Dan Drápal: Nejkrásnější léta

Loňský rok bylo v Mexiku spácháno nejvíce vražd v dějinách – měřeno v absolutních číslech. Nárůst počtu vražd je v této středoamerické zemi trvalým trendem. Počet vražd stoupl i v Česku. V naší zemi jde ale zřejmě jen o výkyv – kriminalita dlouhodobě klesá, byť pomalu. Česká republika je krásným místem k životu – dokonce si to připouštějí i mnozí Češi, a to je co říci, protože mnoho lidí se setrvale tváří, jako že u nás není dobrého téměř nic. Mám několik takových internetových známých, kteří mě zásobují (často nepodepsanými) články o tom, jak je u nás všechno špatně a jak dříve bylo lépe. Upozorňování na dramatické prodloužení průměrné doby dožití, dlouhodobý ekonomický růst, relativně fungující zdravotnictví atd. atd. prostě neberou: Je špatně a bude ještě hůř. Někteří z těchto poslů špatných zpráv jsou křesťané, takže neopomenou ještě zmínit, že se blíží Harmagedon.

Měl bych se přiznat, že na Harmagedon věřím taky, jen prostě nevidím linku k tomu, proč vidět svět tak negativně a nevšímat si věcí, které svědčí o opaku.

Zkoušel jsem se zamyslet, kdy bylo na světě nejlépe (já vím, mnozí z vás mě hned okřiknou, že lépe už bylo). Jsem asi trochu jednostranný, hodně mi záleží na laskavosti a uměřenosti, což, obávám se, jsou vlastnosti, kterých i mezi křesťany tak nějak ubývá. Hodně mi přitom pomohlo, že jsem před pár lety věnoval asi rok otázce trestu smrti. S překvapením jsem zjistil, že první státy, které trest smrti zrušily, byly státy Latinské Ameriky. Většinou nedlouho po svém vzniku, už v první polovině devatenáctého století.

Ve většině evropských států trest smrti přetrvával, ale jeho skutečné provádění celkově trvale klesalo až do první světové války. Četl jsem také přepisy projevů v některých parlamentech, které se této otázky týkaly. Ty projevy mi přišly jednak laskavější, jednak poučenější, než co slýcháme dnes. Byť někdy byly ty parlamenty opět zrušeny a dočasně nahrazeny absolutismem (což byl i případ Rakouska-Uherska), celkově lze říci, že devatenácté století bylo stoletím humanizace v pozitivním smyslu. Vesměs byla zakázána dětská práce, zavedena osmihodinová pracovní doba, zlepšoval se stav věznic, objevily se zárodky sociálního státu, dovolání se spravedlnosti bylo nadějnější.

Ano, pesimisté by mohli říci, že např. zvěrstva, kterých se dopouštěli Belgičané v Kongu, byla strašná a o žádné humanizaci nesvědčí. Vím, jak je ošidné generalizovat, ale celkově si stojím za tvrzením, že devatenácté století znamenalo pokrok nejen technologický.

Dvacáté století bylo jakýmsi kontrapunktem. Děsivá první světová válka s miliony obětí způsobila značné zhrubnutí společnosti. Zejména kvůli nacismu a komunismu se počet udílených trestů smrti ve srovnání s 19. stoletím dramaticky zvýšil. I když v případě ruského bolševismu by bylo správnější mluvit o vyvražďování spíše než o trestu smrti; trest je přece jenom také pojem právní, kdežto za bolševismu se o právu dá mluvit jen velmi obtížně, pokud vůbec.

Druhá světová válka pokračovala ve zkáze, kterou byla válka první. Nicméně po jejím skončení se v západní Evropě společnost stávala stále laskavější. Novinkou pro mě bylo, když jsem se ve výborné knize Tonyho Judta „Poválečná Evropa“ dočetl, že to bylo navzdory očekávání většiny Evropanů, kteří se obávali, že druhá světová válka bude pokračovat. Čím to bylo, že se očekávaná katastrofa nedostavila? Jistě únavou z válek – vždyť mnozí, kteří přežili, zakusili obě světové války; jejich vnitřní svět si my, kdo jsme nikdy žádnou velkou válku nezažili, nedovedeme představit. (Podobně jako si moje děti nedovedou představit, jaké pocity měl člověk žijící v padesátých letech, případně za normalizace.) Důvod byl asi ještě jeden, a téměř se bojím ho zmínit, protože neodpovídá tomu, co bychom rádi, aby to bylo pravda: Důvodem byla existence jaderných zbraní. Lidé na obou stranách železné opony si byli vědomi, že jejich nasazení by znamenalo naprostou zkázu mnoha států, ne-li celého lidského pokolení. Je to hrozné, že relativní bezpečí je postaveno na možnosti vzájemného zničení, ale zřejmě je to tak. Proto ti, kdo volali po jednostranném jaderném odzbrojení, nevěděli, o čem mluví.

