Dan Drápal: Písmo jako skládačka Lego

Před několika lety mi napsal jeden svědek Jehovův, že pokud dobře poznáme Písmo, pak nám všechno do sebe pěkně zapadá, jako skládačka Lego. Nebyl sám. Tento pohled na Písmo je poměrně běžný u řady evangelikálů a téměř stoprocentně jej zastávají křesťanští fundamentalisté. A tento pohled na Písmo je hojně rozšířen – a rozpracováván – u určitého druhu vykladačů Zjevení. Domnívám se, že právě při aplikaci na knihu Zjevení se tento přístup ukazuje jako naprosto nevhodný.

Nikterak nepochybuji o tom, že kdy Bůh chtěl, mohl by nám takové Písmo dát. Písmo, které by do sebe dokonale zapadalo, a kde hodiny trávené nad Písmem by se téměř automaticky zúročovaly jeho stále hlubším pochopením, a my bychom žasli: „Opravdu! Zapadá to do sebe jako kostičky Lega!“

Pokud se předem rozhodneme, že tomu tak bude, a že by tomu tak mělo být, a že si to tak Bůh přeje, budeme vytvářet konstrukce, které nám to budou potvrzovat. Takové naše rozhodnutí nám znemožní vidět spoustu jevů, které tento přístup problematizují, ba znemožňují.

Pokud by Bůh chtěl, aby všechno do sebe zapadalo, proč se postaral o to, abychom v Novém zákoně měli čtyři evangelia, která nelze harmonizovat zrovna snadno? Však to také mnoha lidem vadilo. Syrský písmák a apologeta Tatian vytvořil už ve 2. století spis Diatessaron, který se snaží se s problémem odlišnosti evangelií vyrovnat a vše sloučit do jediného spisu.

Proč to nejde? A proč bychom takto neměli postupovat?

Písmo je živé a mocné. A život je velmi pestrý. Boží stvoření pozoruhodným způsobem kombinuje nahodilost a řád. Když se podíváte na hvězdnou oblohu, žádná „souhvězdí“ tam nevidíte. Zdánlivě tam žádný řád není. Ten odhalíme, až když pozorujeme zdánlivý pohyb hvězdné oblohy. (Slovo „zdánlivý“ používám z toho důvodu, že tento pohyb je relativní. Pohybuje se naše planeta nebo vesmír, který pozorujeme?) V planetáriu vám mohou nasimulovat, jak bude vypadat hvězdná obloha třeba 1. ledna 2350. To proto, že v onom chaosu je i řád, dokonce řád velmi pevný.

Čtyři evangelia zachycují Ježíše. Každé trochu jinak. Vyvstává řada otázek. Chtěl Ježíš, aby lidé věděli, že je Mesiáš? Z Janova evangelia se zdá být jasné, že ano. Své mesiášství nijak neskrývá. Jinak je tomu v ostatních třech evangeliích. Tam lidem, včetně svých učedníků, přísně zapovídá, aby něco takového vůbec zmiňovali.

Podobných věcí bychom mohli zmínit víc. Nepřátelé křesťanství si libují v odhalování takových „rozporů“ a domnívají se, že tím zasazují křesťanství smrtelnou ránu. A někteří křesťané si myslí, že nejlepší obranou bude snažit se dokázat, že se všechno dá sladit a harmonizovat. Tento přístup ale nepovažuji za nejšťastnější. A hlavně ho nepovažuji za správný.

Je za ním snaha zmocnit se Písma. Tato snaha má stejný kořen jako snaha zmocnit se Božího jména. Osobně se domnívám, že když Mojžíš říká Hospodinu „Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: Bůh vašich otců mě k vám poslal. Až se mě zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“, pak od Izraelců neočekává otázku po znění toho jména, jak se na první pohled zdá. Očekává, že se budou ptát po jeho „magické zužitkovatelnosti“.

V oné době by žádný národ nemohl být národem, pokud by neznal jméno boha (nebo bohů) svých otců. Znát boží jméno znamená moci boha ovládat. Přivolat ho v okamžiku nouze. Když Hospodin zjevuje Mojžíšovi jméno JSEM, KTERÝŽ JSEM, pak tím říká: Mě nemůžete ovládat. Mě nemůžete přivolat. Ale až bude potřeba, já tam budu.

Mimochodem, to je důvod, proč svědkové Jehovovi trvají na tom, že se má říkat „Jehova“. Oni znají to správné jméno, a proto vládnou spásou. Znalost jména je podmínkou vyvolení. Přesněji řečeno: Znalost znění toho jména. Právě před takovým omylem Hospodin Mojžíše varoval, když mu říkal: JSEM, KTERÝŽ JSEM.

Písmo je nám podle Jana 20:31 dáno za tím účelem, abychom uvěřili, že Ježíš je Kristus, a „abychom věříce měli život v jeho jménu“. Ano, Jan mluví o svém evangeliu, ale jeho výpověď můžeme vztáhnout na celé Písmo. Písmo nám nebylo dáno, aby zodpovědělo na všechny otázky, které nás napadnou. A nebylo nám dáno ani proto, abychom ho „harmonizovali“ a zbavovali rozporů (myslím, že lépe než o rozporech je mluvit o vnitřním napětí.)

Písmo nám může kdykoli ožít. Mě drahá zesnulá Emilie Bláhová mluvila o „Božím slovu, oživeném Duchem svatým“. Kdyby mě nezasáhlo živé Boží slovo, nebyl bych uvěřil (a dnes bych nepsal tento článek).

Jakmile se ale rozhodneme, že v Písmu nesmí být ono vnitřní napětí, které je třeba mezi knihou Job a knihou Přísloví (kdybychom neměli v Písmu knihu Job, všichni bychom asi na základě knihy Přísloví zastávali teologii Jobových přátel), a že to vše do sebe musí zapadat jako kostičky Lega, začneme vytvářet systém. Přehlížíme věci, které do sebe nezapadají, a interpretujeme věci tak, aby do sebe zapadaly, nebo abychom si to alespoň mohli myslet. A pokud nevezmeme vážně Ježíšovo varování, abychom nevypočítávali konec světa, vytváříme různé „jízdní řady“ poslední doby a předháníme se v tom, komu to bude do sebe zapadat lépe. Snaha, aby to „klaplo“, tedy do sebe zapadalo jako kostičky Lega, je pak silnější než zamýšlení se nad tím, co dané biblické místo skutečně říká.

Uvedu příklad. Ve většině oněch „jízdních řádů konce světa“ figuruje postava Antikrista, která má dokonce ústřední místo. Jednotlivé „jízdní řády“ vysvětlují, kde se Antikrist objeví a co udělá. Někdy jsou v tom dokonce dost podrobné – např. že uzavře smlouvu s Izraelem, ale uprostřed sedmiletí tuto smlouvu zruší a bude proti Izraeli bojovat. Většinou se Antikrist ztotožňuje s jednou ze dvou šelem, o nichž se píše v knize Zjevení.

Když ale jdete do Písma, zjistíte, že toto slovo se vyskytuje v Písmu pouze čtyřikrát, a to třikrát v 1. listu Janově a jednou v jeho 2. listu. Ježíš o Antikristu nemluvil vůbec. Toto slovo se nevyskytuje ani v evangeliích, ale ani ve Zjevení!

Na prvním místě, kde na slovo „Antikrist“ v janovských spisech narážíme, se píše: „Dítky, je poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přichází Antikrist, tak se nyní již objevilo mnoho antikristů; podle toho poznáváme, že je poslední hodina“ (1J 2:18). Jan tedy ví, že jeho adresáti o Antikristovi „slyšeli“; z čehož ovšem nevyplývá, že o něm slyšeli od nějakých ortodoxních učitelů. V tomtéž verši ale Jan postavu Antikrista relativizuje a oslabuje tím, že se objevilo „mnoho antikristů“. Ve 4. kapitole se opět nepíše o nějaké konkrétní postavě, ale o antikristovském „duchu“ (1J 4:3), a konečně na posledním místě, v 2. Janově 7, se píše o tom, že antikrist je každý člověk, který nevyznává Krista přišlého v těle.

Teď si zkuste odmyslet vše, co jste o Antikristovi slyšeli od předkladatelů jízdních řádů, a zamyslete se nepředpojatě nad tím, co se z Písma o Antikristovi dovídáme.

Rozhodně nic nenasvědčuje tomu, že se jedná o nějakou významnou konkrétní postavu, hrající rozhodující úlohu. Možná Janovi adresáti něco takového slyšeli (s jistotou to ovšem tvrdit nelze), ale v takovém případě to Jan relativizuje a za antikrista považuje ne Šelmu ze Zjevení nebo Góga z proroctví Ezechielova, ale každého člověka, který nevyznává Krista přišlého v těle. To má ovšem obrovský význam. Už v dobách apoštolských byli lidé, kteří tvrdili, že sice v Krista věří, ale jen v „duchovního Krista“, který nás přišel z těla vysvobodit. A tento blud se vyskytoval ve všech dějinných epochách včetně naší. I dnes můžete narazit na lidi, kteří říkají, že v Krista věří, ale nevěří třeba v reálné vzkříšení nebo v to, že Ježíš křísil mrtvé. To jsou ochotni chápat pouze symbolicky.

Pokud odmítnete tohoto „Antikrista“ (či přesněji řečeno, tyto „antikristy“, protože je jich mnoho) ztotožnit s klíčovou postavou knihy Zjevení nebo s „Bezzákonným“ z 2Te 2:8, tak se většina dnes předkládaných „jízdních řádů“ sesype jako domeček z karet. Zkrátka to do sebe přestane zapadat jako Lego. Nicméně pokud čtete Písmo nepředpojatě, tak vidíte, že k tomuto ztotožnění není žádný v Písmu daný důvod. A v podstatě nás takové ztotožnění vede k tomu, že místa, v nichž se o antikristu mluví, nebereme vážně, respektive nebereme vážně to, co doopravdy říkají, a pouze je využíváme pro své účely.

Proč ale toto „ztotožňování“ v církvi tak zdomácnělo? Protože touha, aby vše do sebe zapadalo jako Lego, je velice silná. Jenže Ježíš není „duchovní bytost“ a Bible není soustava principů a pouček. Ježíš přišel v těle, jako člověk z masa a kostí. Ano, sám Bůh na sebe vzal lidské tělo – na pohoršení pro řecké filosofy Ježíšovy současnosti i různé učitele New Age současnosti naší.

Zkus tedy číst Písmo nepředpojatě – ne jako knihu, v níž do sebe „všechno zapadá jako Lego“, ale jako příběh o vztahu Boha a člověka, milostný příběh o záchraně beznadějně ztracených. Pak budeš mít naději, že ti Písmo ožije a ty v něm nalezneš život.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?

 

Autor je teolog a publicista  Foto:

Kategorie: Komentáře

Tags: ,

30 Komentáře

  1. „Boží slovo, oživené Duchem svatým“….
    Ano, to je hezky řečeno. V podstatě se to podobá Pavlovu: „Litera zabíjí, ale Duch dává život“.

    Odpověď
  2. Karel Konečný

    Když si nemůžete ověřit to co se stalo v minulosti, nemá smysl pro to hledat nějaké důkazy. Je důležité to co žijete.
    Když použiji metaforu, tak se dá říci, že je třeba jísti ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého, protože mnoho lidí dobré a zlé nerozlišuje.

    Odpověď
  3. Mnoho kvalitního a dobrého, díky ! Přesto si dovolím několik poznámek nebo upřesnění.
    1. Především citát od Emilie Bláhové : není to protimluva ? Pokud je Boží slovo slovem Božím, nepotřebuje žádné „oživení“ Duchem Svatým, tedy Bohem. Autor nakonec sám říká výše, že „Písmo je živé a mocné“. Role Ducha Svatého je v této souvislosti definována spíš u Jana 14,26. Ale nevylučuji, že to je jen poněkud stroze vyjádřeno ?
    2. Co se týče Božího jména, to by chtělo samostatnou studii, protože se dnes „Božího jména“ zneužívá už nejen tzv. Svědky Jehovovými, ale i evangelikálními křesťany, a to především v tzv. „chválách“. „Jsem který jsem“ se dá překládat i jako „Byl jsem který jsem byl“ nebo „Budu který budu“. Jinými slovy, Bůh je mimo čas. Nejen že se Ho nemůžeme „zmocnit“, ale On prostě byl, je a bude, nehledě na naše okolnosti a zkušenosti v časeprostoru.
    3. A konečně : ilustrace „lega“ určitě nefunguje, ale že v Písmu všechno s sebou navzájem souvisí je snad zřejmé. Alespoň pro nás, kdo chápeme Bibli – Písmo – jako Boží slovo, kterého se také skutečně nemůžeme „zmocnit“, jak to dělá už dávno liberální teologie.

    Odpověď
    • Já myslím, že oživení Duchem je totéž, co porozumění smyslu sdělení. Nevěřící lidé Boží slovo čtou a naprosto nic jim to neříká. Duch jim ho neoživuje.

      Odpověď
    • Ano, je to míněno asi tak, jak tomu rozumí Eva Hájková. Slovo Boží samozřejmě oživení nepotřebuje, ale Duch nám ho musí oživit, aby proměnilo náš život. Mluvím z vlastní zkušenosti: Obrátil jsem se až po roce působení v roli vikáře evangelické církve. Před obrácením jsem Bibli četl, dokonce v originále, ale až po obrácení to pro mě začalo být živé Slovo. Objektivně to slovo bylo pochopitelně stále stejné. Ale jak říkávám, Duch musí být jak na „vysílači“ (inspirace), tak na přijímači. Pokud na přijímači není Duch, je slovo mrtvou literou.

      Odpověď
      • Přesně tak. Slovo se nezměnilo, ani jeho moc. Boží slovo je živé a mocné bez ohledu na nás. Pán změnil Vás, dal Vám svého Ducha, který Vás začal uvádět do porozumění Jeho slovu. Takže k tomu oživení došlo u Vás, ve Vás, mocí živého a mocného Božího Slova, evangelia.

        Odpověď
    • Když se nad Vaším výrokem s chladnou hlavou zamyslíme – opravdu je „úplným opakem“? Pokud si vypíšete z Písma všechna adjektiva a charakteristiky pro církev a překlopíte je do opozit – sedí to jako popis dnešní církve? Myslím, že ne. Napadá mě přitom několik věcí.
      Obecně se v lidské společnosti (např. na pracovišti) setkáváme s egoismem, touhou po moci, pomlouváním atd. – nelíbí se nám to, ale holt je to tak. Pokud se ovšem se stejnými věcmi setkáme v církvi – je to pro nás SKANDÁLNÍ, protože očekáváme mnohem vyšší standart (vlastně svatost). V určitém smyslu je správné, protože o svatost usilovat máme a ne rezignovat. To, co vnímám jako skandální, by mi však nemělo zastřít skutečný celkový obraz. V žádných světských klubech a společenstvích nenacházím tolik vzájemného porozumění, důvěrnosti, ochoty pomoci, schopnosti odpustit….. a žádná jiná organizace evangelium nehlásá. Zkrátka, negativní lidské vlastnosti společenství církve jistěže narušují, ale nedomnívám se, že tvoří obsah.
      Další otázka je – co je to vlastně církev? Tady se kloním k pohledu Jana Husa (ne jeho soudců). Pravá církev je jen jedna – ta Kristova. Je to neviditelné společenství těch, kteří jsou Jeho. Toto společenství se nevztahuje výlučné na jedinou lidskou organizaci, ale prostupuje všemi. V tomto duchu Ježíš mluví v podobenstvích o koukolu a pšenici, kozlech a ovcích apod.
      Organizační struktura dané denominace má ovšem nezanedbatelný význam. Tam, kde církev přijala světský – monarchistický a totalitní model, je to velmi těžké. Upřímně obdivuji své katolické bratry a sestry – ať laiky nebo kněze – kteří se navzdory této struktuře snaží zůstat věrní skutečnému Pánu církve.
      Ale podívejme se na církev do Nového zákona! Nevidíte tam stejný rozpor? Já tedy ano! Na jedné straně čteme jaká by církev měla být, ale kolik nepravostí Pavel kárá a kritizuje. Nezdá se mi, že by prvotní církev byla o tolik lepší.
      Církev je břemeno, proces, úkol. Je to kříž, který máme nést. Skládá se totiž z lidí, jako jsem já (a pokud se někomu při této myšlence vybaví řada lidí, kteří jsou horší on – ať se zamyslí, co by mu na to asi řekl Ježíš 😀 ). V církvi jsou i lidé nespasení a spasení ale nedozrálí (a někteří velmi).
      Věřím, že to je součást Božího plánu. Ano, na konci Bůh církev promění v Kristovu nevěstu – krásnou, oděnou do bělostného roucha. Do té doby je to církev ušmudlaná a potlučená – je to církev bojující.
      Na závěr varování. Je lákavé zůstat stranou – alibisticky říkat: „ONI jsou tak špatní. S těmi nechci nic mít“ snazší než říkat „MY“. Satan má ve svém arzenálů lží, lstí a švindlů na své straně mocného spojence – naši vlastní pýchu a samospravedlnost.

      Odpověď
  4. Domnívám se, že stejně jako Písmo, tak i samotný život je lego, které do sebe v daném okamžiku i v čase, více či méně zapadá, podle Božího řádu a svobody volby, podle vize, kterou měl Bůh před samotným stvořením Stvoření.

    Odpověď
  5. Podobně jako ten o bílém kaménku, jde o moc potřebný a hezký článek. Opravdu, za mnoha herezemi a špatnými pochopeními, je žalostně špatná hermeneutika. Kázání jsou pak plná různých jízdních řádů, osobních výkladových zjevení…mimobiblických konstrukcí (složím k sobě pár veršů a vyvodím z nich dalekosáhlé závěry, které dávají rozhodně logiku, ovšem z textů a kontextů přímo nevyplývají) a proroctví…a duše trpí. Uznávaní a oslavovaní bibličtí učitelé jsou pak lidé s nejlepším legem, kteří mají odpověď na každou otázku, ovšem jejich výklady nedávají žádný přítomný smysl a hloubku… A většinou jsou jejich lega zcela proti realitě světa okolo (stáří světa, stvoření v 7 dnech a pod.), takže jen obtížně proniknou k nevěřícím lidem a pod jejich vlivem vzniká uzavřená sekta nepřátelská vůči jiným společenstvím (hlavně těm s trošku jiným legem a rozhodně proti těm s nelegovým přístupem s k Písmu) i okolnímu světu.

    Odpověď
    • Jenom aby zase ta „realita světa okolo“ nebyla měřítkem důvěryhodnosti Písma, Božího slova. Nemůžeme se nevěřícím nějak „podbízet“ tím, že přizpůsobíme výklad Bible jejich chápání, které není schopno přijmout Boží realitu. Viz 1.Kor.2,6-16.

      Odpověď
      • Karel Konečný

        Rozdíly mezi lidmi jsou, to se nedá nic dělat. Jsou lidé primitivní a lidé, kteří primitivní nejsou. To konstatování není nějaký pyšný postoj, prostě to tak je. Tady by ještě bylo třeba vysvětlit výraz primitivní, ale zatím ne. Například každý ví, že je dobré abstraktní myšlení pro pochopení významu textu. Důvěryhodnost Písma je výraz používaný lidmi, kteří hledají nějaké důkazy k potvrzení Písma, což člověk chápe, protože na tom je založena jejich víra.

        Odpověď
          • Karel Konečný

            Já jsem to myslet tak, že když dokážete historickou pravdivost Písma, tak nepotřebujete víru.
            Čemu věříte to se pozná na Vašem životě a Vašich postojích a ne na tom co říkáte, či píšete.

      • Věřím, že je jen jediná realita. Boží realita musí zahrnovat i pravdivý obraz světa. Jinak se jedná o pokřívenou Boží realitu.

        Odpověď
        • Určitě je jen jedna realita, a je to ta Boží, která se pokřivit nedá. Pokřivený je ten obraz světa z lidské hříchem pokažené perspektivy. Proto potřebujeme věřit především Božímu slovu, které tu Boží realitu zjevuje. Myslím, že to byl Karl Barth, který říkal, že má kazatel mít v jedné ruce Bible a ve druhé noviny. Tím chtěl říct, že slovo Boží mluví do kontextu světa, ve kterém žijeme. Boží realita proniká do té pokřivené reality světa a konfrontuje ji.

          Odpověď
          • Pokud se díváte třeba na biologii nebo geologii výhradně prizmatem svého pochopení Písma, připadá mi to jako Boko haram, kteří věří pevně dle koránu, že zem je plochá, nikoli kulatá a proto vraždí učitele zeměpisu jako heretiky… Podobně menšinové je přesvědčení o stvoření světa za 7 dní. .. Mohou tomu věřit kazatelé nebo teologové, ovšem ne již biologové…A jaká je to jedna realita, když některé znalosti ji prostě usvědčují z omylu?

    • Lidé, kteří se tváří, jako že jde úplně všechno vysvětlit, a hlavně že oni jsou ti chytří, kteří všemu rozumí, působí na druhé odpudivě, ať už jejich víra vychází z čehokoliv. Jeden můj příbuzný úplně propadl různým naukám ve stylu New Age. Jeho řeči je někdy těžké snášet, už se neumí bavit normálně, ale neustále svou řeč prokládá jakýmisi rádoby „moudry“. Nesouhlasím s ním, ale vysvětlit se mu to nedá. Je naprosto skálopevně přesvědčen, že má pravdu.
      Já myslím, že pronikat k nevěřícím lidem není zapotřebí takovým způsobem, že křesťanství budeme přizpůsobovat jejich chápání, ale spíš tím, že my budeme chápat ty lidi, popřípadě jim ukazovat křesťanství v praxi (třeba konkrétní pomocí). Měli bychom umět pochopit to, že jim Bible nic neříká, protože jim Duch (bohužel) nic nezjevuje. A jestliže jim Duch zatím nic nezjevuje, nemusí to znamenat, že byli zatraceni.

      Odpověď
      • Karel Konečný

        Budu Vás citovat: / Jeden můj příbuzný úplně propadl různým naukám ve stylu New Age. Jeho řeči je někdy těžké snášet, už se neumí bavit normálně, ale neustále svou řeč prokládá jakýmisi rádoby „moudry“./
        Lidé si často myslí a je jim to vlastní, že musí druhé poučovat. Hlásání evangelia pak jistí lidé dělají tak, jak sami říkají, že je třeba nejdříve druhé postrašit peklem a pak se je snaží umluvit či ukřičet. Tito hlasatelé evangelia nejsou schopni vést konstruktivní rozhovor, protože se obávají, že by to ohrozilo jejich víru. Neschopnost navázat rozhovor jste mohla sledovat i při návštěvě premiéra Babiše v Bílém domě, jen říkal tu svou básničku, kterou měl připravenou, což se dá pochopit. Rozhovor pak působil trapně.

        Odpověď
  6. Petr Adamec : Tak tady jsme už někde dost daleko od toho článku. Téma „věda a Bible“ se tu určitě diskutovat nedá a zmínka o „Boko Haram“ je „za čarou“.
    Ve věci stvoření si prostudujte výroky Pána Ježíše a evangelistů. Nebo si myslíte, že se Ježíš, který se podílel na stvoření, mýlil ?

    Odpověď
    • Je to jeden z příkladů, kam vede chápání Písma jako lego skládačky. Když vytrhám jednotlivé verše z kontextu a poskládám je do logického spojení dohromady bez ohledu na kontext, stavbu textu a vnitřní myšlenkový svět autorů.
      Boko haram je extrémní svým vražděním, ovšem mnoho křesťanů je následuje v myšlenkové oblasti. Například doslova články o tom, že země je plochá, nikoli kulatá, najdete i mezi křesťany. Ovšem samozřejmě se asi většinově shodneme s nevěřícími, že země kulatá je. Ovšem v mnoha jiných oblastech již tak úplně ne. Někde se neshodneme legitimně – třeba v tom, že je dobrý Bůh a hřích. Někde se neshodneme nelegitimně – třeba v tom, že svět byl stvořen za doslovných 7 dní – biologie tomu nenasvědčuje. Je za tím nedobrá hermeneutika. Nelegitimní přístup k Písmu. Například ten legový.

      Odpověď
      • Mně se jedná o to, že Pán Ježíš a apoštolé jasně odkazují na Písma SZ včetně stvoření a prvních jedenácti kapitol 1.Mojžíšovy. Určitě to od nich nebyla nějaká „lego mentalita“.
        Osobně dávám přednost zdravé a biblicky podložené konfrontaci lidských názorů včetně vědeckého poznání (které se stále mění) před nějakou „shodou“. Evangelium bude vždycky „bláznovstvím“ pro neznovuzrozenou mysl. Vypadá to, že ani my se tu neshodneme, ale to je v pořádku.

        Odpověď
        • V 1. století ale nebylo evangelium „bláznovstvím“ proto, protože odkazovalo na Písma SZ včetně stvoření a prvních jedenácti kapitol 1.Mojžíšovy, ale protože Bůh udělal něco, co nebylo Božím lidem (ani znalci Zákona) očekáváno. Stal se člověkem a nechal se ukřižovat.

          Odpověď
          • To máte samozřejmě pravdu, i když evangelium nezačíná inkarnací, křížem a vzkříšením. Pán Ježíš byl už dávno předtím prorokován (počínaje 1.M.3:15) a proto je SZ tak důležitý a Ježíšovy odkazy na Písma SZ rovněž. Celé dílo spásy je v celé Bibli a Pán Ježíš je naplněním SZ proroctví o Božích záměrech s lidmi a celým stvořením.

        • V minulosti církev bojovala podobné kulturní boje proti tehdejšímu vědeckému pokroku. Třeba boj za to, že země je středem sluneční soustavy, nebo o tom, že počítání s nulou je Satanský podvod. Mnohé tyto boje jsou dávno pasé a legrační. Podobně bude pravděpodobně za 100 let pasé také stvoření v doslovných 7 dnech. Biologické poznání se jistě radikálně změní a podobně dnešní chápání evoluce, ovšem jistě to nebude směrem k nauce o stvoření v doslovných 7 dnech. Ve skutečnosti nejsou nějaké důležité teologické důvody, proč tento text z genezis vykládat zrovna takto. Evangelium je věčná pravda. Pravda pro každou dobu. Neměla by to být pravda spojená natolik s menšinovým chápáním světa, že jeho přijetí vyžaduje radikální odmítnutí zjevných faktů a nahrazení rozsáhlých oblastí poznání negací a ne lepším a faktům lépe odpovídajícím chápáním světa. A to je ten problém, alternativní obraz světa v biologii a geologii nedává lepší hodnotu, ale pouhou negaci. Vyžaduje setrvání v minulosti. Evangelium je pro každého…i pro biologa či geologa a paleontologa. Pokud evangelium předkládáte v balíčku spojeném pevně s negací biologie a geologie, není to dobře. Stejně jako když někdo evangelium předává v balíčku pevně svázané spolu s islamofobií, komunizmem, pravičáctvím….

          Odpověď
          • Takže zřejmě máme skutečně rozdílný pohled na Bibli. S tím balíčkem se mi to v podstatě líbí. Ale nevím, jak si poradíte s texty, kde Pán Ježíš jasně cituje nebo odkazuje na SZ písma, o kterých si zřejmě myslíte, že do „balíčku evangelia“ nepatří :
            Mt.19,4-5 : stvoření
            Lk.11,51 : Ábel
            Mt.24,37-39 : Noe a potopa
            Mt.12,39-41 : Jonáš (minulý týden někoho chtěla spolknout velryba, jestli jste o tom nečetl)
            Lk.24,27 : Mojžíš
            Určitě není správné vědu „negovat“, ale nesmí se ani přecenit. Skuteční vědci jsou velmi pokorní a jsou si vědomi omezení lidského poznávání.

          • To: Otakar Vožeh
            Shoduji se s tím, co píše P. Adamec – takže si dovolím odpovědět.
            Primárně je na místě si ujasnit, k čemu nám dal Bůh své Slovo. K tomu, abychom věděli, co máme dělat, jaký je Jeho řád, co je správné a co ne – nebo abychom zde našli odpovědi na všechnu naši zvědavost? Jistě, Bůh nás stvořil jako bytosti zvídavé a snažící se všechno pochopit – to samo o sobě není žádný hřích (v tomto smyslu je i věda v pořádku). Písmo může stejně mluvit ke všem křesťanům. Pokud si přečtu nějaký příběh z Genesis – důležité je, jaké poučení z toho vyplývá pro můj život, bez ohledu na to, jestli se držím teorie evoluční, kreacionistické nebo „intelligent design“.
            S Mojžíšem nevidím žádný problém – pokud dáte dohromady údaje z Bible s archeologií – vyjde vám nejspíš, že egyptská princezna se jmenovala Hatšepsovet a Mojžíšův exodus se odehrál r. 1445 př.n.l. za vlády Amenhotepa II. Věda sice nemá o historičnosti Mojžíše žádné důkazy, ale ani ji nevylučuje (biblické údaje v tomto případě, řekl bych, pozoruhodně sedí).
            Co se týče stvoření světa a člověka – to mohu jako fakt přijmout z obou názorových pohledů. Rozdíl bude jen v názoru, jak to udělal (a je to opravdu tak důležité?!)
            Věda se dlouho držela představy věčného vesmíru (nevznikl a nezanikne). Až ve druhé polovině 20. stol. se prosadila teorie „velkého třesku“, podle které je vesmír starý 13,7 mld. let a vznikl z prvotní „singularity“ (v podstatě klasické „creatio ex nihilo“) – teprve tehdy začíná i prostor a čas (což píše už Augustin).
            Stvoření v sedmi dnech. Pochybuji, že starověký, inspirovaný autor, píšící poetickým jazykem, měl ve svém slovníku abstraktní pojmy jako „etapa“ nebo „epocha“. Šlo mu o vyjádření Božího plánu, který se postupně realizuje – podle řádu. Zjevně odkazuje k řádu v desateru ( čas na činnost a na společenství). Nevidím důvod, proč bych se měl domnívat, že stvoření trvalo 6×24 hodin. Tím spíš, že autor umisťuje stvoření Měsíce a Slunce („k určování časů, dnů a let“ – překlad ČSP) až do čtvrtého dne (a den u židů končil a začínal soumrakem – tedy západem Slunce).
            Někdo si možná představuje, že Bůh stvořil člověka podobně, jako když tvořil rabbi Löw svého Golema – uplácal, ho z hlíny a vdechl mu život (pomocí „Šem“ – tedy Božího jména). Z „prachu země“ může ale také znamenat fakt, že naše tělo se skládá z prvků, které se vyskytují na zemském povrchu.
            Je možné sladit evoluční teorii s vírou ve stvoření Adama? A proč ne? Jsou vědci, kteří se domnívají, že DNA tvorů obsahuje i jakýsi program na jejich potenciální vývoj. A v řetězci článků tvorů, stále podobnějších člověku, tak lze najít prvního skutečného člověka. Podobné je to i s dítětem – má sice od počátku nesmrtelnou duší (mimochodem, Bible netvrdí, že zvířata ji nemají) – ale svým rozumem a chováním je to na začátku spíš živočíšek. Někde v jeho vývoji ale nastává moment, kdy je schopné převzít za sebe před Bohem odpovědnost (začíná být schopné hřešit a to není to samé, co zlobit). Teprve tehdy je to plně člověk – který potřebuje pokání a spásu. Někdo tvrdí, že se tak stane okolo šesti let, někdo jiný tvrdí, že později. I když my se můžeme jen dohadovat – Bůh to ví úplně přesně.
            Stvoření Evy z Adamova žebra – tomu rozumím jako metafoře. Eva je Adamovi pomocí „jemu rovnou“ – proto není ani z nohou, ani z hlavy. Člověk je kompletní až ve své „dvojjedinosti“ – ovšem Adam je první, Eva druhá (jde o to, kdo je komu autoritou – což především znamená, kdo je za koho odpovědný).
            Příběh o potopě problém je. Tady je věda a biblický příběh – pokud ho beru jako historický -zdá se, v rozporu (alespoň zatím) . Moderní teologové vysvětlují, že židé vzali starší mezopotámský mýtus a přepracovali ho do „zvěstné“ podoby. Na druhou stranu např. ve Wikipedii se můžeme dočíst, že mýtus o potopě světa mají, v nějaké podobě, téměř všechny staré národy na planetě (je jich známo asi 270). Osobně asi patřím mezi lidi, kteří snesou, že nevědí všechno (přijímám z příběhu vnitřní pravdu a historičnost či nehistoričnost nechávám otevřenou). Někteří křesťané nekriticky přijímají „objevy“ Noemovy archy v pohoří Ararat – viz např. Ron Wyatt nebo turecko-čínská expedice ( „parassut“ Ahmet Ertugrul). Pokud si dají tu práci – na internetu zjistí, že publikovaná přesvědčivá videa a zprávy jsou podvod (hoax).
            S Jonášem je to trochu podobné. S rozdílem, že tady nám věda dává (při troše fantazie) větší prostor. Příběh s rybou lze chápat metaforicky: Jonáš je vhozen do moře – které je samo, symbolem ďábelského chaosu (proto se ve Zjevení píše, že moře už nebude – Zj. 21:1) a navíc jej pohltí obrovská „ryba“. Může se jednat o Leviatana (ten dle Iz 27:1 symbolizuje přímo Satana). Tedy Jonáš se pro svou neposlušnost ocitne v „pekle“, kde se však modlí a protože Bůh je svrchovaný, musí se i samo peklo podřídit a Jonáše vrátit, aby pokračoval ve své misi.
            Doslovný výklad: Ryba může být i velryba (tak označovali židé i mořské savce), tedy nejen největší dnes známá ryba (paryba) – žralok velrybí. Nebo se mohlo jednat o zcela unikátního mořského tvora (který již dnes nežije – jako megalodon) – třeba právě zmiňovaného tajemného Leviatana. Pokud někdo namítá, že pobývat v břiše „ryby“ tři dny, by byl problém jak pro Jonáše, tak pro „rybu“ – je to podobné jako s vírou ve vzkříšení Ježíše z mrtvých (pro Boha není nic nemožné)

  7. Pro Petra Adamce a jiné anglicky čtoucí, docela čerstvá kniha od biochemika : Biochemist Michael Behe offers a thoughtful challenge to prevailing evolutionary theory with his new book, “Darwin Devolves: The New Science About DNA That Challenges Evolution.”

    Odpověď
  8. Pro Davida Brože : Vážím si Vašich vědomostí. A když to čtu, mohu jen konstatovat, že popisujete názorovou nejistotu, která mezi lidmi – i mnoha věřícími – existuje. Na delší diskuzi tu není prostor. Já jsem se v určité době taky dost věnoval tomuto napětí mezi vědou a Biblí, a došel jsem nakonec k názoru, že je to ztráta času. Ale věřícím lidem, kteří uvažují podobně jako Vy, dnes kladu otázku : Jestli je skutečně pro Boha všechno možné (jinak by nebyl Bůh), proč se snažit nějak „racionalizovat“ Písmo, abychom je nějak přizpůsobili našemu omezenému poznání ?
    Jsem rád, že jste zmínil vkříšení Pána Ježíše Krista. Pokud věřící člověk tomuto věří, proč nevěřit jiným biblickým zázrakům, anebo proč je snažit nějak diskreditovat ?

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář