Před několika lety mi napsal jeden svědek Jehovův, že pokud dobře poznáme Písmo, pak nám všechno do sebe pěkně zapadá, jako skládačka Lego. Nebyl sám. Tento pohled na Písmo je poměrně běžný u řady evangelikálů a téměř stoprocentně jej zastávají křesťanští fundamentalisté. A tento pohled na Písmo je hojně rozšířen – a rozpracováván – u určitého druhu vykladačů Zjevení. Domnívám se, že právě při aplikaci na knihu Zjevení se tento přístup ukazuje jako naprosto nevhodný.
Nikterak nepochybuji o tom, že kdy Bůh chtěl, mohl by nám takové Písmo dát. Písmo, které by do sebe dokonale zapadalo, a kde hodiny trávené nad Písmem by se téměř automaticky zúročovaly jeho stále hlubším pochopením, a my bychom žasli: „Opravdu! Zapadá to do sebe jako kostičky Lega!“
Pokud se předem rozhodneme, že tomu tak bude, a že by tomu tak mělo být, a že si to tak Bůh přeje, budeme vytvářet konstrukce, které nám to budou potvrzovat. Takové naše rozhodnutí nám znemožní vidět spoustu jevů, které tento přístup problematizují, ba znemožňují.
Pokud by Bůh chtěl, aby všechno do sebe zapadalo, proč se postaral o to, abychom v Novém zákoně měli čtyři evangelia, která nelze harmonizovat zrovna snadno? Však to také mnoha lidem vadilo. Syrský písmák a apologeta Tatian vytvořil už ve 2. století spis Diatessaron, který se snaží se s problémem odlišnosti evangelií vyrovnat a vše sloučit do jediného spisu.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Proč to nejde? A proč bychom takto neměli postupovat?
Písmo je živé a mocné. A život je velmi pestrý. Boží stvoření pozoruhodným způsobem kombinuje nahodilost a řád. Když se podíváte na hvězdnou oblohu, žádná „souhvězdí“ tam nevidíte. Zdánlivě tam žádný řád není. Ten odhalíme, až když pozorujeme zdánlivý pohyb hvězdné oblohy. (Slovo „zdánlivý“ používám z toho důvodu, že tento pohyb je relativní. Pohybuje se naše planeta nebo vesmír, který pozorujeme?) V planetáriu vám mohou nasimulovat, jak bude vypadat hvězdná obloha třeba 1. ledna 2350. To proto, že v onom chaosu je i řád, dokonce řád velmi pevný.
Čtyři evangelia zachycují Ježíše. Každé trochu jinak. Vyvstává řada otázek. Chtěl Ježíš, aby lidé věděli, že je Mesiáš? Z Janova evangelia se zdá být jasné, že ano. Své mesiášství nijak neskrývá. Jinak je tomu v ostatních třech evangeliích. Tam lidem, včetně svých učedníků, přísně zapovídá, aby něco takového vůbec zmiňovali.
Podobných věcí bychom mohli zmínit víc. Nepřátelé křesťanství si libují v odhalování takových „rozporů“ a domnívají se, že tím zasazují křesťanství smrtelnou ránu. A někteří křesťané si myslí, že nejlepší obranou bude snažit se dokázat, že se všechno dá sladit a harmonizovat. Tento přístup ale nepovažuji za nejšťastnější. A hlavně ho nepovažuji za správný.
Je za ním snaha zmocnit se Písma. Tato snaha má stejný kořen jako snaha zmocnit se Božího jména. Osobně se domnívám, že když Mojžíš říká Hospodinu „Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: Bůh vašich otců mě k vám poslal. Až se mě zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“, pak od Izraelců neočekává otázku po znění toho jména, jak se na první pohled zdá. Očekává, že se budou ptát po jeho „magické zužitkovatelnosti“.
V oné době by žádný národ nemohl být národem, pokud by neznal jméno boha (nebo bohů) svých otců. Znát boží jméno znamená moci boha ovládat. Přivolat ho v okamžiku nouze. Když Hospodin zjevuje Mojžíšovi jméno JSEM, KTERÝŽ JSEM, pak tím říká: Mě nemůžete ovládat. Mě nemůžete přivolat. Ale až bude potřeba, já tam budu.
Mimochodem, to je důvod, proč svědkové Jehovovi trvají na tom, že se má říkat „Jehova“. Oni znají to správné jméno, a proto vládnou spásou. Znalost jména je podmínkou vyvolení. Přesněji řečeno: Znalost znění toho jména. Právě před takovým omylem Hospodin Mojžíše varoval, když mu říkal: JSEM, KTERÝŽ JSEM.
Písmo je nám podle Jana 20:31 dáno za tím účelem, abychom uvěřili, že Ježíš je Kristus, a „abychom věříce měli život v jeho jménu“. Ano, Jan mluví o svém evangeliu, ale jeho výpověď můžeme vztáhnout na celé Písmo. Písmo nám nebylo dáno, aby zodpovědělo na všechny otázky, které nás napadnou. A nebylo nám dáno ani proto, abychom ho „harmonizovali“ a zbavovali rozporů (myslím, že lépe než o rozporech je mluvit o vnitřním napětí.)
Písmo nám může kdykoli ožít. Mě drahá zesnulá Emilie Bláhová mluvila o „Božím slovu, oživeném Duchem svatým“. Kdyby mě nezasáhlo živé Boží slovo, nebyl bych uvěřil (a dnes bych nepsal tento článek).
Jakmile se ale rozhodneme, že v Písmu nesmí být ono vnitřní napětí, které je třeba mezi knihou Job a knihou Přísloví (kdybychom neměli v Písmu knihu Job, všichni bychom asi na základě knihy Přísloví zastávali teologii Jobových přátel), a že to vše do sebe musí zapadat jako kostičky Lega, začneme vytvářet systém. Přehlížíme věci, které do sebe nezapadají, a interpretujeme věci tak, aby do sebe zapadaly, nebo abychom si to alespoň mohli myslet. A pokud nevezmeme vážně Ježíšovo varování, abychom nevypočítávali konec světa, vytváříme různé „jízdní řady“ poslední doby a předháníme se v tom, komu to bude do sebe zapadat lépe. Snaha, aby to „klaplo“, tedy do sebe zapadalo jako kostičky Lega, je pak silnější než zamýšlení se nad tím, co dané biblické místo skutečně říká.
Uvedu příklad. Ve většině oněch „jízdních řádů konce světa“ figuruje postava Antikrista, která má dokonce ústřední místo. Jednotlivé „jízdní řády“ vysvětlují, kde se Antikrist objeví a co udělá. Někdy jsou v tom dokonce dost podrobné – např. že uzavře smlouvu s Izraelem, ale uprostřed sedmiletí tuto smlouvu zruší a bude proti Izraeli bojovat. Většinou se Antikrist ztotožňuje s jednou ze dvou šelem, o nichž se píše v knize Zjevení.
Když ale jdete do Písma, zjistíte, že toto slovo se vyskytuje v Písmu pouze čtyřikrát, a to třikrát v 1. listu Janově a jednou v jeho 2. listu. Ježíš o Antikristu nemluvil vůbec. Toto slovo se nevyskytuje ani v evangeliích, ale ani ve Zjevení!
Na prvním místě, kde na slovo „Antikrist“ v janovských spisech narážíme, se píše: „Dítky, je poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přichází Antikrist, tak se nyní již objevilo mnoho antikristů; podle toho poznáváme, že je poslední hodina“ (1J 2:18). Jan tedy ví, že jeho adresáti o Antikristovi „slyšeli“; z čehož ovšem nevyplývá, že o něm slyšeli od nějakých ortodoxních učitelů. V tomtéž verši ale Jan postavu Antikrista relativizuje a oslabuje tím, že se objevilo „mnoho antikristů“. Ve 4. kapitole se opět nepíše o nějaké konkrétní postavě, ale o antikristovském „duchu“ (1J 4:3), a konečně na posledním místě, v 2. Janově 7, se píše o tom, že antikrist je každý člověk, který nevyznává Krista přišlého v těle.
Teď si zkuste odmyslet vše, co jste o Antikristovi slyšeli od předkladatelů jízdních řádů, a zamyslete se nepředpojatě nad tím, co se z Písma o Antikristovi dovídáme.
Rozhodně nic nenasvědčuje tomu, že se jedná o nějakou významnou konkrétní postavu, hrající rozhodující úlohu. Možná Janovi adresáti něco takového slyšeli (s jistotou to ovšem tvrdit nelze), ale v takovém případě to Jan relativizuje a za antikrista považuje ne Šelmu ze Zjevení nebo Góga z proroctví Ezechielova, ale každého člověka, který nevyznává Krista přišlého v těle. To má ovšem obrovský význam. Už v dobách apoštolských byli lidé, kteří tvrdili, že sice v Krista věří, ale jen v „duchovního Krista“, který nás přišel z těla vysvobodit. A tento blud se vyskytoval ve všech dějinných epochách včetně naší. I dnes můžete narazit na lidi, kteří říkají, že v Krista věří, ale nevěří třeba v reálné vzkříšení nebo v to, že Ježíš křísil mrtvé. To jsou ochotni chápat pouze symbolicky.
Pokud odmítnete tohoto „Antikrista“ (či přesněji řečeno, tyto „antikristy“, protože je jich mnoho) ztotožnit s klíčovou postavou knihy Zjevení nebo s „Bezzákonným“ z 2Te 2:8, tak se většina dnes předkládaných „jízdních řádů“ sesype jako domeček z karet. Zkrátka to do sebe přestane zapadat jako Lego. Nicméně pokud čtete Písmo nepředpojatě, tak vidíte, že k tomuto ztotožnění není žádný v Písmu daný důvod. A v podstatě nás takové ztotožnění vede k tomu, že místa, v nichž se o antikristu mluví, nebereme vážně, respektive nebereme vážně to, co doopravdy říkají, a pouze je využíváme pro své účely.
Proč ale toto „ztotožňování“ v církvi tak zdomácnělo? Protože touha, aby vše do sebe zapadalo jako Lego, je velice silná. Jenže Ježíš není „duchovní bytost“ a Bible není soustava principů a pouček. Ježíš přišel v těle, jako člověk z masa a kostí. Ano, sám Bůh na sebe vzal lidské tělo – na pohoršení pro řecké filosofy Ježíšovy současnosti i různé učitele New Age současnosti naší.
Zkus tedy číst Písmo nepředpojatě – ne jako knihu, v níž do sebe „všechno zapadá jako Lego“, ale jako příběh o vztahu Boha a člověka, milostný příběh o záchraně beznadějně ztracených. Pak budeš mít naději, že ti Písmo ožije a ty v něm nalezneš život.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?
Autor je teolog a publicista Datum: 12. května 2019 Foto: Pixabay – ilustrační
51 Komentáře
Eva Hájková
„Boží slovo, oživené Duchem svatým“….
Ano, to je hezky řečeno. V podstatě se to podobá Pavlovu: „Litera zabíjí, ale Duch dává život“.
Karel Konečný
Když si nemůžete ověřit to co se stalo v minulosti, nemá smysl pro to hledat nějaké důkazy. Je důležité to co žijete.
Když použiji metaforu, tak se dá říci, že je třeba jísti ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého, protože mnoho lidí dobré a zlé nerozlišuje.
Otakar Vožeh
Mnoho kvalitního a dobrého, díky ! Přesto si dovolím několik poznámek nebo upřesnění.
1. Především citát od Emilie Bláhové : není to protimluva ? Pokud je Boží slovo slovem Božím, nepotřebuje žádné „oživení“ Duchem Svatým, tedy Bohem. Autor nakonec sám říká výše, že „Písmo je živé a mocné“. Role Ducha Svatého je v této souvislosti definována spíš u Jana 14,26. Ale nevylučuji, že to je jen poněkud stroze vyjádřeno ?
2. Co se týče Božího jména, to by chtělo samostatnou studii, protože se dnes „Božího jména“ zneužívá už nejen tzv. Svědky Jehovovými, ale i evangelikálními křesťany, a to především v tzv. „chválách“. „Jsem který jsem“ se dá překládat i jako „Byl jsem který jsem byl“ nebo „Budu který budu“. Jinými slovy, Bůh je mimo čas. Nejen že se Ho nemůžeme „zmocnit“, ale On prostě byl, je a bude, nehledě na naše okolnosti a zkušenosti v časeprostoru.
3. A konečně : ilustrace „lega“ určitě nefunguje, ale že v Písmu všechno s sebou navzájem souvisí je snad zřejmé. Alespoň pro nás, kdo chápeme Bibli – Písmo – jako Boží slovo, kterého se také skutečně nemůžeme „zmocnit“, jak to dělá už dávno liberální teologie.
Eva Hájková
Já myslím, že oživení Duchem je totéž, co porozumění smyslu sdělení. Nevěřící lidé Boží slovo čtou a naprosto nic jim to neříká. Duch jim ho neoživuje.
Otakar Vožeh
Osobně bych to spíš viděl tak, že oživení (osvícení) potřebuje čtenář, a nikoli Písmo. 1.Kor.2,6-16
Dan Drápal
Ano, je to míněno asi tak, jak tomu rozumí Eva Hájková. Slovo Boží samozřejmě oživení nepotřebuje, ale Duch nám ho musí oživit, aby proměnilo náš život. Mluvím z vlastní zkušenosti: Obrátil jsem se až po roce působení v roli vikáře evangelické církve. Před obrácením jsem Bibli četl, dokonce v originále, ale až po obrácení to pro mě začalo být živé Slovo. Objektivně to slovo bylo pochopitelně stále stejné. Ale jak říkávám, Duch musí být jak na „vysílači“ (inspirace), tak na přijímači. Pokud na přijímači není Duch, je slovo mrtvou literou.
Otakar Vožeh
Přesně tak. Slovo se nezměnilo, ani jeho moc. Boží slovo je živé a mocné bez ohledu na nás. Pán změnil Vás, dal Vám svého Ducha, který Vás začal uvádět do porozumění Jeho slovu. Takže k tomu oživení došlo u Vás, ve Vás, mocí živého a mocného Božího Slova, evangelia.
Karel Konečný
Proč je potom církev tak absurdní, úplným opakem toho co hlásá?
David Brož
Když se nad Vaším výrokem s chladnou hlavou zamyslíme – opravdu je „úplným opakem“? Pokud si vypíšete z Písma všechna adjektiva a charakteristiky pro církev a překlopíte je do opozit – sedí to jako popis dnešní církve? Myslím, že ne. Napadá mě přitom několik věcí.
Obecně se v lidské společnosti (např. na pracovišti) setkáváme s egoismem, touhou po moci, pomlouváním atd. – nelíbí se nám to, ale holt je to tak. Pokud se ovšem se stejnými věcmi setkáme v církvi – je to pro nás SKANDÁLNÍ, protože očekáváme mnohem vyšší standart (vlastně svatost). V určitém smyslu je správné, protože o svatost usilovat máme a ne rezignovat. To, co vnímám jako skandální, by mi však nemělo zastřít skutečný celkový obraz. V žádných světských klubech a společenstvích nenacházím tolik vzájemného porozumění, důvěrnosti, ochoty pomoci, schopnosti odpustit….. a žádná jiná organizace evangelium nehlásá. Zkrátka, negativní lidské vlastnosti společenství církve jistěže narušují, ale nedomnívám se, že tvoří obsah.
Další otázka je – co je to vlastně církev? Tady se kloním k pohledu Jana Husa (ne jeho soudců). Pravá církev je jen jedna – ta Kristova. Je to neviditelné společenství těch, kteří jsou Jeho. Toto společenství se nevztahuje výlučné na jedinou lidskou organizaci, ale prostupuje všemi. V tomto duchu Ježíš mluví v podobenstvích o koukolu a pšenici, kozlech a ovcích apod.
Organizační struktura dané denominace má ovšem nezanedbatelný význam. Tam, kde církev přijala světský – monarchistický a totalitní model, je to velmi těžké. Upřímně obdivuji své katolické bratry a sestry – ať laiky nebo kněze – kteří se navzdory této struktuře snaží zůstat věrní skutečnému Pánu církve.
Ale podívejme se na církev do Nového zákona! Nevidíte tam stejný rozpor? Já tedy ano! Na jedné straně čteme jaká by církev měla být, ale kolik nepravostí Pavel kárá a kritizuje. Nezdá se mi, že by prvotní církev byla o tolik lepší.
Církev je břemeno, proces, úkol. Je to kříž, který máme nést. Skládá se totiž z lidí, jako jsem já (a pokud se někomu při této myšlence vybaví řada lidí, kteří jsou horší on – ať se zamyslí, co by mu na to asi řekl Ježíš 😀 ). V církvi jsou i lidé nespasení a spasení ale nedozrálí (a někteří velmi).
Věřím, že to je součást Božího plánu. Ano, na konci Bůh církev promění v Kristovu nevěstu – krásnou, oděnou do bělostného roucha. Do té doby je to církev ušmudlaná a potlučená – je to církev bojující.
Na závěr varování. Je lákavé zůstat stranou – alibisticky říkat: „ONI jsou tak špatní. S těmi nechci nic mít“ snazší než říkat „MY“. Satan má ve svém arzenálů lží, lstí a švindlů na své straně mocného spojence – naši vlastní pýchu a samospravedlnost.
Karel Krejčí
Domnívám se, že stejně jako Písmo, tak i samotný život je lego, které do sebe v daném okamžiku i v čase, více či méně zapadá, podle Božího řádu a svobody volby, podle vize, kterou měl Bůh před samotným stvořením Stvoření.
Petr Adamec
Podobně jako ten o bílém kaménku, jde o moc potřebný a hezký článek. Opravdu, za mnoha herezemi a špatnými pochopeními, je žalostně špatná hermeneutika. Kázání jsou pak plná různých jízdních řádů, osobních výkladových zjevení…mimobiblických konstrukcí (složím k sobě pár veršů a vyvodím z nich dalekosáhlé závěry, které dávají rozhodně logiku, ovšem z textů a kontextů přímo nevyplývají) a proroctví…a duše trpí. Uznávaní a oslavovaní bibličtí učitelé jsou pak lidé s nejlepším legem, kteří mají odpověď na každou otázku, ovšem jejich výklady nedávají žádný přítomný smysl a hloubku… A většinou jsou jejich lega zcela proti realitě světa okolo (stáří světa, stvoření v 7 dnech a pod.), takže jen obtížně proniknou k nevěřícím lidem a pod jejich vlivem vzniká uzavřená sekta nepřátelská vůči jiným společenstvím (hlavně těm s trošku jiným legem a rozhodně proti těm s nelegovým přístupem s k Písmu) i okolnímu světu.
Otakar Vožeh
Jenom aby zase ta „realita světa okolo“ nebyla měřítkem důvěryhodnosti Písma, Božího slova. Nemůžeme se nevěřícím nějak „podbízet“ tím, že přizpůsobíme výklad Bible jejich chápání, které není schopno přijmout Boží realitu. Viz 1.Kor.2,6-16.
Karel Konečný
Rozdíly mezi lidmi jsou, to se nedá nic dělat. Jsou lidé primitivní a lidé, kteří primitivní nejsou. To konstatování není nějaký pyšný postoj, prostě to tak je. Tady by ještě bylo třeba vysvětlit výraz primitivní, ale zatím ne. Například každý ví, že je dobré abstraktní myšlení pro pochopení významu textu. Důvěryhodnost Písma je výraz používaný lidmi, kteří hledají nějaké důkazy k potvrzení Písma, což člověk chápe, protože na tom je založena jejich víra.
Otakar Vožeh
A na čem jiném než na Písmu by měla být víra založena ? Resp. jak jinak byste uvěřil v Ježíše Krista, kdyby s Vámi někdo nesdílel evangelium ?
Karel Konečný
Já jsem to myslet tak, že když dokážete historickou pravdivost Písma, tak nepotřebujete víru.
Čemu věříte to se pozná na Vašem životě a Vašich postojích a ne na tom co říkáte, či píšete.
Petr Adamec
Věřím, že je jen jediná realita. Boží realita musí zahrnovat i pravdivý obraz světa. Jinak se jedná o pokřívenou Boží realitu.
Otakar Vožeh
Určitě je jen jedna realita, a je to ta Boží, která se pokřivit nedá. Pokřivený je ten obraz světa z lidské hříchem pokažené perspektivy. Proto potřebujeme věřit především Božímu slovu, které tu Boží realitu zjevuje. Myslím, že to byl Karl Barth, který říkal, že má kazatel mít v jedné ruce Bible a ve druhé noviny. Tím chtěl říct, že slovo Boží mluví do kontextu světa, ve kterém žijeme. Boží realita proniká do té pokřivené reality světa a konfrontuje ji.
Petr Adamec
Pokud se díváte třeba na biologii nebo geologii výhradně prizmatem svého pochopení Písma, připadá mi to jako Boko haram, kteří věří pevně dle koránu, že zem je plochá, nikoli kulatá a proto vraždí učitele zeměpisu jako heretiky… Podobně menšinové je přesvědčení o stvoření světa za 7 dní. .. Mohou tomu věřit kazatelé nebo teologové, ovšem ne již biologové…A jaká je to jedna realita, když některé znalosti ji prostě usvědčují z omylu?
Eva Hájková
Lidé, kteří se tváří, jako že jde úplně všechno vysvětlit, a hlavně že oni jsou ti chytří, kteří všemu rozumí, působí na druhé odpudivě, ať už jejich víra vychází z čehokoliv. Jeden můj příbuzný úplně propadl různým naukám ve stylu New Age. Jeho řeči je někdy těžké snášet, už se neumí bavit normálně, ale neustále svou řeč prokládá jakýmisi rádoby „moudry“. Nesouhlasím s ním, ale vysvětlit se mu to nedá. Je naprosto skálopevně přesvědčen, že má pravdu.
Já myslím, že pronikat k nevěřícím lidem není zapotřebí takovým způsobem, že křesťanství budeme přizpůsobovat jejich chápání, ale spíš tím, že my budeme chápat ty lidi, popřípadě jim ukazovat křesťanství v praxi (třeba konkrétní pomocí). Měli bychom umět pochopit to, že jim Bible nic neříká, protože jim Duch (bohužel) nic nezjevuje. A jestliže jim Duch zatím nic nezjevuje, nemusí to znamenat, že byli zatraceni.
Karel Konečný
Budu Vás citovat: / Jeden můj příbuzný úplně propadl různým naukám ve stylu New Age. Jeho řeči je někdy těžké snášet, už se neumí bavit normálně, ale neustále svou řeč prokládá jakýmisi rádoby „moudry“./
Lidé si často myslí a je jim to vlastní, že musí druhé poučovat. Hlásání evangelia pak jistí lidé dělají tak, jak sami říkají, že je třeba nejdříve druhé postrašit peklem a pak se je snaží umluvit či ukřičet. Tito hlasatelé evangelia nejsou schopni vést konstruktivní rozhovor, protože se obávají, že by to ohrozilo jejich víru. Neschopnost navázat rozhovor jste mohla sledovat i při návštěvě premiéra Babiše v Bílém domě, jen říkal tu svou básničku, kterou měl připravenou, což se dá pochopit. Rozhovor pak působil trapně.
Otakar Vožeh
Petr Adamec : Tak tady jsme už někde dost daleko od toho článku. Téma „věda a Bible“ se tu určitě diskutovat nedá a zmínka o „Boko Haram“ je „za čarou“.
Ve věci stvoření si prostudujte výroky Pána Ježíše a evangelistů. Nebo si myslíte, že se Ježíš, který se podílel na stvoření, mýlil ?
Petr Adamec
Je to jeden z příkladů, kam vede chápání Písma jako lego skládačky. Když vytrhám jednotlivé verše z kontextu a poskládám je do logického spojení dohromady bez ohledu na kontext, stavbu textu a vnitřní myšlenkový svět autorů.
Boko haram je extrémní svým vražděním, ovšem mnoho křesťanů je následuje v myšlenkové oblasti. Například doslova články o tom, že země je plochá, nikoli kulatá, najdete i mezi křesťany. Ovšem samozřejmě se asi většinově shodneme s nevěřícími, že země kulatá je. Ovšem v mnoha jiných oblastech již tak úplně ne. Někde se neshodneme legitimně – třeba v tom, že je dobrý Bůh a hřích. Někde se neshodneme nelegitimně – třeba v tom, že svět byl stvořen za doslovných 7 dní – biologie tomu nenasvědčuje. Je za tím nedobrá hermeneutika. Nelegitimní přístup k Písmu. Například ten legový.
Otakar Vožeh
Mně se jedná o to, že Pán Ježíš a apoštolé jasně odkazují na Písma SZ včetně stvoření a prvních jedenácti kapitol 1.Mojžíšovy. Určitě to od nich nebyla nějaká „lego mentalita“.
Osobně dávám přednost zdravé a biblicky podložené konfrontaci lidských názorů včetně vědeckého poznání (které se stále mění) před nějakou „shodou“. Evangelium bude vždycky „bláznovstvím“ pro neznovuzrozenou mysl. Vypadá to, že ani my se tu neshodneme, ale to je v pořádku.
Eva Hájková
V 1. století ale nebylo evangelium „bláznovstvím“ proto, protože odkazovalo na Písma SZ včetně stvoření a prvních jedenácti kapitol 1.Mojžíšovy, ale protože Bůh udělal něco, co nebylo Božím lidem (ani znalci Zákona) očekáváno. Stal se člověkem a nechal se ukřižovat.
Otakar Vožeh
To máte samozřejmě pravdu, i když evangelium nezačíná inkarnací, křížem a vzkříšením. Pán Ježíš byl už dávno předtím prorokován (počínaje 1.M.3:15) a proto je SZ tak důležitý a Ježíšovy odkazy na Písma SZ rovněž. Celé dílo spásy je v celé Bibli a Pán Ježíš je naplněním SZ proroctví o Božích záměrech s lidmi a celým stvořením.
Petr Adamec
V minulosti církev bojovala podobné kulturní boje proti tehdejšímu vědeckému pokroku. Třeba boj za to, že země je středem sluneční soustavy, nebo o tom, že počítání s nulou je Satanský podvod. Mnohé tyto boje jsou dávno pasé a legrační. Podobně bude pravděpodobně za 100 let pasé také stvoření v doslovných 7 dnech. Biologické poznání se jistě radikálně změní a podobně dnešní chápání evoluce, ovšem jistě to nebude směrem k nauce o stvoření v doslovných 7 dnech. Ve skutečnosti nejsou nějaké důležité teologické důvody, proč tento text z genezis vykládat zrovna takto. Evangelium je věčná pravda. Pravda pro každou dobu. Neměla by to být pravda spojená natolik s menšinovým chápáním světa, že jeho přijetí vyžaduje radikální odmítnutí zjevných faktů a nahrazení rozsáhlých oblastí poznání negací a ne lepším a faktům lépe odpovídajícím chápáním světa. A to je ten problém, alternativní obraz světa v biologii a geologii nedává lepší hodnotu, ale pouhou negaci. Vyžaduje setrvání v minulosti. Evangelium je pro každého…i pro biologa či geologa a paleontologa. Pokud evangelium předkládáte v balíčku spojeném pevně s negací biologie a geologie, není to dobře. Stejně jako když někdo evangelium předává v balíčku pevně svázané spolu s islamofobií, komunizmem, pravičáctvím….
Otakar Vožeh
Takže zřejmě máme skutečně rozdílný pohled na Bibli. S tím balíčkem se mi to v podstatě líbí. Ale nevím, jak si poradíte s texty, kde Pán Ježíš jasně cituje nebo odkazuje na SZ písma, o kterých si zřejmě myslíte, že do „balíčku evangelia“ nepatří :
Mt.19,4-5 : stvoření
Lk.11,51 : Ábel
Mt.24,37-39 : Noe a potopa
Mt.12,39-41 : Jonáš (minulý týden někoho chtěla spolknout velryba, jestli jste o tom nečetl)
Lk.24,27 : Mojžíš
Určitě není správné vědu „negovat“, ale nesmí se ani přecenit. Skuteční vědci jsou velmi pokorní a jsou si vědomi omezení lidského poznávání.
David Brož
To: Otakar Vožeh
Shoduji se s tím, co píše P. Adamec – takže si dovolím odpovědět.
Primárně je na místě si ujasnit, k čemu nám dal Bůh své Slovo. K tomu, abychom věděli, co máme dělat, jaký je Jeho řád, co je správné a co ne – nebo abychom zde našli odpovědi na všechnu naši zvědavost? Jistě, Bůh nás stvořil jako bytosti zvídavé a snažící se všechno pochopit – to samo o sobě není žádný hřích (v tomto smyslu je i věda v pořádku). Písmo může stejně mluvit ke všem křesťanům. Pokud si přečtu nějaký příběh z Genesis – důležité je, jaké poučení z toho vyplývá pro můj život, bez ohledu na to, jestli se držím teorie evoluční, kreacionistické nebo „intelligent design“.
S Mojžíšem nevidím žádný problém – pokud dáte dohromady údaje z Bible s archeologií – vyjde vám nejspíš, že egyptská princezna se jmenovala Hatšepsovet a Mojžíšův exodus se odehrál r. 1445 př.n.l. za vlády Amenhotepa II. Věda sice nemá o historičnosti Mojžíše žádné důkazy, ale ani ji nevylučuje (biblické údaje v tomto případě, řekl bych, pozoruhodně sedí).
Co se týče stvoření světa a člověka – to mohu jako fakt přijmout z obou názorových pohledů. Rozdíl bude jen v názoru, jak to udělal (a je to opravdu tak důležité?!)
Věda se dlouho držela představy věčného vesmíru (nevznikl a nezanikne). Až ve druhé polovině 20. stol. se prosadila teorie „velkého třesku“, podle které je vesmír starý 13,7 mld. let a vznikl z prvotní „singularity“ (v podstatě klasické „creatio ex nihilo“) – teprve tehdy začíná i prostor a čas (což píše už Augustin).
Stvoření v sedmi dnech. Pochybuji, že starověký, inspirovaný autor, píšící poetickým jazykem, měl ve svém slovníku abstraktní pojmy jako „etapa“ nebo „epocha“. Šlo mu o vyjádření Božího plánu, který se postupně realizuje – podle řádu. Zjevně odkazuje k řádu v desateru ( čas na činnost a na společenství). Nevidím důvod, proč bych se měl domnívat, že stvoření trvalo 6×24 hodin. Tím spíš, že autor umisťuje stvoření Měsíce a Slunce („k určování časů, dnů a let“ – překlad ČSP) až do čtvrtého dne (a den u židů končil a začínal soumrakem – tedy západem Slunce).
Někdo si možná představuje, že Bůh stvořil člověka podobně, jako když tvořil rabbi Löw svého Golema – uplácal, ho z hlíny a vdechl mu život (pomocí „Šem“ – tedy Božího jména). Z „prachu země“ může ale také znamenat fakt, že naše tělo se skládá z prvků, které se vyskytují na zemském povrchu.
Je možné sladit evoluční teorii s vírou ve stvoření Adama? A proč ne? Jsou vědci, kteří se domnívají, že DNA tvorů obsahuje i jakýsi program na jejich potenciální vývoj. A v řetězci článků tvorů, stále podobnějších člověku, tak lze najít prvního skutečného člověka. Podobné je to i s dítětem – má sice od počátku nesmrtelnou duší (mimochodem, Bible netvrdí, že zvířata ji nemají) – ale svým rozumem a chováním je to na začátku spíš živočíšek. Někde v jeho vývoji ale nastává moment, kdy je schopné převzít za sebe před Bohem odpovědnost (začíná být schopné hřešit a to není to samé, co zlobit). Teprve tehdy je to plně člověk – který potřebuje pokání a spásu. Někdo tvrdí, že se tak stane okolo šesti let, někdo jiný tvrdí, že později. I když my se můžeme jen dohadovat – Bůh to ví úplně přesně.
Stvoření Evy z Adamova žebra – tomu rozumím jako metafoře. Eva je Adamovi pomocí „jemu rovnou“ – proto není ani z nohou, ani z hlavy. Člověk je kompletní až ve své „dvojjedinosti“ – ovšem Adam je první, Eva druhá (jde o to, kdo je komu autoritou – což především znamená, kdo je za koho odpovědný).
Příběh o potopě problém je. Tady je věda a biblický příběh – pokud ho beru jako historický -zdá se, v rozporu (alespoň zatím) . Moderní teologové vysvětlují, že židé vzali starší mezopotámský mýtus a přepracovali ho do „zvěstné“ podoby. Na druhou stranu např. ve Wikipedii se můžeme dočíst, že mýtus o potopě světa mají, v nějaké podobě, téměř všechny staré národy na planetě (je jich známo asi 270). Osobně asi patřím mezi lidi, kteří snesou, že nevědí všechno (přijímám z příběhu vnitřní pravdu a historičnost či nehistoričnost nechávám otevřenou). Někteří křesťané nekriticky přijímají „objevy“ Noemovy archy v pohoří Ararat – viz např. Ron Wyatt nebo turecko-čínská expedice ( „parassut“ Ahmet Ertugrul). Pokud si dají tu práci – na internetu zjistí, že publikovaná přesvědčivá videa a zprávy jsou podvod (hoax).
S Jonášem je to trochu podobné. S rozdílem, že tady nám věda dává (při troše fantazie) větší prostor. Příběh s rybou lze chápat metaforicky: Jonáš je vhozen do moře – které je samo, symbolem ďábelského chaosu (proto se ve Zjevení píše, že moře už nebude – Zj. 21:1) a navíc jej pohltí obrovská „ryba“. Může se jednat o Leviatana (ten dle Iz 27:1 symbolizuje přímo Satana). Tedy Jonáš se pro svou neposlušnost ocitne v „pekle“, kde se však modlí a protože Bůh je svrchovaný, musí se i samo peklo podřídit a Jonáše vrátit, aby pokračoval ve své misi.
Doslovný výklad: Ryba může být i velryba (tak označovali židé i mořské savce), tedy nejen největší dnes známá ryba (paryba) – žralok velrybí. Nebo se mohlo jednat o zcela unikátního mořského tvora (který již dnes nežije – jako megalodon) – třeba právě zmiňovaného tajemného Leviatana. Pokud někdo namítá, že pobývat v břiše „ryby“ tři dny, by byl problém jak pro Jonáše, tak pro „rybu“ – je to podobné jako s vírou ve vzkříšení Ježíše z mrtvých (pro Boha není nic nemožné)
Otakar Vožeh
Pro Petra Adamce a jiné anglicky čtoucí, docela čerstvá kniha od biochemika : Biochemist Michael Behe offers a thoughtful challenge to prevailing evolutionary theory with his new book, “Darwin Devolves: The New Science About DNA That Challenges Evolution.”
Otakar Vožeh
Pro Davida Brože : Vážím si Vašich vědomostí. A když to čtu, mohu jen konstatovat, že popisujete názorovou nejistotu, která mezi lidmi – i mnoha věřícími – existuje. Na delší diskuzi tu není prostor. Já jsem se v určité době taky dost věnoval tomuto napětí mezi vědou a Biblí, a došel jsem nakonec k názoru, že je to ztráta času. Ale věřícím lidem, kteří uvažují podobně jako Vy, dnes kladu otázku : Jestli je skutečně pro Boha všechno možné (jinak by nebyl Bůh), proč se snažit nějak „racionalizovat“ Písmo, abychom je nějak přizpůsobili našemu omezenému poznání ?
Jsem rád, že jste zmínil vkříšení Pána Ježíše Krista. Pokud věřící člověk tomuto věří, proč nevěřit jiným biblickým zázrakům, anebo proč je snažit nějak diskreditovat ?
David Brož
Ať se to někomu líbí nebo ne, my Bibli musíme racionalizovat – tedy rozumem pochopit. Jinak můžeme dopadnout jako Órigenés, který se na základě špatného pochopení Mt 19:12 nechal vykastrovat.
Bible je psána tzv. mytopoetickým jazykem. To znamená, že (podobně jako poezie) hojně používá metafory a paraboly. V případě Ježíšových podobenství chápeme, že Ježíš zkrátka vypráví příběh, který nabízí poučení a ne kauzy reálných lidí. Ve Starém zákoně je to obtížnější. Např. 1.Genesis je matoucí. Třetího dne vyroste zeleň a stromy a čtvrtý den je stvořeno Slunce. Je správné rozumět textu doslovně nebo spíš metaforicky?
Když žalm 114 popisuje, že „hory poskakovaly jako berani“ – jak vím, že je to poetické přirovnání? Asi proto, že vím, že ke skutečnému poskakování jsou zapotřebí nohy a ty horám chybí (hory se mohou leda chvět – při zemětřesení). Jen používám rozum (abych rozuměl).
Když Zjevení popisuje, jak budou hvězdy padat na zem jako fíky – opravdu se jedná o ta gigantická kosmická tělesa podobná našemu Slunci? Kdysi dávno si prostí lidé představovali hvězdy, tak jak je viděli – jako maličká světýlka na nebeské klenbě – takže takovou otázku neřešili (a možná tedy textu správně nerozuměli). My jsme nuceni to řešit. Na rovinu. Buď odhodím všechno racionální a vědecké poznání jako šalbu a klam (když ne rovnou jako velké konspirační spiknutí) a žádné obrovské hvězdy neexistují nebo musím přijmout, že se nejedná o doslovný popis – ale buď jako pouhé expresivní poetické přirovnání (a neulpívat na detailech) nebo jako prorockou vizi, obsahující symbolické prvky (tedy, že „hvězdy“ = duchovní mocnosti apod. – což je varianta, ke které se osobně kloním)
Racionalizací tedy nepojímám jako snahu o „přirozené“ vysvětlení (např. Ježíš se v hrobě prostě probral), ale jako potřebu správně rozumět textu. Cílem je pravda.
Druhou věcí je, že nám jsou takovéto otázky kladeny zvenčí. Jsem učitel a většina mých studentů nejsou věřící. Vyrostli v paradigmatu současné vědy. Oni nejsou v pozici „věřím abych rozuměl“, ale naopak. Pokud Bible sice obsahuje důležité mravní hodnoty naši kultury, ale také spoustu absurdních nesmyslů – jakou by měla mít celkovou hodnověrnost? Ukázat, že problém je v interpretaci a že ta primitivně přímočará nemusí být správná, má tedy velký smysl.
Pane Vožeh, zmiňujete „názorovou nejistotu“ (a cítím v tom kritičnost). Ale jaký je podle Vašeho názoru správný postoj – mít ve všem jistotu, všechno vědět? Pavel píše „teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně“ (a tehdejší zrcadlo byl jen kousek vyleštěného bronzu).
Odlišil bych víru v podstatné věci (Ježíš je můj spasitel), od běžné víry, kdy něco nevím, ale jen se domnívám. Tedy Bible je Boží Slovo – ale jestli danou pasáž správně interpretuje pan Vožeh nebo Novák – přikloním se k tomu, co se mi jeví pravděpodobnější. Stále však zůstávám otevřený možnosti, nechat se přesvědčit o omylu. Opačný postoj mi nepřipadá správný.
Existují lidé, kteří věří, že Země je placatá (a jsou rezistentní všem argumentům) – působí legračně. Jsou i jiní, jim podobní, kteří nejsou legrační, ale dost nebezpeční.
pavel v
Velmi zajímavý článek i diskuze pod ním. Oceňuji, že je „o něčem“, že není jen omíláním zbožných klišé – dobýváním se do otevřených dveří.
Bylo řečeno, že mnohé části Písma obsahují symbolické vyjádření básnického charakteru – plně souhlasím.
Vadí mi doslovné chápání Písma, protože vede k omylům a tyto omyly v konečném důsledku škodí církvi. Věřící lidé jsou kvůli nim považováni za pomatence či primitivy. Měli bychom vzít v úvahu, že Starý zákon je starý tisíce let. Byl psán v době, kdy lidé měli jen malý zlomeček poznání, které máme my. Byli ve srovnání s námi cosi jako děti. Když Bůh zjevil pisateli Genesis příběh o stvoření světa, musel použít metaforu. Můžete dětem vysvětlit teorii velkého třesku? Můžete. Musíte však použít metaforu a využívat jen takové pojmy, které děti znají. Ostatně i dnešní dospělý člověk zná teorii velkého třesku jako metaforu, protože pro plné pochopení nemá dostatečné znalosti fyziky.
Například příběh o stvoření Adama je podobenstvím. V té podobě, jak je popsán v Bibli, se nikdy nestal. Přesto je pravdivý. Pravdivý v tom smyslu, že člověk se rozhodl, že ne Bůh, ale on sám bude určovat, co je dobro a co zlo – že se nenechá Bohem omezovat, že si bude dělat, co se mu zlíbí. Tím Adamem je vlastně každý z nás, zvláště když jednáme proti svému svědomí. Pro člověka starověku bylo vyjadřování myšlenky příběhem asi samozřejmé.
Honza B.
Pán Ježíš Kristus v Písmu.
1.
Mluví se o Pánu Ježíši Kristu v Gen 3:15? Ano.
Je zde ale výslovně uvedeno jméno Ježíš Kristus? Ne, vůbec.
Ale jedná se o Jeho osobu, že? Ano.
Tedy jméno Ježíš Kristus tam není explicitně uvedeno, ale mluví se zde o Něm? Ano.
Přesto, jsou tací, kteří na proroctví o Pánu Ježíši Kristu nahlíží jako na vše rádoby zapadající skládačku Lego, nějaké podivné dosazování a ztotožňování.
2.
Mluví se o Pánu Ježíši Kristu v Iz 7:14? Ano.
Je zde ale výslovně uvedeno jméno Ježíš Kristus? Ne.
Ale jedná se o Jeho osobu, že? Ano.
Tedy jméno Ježíš Kristus tam není explicitně uvedeno, ale mluví se zde o Něm? Ano.
Přesto, jsou tací, kteří na proroctví o Pánu Ježíši Kristu nahlíží jako na vše rádoby zapadající skládačku Lego, nějaké podivné dosazování a ztotožňování.
3.
Mluví se o Pánu Ježíši Kristu v Da 7:13? Ano.
Je zde ale výslovně uvedeno jméno Ježíš Kristus? Ne. Je zde uvedeno „synu člověka podoben“.
Ale jedná se o Jeho osobu, že? Ano.
Tedy jméno Ježíš Kristus tam není explicitně uvedeno, ale mluví se zde o Něm? Ano.
Přesto, jsou tací, kteří na proroctví o Pánu Ježíši Kristu nahlíží jako na vše rádoby zapadající skládačku Lego, nějaké podivné dosazování a ztotožňování.
4.
Mluví se o Pánu Ježíši Kristu ve Zj 5:5? Ano.
Je zde ale výslovně uvedeno jméno Ježíš Kristus? Ne. Je zde uvedeno „lev, ten z kmene Judova“.
Ale jedná se o Jeho osobu, že? Ano.
Tedy jméno Ježíš Kristus tam není explicitně uvedeno, ale mluví se zde o Něm? Ano.
Přesto, jsou tací, kteří na proroctví o Pánu Ježíši Kristu nahlíží jako na vše rádoby zapadající skládačku Lego, nějaké podivné dosazování a ztotožňování.
5.
Mluví se o Pánu Ježíši Kristu ve Zj 6:1? Ano.
Je zde ale výslovně uvedeno jméno Ježíš Kristus? Ne. Je zde uvedeno „Beránek“.
Ale jedná se o Jeho osobu, že? Ano.
Tedy jméno Ježíš Kristus tam není explicitně uvedeno, ale mluví se zde o Něm? Ano.
Přesto, jsou tací, kteří na proroctví o Pánu Ježíši Kristu nahlíží jako na vše rádoby zapadající skládačku Lego, nějaké podivné dosazování a ztotožňování.
5.
Mluví se o Pánu Ježíši Kristu v J 1:1? Ano.
Je zde ale výslovně uvedeno jméno Ježíš Kristus? Ne. Je zde uvedeno „Slovo“.
Ale jedná se o Jeho osobu, že? Ano.
Tedy jméno Ježíš Kristus tam není explicitně uvedeno, ale mluví se zde o Něm? Ano.
Přesto, jsou tací, kteří na proroctví o Pánu Ježíši Kristu nahlíží jako na vše rádoby zapadající skládačku Lego, nějaké podivné dosazování a ztotožňování.
A dalo se by se pokračovat…
Otázka: Mluví tedy někdy Písmo o jedné a té samé osobě různými způsoby, někdy i pod různými jmény, s různým třeba popisem v závislosti na kontextu sdělení, s rozšiřující charakteristikou, přičemž se jedná o jednu a tu samou osobu?
Bezzákonný…
Mirek P.
Není rozumné, dělat si jízdní řád o událostech, které teprve přijdou. V tom autora chápu. Příchod Mesiáše byl předpovězen mnoha způsoby v Písmu, přesto nikdo přesně nevěděl, jak vše proběhne. Jen největší modlitebníci, Simeon a Anna, měli tu výsadu poznat Mesiáše hned při narození.
A druhá věc. Neberu-li poctivě knihu Genesis, nemá smysl brát doslovně knihu Apokalypsis. Pokud život na zemi trvá stamilióny let, proč by jej najednou v dohledné době Bůh ukončil velkým soužením, vytržením, druhým příchodem Krista, vzkříšením mrtvých a posledním soudem?
Nevěřte ideologizovaným výkladům biologie. Život musel být stvořen najednou. Každá buńka je továrnou nepředstavitelně přesných nanostrojů, které musí fungovat souběžně. Vznik proteinů kóduje DNA, ale replikaci a transkript DNA musí provádět již přítomné proteiny ( helikázy, polymerázy, topoizomerázy, ribozomy, chaperony, energetický motor ATP syntáza a nejméně desítky dalších). Další proteiny opravují vzniklé chyby – jinak bychom vymřeli na množství škodlivých mutací během pár generací. Buněčná stěna musí udržovat stabilní pH prostředí a přitom průduchy regulovat látkovou výměnu. V paleontologickém záznamu nenalézáme žádné „nadějné zrůdy“ jen plně funkční organizmy. Že je ta rozmanitost života stále menší, nesvědčí o evoluci, ale devoluci.
Přestaňte poskakovat na obě strany, chtěl bych říci s Eliášem. Ale nejsem starozákonní prorok. Takže pokud berete většinu Písma jako mytopoetickou a stačí Vám věřit v Kristovo vzkříšení, je to Vaše věc. Osobně takové surfování na vlně postfaktické doby spíše považuji za popření pravdy ve prospěch duchovního synkretismu, morálního relativismu a falešného scientismu. Tedy přesně tomu, co nás podle knihy Zjevení čeká. M. Pinkas
pavel v
Pane Mirku,
v historii někteří křesťané tvrdě bojovali za své přesvědčení, že Písmo je inspirováno Duchem Svatým a že tedy vše, co tam stojí, musí být pravda tak, jak to leží a běží. Nevím, jak jim z toho vyšlo, že země je placatá, později že země je sice kulatá, ale je středem vesmíru atd. V každém případě tito lidé, kteří kvůli doslovnému výkladu Písma odmítli uznat výsledky vědeckého pozorování, těžce poškodili křesťanskou myšlenku. Dosáhli jen toho, že Bible přestala být pro mnohé věrohodnou a v důsledku toho přestali věřit v Boha. Nevěra se začala šířit světem. Příčinou byl křesťanský triumfalismus, tedy pýcha.
V současnosti je hlavní postavou zapřisáhlých ateistů Richard Dawkins. Snaží se dokázat nejen to, že Bůh neexistuje, ale také, že víra škodí člověku. Dawkins má v oblibě kreacionisty, neboť ti mu svým primitivismem nahrávají na smeč – na kreacionismu se mu velice snadno dokazuje, že víra v Boha je v ostrém rozporu s vědou. Dawkins rád předstírá, že všichni věřící lidé jsou stejně zabednění jako kreacionisté. Nemá rád katolíky. Ti totiž evoluci nerozporují. Například Marek Vácha je český římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, pedagog. Působí ve funkci přednosty Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde je i předsedou akademického senátu. Specializuje se na otázky evoluční biologie, lékařské a environmentální etiky. https://www.youtube.com/watch?v=Um9ibzWpv-Q
Zde dává své repliky jakýsi P. Ašer. Ten se na základě doslovného výkladu Písma snaží dokazovat, že masoví vrazi jako Stalin, Hitler či Mao Ce-tung byli vládci z Boží vůle. Jak vidíte, pomocí Bible se jakoby dá dokázat naprostá zvrácenost.
Bárta
ad Mirek P.
Asi nejdůležitější věta této diskuse: „Neberu-li doslovně knihu Genesis, nemá smysl brát doslovně knihu Apokalypsis.“
To je svatá pravda! Zprávu o stvoření, ani Zjevení není radno brát doslovně. Jediné čeho tím dosáhneme, že vyprázdníme jejich obsah v planých diskusích a zastřeme to, co chce Pán ukázat lidem – bez ohledu na to v jaké době a jakém kontextu tyto knihy čtou.
Ostatně celá tato diskuse nepřináší nic nového, a dle mého soudu, by patřila spíš do „století páry“. Tehdy se totiž řešil problém s tím, že si většina lidí nedokázala představit život bez církve, ale přicházely problémy s Pánem Bohem. Zdálo se, že proto, aby církve přežily, je třeba víru „odmytologizovat“ a uvést do souladu s pokrokem v poznání.
Dnes je situace zcela opačná. Lidé mají problém s církví, ale víra v Boha (příadně boha) není nic divného. Lidé pochopili omezenost rozumového poznání a vědí že „virtuální realita“ je také skutečností. Obrazy, ikony, mýty apod. odkazují k realitě, která je stejně skutečná, jako hmota. Jen ji poznáváme a zkoumáme jiným způsobem.
Proto můžeme brát Bibli vážně (včetně jejího začátku a konce), aniž bychom ji chápali doslovně. A právě tato váha, kterou Božímu slovu přikládáme, může vést k proměně našeho smýšlení (orácení). Zatímco babrání se v doslovném znění, vede do slepé uličky „racionalizace“ víry. (Jak tu už někdo také psal.)
Mirek P.
Děkuji za slušně nesouhlasící komentáře.
Panu Pavlu V. : M. O. Váchu hltám, když přednáší o genetice nebo etice biotechnologických experimentů. Ve Vámi odkazované přednášce je až na konci několik faktů, o nichž by šlo vážněji přemýšlet a polemizovat. Jinde jsou za fakta předkládány pouhé hypotézy (viz. trvalo 2 miliardy let, než se z prokaryotických organismů vyvinuly eukaryotické ). Zbytek jsou mytopoetické obraty typu „hmota vesmíru se protančila do života“. To bych radši poctivě a přízemně řekl, že to přesahuje veškerou mou představivost. M. O. Vácha mi za zmínku stojí, další Vaše námitky už ne.
Pane Bárto : tu větu jste vystihnul výborně. Jenže z mé strany to bylo upozornění pro D. Drápala a další, zda to vůbec má smysl, aby se při svém směřování k teologickému liberalismu do knihy Zjevení pouštěli. ( Četl jsem od něj asi prvních 8 knih, nejvíce mne oslovily první 2, takže na další už se ani nechystám ). K další poznámce : lidé dnes věří v různé bohy a bůžky. Právě proto musíme trvat na v historii vtěleném Kristu Ježíši, který je původcem a dokonavatelem všeho stvoření. A nadčasová otázka “ kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme “ patří do každého století.
Přeji pěkný zbytek dneška i požehnané a smysluplné dny další. M. Pinkas
Olga Nedbalová
Přiznám se, že po prvním přečtení článku a komentářů pod ním, jsem propadla depresi. Já osobně čím dál více texty v Písmu oceňuji jako logické a čím dál méně pozoruji v Písmu vnitřních rozporů. Dokonce se dá říci, že často mi po delší době a po vícero pročtení a také po osobních zážitcích s vírou, zapadnou některé části Písma do sebe jako skládačka. Pasáže Písma, které mi dříve přišly nesmyslné nebo kruté, začínají časem dávat čím dál větší smysl. Nevím – jsem tedy snad špatný křesťan nebo čtu Písmo špatným způsobem?
Petr Adamec
Problém doslovného chápání některých částí Písma vidím v tom, že jde o chápání povrchní, které tyto oddíly redukuje třeba na jízdní řád. Tím ale toto Boží slovo vyprázdňuje a zbavuje ho hlubšího pochopení a hlubšího smyslu, který tyto oddíly mají a už nám pak zůstává skrytý. Velmi typické u výkladů Zjevení – výklady se často soustředí jen na jízdní řád a už vůbec ne na to, co Zjevení zjevuje o klíčovém tématu celého Písma – Ježíši Kristu.
Zjevení je jistě poetická kniha.To je fakt, který uznává každý vykladač, který se orientuje v tom, jak rozeznat žánr. Dohadovat se o tom, zda Zjevení je, či není poetická kniha, nedává smysl. Poetická kniha to objektivně je. Klíčová otázka je jinde – Co Zjevení zvěstuje a zjevuje o Kristu? Pokud se soustředíme jen na popírání toho, že jde o poetické oddíly, asi ten hlubší smysl nepochopíme vůbec a zůstane jen jízdní řád. A budeme trávit čas hádáním s křesťany, kteří mají ten jízdní řád odlišný. A to je hrozná škoda – jde o nádherné a hluboké oddíly plné pravdy o Kristu a o světu. A otázky stvoření v genezis jsou podobné. Pokud se soutředíme jen na ten jízdní řád, jsme poněkud mimo pochopení toho, co oddíl chce říct o Bohu. Tím nechci říct, že já všechny tyto pravdy znám. Ale mně život změnilo mnohem víc to, že poznávám pravdy o Kristu než to, zda stvoření bylo v 7×24 hodinách nebo ne.
Bárta
Petr Adamec: SUPER!
Eva A.
Pro paní Olgu : nemusíte mít deprese 🙂. Já vnímám Boží slovo podobně jako vy. Je mi velmi blízký pohled pana Otakara Vozeha. Také tak Boží slovo čtu, věřím knize Genesis v to, že Bůh stvořil zemi v 6 dnech a sedmý den odpočíval. Věřím proroctvím v knize Zjevení.Tam,kde Bůh mluví v podobenstvích, tak používá slovo jako. Naší autoritou má být Boží slovo a ne to, co nám říká tento svět nebo někteří křesťané. Božím slovem máme vše rozsuzovat. Komu máme věřit? Tomuto světu, který leží ve zlém a jehož bohem je ten zlý nebo Bohu a Jeho slovu? Já věřím Bohu a Jeho slovu. Nerozsuzuji Boží slovo názory tohoto světa, ale rozsuzuji názory světa Božím slovem.
Jiří Aron
Tento článek pana Drápala má několik vnitřních rozporů a jsem moc rád za mnohé diskutující, kteří na ně upozornili. Děkuji za příspěvky panu Vožehovi, Honzovi B, Mirkovi P., paní Olze a paní Evě.
Osobně bych se chtěl vyjádřit ještě ke třem tvrzením:
1/ „Kdyby mě nezasáhlo živé Boží slovo, nebyl bych uvěřil (a dnes bych nepsal tento článek).“ Zrovna tato oblast: víry v Boží slovo pana Drápala, je pro mne terra incognita, Hic sunt leones. A možná nejen pro ne.
Už nejméně podruhé čtu, jak se odvolává na paní Bláhovou jako na svou duchovní matku, poprvé ji zmiňuje v obsáhlém vlastním vyprávění Začalo to na Maninách, https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/312298380030012/ v čase okolo 7. minuty. Údajně měla dobře mluvit o Bohu, ale ze vzpomínek p. Drápala na rozhovor nijak nevyplývá, že by mluvili ani o Bohu ani o živém Božím slovu. Mluví jen o své jistotě/nejistotě, jestli tenkrát byl nebo nebyl Boží dítě. Autor vzpomíná, že jen chtěl mít podobnou jistotu, jakou měla ta dáma, že přemýšlel a modlil se, aby Ježíš vstoupil do jeho života. Tedy ani pak sám nezmiňuje, že by Boží slovo mělo vůbec vliv na své „obrácení se k Bohu“, jak oznamuje hned další titulek videa. Prostě neřekl ani nenaznačil nic konkrétního o tom, kdo je Kristus, proč přišel, o Jeho skutcích a zázracích, zástupné smrti na kříži, proč zemřel, nic o Jeho vzkříšení a slavném nanebevzetí. Ani nic o tom, co se stane, když v Něj člověk uvěří.
Jak jinak se může člověk stát Božím dítětem, než že uvěří v Krista tj. pozná a uvěří ve zprávu o Něm podanou v Písmu, uvěří v evangelium? Vidím velký rozpor mezi tím, jak (zcela nekonkrétně) svědčí p. Drápal o své víře v souvislosti s Písmem zde a mezi tím, jak naopak zcela nesvědčí o zásahu živého Písma ve svém vlastním portrétu. Proč nechtěl, aby se lidé dověděli něco o evangeliu, když už byla taková skvělá příležitost, mít své půlhodinové svědectví v televizi? Zvláštní, že se nepokusil zmínit evangelium, tj. hlavní zvěst Písma. Možná to souvisí s jeho vírou, že „Bible není soustava principů a pouček“.
2. Celá řada zjednodušujících tvrzení o postavě Antikrista. Nejde samozřejmě jen o výskyt samotného slova antikrist. Jan jeho postavu nerelativizuje. V Písmu nejedná o nevýznamnou postavu. Není nutné zacházet do detailů, stačí na úvod projít anglické heslo na Wikipedii o učení rané církve a reformace. Nebo si stáhnout knihu A. W. Pinka Antichrist mj. s řadou citací z mnoha prorockých knih SZ.
3. „Zkus tedy číst Písmo nepředpojatě – ne jako knihu, v níž do sebe „všechno zapadá jako Lego“, ale jako příběh o vztahu Boha a člověka, milostný příběh o záchraně beznadějně ztracených. Pak budeš mít naději, že ti Písmo ožije a ty v něm nalezneš život.“
Jedná se o argumentační faul Falešné dilema „Buď je pravda X, nebo je pravda Y.“ Snaží se p. Drápal zesměšnit začínající studenty Písma?
Ty věci proti sobě nejdou, ale platí všechny společně: Bible se má číst nepředpojatě, je to příběh o vztahu Boha a člověka, milostný příběh o záchraně beznadějně ztracených. A současně také platí, že právě pro ty, kdo čtou a milují Boží slovo, časem zjišťují, jak všechno do sebe zapadá. Jen bych prosím vynechal ten jaksi karikující příměr o skládačce Lego. Opravdu nevymýšlejme ty nepodstatné jízdní řády. Osobně jsem nadšený z toho, že existují 4 různá evangelia, že není jen jedno nebo že ta další 3 nejsou kopiemi prvního.
A existují lidé, jako je např. hluboký teolog a NZ komentátor W. Hendrichsen, kteří svým dílem na výkladu Písma mohou velmi obohatit ty, kdo upřímně studují Bibli a nenechají se odradit ani špatným příkladem ani karikováním své snahy dobře Bibli poznat.
Olga Nedbalová
Paní Evo, moc děkuji za povzbuzení. Pro pana Arona – děkuji za zmínku o čtyřech verzích evangelia. Ano, je pravda, že evangelium (dobrá zpráva), je jen jedno. Ale určitě nebylo náhodné, že se zvěst o spáse můžeme dozvídat od čtyř různých autorů. Popravdě, neumím si představit, že v Písmu bude jen jedna verze. Nad tím pak stojí Písmo v celé komplexnosti SZ + NZ. V Písmu nalézáme živé slovo od Boha a Bůh k nám promlouvá skrze mnoho svědků. V Písmu není žádné slovo již zbytečné nebo zastaralé. Písmo je ve skutečnosti skládanka – skládá se ze svědectví mnoha svědků. Skládanka, jejíž tvůrce je Bůh. Který tak miloval svět……….Jelikož Bůh je dokonalý, pak Boží dílo, Písmo v podobě skládanky, je dokonalé. Selhávají jeho čtenáři – tu překrucují slova, vynechávají části nebo doplňují nové výrazy, snad někdy i v upřímné snaze Písmo „přiblížit“ současnému křesťanovi. Ale to vůbec není třeba – lidský hřích a pýcha jsou pořád stejné, nic se za ty roky nezměnilo. Tak jako Ježíš Kristus, za lidské hříchy přibitý na kříž, je dokonalá smírčí oběť. Tam se také nic nemění. Ano, je pravda, že Písmo někdy může působit až tvrdě. Ale je to jen první dojem. Vždyť co je tvrdého na tom, když mě milující Otec varuje před cestou do propasti. Skutečný následník Krista pak nepoužívá verše Písma jako kameny, jež vrhá na hříšníka. Zná dvě nejvyšší přikázání a umí napomínat s láskou. S lásku k bližnímu, jež netouží druhého ponížit, ale naopak mu chce nabídnou to nejlepší na světě, co může být. Život věčný ve společnosti Ježíše Krista.
pavel v
Pane Arone,
děkuji za odkaz na klip ČT o panu Drápalovi. Utvrdil mě v přesvědčení, že pan Drápal je opravdová osobnost víry – v klipu se mluví o tom, že jeho zásluhou vzniklo 50 sborů, které měly 2000 věřících. Úžasné jsou i jeho dary Ducha Svatého – uzdravení účastníků během jeho kázání. Nevím, kdo jste vy, ale pan Drápal zaslouží úctu.
Ptáte se, „proč nechtěl, aby se lidé dověděli něco o evangeliu, když už byla taková skvělá příležitost, mít své půlhodinové svědectví v televizi?“ Vysvětlení je nabíledni: Dan Drápal předpokládal, že pořad budou sledovat věřící lidé, což znamená, vámi navrhované řeči o evangeliu by byly dobýváním se do otevřených dveří. Mohu říci, že takové řeči jsou otravné. Je to cosi podobného, jako kdyby se do přednášky o vysoké matematice snažil někdo vpašovat základní algebraické vzorečky. Vyprávět lidem o něčem, co důvěrně znají, je protivné poučování.
pavel v
Paní Nedbalová,
napsala jste: „Přiznám se, že po prvním přečtení článku a komentářů pod ním, jsem propadla depresi. Já osobně čím dál více texty v Písmu oceňuji jako logické a čím dál méně pozoruji v Písmu vnitřních rozporů.“
Je-li tomu tak, jistě mi dokážete vysvětlit rozdíl mezi starozákonním a novozákonním Bohem.
V knize Numeri 20 se dočteme následující pokyny pro Izraelity:
10Když přitáhneš k městu, abys proti němu bojoval, nabídneš mu mír.
11Jestliže ti odpoví mírem a otevře ti brány , tu všechen lid, který je v něm, podrobíš nuceným pracím a budou ti sloužit.
12Jestliže k míru s tebou nesvolí, ale povede s tebou boj, oblehneš je.
13Až ti je Hospodin, tvůj Bůh, vydá do rukou, pobiješ v něm ostřím meče všechny osoby mužského pohlaví.
14Ale ženy, děti a dobytek i vše, co bude v městě, všechnu kořist z něho si ponecháš jako lup. Budeš užívat kořisti po svých nepřátelích, kterou ti dal Hospodin, tvůj Bůh.
15Tak naložíš se všemi městy od tebe velice vzdálenými, která nepatří k městům těchto pronárodů zde.
16Ale v městech těchto národů, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh, do dědictví, nenecháš naživu naprosto nikoho.
17Zničíš je jako klaté, Chetejce, Emorejce, Kenaance, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, “
Bůh tedy žádá vyvraždit dobytá města včetně nemluvňat a dobytka. Něco takového nežádá ani Korán.
V Matoušově evangeliu říká Bůh v osobě Ježíše:
44Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,
45abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Křesťanští pacifisté z těchto slov dokonce vyvozují, že křesťané se ani nesmí bránit proti násilí.
Jak vysvětlíte takové obrovské rozdíly mezi tímtéž Bohem?
Jiří Aron
Panu Pavlovi V.
– Evangelium není jen pro nevěřící, jako Boží moc ke spasení každému věřícímu, Ř 1,16 kral,
– Vyplývá tedy z tohoto i z dalších textů Písma, že pokud považujete řeči o evangeliu za otravné, že s Vaší vírou v Boha je něco zásadního v nepořádku. Přemýšlejte prosím o tom, jestli chápete, co to evangelium je a kde se o něm v Bibli píše – není to v ním omezeno jen na pasáž o Posledním soudu, kterou rád vykládáte jako sociální práci.
– Mnoho lidí po letech vzpomíná, jak je zasáhlo svědectví věřících lidí v době, kdy ještě nevěřili. Televize + internet navíc dává větší možnosti k šíření Slova Božího.
– Ohromné množství lidí v církvích je stále neobrácených a přitom se považují za věřící, i na ně je potřeba myslet, že potřebují slyšet evangelium.
– Skutečná osobnost víry přece neupozorňuje na své zásluhy či své dary. Ale vyvyšuje Boha stvořitele, zásluhy Krista, který nás spasil. Osobnost víry nepoutá pozornost druhých na sebe a na své malé dary, ale v 1. řadě na osobu a skutky bohatého Dárce.
– Vodítkem k hledání opravdových a ne falešných osobnosti víry nám může být Pavel. Napsal že poznání Krista je mu nade vše co mu bylo ziskem, Fp 3. pak. Ve svých listech – a tyto byly určeny věřícím lidem – se ke Kristu hlásí. Připomíná vysvětluje opakuje věřícím Kristovo evangelium. Kdybych měl vypsat všechny odkazy z jeho listů v tomto duchu, byl by to hodně dlouhý seznam.
Aby člověk mohl být osobností víry, musí nejdříve umřít sám sobě, nehledat u lidí chválu, to aby mohl spolu s Pavlem vděčně napsat „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Ga 2:20“
Olga Nedbalová
Pane Pavle, představte si Písmo jako skutečnou skládačku. Ne ovšem Lego, nýbrž stavbu slouženou z mnoha kamenů. Ty kameny tam na pokyn hlavního architekta stavby dávalo mnoho dělníků po mnoho let. Ta stavba se na první pohled tudíž může zdát poněkud nesourodá a přízemí stavby (SZ) vypadá dosti odlišně od nástavby 1. patra (NZ). Vy jste nyní vytrhl dva kameny – každý z úplně jiné části stavby a říkáte mi: „Hle, jak jsou ty kameny odlišné! Na jednom zaschlá krev nepřítele, druhý vyžaduje naši krev, kterou máme dobrovolně nechat protéci díky nepřítelově zlovůli.“ Takto ovšem stavbu posuzovat nemůžete. Ani není dobrý nápad ji rozebrat na jednotlivé kameny, ty očistit, popsat svými slovy a zase je dát zpátky. Nikdo z nás totiž nemá v hlavě přesný plán, podle kterého původní architekt stavěl. Pokud chceme význam kamene pochopit, je dobré se minimálně porozhlédnout po místnosti, jehož je součástí (tedy nevytrhovat!). První kámen byl vsazen v době, kdy byl Boží lid vyveden z Egypta a putuje do zaslíbené země. Ono území je obsazeno národy, jež Hospodin označuje za „klaté“. V tomto konkrétním okamžiku a v této konkrétní situaci se zachovává Boží lid správně – poslechne Hospodina. Opravňuje to nás snad k tomu, nyní vlétnout na cizí území a zabíjet cizí lidi? Určitě ne, k ničemu takovému nám aktuálně Hospodin nedal oprávnění. K čemu nám tedy je vůbec taková místnost, proč do ní chodit? Nebylo by lepší úplně zrušit přízemí a nechat si jenom 1. patro? Ale – co když třeba i zde mluví Hospodin k nám? Co když ale nejsme ti, co budou zabíjet, ale ti, co budou zabíjeni? Cožpak Boha někdy nezapíráme – jak slovy tak i skutky?
K druhému kameni – Ježíš káže na Hoře. Co předchází oněm slovům o milování nepřítel? Verš Matouš 5:43 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘
Následně na to odpovídá verši:
Já však vám pravím: 46Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,
45abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
46Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž?
47A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?
48Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
Ježíš zde tedy varuje před tím, abychom si zištně sami určovali, kdo je náš přítel a kdo je náš nepřítel. Neboť paradoxně – náš nepřítel ještě nutně neznamená Boží nepřítel! My si v hlavě můžeme klidně zafixovat druhého člověka jako nepřítele – nesouhlasí s námi, popouzí nás svými zlozvyky, je arogantní….Ale k zamyšlení – je tedy nutně i Božím nepřítelem? Ježíš v této situaci mluvil k davu – mezi nimi bylo i mnoho takových, co prostě jen chodili na ty druhé žalovat. Pane, já jsem ten hodný, ale ten můj soused – to je hrůza. Nepíšeme si také někdy takový seznam – kdo nám kdy ublížil a proč? Pak s touto listinou se dožadujeme přibití hříšníka na kříž (nejlépe!) a my sami si náš dlužní úpis přece necháme přibít na Ježíšův kříž. A je hotovo?
Ne, není. Ježíš nás ve více podobenstvích varuje před tímto jednáním. Třeba o odpuštění dluhu Matouš 18:21-35. Nemilosrdný služebník nechce svému dlužníku odpustit malou částku, zatímco mu byla odpuštěna daleko větší suma.
Nejsem žádný zkušený biblista. Ale myslím, že vskutku není dobré vytrhovat jednotlivé kameny úžasné stavby jménem Písmo. Ta stavba stojí na skále. Její architekt je široko daleko nejlepší, jakého můžeme najít. Navíc obsahuje úhelný kámen – a kupodivu, úhelný kámen může je jak v základu stavby, tak i ve svorníku držící klenbu této stavby. Zázrak. Některé věci nám možná dojdou později a úplnou pravdu se možná dozvíme až při setkání s tvůrcem (Hospodinem) a úhelným kamenem (Ježíšem Kristem). Do té doby ať nám Duch Svatý co nejvíce přibližuje tuto dokonalou stavbu, neboť našim lidským rozumem je vskutku nepochopitelná.
A jen podotknu, to že si nemáme my sami hledat nepřítele neznamená, že neexistuje Boží nepřítel. Existuje a obchází jak lev řvoucí. Pomáhá proti němu Boží zbroj a tu máme mít nachystanou. Přijde doba kdy někdo se pokusí lidem namluvit, že Ježíš Kristus není ten správný Spasitel. Jestli tedy již ta doba nenastala. Jak zmínil Honza B. 4.2. – bezzákonný.
pavel v
Paní Olgo,
vaše vysvětlení by bylo vhodné pro malé děti. Jeho podstata je následující: Poslouchejme našeho Pána v nebesích a nepřemýšlejme. Když rozkáže zabíjet nemluvňata, tak je zabíjejme. Když rozkáže nechat se zabíjet, tak se nechejme zabíjet. Dospělého, myslícího člověka takové vysvětlení uspokojit nemůže. Má-li cosi konat, chce vědět proč. Chce, aby jeho počínání mělo logiku, aby nebylo nahodilé. Nehodilé bylo počínání řeckých bohů. Řekové si to vysvětlovali tak, že jejich bohové jsou děti – rozhodují se podle momentálního rozmaru (erotické náklonnosti, závisti, hněvu …).
Souhlasím s vámi, že existuje Boží nepřítel. Nehledejme ho však mezi někde daleko. Je paradoxní, že nejvíce působí mezi lidmi, kteří se zaštiťují Bohem. V Ježíšově době to byli farizeové a zákoníci, kteří se dlouze modlili na nárožích a vyhledávali přední místa v synagogách. I dnes máme takové lidi ve svých řadách. O nich Ježíš řekl: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?“ Myslím, že bychom si měli dávat pozor na lidi, kteří vedou pobožné řeči. Ježíš to nedělal. On učil, že bychom mu měli získávat následovníky obětavým životem, ne omíláním zbožných klišé.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, Boží rozhodnutí není rozhodnutí malého dítěte. Označení národů za klaté znamená to, že lid byl hříšný. Proto jsem napsala, že si máme dát pozor, abychom my nebyli zabiti za své hříchy. I my se můžeme stát v Božích očích klatým národem. Někdy největším hříchem je naše samolibost. Naše pýcha a náš pád.
Mirek P.
Pane Pavle V., rozdíl mezi Starým Zákonem a Novým Zákonem logiku má. V tom starém šlo o zachování jednoho pozemského národa v kruté starověké době. Viz zrovna nedávno vyšlý článek https://www.osel.cz/12703-v-neoliticke-evrope-zurily-valky-a-nasili.html , můžeme vzpomenout i na vyvraždění Slavníkovců a Vršovců u nás ( dnes se na Přemyslovce hrdě odkazujeme ).
Země Emorejců a dalších národů byla zaslíbena Abrahamovu potomstvu již v Gn 15 s tím, že se tak stane až za 400 let, neboť se ještě “ nenaplnila míra Emorejcovy nepravosti „. Když se zde odvoláváte na starý maninský sbor, tam mi to Danův spolupracovník ( ordinovaný laický kazatel ČCE B. Š. ) vysvětlil tak, že děti vyrůstající v tak mravně zkaženém národě již nemají možnost se svobodně rozhodnout pro Boha a jejich věčným osudem by nevyhnutelně bylo peklo. Není-li Bůh, žádná spravedlnost ani nárok na pozemský život neexistuje. Je-li, v sázce života každého z nás je věčnost. Bez ohledu na to, jak spravedlivé jsou z našeho vnímání okolnosti pozemského života.
pavel v
Pane Mirku,
vaše vysvětlení se mi jeví docela logické. Člověk Jozuovy doby byl zcela odlišný od toho dnešního. Byl to vpodstatě ještě divoch ovládaný více emocemi než rozumem (to se od té doby změnilo jen nepatrně 🙂 . Myslím si, že vyvraždění poraženého obyvatelstva (konečné řešení) bylo v té době standardním koloritem – všichni lidé to tehdy považovali za samozřejmost. Bůh musel pracovat s takovým „materiálem“, jaký měl k dispozici. Výhodou Izraelců asi bylo, že si z Egypta přinesli vyšší technologickou úroveň, než národy na palestinském území.
Papua-Nová Guinea je považována za skanzen doby kamenné. Pro její obyvatele je charakteristické, že žijí v permanentních kmenových válkách. Rousseaova idea nevinného divocha je naprostým nesmyslem.