Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám skrytou manu a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.
Nedávno jsem publikoval článek o „bílém kaménku“, který je zmíněn v tomto verši ze Zjevení (2:17). Dnes bílý kamének ponecháme stranou a soustředíme se na „nové jméno“.
My chápeme jméno jako nástroj rozlišení. Většina lidí volí pro své děti jméno na základě důvodů čistě estetických, nikoli významových. Biblická jména jsou v poslední době oblíbená i u nevěřících, a tak zaslechneme-li, že se nějaká holčička jmenuje třeba Sára a nějaký chlapeček třeba Tobiáš, nemůžeme z toho automaticky usoudit, že rodiče jsou křesťané znalí Bible. Lidé dávají svým dětem jméno prostě jen podle toho, že se jim to jméno líbí, a mnohdy se ani nepídí po nějakém významu. Nevědí, že Debora znamená „včela“, David znamená „Boží miláček“, Ráchel „ovce“ (specificky „bahnice“), stejně jako mnozí nevěřící netuší, že třeba Gertruda znamená „dívka s kopím“ nebo že Erwin je staroanglicky buď „kanec“ nebo „přítel“.
Z našeho hlediska je nesmyslné mít jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává. K čemu takové jméno? Když ho neznáme, nemůžeme daného člověka zavolat ani na něj odkázat.
Přitom citovaný verš není jediný, kde se v Písmu setkáváme s „novým jménem“: Třeba u Izajáše čteme: „Národy uzří tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu a budou tě nazývat novým jménem, které určí Hospodinova ústa (Iz 62:2).
Mám jednoduché vysvětlení, jak to s tím jménem je. Neuděláme chybu, když si na těchto a podobných místech dosadíme dnes populární slovo „identita“. Jen upozorňuji, že se tím rázem ocitáme v divoké bitvě kulturní války.
Znalci Písma vědí, že když byl Daniel se svými druhy odveden do Babylona, „vrchní komorník“ jim změnil jména. Danielovi dal jméno Beltšasar, Chananjášovi Šadrak, Míšaelovi Méšak a Azarjášovi Abed-nego (Dan 1:7). Proč to udělal? Protože je chtěl zbavit jejich původní identity a udělat z nich služebníky babylonských božstev.
Jenže ono to nefungovalo. Proč? Protože tito čtyři měli identitu vyznavačů Hospodinových. Oni věděli, komu uvěřili (srov. 2Tm 1:12 „vím, komu jsem uvěřil“).
Když někdo dostane nové jméno, které nezná nikdo než on sám, zdá se to být velmi nepraktické. Nikdo toho člověka nemůže zavolat, když nezná jeho jméno. V Bibli ale jméno zpravidla souvisí s identitou, a onen verš ze Zjevení nám tedy říká, že svou skutečnou identitu přijímáme od Boha. A svou skutečnou identitu musíme znát především my sami.
Je to tedy v příkrém rozporu s dnešním míněním, že si identitu můžeme zvolit. Moje švagrová byla při posledním pobytu ve Spojených státech šokována, když zamířila na dámskou toaletu a po vstupu do ní narazila na dvoumetrového fousatého chlapa. Tento člověk byl přesvědčen, že si může zvolit svou identitu, a prohlásil se za ženu.
Jistě, tento přístup k životu je nepochybně možný, jak ukazuje lidská zkušenost. Přesto vyznávám archaickou kraličtinou „ale mně nejlépe jest přidržeti se Boha“ (Žalm 73:28) a spoléhám na to, že svou skutečnou identitu si sám nevolím, ale zjevuje mi ji Bůh. Bůh, který stvořil člověka jako muže a ženu.
Naše skutečná identita je nám darována a musí nám být zjevena. Jakmile si ji volíme sami, zároveň tím volíme to, čemu John Eldredge říká „náš malý příběh“. Je to skutečně příběh náš, a má jednu velkou výhodu: Hrajeme v něm hlavní roli. Alternativou je vstoupit do Velkého příběhu, který se odehrává mezi Bohem a člověkem – jde o Velký příběh stvoření a spásy, vykoupení a nového stvoření. V tomto příběhu nikdy hlavní roli hrát nebudete – ta je již obsazena a hraje ji Ježíš Kristus. Ale v tomto příběhu se můžete setkat s Bohem a přijmout od něj svou (novou) identitu, kterou v její plnosti nezná nikdo, dokonce ani vy, ale když ji přijmete, poznáváte sami sebe a stále lépe víte, proč na tomto světě jste a co je vaším posláním. Ještě jednou: Naše skutečná identita nemůže být naším výmyslem, ale je nám darována. Buď ji přijmeme jako dar, nebo ji nepřijmeme vůbec. Nemusíme jí plně rozumět, ale nemusíme se o ni obávat, protože platí, že „náš život je spolu s Kristem skryt v Bohu“ (Koloským 3:3). Můj život je snahou stále lépe poznávat Krista, a vím, že tím rovněž stále lépe poznávám sám sebe.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 28, srpna 2019 Foto: Wikimedia Commons – Jákob bojuje s Bohem a dostal nové jméno Izrael