Jistě, bylo by skvělé, kdyby se lidé obrátili k Bohu a překuli oštěpy a meče v radlice. Sedíme ale na sudu s prachem.

Nicméně nevidím důvod, proč bychom měli přestat usilovat o laskavost a porozumění. Být laskavý přece neznamená být naivní.

Pokud se vrátím k měřítku, kterým jsem začal, tedy k praktikování trestu smrti, pak jsou závěry smíšené. V celé řadě zemí je trest smrti dávno zrušen a zdá se, že vymýcen nadobro. Jsou však země, kde se praktikuje v tak velkém rozsahu, že nejsou možné ani nějaké odhady. Ví se jen to, že v Číně jdou do tisíců, ba patrně do desetitisíců. Druhou takovou zemí je Írán. Tam sice počet poprav v roce 2018 rapidně poklesl ve srovnání s rokem předchozím, nicméně v loňském roce s největší pravděpodobností zase výrazně stoupl. A v řadě zemí se uvažuje o jeho možném znovuzavedení. V tomto ohledu nás asi nejvíce zajímá Turecko, kde prezident Erdogan o obnově trestu smrti opakovaně mluví.

Ne, nemyslím si, že bychom mohli předělat svět. Ale jestli bude naše komunikace laskavá či drsná, to ovlivnit můžeme. Jsem možná naivní, ale stále se domnívám, že laskavá slova vedou k laskavým činům spíše než k činům nepřátelským, a drsná slova vedou spíše k drsnému jednání než k laskavosti. Hrubosti je všude kolem víc než dost. Pojďme ji sabotovat!

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

 

Autor je teolog a publicista Datum: 29. ledna 2020  Foto: Wikimedia Commons – mexická policie

 

 

Tags: ,

17 Komentáře

  1. Věda a technologický postup jde kupředu tedy je náš život lepší ve smyslu pohodlnosti a dostupnosti. Taky je logické, že nové PC z roku 2020 je lepší než PMD z 90 let. Co se týče slušného chování lidí je to dle mého názoru horší anebo stejné ale dost možná i periodické a související právě s tím jestli jsou období válek anebo míru. Ano díky jaderným zbraním máme ve světě mír což je takový paradox :).
    Dle mého názoru v době míru a blahobytu/dostupnosti morálka vždy klesá naopak po válce nebo nějaké katastrofě se lidé semknout a jsou slušnější.
    Problém dnešní doby je tedy v tom, že si lidé neváží toho co mají a vymýšlejí „ptákoviny“ jako gendry, zelené šílenství a další nesmysly. Je úsměvné když někdo tvrdí, že jádro je horší než větrná elekrárna… ale nejsou to právě ty větrné a vodní elektrárny, které změnili přirozené proudění vzduchu/vody a otepluje se ???Vše má vliv na něco a všeho moc škodí. Hodně hrubosti škodí stejně tak jako hodně jemnosti.
    Pokud se Satan dokáže zamaskovat za anděla světlo, tak může být i člověk který pěkně mluví pěkná nemorální kreatura. Samotný křesťan by se měl držet Svatého písma a tam je jasně psáno :

    Víme, že jsme z Boha a celý svět leží v tom Zlém… soud tohoto světa je v rukách jediného Boha a my víme jak skončí, bude země nová bez slunce a oceánů. Osud světa je tedy zpečetěn a my jako křesťané se máme držet dvou největších přikázání :

    37 Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ [a] 38 To je první a největší přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ [b] 40 V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

    Kdo je s Kristem vítězí, kdo je ze světem s ním i zanikne.

    Ježíš řekl: Ten, kdo poznal svět, objevil mrtvolu a kdo objevil mrtvolu, toho svět není hoden.

    Odpověď
  2. V laskavosti je nám příkladem Zeman při jednání s Putinem nebo Čínou. Udělat si nepřátele je snadné a nějaké mávání tibetskou vlajkou nic nevyřeší. Pták ve zlaté kleci se má dobře a je přežraný, ale už se nezvedne ze země. Svoboda je více než se mít dobře. A v pátek se Britové zbaví bruselských okovů.

    Odpověď
  3. Karel Krejčí

    Modleme se za našeho bratra Drápala, aby jej Duch Svatý inspiroval k našemu sycení Božím slovem, po kterém jsme všichni hladoví … Bůh je schopen dělat zázraky.

    Odpověď
  4. Jenom jestli, pane Drápale, nemáte Vy sám o své laskavosti nějaký zidealizovaný obraz. Napsal jste, že: ‚… hodně mi záleží na laskavosti a uměřenosti, což, obávám se, jsou vlastnosti, kterých i mezi křesťany tak nějak ubývá…. “
    Nebo i zde: „… Jsem možná naivní, ale stále se domnívám, že laskavá slova vedou k laskavým činům spíše než k činům nepřátelským, a drsná slova vedou spíše k drsnému jednání než k laskavosti. …“

    Když člověk káže vodu, měl by ji i sám pít. Jde o pravdu.

    Existují tu jisté vnitřní kolize. Např. ve Vašem nedávném článku zde na KD ‚Hrstka proti všem‘. Psal jste jej na téma ‚proti jednoduchému vidění světa‘, avšak vyjadřoval se přitom v kategoriích nelaskavých a neuměřených, zjednodušujících nálepek typu „říše zla“, „koncentrované zlo“ či „latentní antisemitismus“. Daly by se citovat i jiné příklady podobných vnitřních rozporů v tom, co zde píšete.

    Potřebujeme, aby nás křesťany články na KD sytily Božím slovem. Ateisté sem většinou stejně nechodí. Jen věčný Boží Syn, Pán Ježíš Kristus, byl, je a bude pro křesťany nejlepším vzorem skutečné laskavosti.

    Odpověď
  5. Docela se mi nelíbí, že web který shání patrioty na svou podporu cenzuruje názory, které nejsou v rozporu s dobrým mravem… Jestli má někdo názor, že papež je falešný prorok tak pokud je svoboda slova není důvod to cenzurovat. Ostatně začíná přibývat polských katolických kněží, kteří si myslí, že současný papež je heretik a to je fakt.

    Odpověď
  6. Já se musím pana Drápala trochu zastat. Protože on to všechno nemyslí zle.
    Nejdříve jsem přemýšlela, proč článek vlastně nazval Nejkrásnější léta. To se většinou říká o mládí. Ale ono vlastně ani stáří není špatné, pokud na tom člověk není zle, ať zdravotně nebo nějak jinak. Já jsem minulý měsíc uklouzla a uhodila jsem se vzadu do hlavy, až jsem se bála, že budu mít otřes mozku. Přitom se mi vybavilo, jak jsem si už párkrát v životě přála tady nebýt. Už někdy dříve. Protože něco nebylo tak, jak jsem si představovala, že to má být. A uvědomila jsem si, jak jsem byla hloupá. Napadlo mě : Bože, ještě mě tu nech, vždyť život je docela hezký. Mám milujícího manžela, už třicet osm let jsme spolu. Vychovala jsem tři děti a dožila se pěti vnoučat. Dožila jsem se i důchodu (což je fajn, protože mám víc času). Není to krásné?

    Odpověď
    • Pro paní Hájkovou. Článek p. Drápala jsem pochopil jako jeho reakci na násilný svět a jako výzvu k laskavosti mezi sebou. Toto slovo laskavost je k pochopení textu klíčové, v různých obměnách (přídavné jméno) je použito celkem devětkrát. Je to hlavní důraz textu. Článek přece není především o mládí ani o stáří, jak píšete, jen málo okrajově.

      Takto s článkem naprosto souhlasím. Jen mám silnou výhradu k tomu, pokud se v článku dává jako hlavní příklad laskavosti autor sám. Nechybí tam něco a naopak nevyčnívá tam něco, co by nemělo? A v podobném duchu píše i ostatní články, nedávno to byla reklama na knihy od ateisty. Mohu uvést celou řadu podobných příkladů.

      Vždyť p. Drápal se i tu podepisuje jako teolog. Křesťan, i teolog, má být solí země – to je nesení evangelia Kristova. Kde je v článcích a východiscích p. Drápala Kristovo evangelium? K čemu pak bude sůl, když pozbude slanosti? Taková se nehodí se k dochucování pokrmů. Není to k jídlu, leda tak jako technická sůl na sypání vozovek.

      Odpověď
  7. Měl jsem dneska krásný sen, viděl jsem v něm přicházet Ježíše…sestoupil na horu jakoby ze slunce a pak slunce zmizlo a byl jen on :).

    Odpověď
  8. Z celého srdce se těším jak se Ježíš vrátí a dá svět do pořádku, sváže toho zlého….pak bude každá bytost šťastná.

    Odpověď
  9. Petra R. Kaprálová (PRK)

    Já bych neřekla, že je špatně v ohledu vnějších parametrů jako věk dožití nebo ekonomický růst. Nicméně přesto lidé pociťují úzkost, Dan Drápal to nevyvrací a vyjádřil to „sezením na sudu se střelným prachem“. Jde o úzkost z nejasného politického vývoje (to je kapitola kolem eko, islámské imigrace a gender). Další faktor úzkosti je ztráta smyslu života, která se prohlubuje každou generaci se ztrátou křesťanské víry. Další úzkostný faktor je častá, snad i běžná nenaplněnost lidské duše v zaměstnání a osobních vztazích. A nakonec úzkost z nemocí a smrti, třeba být na LDNce a pak. Podle mě je to tato úzkost, která je zamlžuje budoucnost západní civilizace v očích mnoha lidí.

    Odpověď
  10. Chápu, že Vám připadá říše zla jako hodnocení nelaskavé. Neřekl byste o Hitlerovu Německu s lidmi v koncentrácích kvůli svému původu či náboženství také, že to je říše zla? Nebo byste byl laskavý a toto neřekl? Vnímali by lidé v koncentrácích svou šílenou situaci také jako útlak v říši zla? Myslím,že ano. Část mé rodiny tam skončila ve spalovnách. Současné Německo bych tak neoznačil, tehdejší Německo ano. I v té době byli lidé, třeba v Anglii, kteří takové ostré výrazy o Německu odsuzovali jako válečné štvaní a zacházení s židy zcela akceptovali.
    Jak označit Čínu s koncentráky pro Ujgury, kam se zavírá jen třeba za nošení burky či mluvení jejich jazykem? Uznávám,že tam nejsou plynování, jen vězněni a násilím převychováváni. Nevnímají to ale také jako říši zla? Kdyby tam zavřeli Vás, jak byste to chápal Vy?
    Váhám nad současným Ruskem. V Sovětském svazu si koncentráky nezadaly s Hitlerovými a brutalitou a hrůzností je i předčili. Hitler koncentráky nevymyslel, převzal praxi ze Sovětského svazu. Myslím, že označení Sovětského svazu za říši zla bylo namístě. I když mnoho lidí ze západu by toto označení nesneslo a tvrdili, že sověti mají právo si tyto věci řešit po svém. A ti lidé v koncentrácích si za to jistě mohou sami. Mimo jiné tam věznili baptisty…

    Odpověď
    • Panu Adamcovi, protože reagujete na můj komentář výše. Ponechme prosím zcela stranou Hitlerovo Německo a Sovětský svaz, ty koncentráky atd., jako odbočka z tématu by to bylo už na dlouhé lokte. Držme se těch nelaskavých slov o současném Rusku a Číně, která pan Drápal napsal.

      Útlak křesťanů se projevuje zejména v Číně a bude se zřejmě stupňovat. V Rusku je to zatím jiné. Co mě však zaráží, je to, že my, křesťané, jaksi nevnímáme rostoucí útlak vůči nám v našich vlastních zemích. Začíná to slovním násilím, urážkami (mj. hra v Brně) a nálepkováním (fundamentalista, netolerantní, bigotní). V Kanadě, USA, Británii už probíhá vyhazování z práce těch křesťanů, kteří si dovolili jít proti tzv. liberální agendě. A jak to bude pokračovat, budeme se zastávat i těchto utlačených, nebo jen těch zahraničních? Taková je ta svoboda v naší laskavé západní říši. Nejsme z tohoto světa, jsme Kristovi a proto je psáno, abychom se světu nepřizpůsobovali ani jeho nelaskavému slovníku.

      Na západě bují výroba, konzumace a export drog, násilí, pornografie a to násobně více, než v Rusku či v Číně. Podobně počet vězněných v USA, sexuální zneužívání dětí, hromadní vrazi, dobrovolné potraty (v Číně šlo o nucení lidí státní mocí), hazard, rozvody, různé sekty a falešná učení a jejich export do zahraničí převyšuje Rusko i Čínu. Budou se kvůli tomu všemu velké státy označovat navzájem slovníkem pana Drápala? Máme být nositeli pokoje a laskavosti.

      Stručně řečeno, termíny typu „říše zla“ a „koncentrované zlo“ v souvislosti s lidskými bytostmi považuji za slovní agresi hodnou lidí typu pana Bushe, ale ne od křesťanů. Natož od laskavých teologů, ti by měli jít vzorem! Pro křesťana má být jediná říše zla – ta duchovní a ta jediná osoba – ten duch, na kterého můžeme vztáhnout termín „koncentrované zlo“

      Nechci zase další válku! I když, podle proroctví knihy Zjevení, máme se spíš modlit, abychom v nich obstáli a byli věrní Kristu. Každá válka přece začala a vždy začíná podobnou agresivní politickou rétorikou, jakou používá i pan Drápal. Nejdřív slova, pak přichází zbraně.

      Odpověď
  11. Panu Aronovi
    Rozumím. Zdá se vám, že je-li někdo věřící křesťan a nadto teolog, měl by se věnovat především Božím věcem, nikoli politice. Já znám taky jednoho podobného teologa. Je to jezuita, ale ten má trochu tendenci stranit spíš Rusku a odsuzovat USA. Tedy je spíš na opačné straně barikády, než pan Drápal. Provozuje tento web: https://e-republika.cz/HomePage
    Kdysi měl ještě jeden web, kde byla i nějaká křesťanská tématika, říkalo se mu Umlaufoviny. Ten web byl, řekněme, křesťansko- levicový. Dnes už jsou ty stránky z internetu pryč, čili jsou nedohledatelné. Taky jsem tam před lety napsala pár článků. Tehdy jsem ještě měla na spoustu věcí jiný náhled.
    Teď se chci barikádám, byť ne skutečným, ale jen rétorickým, vyhnout stůj co stůj.

    Odpověď
    • Děkuji, že mi rozumíte, ano, Boží voják nemá se nemá zaplétat do barikád světských šarvátek. Na druhou stranu, pokud jde o evangelium, máme jej nést a bránit jej vůči odpůrcům.
      Ano, teolog pan Umlauf je na tom s teologem p. Drápalem stejně, přestože oba stojí jakoby na opačných stranách. Oba dali přednost marným politickým barikádám před Kristovým evangeliem a jsou oba takto křesťansky neslaní.

      Odpověď
      • Eva Hájková

        S politikou ani s ideologií se člověk svazovat nemá. Když jsem byla malá holčička, všimla jsem si, že tatínka mrzí, když lidi mluví špatně o komunistech a komunismu. To bylo okolo roku 1968. Vždycky jsem s ním proto soucítila a všechno jsem vnitřně prožívala. Nevím, proč jsem si nějak myslela, že musím ten jeho vztah ke komunismu převzít jako nějakou štafetu. Když mi bylo dvacet, tak jsem si podala přihlášku do strany. Ale tatínek z toho vůbec žádnou radost neměl, protože strana nebyla taková, jaká podle něj měla být. Krátce na to pak zemřel. Osmdesátého devátého se ani nedožil.
        Jsem ráda, že mě Ježíš od ideologie osvobodil. A politika s ideologií vždycky trochu souvisí, ne že ne.

        Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář