Dan Drápal / Očkování – projev nevěry?

Ve svém nedávném článku „Proč jsem očkovanec“ jsem vysvětloval svůj postoj k očkování proti COVIDu-19. Můj postoj není založen na ideologii nebo dokonce na teologii, ale na statistice. Jsem přesvědčen, že očkování zachraňuje životy, a že mnozí z oněch více než třiceti tisíc zemřelých by zde mohli žít, kdyby dostali včas vakcínu.

 Nezpochybňuji, že někteří lidé zemřeli na následky očkování. Nemyslím si, že cokoli v tomto světě je naprosto stoprocentní. Ano, někteří lidé zemřeli, jiní měli vážné potíže. Některé státy přestaly dočasně či trvale používat určité vakcíny. Pokud se ale na věc podívám čistě statisticky, tak vidím, že očkování má nesrovnatelně více plusů než minusů. 

SOUVISEJÍCÍDan Drápal / Proč jsem očkovanec

Množina evangelikálních křesťanů, kteří očkování odmítají, je poměrně početná. Tvoří ji různé skupiny lidí – od těch, které považuji za naprosté úleťáky, po lidi, kteří přicházejí s argumenty, s nimiž má smysl polemizovat. Jejich názory sice nesdílím, ale rozhovor s nimi považuji nejen za možný, ale i za žádoucí. 

Dnes se ale chci vyrovnat s jednou skupinou lidí, kteří podle všeho uvažují takto: „Buď věříš Bohu, nebo lidským opatřením. A je to buď – anebo. Dáš-li se očkovat, je to dokladem, ne-li důkazem, že se bojíš nemoci více než Boha.“ Jedna diskutující mě a mně podobné dokonce označila za lidi „klekající před koronavirem.“

Tuto alternativu se vší rozhodností odmítám. Mezi obavami z koronaviru a bázní před Hospodinem není žádná přímá korelace, ani pozitivní, ani negativní. Obavy jsou samy o sobě neutrální. Chci tím říci, že mohou být oprávněné či neoprávněné, tj. podložené či nepodložené. A jsou-li podložené, opět mohou být buď přiměřené nebo přehnané. Absence obav nemusí být žádná výhra – podceňování nebezpečí může být projevem ignorance či naivity. 

  Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Bydlím v Jeseníku a letošní zimu jsme zakusili v několika vlnách. Po dvou z nich následovala rychlá obleva a některé chodníky byly uzavřené, protože na domech byl nápis „Pozor, padá led ze střechy“. Pokud se takovému místu vyhnu, dokazuji tím, že málo věřím v Hospodina? Pokud přejdu na druhý chodník, popírám tím, že „Hospodin kraluje“? 

  Četl jsem o jedné americké sektě, jejímž členem se může stát pouze člověk, který vezme do ruky jedovatého hada. Mají to biblicky zdůvodněné: V Markovi 16,18 se přece píše: „…budou brát hady do rukou“. Tato sekta má na svědomí řadu obětí. Jistě, Bůh nás může ochránit i před jedovatými hady. Znám lidi, kteří to zažili. To ale neznamená, že máme Pána Boha pokoušet. Ze zkoušek se máme radovat (Jk 1,2), nicméně také se modlíme „neuveď nás v pokušení“. Pokud zkouška přijde, můžeme se skutečně radovat, ale v žádném případě to neznamená, že máme zkoušky vyhledávat.

V naší zlatohorské skupince nyní probíráme biblickou knihu Nehemjáš. Nehemjáš byl duchovní člověk. Když nastal problém, vždy se nejprve modlil. Nicméně potom udělal dobře mířená a velmi racionální opatření. 

  Věřím, že taková je cesta pro moudrého křesťana. Člověk, kterému opravdu schází víra, se nemodlí a hned se pustí do řešení problému ve vlastní síle. Protikladem je pseudoduchovní člověk, který se sice modlí, ale není schopen či ochoten udělat potřebná opatření. 

  SOUVISEJÍCÍDan Drápal / Důvěra a soucit

Chtěl bych v této souvislosti upozornit na dvě v Bibli popsané situace. Ve 20. kapitole 2. Paralipomenon hrozí Judsku za vlády krále Jóšiáše útok koalice několika národů. Jinak neznámý prorok Jachazíl vystoupil s proroctvím, že Judejci nebudou muset svést žádnou bitvu, protože sám Hospodin zničí jejich nepřátele. Na Judejcích je pouze, aby chválili Hospodina. A tak se také stalo.

  Někteří lidé z toho usoudili, že čelíme-li nepříteli, stačí horlivě chválit Hospodina. Neberou v úvahu, že šlo o mimořádnou situaci. David byl veliký chválič, ale s mnoha nepřáteli musel naprosto reálně bojovat. Ostatně podobně tomu bylo i se samotným obsazováním Země zaslíbené. První město, které padlo Izraelcům do rukou, bylo Jericho. A padlo vlastně bez boje – stačilo, aby Izraeli na Boží pokyn obcházeli město nejprve mlčky, a v závěru s válečným pokřikem. Nicméně zbytek Země zaslíbené museli Izraelci tvrdě vybojovat. Situace, kdy to bylo tak snadné a tak zázračné jako v případě Jericha, se už při obsazování země nikdy neopakovala. 

  Když to vztáhnu na dnešní dobu, pak tomu rozumím asi takto: Bůh může zázračně vysvobodit, ale nedělá to vždycky. Někdy po nás chce, abychom bojovali a abychom se hodně snažili třeba zachraňovat lidské životy před COVIDem-19. 

 Věřím tomu, že nezáleží běh na rychlých ani boj na udatných, ale na Hospodinu, který se slitovává. Odeznívání pandemie považuji za Boží milost, nikoli za výhru epidemiologů nebo farmaceutů. Nicméně přesto jsem za ně vděčný a domnívám se, že si jich Bůh použil. Tedy: Modleme se k Bohu, protože na něm vše záleží především! Prosme ho, aby k nám obrátil svou milostivou tvář. A pak poctivě pracujme – každý na tom díle, k němuž nás Bůh povolal. A žehnejme lékařům, sestřičkám, politikům i výzkumníkům! 

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a publicista Datum: 1. června 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační

Tags: ,,,,,,,

21 Komentáře

  1. Ta sekta, o které píšete, je nepočetná odnož letničních. Jejich doktrína a praxe je hezky zachycena v knize Them That Believe (Hood & Williamson). Autoři uvádí asi 100 potvrzených případů úmrtí po uštknutí hadem během bohoslužby, ale jejich celkový ortel je poměrně shovívavý.

    Zde čelíme něčemu jinému, protože covid není hadí jed. O to víc by ti, kdo se dávají očkovat, měli respektovat ty, kdo se očkovat nedávají, protože to tak ve víře přijali. Nejde tu o souhlas, ale o respekt a o uznání toho, čemu sice nerozumím, ale co je legitimním výrazem něčí víry. Buďme v tom ekumeničtí 😉

    Odpověď
    • Díky Michaeli za zajímavý a konstruktivní komentář. Ten respekt k druhým a ne jejich zlehčování, či dokonce napadání mi připadá velmi důležité. Zdá se mi to totožné jako níže uvedená situace, kterou popisuje Pavel.

      Římanům 14. kapitola
      1Slabého ve víře přijímejte, ale ne proto, abyste posuzovali jeho názory. 2Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. 3Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí. Vždyť Bůh ho přijal. 4Kdo jsi ty, že soudíš cizího sluhu? Pro svého pána stojí nebo padá. A on bude stát, neboť Pán je mocen ho postavit. 5Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen o tom, jak sám smýšlí.

      Situace kterou popisuje Pavel, je taky čistě věcí víry a líbí se mi Pavlovo doporučení. Nikoho přiliš nedává do latě.
      Pavlův postoj a jeho slova by nám měla být velikým napomenutím!

      Na okraj pro hloubavější jen dodám, že situace o které mluví Pavel je o jídle a tam by nemělo být sporu, tato otázka je v NZ velmi jasně vyřešena. Přesto nastává spor a přesto je Pavel takto smířlivý, ale to ovšem nezastiňuje objektivitu toho, že jde o otázku jasnou a vyřešenou.

      Otázka do pranice: Dovedeme aplikovat tuto situaci týkající se víry ohledně jasné věci i do této covidové situace?

      Odpověď
      • A otázka do ještě větší pranice.
        Je možné že by mohla být otázka očkování stejně objektivně jasná, jako výše uvedená otázka jídla, i přes to, že k ní část lidí přistupuje především vírou jako k tomu jídlu tehdy? Je to možné? Zjevně je možné i k jasným otázkám přistupovat vírou a mít v tom vlastní přesvědčeni jak popisuje Pavel. Dovedeme sí vůbec představit, že by to tak bylo?

        Odpověď
    • Je zvláštní, jak se z očkování proti covidu stalo tak radikální téma rozdělující nejen sekulární, ale i křesťanskou společnost. Domnívám se, že za touto radikalizací stojí hlavně vlády a média, propagující očkování jako jedinou možnou obranu proti covidu a hlavně očkováním podmiňují normální chod společnosti. Mně na očkování odrazují především dvě věci: zaprvé kolem vakcín stále panuje plno otázek, na jejichž zodpovězení potřebujete delší čas na vyhodnocení účinků vakcinace. To, že vakcíny byly uvedeny na trh předčasně, protože prostě nebyl čas na standartní dobu odzkoušení vakcíny je bez debat. Argumenty toto vyvracející považuji za falešné. Hlavně mně od očkování odrazuje právě ten neskutečný tlak, vyvíjený na ty, kteří se nechtějí očkovat. Asi obranná reakce ještě z dob komunismu a tlaku na jediný správný názor, samozřejmě ten komunistický.

      Odpověď
  2. Karel Krejčí

    Dobrý a nezaujaty komentář. Samotný jeho závěr je jistě chvalihodny. Já se však stále nemohu zbavit pocitu, zda právě ti vyjmenovani jsou schopni něco zásadního vtomto světě změnit. Pokud budeme hodnotit úspěch vakcinace a vítězství nad pandemii jako úkol, který před nás Bůh postavil, pak to vše poněkud ztrácí smysl a logiku. Byly znovu odhaleny nemoci, na které máme účinné léky a které se již ani za nemoci nepovazuji a berou za samozřejmost. Vůbec si nepřipouštíme, že zde je ještě jiný rozměr. Právě takový svět ale je.

    Odpověď
  3. Takže za prvé je velké podezření, že byl covid vyroben člověkem. Pokud byl vyroben člověkem tak sleduje nějaký větší plán.
    Ve Svatém písmu je jasně psáno, že jediný Bůh umí odstranit nemoci. A jsou tady tedy dvě varianty buď jsem zapálený a věřím tomu na 100 procent anebo jsem vlažný.

    6Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře‘, a poslechla by vás.“

    36Pošetilý člověče! To, co zaséváš, neobživne, jestliže to neumře. 37A co zaséváš, není to tělo, které má vzniknout, nýbrž holé zrno, například pšeničné nebo nějaké jiné.

    Oheň je dobrý sluha ale zlý pán a stejné je to s tělem

    Odpověď
    • „Pokud byl vyroben člověkem tak sleduje nějaký větší plán.“
      Sorry, to je chybný závěr. Člověk „vyrobil“ spoustu věcí, které se mu vymkly z rukou. Možná byl nějaký větší plán“, ale pravděpodobnější je, že nastalo něco nepředpokládaného.

      Odpověď
      • Člověk „vyrobil“ spoustu věcí, které se mu vymkly z rukou…
        A začaly ovládat ony jeho. Třeba peníze.

        Odpověď
      • Karel Krejčí

        Možná že je to pouhé slovíčkareni, ale definice, že se člověku něco vymklo z rukou, nevystihuje základní podstatu. A tou je špatné rozhodnutí v tom smyslu, že například „něco“ použil nesprávným způsobem v rozporu s Božím řádem a výsledkem je neúspěch, katastrofa atd. Na prvním místě je Boží řád, který nelze obejít a definice, že se člověku něco vymklo z rukou zamlžuje tuto podstatu. Ne, člověku se nic nevymklo z rukou, jednoduše nerespektoval Boží řád.

        Odpověď
        • Taky to tak lze říct. Komenský napsal, že kvůli „pokažení věcí lidských“ se lidé podrobují a poddávají se věcem, které by měli ovládat (hledají věci nad sebou místo pod sebou). Zatímco s Bohem to dělají obráceně. Hledají nějakého boha pod sebou místo aby ho měli nad sebou.

          Odpověď
  4. Očkování proti chřipce se nabízelo starším občanům a někteří se očkovat dali. Covid je také chřipka. Kolem všeho je mnoho polopravd a dohadů, k tomu reklama a finanční zájmy. Kdo se nedal očkovat proti chřipce, podstupuje určité riziko, ale asi rozhoduje Bůh, zda tady někoho nechá či ne. S určitým přístupem by člověk nikdy nevstoupil do letadla, protože je tam riziko ztráty života. Je velmi pravděpodobné, že celý případ covid, byl režírován globalisty a podobnými dobráky. Nemám o tom důkazy, tak tomu nemusíte věřit. Není pouze jedna verze, někteří odborníci zastávají názor, že se mělo promořovat.

    Odpověď
  5. Věra Barbořáková

    Tak jsem se rozhodla, že se připojím se svým svědectvím. Někdy na konci února nebo začátkem března loňského roku, když se začala epidemie koronaviru šířit po světě a nikdo jsme ještě netušili, co nás čeká, jen jsme věděli, že se blíží do naší země nebezpečný virus, modlila jsem se jednoho dne k Pánu Bohu za ochranu naší rodiny před tím virem. PB mi tehdy skutečně odpověděl a řekl: neboj se, já vás ochráním, kdyby jich kolem padlo tisíc a deset tisíc po pravici, k vám se to nepřiblíží! Dostala jsem pokoj a celý další rok jsem mu stále děkovala za ochranu. Nikdo v mé rodině neonemocněl i když nakažených kolem nás bylo docela dost. Letos v dubnu, když se začaly očkovat moje ročníky, jsem se PB začala ptát, co si myslí o očkování a jestli je to pro mne. Do té doby jsem to vehementně odmítala z nejrůznějších důvodů a stále věřila v Boží ochranu. Když přišel manžel s tím, že se zaregistruje, znovu jsem se modlila a prosila Pána, co mám dělat. Znovu mi odpověděl tak, že jsem věděla, že se mám zaregistrovat taky. Neudělala jsem to proto, že bych už PB nedůvěřovala, naopak, stále věřím, že On nás chrání. Jsem opravu moc šťastná, že mne v tom vedl. Mám pokoj v srdci, jsem po první dávce a vím, že můj Otec s tím nemá problém. Je to moje osobní zkušenost, není to návod pro nikoho. Ale snad moje svědectví někoho povzbudí a především ukáže na to, jak nesmírně nás PB miluje a pečuje o nás úplně ve všem. Jemu za to patří sláva.

    Odpověď
    • Taky jsem svým rodičům doporučil očkování vzhledem k jejich věku. Já to mám trochu jinak protože jsem o dost mladší a o dost více zapálenější ve vztahu k Bohu…no a navíc vím, že jsem duch. Takže když přijdu o tělo nic extra se nestane… duch se vrátí tam kde patří a já budu zpět u nebeského otce a tam si buď schrupnu anebo dostanu nové úkoly.

      Odpověď
      • Ale zato jste duch doktrinálně dost zajímavý, bratře. Viděl bych to na vliv Hagina („jsem duch“) a Branhama („jediného Boha..“), pokud vycházím z markant Vašich příspěvků.

        Odpověď
    • Lída Rohalová

      Říká se, že Covid rozdělil církev. Mám za to, že to nebyl Covid, ale lidské srdce, které ukazuje, co v něm je. Koronakrize pouze napomohla lidskému srdci naplno se projevit.

      Doposud jsem se zde k ničemu nevyjadřovala až na jeden odkaz. Nyní činím pár komentáři výjimku.

      Očkovat jsem se nechala z přesvědčení. Byla jsem nucena odpovídat velmi vážně blízkým lidem, kteří se o mě upřímně báli. Námitky proti očkování byly, že po očkování se u lidí projevují duchovní problémy, po očkování se stane ruka magnetická.

      Normálně bych nad tím mávla rukou, ale byla jsem zděšená tím, že jsou tito lidé zděšení mým očkováním z těchto důvodů. Proto jsem zvolila mírný, vysvětlující tón. Proč? Jednoduše proto, že mi na těch lidech záleží. Byla to velmi dlouhá, únavná diskuse, ale na základě reakcí si troufám říct, že obavy jsem rozptýlila.

      Nemohla jsem snést pomyšlení, že se tito lidi nade mnou tak trápí. Proto jsem proti těmto hoaxům, protože jsou škodlivé a páchají nedozírné škody.

      Ale existují i rozumné důvody, proč se lidé neočkují, a zde je třeba vést osobní diskusi, která je lepší než zatracení přítele na věčné časy.

      Ocenila jsem, že v době koronakrize byli církevní vedoucí, kteří neuhasili už tak mnohdy doutnající, vyčerpaný knot, a pozvedli naše zraky vzhůru. Lékem na rozdělení církve není zvýšené moralizační úsilí (každý už má svůj názor), ale zakotvení v Pánu.

      Přistupujme k lidem individuálně. Na Covid se dá krásně svést rozdělení společnosti i církve. Není to však Covid, který je tvůrcem toho rozdělení. On je jen vyjevovatelem pokladů lidského srdce. Dobrých, nebo špatných.

      Nikdy jindy se tak nevyjeví lidské srdce, jako právě v krizi. A každý ví, kde v té krizi byl, co dělal, jak se choval a komu věřil.

      Za článek pana Drápala jsem vděčná.

      Odpověď
  6. Lída Rohalová

    Taktéž pokládám za legitimní projev víry nenechat se očkovat, ač já už jsem taky „očkovanec“.

    Za legitimní však nepokládám postoj „pokud se dáš očkovat, nevěříš Bohu“.

    Chybí mi v tom postoji ten ekumenismus :-).

    Odpověď
  7. Jeden muž se vroucně modlil k Bohu, aby ho uchránil před covidem.

    Přišel k němu lékař a nebídl mu vakcínu. „Děkuji, ale Bůh mne ochrání“, řekl ten muž. A pokračoval v modlení.

    Po nějaké době však začal cítit přicházející nemoc. Modlil se, ale bez výsledku. Jednoho dne se probudil v nemocnici, obklopen přístroji a zdravotníky. Jeho nemoc se zhoršovala a on cítil blížící se konec.

    „Ach Bože, proč jsi mne nevyslyšel? Kde jsem udělal chybu?“ otázal se.

    A shůry se ozval hlas: „Jak to, že jsem tě nevyslyšel? A kdo si myslíš, že ti poslal toho doktora s vakcínou?“

    Je to recyklace staré anekdoty, ale myslím, že se hodí.

    Odpověď
  8. Karel Krejčí

    Někdy mi to připadá, jako by si křesťané nechávali tak trochu „ujíždět vlak“. Že jsme to my sami a to bez rozdílu, zda jsme věřící, či ne, kdo si vytváříme svůj osud. My věřící bychom měli být ve výhodě, že se můžeme spolehnout na skutečnost, že Kristus je nám vždy nablízku. Že záleží především na nás, co si z tohoto světa chceme brát, zda chceme žít a radovat se nebo utápět ve strachu, či v různých obavách. Kristus před námi nic neukrývá, naopak, jsme to my sami, kdo zůstává u pouček a neživého Písma.

    Odpověď
  9. My nejsme schopni ani se domluvit, kdo vlastně má větší strach. Ti co se dali očkovat? Nebo ti, co se nedali očkovat? Ti, kteří se dávají očkovat, si myslí o těch druhých, že se nedali očkovat ze strachu (ze strachu z neznámých účinků vakcíny).
    Zatímco ti, co se nechtějí dát očkovat, se domnívají, že strach mají právě ti druzí, kteří se očkovat dali. Že se totiž dali očkovat ze strachu z nemoci, protože nevěří Bohu.
    Přitom to vlastně není důležité. Proč mají lidé strach, že jim někdo zasáhne do DNA a změní tak jejich osobnost? Vždyť garantem našeho života je Bůh – jak napsal i sám autor článku ve své knížce, z níž je následující citát:
    „To, co je na nás nejpodstatnější, není v nás…. Je mi útěchou, že náš skutečný život je spolu s Kristem ukryt v Bohu. I kdyby zde na zemi drogami rozložili naši osobnost, Bůh ví, kdo skutečně jsme. A je schopen nás „dát dohromady“, ať už se s námi stane cokoli. Každý člověk je tělesný a naše tělo a naše duše vydrží jen něco, nikoli všechno. Nicméně garantem našeho života, jeho strážcem je Bůh sám.
    Jsme-li si skutečně vědomi, že náš život je ukryt v Bohu, vyrovnáme se s lidským nepochopením. Ono nás ani nemusí překvapovat. Bůh je zpytatel srdcí, zná naše motivy, je to on, kdo je naše útočiště i síla.
    Náš život je ukryt v Bohu, a přece platí i to, co čteme u Jana: „Ten život byl zjeven…“ (1J 1,3) Někdy je nám dáno zahlédnout některého bratra či sestru duchovně. Vidíme jejich život, který je s Kristem ukryt v Bohu. Někdy možná někdo takto spatří život náš. Důležité je, že zárukou nás samotných nejsme my sami, ale je jí sám Bůh.“

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář