se narodili z Boha (J 1:13). Tedy do Ježíšova svědectví této Pravdě nelze zahrnout např. světskou pravdu o elektromagnetickém vlnění atd.
Napsal jste:
„Ježíš přišel zvěstovat pravdu, ale tato pravda není cosi kvalitativně odlišného od „světské“ pravdy. Ježíš přinesl lidem pravdu, aby spasil svět (lidstvo). Totiž každý, kdo žije v souladu s pravdou, je již za tohoto života spasen.“
Kdyby nebyla pravda, kterou Ježíš přinesl, něčím odlišným od světské pravdy, pak by jeho slova „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ (J 8:32) bylo možné vztahovat na jakoukoli světskou pravdu. To však možné není, neboť o pár veršů dále Ježíš vysvětluje, jakou pravdu měl na mysli:
„Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.“ (J 8:36)
Tou jedinou pravdou, která je s to člověka vysvobodit z otroctví hříchu (J 8:34), je totiž jen on sám, který sám sebe nazývá pravdou:
„Ježíš mu řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (J 14:6)
Vysvobodit člověka z hříchu není schopna žádná světská pravda definovaná jako „shoda se skutečností“. To dokáže jen zosobněná pravda – Pán Kristus Ježíš. „Shoda se skutečností“ je jen dílčí poznání, že něco nějak „pravidelně funguje“. Taková dílčí světská pravda však v sobě nemá moc vysvobodit člověka od hříchu, dát mu život věčný. Pouze může rozšířit sekulární poznání člověka. Např. pravda o gravitaci. Vždyť již před Newtonem byli lidé i bez znalosti této fyzikální pravdy zachraňování pro věčný život poznáním té zosobněné pravdy – Ježíše Krista – a po Newtonovi ani s důkladnou znalostí fyzikální pravdy o gravitaci bez poznání Ježíše Krista zachráněni pro život věčný být nemohou. Člověka samozřejmě nemohou spasit ani světské pravdy matematické, fyzikální, chemické, biologické, psychologické, sociologické, ekonomické atd. Takže se nenechte šálit míněním, že mezi pravdou Ježíšem a světskými pravdami není kvalitativní rozdíl. Je mezi nimi ten největší myslitelný kvalitativní rozdíl, a to rozdíl mezi životem a smrtí.
Napsal jste:
„A tak po příchodu Ježíše jsou zde dva světy: svět pravdy a svět lži. Svět pravdy se stále rozšiřuje a pohlcuje svět lži.“
Jestliže by se svět pravdy po příchodu Ježíše stále rozšiřoval a pohlcoval svět lži, proč nás pak apoštol varuje, že nastane doba, kdy se naopak lidé od pravdy odvrátí?
„Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; ODVRÁTÍ SLUCH OD PRAVDY a obrátí se k mýtům.“ (2 Tm 4:3-4)
Tato slova přece naprosto jasně negují Vaše optimistické tvrzení o evoluci „světa pravdy“.
Pokud by se říše pravdy stále rozšiřovala, přicházelo by stále více lidí ke spasení. Ovšem Ježíšova slova ohledně stavu světa před jeho druhým příchodem vyznívají v tomto ohledu velmi skepticky:
„Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?“ (L 18:8)
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Průzkumy veřejného mínění lze velmi snadno zmanipulovat a proto nemají žádnou vypovídací schopnost. Proto se mnohokrát stalo, že volby skončily odlišně od průzkumů.“
Samozřejmě, že se průzkumy dají velmi snadno zmanipulovat, stejně jako volby. Proto jsem také napsal, že křesťan se touto naší pseudodemokracií bohudík nemusí zabývat vůbec, poněvadž jakkoli nastolená vláda je vposledku ustanovena od Boha (Ř 13:1) a proto se jí křesťan musí podřizovat bez ohledu na to, jakým způsobem se k moci dostala.
Napsal jste:
„Říká se, že demokracie je vláda lidu, ale lidé nemají jednotný názor na všechny veřejné záležitosti, takže žádná vláda nemůže všem vyhovět, ledaže by vytvořila obrovský dluh a začala „rozhaovat peníze z vrtulníků“. Jinou možností je nic neinvestovat a všechny daně projíst. Čím odpovědněji bude vláda hospodařit, tím menší podporu mezi obyvateli bude mít,.“
Jistě, ovšem vláda, která má naprosto minimální podporu veřejnosti v důsledku svého vládnutí, a přesto vládne dále, se již nemůže označovat za demokratickou. To je klamání veřejnosti. Adjektivum „demokratická“ totiž neimplikuje vládu menšiny. Pro vládu menšiny máme adjektivum „oligarchická“.
Napsal jste:
„Mají křesťané důvěřovat vládě? Nikdy.“
To je ve shodě s tím, co jsem napsal v závěru svého příspěvku.
Napsal jste:
“Proto lidé musí být velmi bdělí, aby nedošlo k návratu totality. Jakmile totalitní strana upevní svou moc, není cesty zpátky.“
Problém je v tom, že Vy chápete totalitu ve velmi zúženém smyslu, jako by šlo jen o určitý politický systém. Všichni lidé bez vysvobození Ježíšem, však žijí v totalitním otroctví hříchu (J 8:34.36), takže žádná totalita se nemusí vracet, když zde pořád kontinuálně existuje, když z ní drtivá většina lidstva nikdy vysvobozena nebyla. Tato totalita zde přetrvává od pádu prvních lidí do hříchu a jen nemnozí z ní našli cestu ven (Mt 7:14). V totalitě hříchu žijí lidé bez ohledu na to, zda žijí na “svobodném” Západě nebo v “totalitní” Číně ap.
Eva Hájková
Řecká pravda – aletheia je skutečně to, co není zakryté, ale neznamená to, že ji máme odněkud vydolovávat. Je to holá, nezastřená realita, kterou jsme schopni poznávat, jestliže jsme schopni ji snést. Samozřejmě, včetně poznávání sebe sama.
pavel v
Otázkou pravdy se zabýval filozof Karl Popper. Ostře kritizoval a odmítl teorii verifikace, s níž přišli novopozitivisté Vídeňského kruhu. Podle logického positivismu se vědecké hypotézy získávají indukcí neboli zobecňováním. Oproti tomu Popper namítá, že každý pokus o empirické neboli zkušenostní zdůvodnění indukce končí nekonečným regresem. Pravdivost vědecké teorie podle něj nelze dokazovat, ale jen empiricky testovat. Základem vědeckého poznání tedy není verifikace (potvrzení), ale falsifikace. Pouze ta teorie, kterou je možné podrobit falsifikaci, tedy vystavit ji možnosti vyvrácení, je vědecká, tím větší hodnotu má pro vědu. Netřeba hromadit důkazy, které teorii potvrzují; spíše hledat to, co by ji mohlo vyvrátit. Konečnou, definitivní jistotu naší přesné znalosti pravdy nemůžeme mít nikdy, k pravdě se můžeme pouze přibližovat neustálým vylučováním falsifikovaných teorií, hovoříme o evoluci vědy. K evoluci, vývoji vědy dochází právě díky falzifikaci: tím, že něco popřeme, získáváme nový prostor pro otevření dalších, nových otázek.
Možná díky Popperovi jsou soudobí vědci mnohem pokornější, než ti z doby osvícenství. O svých objevech stále častěji nemluví jako o pravdách, ale jako o teoriích. Nepoznatelnost úplné pravdy však neznamená, že ta pravda neexistuje.
Důsledkem jeho pojetí vědeckého poznání je obrana otevřeného myšlení a otevřené společnosti. Síla vědy netkví tolik v tom, že se její tvrzení dají dokázat, nýbrž v tom, že musí být formulována tak, aby se dala vyvrátit. Právě tak síla demokracie nespočívá v tom, že by vybírala ty nejlepší k vládě, nýbrž že každou vládu lze běžnými prostředky (volbami) odvolat.
Popper se zabýval i rozborem totality. Zveřejnění knihy Otevřená společnost a její nepřátelé právě v roce 1945 bylo významným impulsem ve zpracování následků jednoho z totalitních systémů tehdejší doby, právě poraženého, a v právě probíhajícím boji svobodného myšlení s dalším z nich. Popperovy znalosti a analýza uzavřených struktur tehdejší politiky ukazují na jejich účel: totalitní moc za každou cenu. Moc, snažící se skrýt za tu či kterou ideologii: právě končící fašismus, dále expandující komunismus. Proti nim Popper staví model „otevřené a pluralitní společnosti“, z které teprve může vzejít skutečný pokrok. Zastával i nezbytnost „sociální zodpovědnosti společnosti“. Tato zodpovědnost však nesmí vycházet ze snah o „co největší míru štěstí pro všechny“, nýbrž z jeho vlastní formule, kterou nazývá „minimalizace utrpení“, tj. snaha o mírnění konkrétních projevů chyb systému, čili „co nejmenší míru nepotřebného utrpení pro všechny“. Naopak veškeré snahy o řízenou „nápravu společnosti“ podle něj nutně končí u omezení individuální lidské svobody, a tím mohou skončit až u totalitárních kolektivistických snah zotročujících člověka.
O totalitě podmíněné chtivostí psal Aldous Huxley. Obával se, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem. Jak Huxley poznamenal v Brave New World Revisited, zastánci občanských svobod a racionalisté, kteří vždy varují před tyranií, zapomněli na téměř nekonečnou lidskou touhu po rozptýlení. Huxley dodává, že v románu 1984 jsou lidé ovládáni způsobovanou bolestí. V jeho románu Konec civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší. Ve zkratce, Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme. V románu Konec civilizace se píše rok 632 po F (po Fordovi). Je to už dávno, co se krucifixům usekaly vršky a zbylo písmeno T. Všechny knihy jsou zakázány, slova jako „otec“, „matka“ nebo „domov“ jsou považována za pornografii. Lidé se nerodí, jsou dekatování (narození ve zkumavce), a predestinací jsou již během své výroby zařazeni do kast v rozsahu od alfa-dvě-plus až po poloidioty-epsilony, kde žijí šťastně až do konce života. Všichni patří všem, všichni spí se všemi, pro odreagování slouží soma, po níž je člověk ihned šťastnější…
Na zemi existuje v čisté podobě totalita orwellovská v Severní Koreji, blíží se jí ta čínská a ruská. Na Západě lze pozorovat náznaky totality huxleyovské. Která z nich je více nebezpečná? Odpovědí by mohlo být následující svědectví Niny Špitálníkové https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/224411058090309/
P. Ašer
Ad Eva Hájková
Napsala jste:
„Řecká pravda – aletheia je skutečně to, co není zakryté, ale neznamená to, že ji máme odněkud vydolovávat.“
Aletheia je negace. Nevybavuje se mi jiný jazyk, v němž by byla pravda vyjádřena negací. Co však aletheia neguje? Především zapomnění (λήθη). Ovšem chcete-li negovat zapomnění, musíte z paměti zapomenutou vzpomínku právě vydolovat. Takže aletheia nepochybně znamená dolování. Pravda v řeckém myšlení není na první pohled k mání, musí se dolovat, hledat, odkrývat, odhalovat. S tím souvisí i ona známá Platónova anamnésis, dle níž je poznávání vlastně rozpomínáním se na to, co duše zřela před narozením do těla ve světě idejí, jak to např. vyjadřuje Sokrates v dialogu Menon:
„Jestliže tedy pravda o tom, co jest, je v naší duši vždycky, je patrně duše nesmrtelná, takže co právě nyní nevíš – to jest, co právě nemáš v paměti – to máš směle se snažit hledat a vzpomínat si (ἀναμιμνήσκεσθαι) na to.“ (Platón: Menon 86b)
Srov.:
„Neboť jak bylo řečeno, každá lidská duše přirozeností samou spatřila jsoucna, sice by nebyla přišla do tohoto života; avšak vzpomínati si (ἀναμιμνήσκεσθαι) podle těchto věcí zde na ona jsoucna není každé; snadno, ani těm, které jen krátce tehdy uviděly, co tam je, ani těm, které po pádu sem měly to neštěstí, že se působením některých styků obrátily k nespravedlnosti a jsou stiženy zapomenutím (λήθη) na ty svaté věci, které tehdy uviděly. Tak jich zbývá jen několik málo, které mají dostatečnou sílu paměti; a tyto, kdykoli uvidí nějakou napodobeninu tamějších jsoucen, jsou vzrušeny…“ (Platón: Faidros 250a)
Toto je však pro křesťana nepřijatelné, neboť to vyžaduje víru v Platónovu metempsychosu (stěhování duší).
Křesťan by tedy řecké pojetí pravdy (ἀλήθεια = „nezapomenutost“, „neskrytost“) mohl chápat bez oněch metempsychotických pythagorejských, potažmo platónských, konotací jako „odhalení“ či „zjevení“ (ἀποκαλυψις), které je mu dáno Bohem, ne vzpomínkami na nějaký minulý život. V Septuagintě je slovesa ἀποκαλύπτειν používáno i k odhalování hanby (nahoty) svých příbuzných (Lv 18:6-19). Tedy i ta Vaše holá (nahá) pravda může být křesťanovi dána bez namáhavého dolování prostým Božím zjevením v konkrétní věci…
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Otázkou pravdy se zabýval filozof Karl Popper. Ostře kritizoval a odmítl teorii verifikace, s níž přišli novopozitivisté Vídeňského kruhu…“
Popper však stále řeší jen problém oněch světských dílčích nespasitelných pravd, které na rozdíl od klíčové pravdy Ježíše (J 8:32.36; 14:6) nejsou s to člověka vysvobodit z otroctví hříchu (J 8:32) a z toho plynoucího propadnutí smrti (Ř 5:12). Z hlediska oné spasitelné pravdy – Ježíše – je pak naprosto lhostejné, zda člověk k oněm dílčím světským pravdám dospívá verifikací či falsifikací. Ani ta světská pravda, k níž člověk dospěje falsifikací, není navěky jistá, neboť může být v budoucnu zase falsifikována lepším dílčím poznáním. Kromě toho to problematizuje vědu samotnou, poněvadž věda je tak ve světle možné pozdější falsifikace vlastně pořád jen nevědou.
Napsal jste:
„Právě tak síla demokracie nespočívá v tom, že by vybírala ty nejlepší k vládě, nýbrž že každou vládu lze běžnými prostředky (volbami) odvolat.“
To je pouhá sofistika. Ve skutečnosti ti, kdo chtějí být zvoleni v současných „zastupitelských demokraciích“, se voličům vždy prezentují ve svých kampaních jako pro ně ti nejlepší zástupci (proto dehonestují své konkurenty a vychvalují sami sebe). Aspirací demokracie je nepochybně být aristokracií (vládou nejlepších), a ne být kakistokracií (vládou nejhorších). Navíc to odvolání vlády běžnými prostředky (volbami) má mnohdy fatální zpoždění a v čase, který zbývá do voleb, může vláda napáchat nedozírné škody, kdy už je nepřípadné hovořit o demokracii, ale spíše o deinokracii (hrůzovládě). To můžeme vidět i v současnosti u nás, kdy vláda, která má důvěru jen 17 % obyvatel, ale důvěru většiny Poslanecké sněmovny, která má však zase důvěru pouhých 18 % obyvatel, nás vede svým válečnickým poštěkáváním a přiléváním oleje do ohně nám nepříliš vzdálené války celkem přímočaře do možného totálně zničujícího válečného konfliktu. Do té doby, než bude tuto vládu možné odvolat ve volbách, může být také tento stát, jemuž vládne, díky jejím krokům vymazán z povrchu zemského…
Napsal jste:
„Proti nim Popper staví model „otevřené a pluralitní společnosti“, z které teprve může vzejít skutečný pokrok.“
Pojem „otevřené společnosti“ přejal Žid Popper od jiného židovského filosofa – Henriho Bergsona. Neudivuje, že tento pojem vzešel právě od Židů, kterým byla společnost gójů tradičně uzavřena a byli z ní vykazováni obvykle někam na okraj do ghett apod. To v nich nepochybně vyvolávalo mindrák, jehož se pochopitelně toužili zbavit. A právě model „otevřené společnosti“ jim k tomu může dobře posloužit. „Otevřená společnost“ však může mít asi jen takovou životnost, jako má „otevřený“ organismus, tedy organismus bez imunity. To můžeme dnes v přímém přenosu pozorovat na západních státech, které se svého imunitního systému postupně téměř zcela zbavily, takže jsou dnes zaplavovány „infekcí“, s níž už si nedokážou poradit. Popper navíc svou „otevřenou společnost“ staví ultimativně – buď bude „otevřená společnost“, anebo se vrátíme ke zvířatům (sic!). Zvířecí život je však alespoň nějakým životem, život bez imunity však vede k jisté smrti…
Napsal jste:
„Na zemi existuje v čisté podobě totalita orwellovská v Severní Koreji, blíží se jí ta čínská a ruská. Na Západě lze pozorovat náznaky totality huxleyovské. Která z nich je více nebezpečná?“
Obojí Vámi zmíněné totality vyplývají z totality otroctví hříchu (J 8:34). Ďábel nepoužívá jen jedno strnulé schéma, které stále opakuje. Je velmi flexibilní a vynalézavý. Nejhůře jsou na tom ti, kteří mají za to, že právě jich se totální nadvláda hříchu netýká a vysvobození od Ježíše (J 8:36) nepotřebují. A takové lidi v převažující většině najdeme jak v Severní Koreji, tak na Západě a kdekoli jinde na tomto světě. Tím, že se pojem totality zúží jen na nějaký konkrétní politický systém, mnozí lidé nabývají dojmu, že jich se žádná totalita netýká, neboť oni přece žijí v jiném politickém systému. Přitom jim však uniká ona totální diktatura hříchu, která svazuje jejich životy a vede je neomylně k věčné smrti.
P. Ašer
„Lidé se nerodí, jsou dekatování (narození ve zkumavce)…“
Máte tam chybičku – správně má být „jsou dekantování“. Ale to neznamená, že jsou zbavováni Kanta. 🙂
Eva Hájková
Panu Ašerovi
Nechci se přít. Možná máte pravdu, že to Platón skutečně bral tak, že pravda se musí odněkud, kde už předem byla obsažena, „dolovat“. Já jsem Platóna nestudovala a nevím, zda ten pojem vymyslel on nebo někdo jiný. Dočetla jsem se, že Aletheia byla prý v antických dobách nějaká bohyně, ale v seznamu řeckých bohů a heroů jsem ji nenašla. Prý se s oblibou zobrazovala nahá, ale já jsem na internetu našla podobu Aletheie naopak v jakési zbroji. Tak nevím. Na slovenské Wikipedii píšou, že
„Alétheia (gr.) je pravda, to, čo nie skryté – to, čo sa poznáva činnosťou zmyslov (zrakom, sluchom, čuchom atď.) alebo prostredníctvom oznamovania (rečou, písmom atď.). Protikladom aléthei je zdanie (doxa), omyl (pseudos), predstava (phantasia), napodobovanie (mimézis) alebo básnictvo (mýtus).“
Zdálo se mi to jako celkem dobré vysvětlení: zdání, představy, mýty určitě obsahují „cosi navíc“, i když zrnko pravdy v nich být může.
Anselm Grün také píše ve svých knížkách o aletheji (holém, nezakrytém bytí), ale pojímá ji spíš jako vnitřní pravdivost, nepřetvařování se (být takový, jaký jsem a říkat, co si opravdu myslím, i když to druhé pohorší): „Kdo žije ze své vnitřní pravdy, je prost intrik, diplomacie a úvah o tom, jak sebe druhým lépe prodat.“
To už má blíže k tomu křesťanství, že?
Mně se při tom čtení o zakrytosti a odkrytosti jaksi podvědomě vybavilo Pavlovo: „A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘.“
Josef Bong
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/za-slova-o-zabijeni-pacientu-s-covidem-potvrdil-nejvyssi-sou/r~11593d68e05111eea1910cc47ab5f122/
Takže milý čtenáři:
1) Odsouzený Pavel Hlávka se dožadoval léčby své matky lékem ivermektin.
2) Matce i dalším pacientkám na covidovém pokoji říkal, že je lékaři nechají všechny zemřít, že existuje vyzkoušený lék (míněn ivermektin), který by jim mohl pomoc (uvádí aktuálně.cz)
3) Nemocnice tuto léčbu odmítla
4) Lék ivermektin snižuje úmrtnost v průměru o 50% (https://c19early.org/)
5) Dle SUKL: Ivermektin … přínos při onemocnění covidem-19 se neprokázal.
6) Dle SUKL si při kovidu pacient dá na teplotu Paralen (účinná látka acetaminophen)
7) Dle 28 studií, od 449 autorů ze 13 zemí (543 459 pacientů) acetaminophen, tj. Paralen zvyšuje úmrtnost o 24%.
Nu milý čtenáři (který sem nelezeš), nyní přemýšlej o té důvěře, i k těm soudům…
Eva Hájková
Jen tak pro zajímavost. Našla jsem, co jsem ani nehledala. Od včerejška mi něco říkalo: podívej se na kapitolu Čtvrté evangelium v knize Hebrejský Kristus, je to potřeba. Tak jsem dnes večer vzala tu knížku do ruky a nalistovala rozbor evangelia svatého Jana. A hele, co jsem se tam ke svému překvapení dočetla. Že se v Septuagintě mnohokrát opakuje slovo aletheia. A to na místě hebrejských slov emet nebo emuna, tedy buď jako pravda nebo jako víra. (Zatímco synoptická evangelia prý používají pro víru řecké slovo pistis.)
To jen tak na okraj. Asi už tuto diskusi stejně nikdo nebude číst.