Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám skrytou manu a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.
Nedávno jsem publikoval článek o „bílém kaménku“, který je zmíněn v tomto verši ze Zjevení (2:17). Dnes bílý kamének ponecháme stranou a soustředíme se na „nové jméno“.
My chápeme jméno jako nástroj rozlišení. Většina lidí volí pro své děti jméno na základě důvodů čistě estetických, nikoli významových. Biblická jména jsou v poslední době oblíbená i u nevěřících, a tak zaslechneme-li, že se nějaká holčička jmenuje třeba Sára a nějaký chlapeček třeba Tobiáš, nemůžeme z toho automaticky usoudit, že rodiče jsou křesťané znalí Bible. Lidé dávají svým dětem jméno prostě jen podle toho, že se jim to jméno líbí, a mnohdy se ani nepídí po nějakém významu. Nevědí, že Debora znamená „včela“, David znamená „Boží miláček“, Ráchel „ovce“ (specificky „bahnice“), stejně jako mnozí nevěřící netuší, že třeba Gertruda znamená „dívka s kopím“ nebo že Erwin je staroanglicky buď „kanec“ nebo „přítel“.
Z našeho hlediska je nesmyslné mít jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává. K čemu takové jméno? Když ho neznáme, nemůžeme daného člověka zavolat ani na něj odkázat.
Přitom citovaný verš není jediný, kde se v Písmu setkáváme s „novým jménem“: Třeba u Izajáše čteme: „Národy uzří tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu a budou tě nazývat novým jménem, které určí Hospodinova ústa (Iz 62:2).
Mám jednoduché vysvětlení, jak to s tím jménem je. Neuděláme chybu, když si na těchto a podobných místech dosadíme dnes populární slovo „identita“. Jen upozorňuji, že se tím rázem ocitáme v divoké bitvě kulturní války.
Znalci Písma vědí, že když byl Daniel se svými druhy odveden do Babylona, „vrchní komorník“ jim změnil jména. Danielovi dal jméno Beltšasar, Chananjášovi Šadrak, Míšaelovi Méšak a Azarjášovi Abed-nego (Dan 1:7). Proč to udělal? Protože je chtěl zbavit jejich původní identity a udělat z nich služebníky babylonských božstev.
Jenže ono to nefungovalo. Proč? Protože tito čtyři měli identitu vyznavačů Hospodinových. Oni věděli, komu uvěřili (srov. 2Tm 1:12 „vím, komu jsem uvěřil“).
Když někdo dostane nové jméno, které nezná nikdo než on sám, zdá se to být velmi nepraktické. Nikdo toho člověka nemůže zavolat, když nezná jeho jméno. V Bibli ale jméno zpravidla souvisí s identitou, a onen verš ze Zjevení nám tedy říká, že svou skutečnou identitu přijímáme od Boha. A svou skutečnou identitu musíme znát především my sami.
Je to tedy v příkrém rozporu s dnešním míněním, že si identitu můžeme zvolit. Moje švagrová byla při posledním pobytu ve Spojených státech šokována, když zamířila na dámskou toaletu a po vstupu do ní narazila na dvoumetrového fousatého chlapa. Tento člověk byl přesvědčen, že si může zvolit svou identitu, a prohlásil se za ženu.
Jistě, tento přístup k životu je nepochybně možný, jak ukazuje lidská zkušenost. Přesto vyznávám archaickou kraličtinou „ale mně nejlépe jest přidržeti se Boha“ (Žalm 73:28) a spoléhám na to, že svou skutečnou identitu si sám nevolím, ale zjevuje mi ji Bůh. Bůh, který stvořil člověka jako muže a ženu.
Naše skutečná identita je nám darována a musí nám být zjevena. Jakmile si ji volíme sami, zároveň tím volíme to, čemu John Eldredge říká „náš malý příběh“. Je to skutečně příběh náš, a má jednu velkou výhodu: Hrajeme v něm hlavní roli. Alternativou je vstoupit do Velkého příběhu, který se odehrává mezi Bohem a člověkem – jde o Velký příběh stvoření a spásy, vykoupení a nového stvoření. V tomto příběhu nikdy hlavní roli hrát nebudete – ta je již obsazena a hraje ji Ježíš Kristus. Ale v tomto příběhu se můžete setkat s Bohem a přijmout od něj svou (novou) identitu, kterou v její plnosti nezná nikdo, dokonce ani vy, ale když ji přijmete, poznáváte sami sebe a stále lépe víte, proč na tomto světě jste a co je vaším posláním. Ještě jednou: Naše skutečná identita nemůže být naším výmyslem, ale je nám darována. Buď ji přijmeme jako dar, nebo ji nepřijmeme vůbec. Nemusíme jí plně rozumět, ale nemusíme se o ni obávat, protože platí, že „náš život je spolu s Kristem skryt v Bohu“ (Koloským 3:3). Můj život je snahou stále lépe poznávat Krista, a vím, že tím rovněž stále lépe poznávám sám sebe.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 28, srpna 2019 Foto: Wikimedia Commons – Jákob bojuje s Bohem a dostal nové jméno Izrael
16 Komentáře
Realtoltek
Jelikož jsem dostal bílý kamének od Svatého Ducha, tak můžu potvrdit, že ta úvaha s identitou tedy spíše s podstatou je kladná :). Citace : “ V Bibli ale jméno zpravidla souvisí s identitou, a onen verš ze Zjevení nám tedy říká, že svou skutečnou identitu přijímáme od Boha. “
Doplním ještě jednu podstatnou věc :
11A uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, kdo na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý; spravedlivě soudí a bojuje. 12Jeho oči byly jako plamen ohně a na hlavě měl mnoho diadémů; má napsané jméno, které nezná nikdo než on sám. 13Je oblečen do pláště zbroceného krví a jeho jméno je Slovo Boží. 14A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. 15Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, aby jím bil národy; bude je pást železnou berlou. On bude šlapat lis vína planoucího hněvu Všemohoucího Boha. 16Na plášti a na svém boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.
Je jasné, že onen Věrný a Pravý je Ježíš…. přitom má napsané jméno, které nezná nikdo jiný nežli on sám.
Je tu tedy jasná podobnost s jménem na bílém kaménku.
Ten kdo ale zná, že je jedno tělo a jeden duch pak jistě pochopí, že je to jedno jméno pro všechny jejž se naplnili Svatém duchem.
S bílým kaménkem pak souvisí i jitřní hvězda :
26A kdo vítězí a kdo je až do konce bedliv mých činů, dám mu pravomoc nad národy27a bude je pást železnou holí, – rozbíjejí se jako hrnčířské zboží, – jako jsem ji i já dostal od svého Otce. 28A dám mu jitřní hvězdu. 29Kdo má ucho, poslyš, co Duch praví shromážděním. No opět nutno dodat, že kdo studuje bibli skrz Svatého Ducha, musí dojit i to co je tou jitřní hvězdou 🙂 protože opět souvísí s tím jménem a podstatou.
Takže co tvrdím, …je to jméno jedno pro všechy co přijmou Svatého ducha a zvítězí a to samé jméno má i věrný a pravý. Jedno tělo, jeden duch, jedno jméno.
Realtoltek
A ještě důkaz pravdivosti mého tvrzení jak jinak nežli ze Svatého písma :
1I ukázal mi potok čistý vody živé, světlý jako křištál, tekoucí z trůnu Božího a Beránkova.2U prostřed pak rynku jeho a s obou stran potoka bylo dřevo života, přinášející dvanáctero ovoce, na každý měsíc vydávající ovoce své, a lístí své k zdraví národů.3A ničeho zlořečeného již více nebude, ale trůn Boží a Beránkův bude v něm, a služebníci jeho sloužiti jemu budou. 4A tvář jeho viděti budou, a jméno jeho bude na čelích jejich.
A jméno jeho bude na čelích jejich ….jedno a to to samé co má věrný a pravý jak jsem psal.
Eva Hájková
Když se tak chlubíte bílým kaménkem, tak doufám, že jste mírný, trpělivý, pokorný a laskavý jako náš Pán. A že jste právě tak ochoten převzít jho za druhé jako On.
Realtoltek
Chlubení a tvrzení/svědectví jsou dost rozdílné věci. Jestli napíši, že jsem dostal od Svatého Ducha bílý kamének je to tvrzení nikoliv chlubení. Chlubit se můžu tím, že jsem stále slabý a hřeším a pokám se.
Eva Hájková
Správně česky se říká „kaji se“,nikoliv „pokám se“.
Eva Hájková
Každopádně máte na křesťana velmi divnou přezdívku. Je to odvozeno od Toltéků? To prý byl pradávný americký národ, o němž není jisté, zda skutečně existoval nebo si ho vymysleli přívrženci New Age. Docela bych tomu věřila, zvlášť když se Toltékové údajně domnívali, že realita neexistuje, nýbrž že se nám jenom zdá. Život, že je vlastně náš sen a společnost že je společným snem nás všech. Když se nám bude zdát něco jiného, realita se změní. Z toho, že realita neexistuje, nýbrž ji sami konstruujeme, vycházejí nakonec i transgender osoby.
Já jsem, na rozdíl od nich, pevné přesvědčena, že svět je skutečný, že se nám nezdá.
Adam Hladky
„Mám jednoduché vysvětlení, jak to s tím jménem je. Neuděláme chybu, když si na těchto a podobných místech dosadíme dnes populární slovo „identita“
.. oslí můstek, jak si kopnout do nenáviděných trans*gender.
Je zajímavé, že v mnohých kulturách si lidé vybírají jméno, které je má charakterizovat. I v naší kultuře si lidé ke svému jménu někdy přidávají další .. a nejen manžela/ky .. viz třeba Martin Luther King, narozený jako Michael King.
Ale .. když se někdo cítí být někým jiným, než je to, co má v kalhotách, a chce to dát najevo, tak nesmí .. protože Drápal s tím nesouhlasí.
Tak trochu to připomíná komunisty, kteří taky nechtěli připustit, když někdo měl jiný názor. Akorát že oni k tomu nezneužívali Bibli.
Konečný Fr.
Lidé se nejen cítí být, ale i také třeba necítí. Tak se někteří necítí být voly, ale jimi jsou.
PRK
Není to jenom o transgender. Myslím, že to Dan Drápal napsal dobře. Otázka po vlastní identitě byla aktuální i pro mě a byl pro mě objev a vysvobození a nevím jak to ještě nazvat, když jsem zjistila, že není tam, kde ji hledám, ale v Kristu. No a určitě to stejně jako o mě platí i o těch transgender. Já jsem si myslela, že moje identita se rozpadne, když se vzdám tolerantních intelektuálních názorů na jiná náboženství. Trochu podobná věc ale jinak se později opakovala při střetu s některými pasážemi z Mojžíše, které jsem nemohla přijmout, aniž by se to ve mně krájelo ve dví. Poddání se Bohu je někdy tak těžké, že lidská identita přitom hyne. Ale pak povstane úplně nová identita stejného člověka, která je najednou svobodná a daleko více skutečná. Přesně toto, a nic jiného, nepotřebují transgender, protože to jsou lidé, kteří zoufale touží po tom, najít svou identitu.
Eva Hájková
Člověk má přijmout sama sebe takového, jaký je. Pak už se nemusí přetvařovat a je svobodný. I když spousta lidí ho přestane chápat.
PRK
Ne ne, toto opravdu nestačí. Člověk neví a není schopen najít, kým je, ani kým má být, dokud v něm není stvořen duchovní člověk. Pod poučkou „buď, kým jsi“ je ospravedlněno i LGBT hnutí. Co se týká LGBT, myslím, že odříkání mj. znamená, že se věřící člověk odmítá nadále ztotožnit s identitou, která (dočasně!) ještě doznívá, ale je nějak spojena s Božím soudem.
geras
Ale když někdo cítí, že na něj gravitace nemá žádný vliv, tak to nesmí dát najevo …. je také situací, kdy subjektivní pocit, navíc často vybuzený vnějším vlivem, nesmí za žádnou cenu převážit nad objektivním faktem. Jinak jde o život.
Co má kdo v kalhotech je objektivní fakt, a dá-li přednost vágnímu cítění, taky můž jít o život (věčný).
Karel Konečný
Když píšete o nadpřirozenu je to vždy hloupé, a nemůže to být jinak. Spojením nadpřirozeného světa s přirozeným se dostáváte do chaosu.
Konečný Fr.
Pochopitelně. Protože existuje pouze to, co vidím, na co si mohu sáhnout a co můžu sežrat.
Karel Krejčí
Je to velice dobře napsané. Snad to nepokazim, když myšlenku poslední věty poopravim: cele svěřit svůj život Kristu. Nic víc po nás Bůh nechce.
Eva Hájková
Apoštol Pavel svou identitu označil nahlas, když se nazval „bláznem pro Krista“.