Dan Drápal / Proč se angažovat

Stále znova se setkávám s námitkami, že se „pletu do politiky“. Někteří křesťané soudí, že křesťan by se v politice angažovat neměl, protože „svět ve zlém leží“ a tak jako tak ho čeká poslední soud a pak konec. Starý Jeruzalém padne a místo něj sestoupí z nebes Jeruzalém nový, který s tím starým nebude mít nic společného. Snaha něco na této zemi změnit je marná a může jen vyvolávat falešné naděje. Jediné, co má smysl, je hlásat evangelium, protože Bůh prochází zemí a hledá, kdo by se ještě nechal zachránit. Z knihy Zjevení se dočítáme, že ani ta nejmasivnější znamení už nepomohou – nebude nikdo, kdo by se odvrátil od svých zlých cest (srv. Zj 9,20; 16,11).

Vyhlížím Nový Jeruzalém a upřímně se na něj těším. Je mi jasné, že jsou věci, které nastanou – poslední soud bude, i kdybychom se proti němu modlili o sto šest. Stará země a staré nebe dozajista pominou.

SOUVISEJÍCÍDan Drápal / Mír v nedohlednu

Jenže Bůh nás ponechal na této zemi a není mu jedno, jak s ní zacházíme a jak prožijeme těch několik desítek let, které na této planetě trávíme. 

            Hlavním úkolem církve a náplní našeho života, by měla být oslava Boha a Ježíše Krista a zvěstování evangelia. Nicméně církev má co říci k různým oblastem života. Hovoříme o mandátu politickém, kulturním a sociálním. Tyto mandáty nesmí nikdy zastínit ten mandát hlavní – oslavování Boha a zvěstování evangelia. Pokud se člověk příliš soustředí na politiku, na vědy a umění nebo na sociální pomoc, může to mít následky přímo tragické. To ale neznamená, že bychom se v těchto oblastech neměli angažovat vůbec.

 

Příkladem a ideálem takového angažmá je anglický křesťan a politik William Wilberforce. Celý svůj život bojoval proti otroctví a zpočátku se jeho zápas jevil jako beznadějný. Po několika desetiletích, nedlouho před svou smrtí, slavil vítězství.

Věřím, že ho inicioval, vedl a posiloval Duch svatý. Wilberforce pochopitelně čelit námitkám některých křesťanů, že otroctví je přece „biblické“ a že první křesťané proti otroctví nebojovali. Nicméně apoštol Pavel položil jakési základy pro pozdější boj za zrušení otroctví svým „ani muž, ani žena, ani otrok, ani svobodný“ (Gal 3,28). Pavel věděl, že otrok je na tom stejně jako jeho pán, že v Kristu tato rozdělení padají.

SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Migrace – dlouhodobý pohled

Tento článek pochopitelně nemůže pokrýt vše, proto se spokojím s uvedeným příkladem politického angažmá křesťana. Wilberforce rovněž věřil v poslední soud a konec současného nebe a současné země. Jistě ale také znal Ježíšovo podobenství o hřivnách. Křesťané, kteří jakékoli angažování se v tomto světě odmítají, mi připadají jako onen služebník, který zakopal svěřenou hřivnu. 

 

Proto jsem rád, když se křesťané angažují jako soudci, státní zástupci, advokáti, vězeňští dozorci, policisté, lékaři, pečovatelky, sociální pracovníci apod. Jsou-li to skuteční křesťané, budou jistě neúplatní, a už tím slouží svým spoluobčanům. Nehledě na to, že lidé snáze uvěří těm, kteří vedou bezúhonný život, využijí-li příležitosti a budou zvěstovat evangelium. Mohu do omrzení opakovat: Ne, nesmyslím si, že křesťané svými snahami spasí tuto zemi. Ale jsem přesvědčen, že ji mohou – a mají – udělat o něco lepším místem k životu. Ideální je, když lidé vidí naše dobré skutky a začnou za ně chválit našeho nebeského Otce (Mt 5,16).

            Rozhodně bychom neměli mít postoj Jonáše, který si zřídil jakousi pozorovatelnu, z níž by se mohl dívat, jak to zpropadené Ninive zanikne. 

Zdá se mi, že křesťanská „nechuť ke světu“ se promítá do postoje veřejnosti, jejíž značná část soudí, že máme tu nejhorší vládu, jaká kdy po listopadu existovala. Pokud se my křesťané podílíme na vytváření takové atmosféry, těžce hřešíme. Byli jsme povoláni k tomu, abychom se za vládu modlili, ne abych ji kritizovali. Slyším námitku: „Ale za vládu se máme modlit jen proto, abychom mohli v klidu zvěstovat evangelium.“ Ano, to je jistě ten hlavní důvod. Ale pokud ke své modlitbě přidáte třeba prosbu, aby vláda dělala moudrá rozhodnutí a aby spravedliví stoupali a bezbožníci klesali, jistě neprohloupíte. Jsem si jist, že Pána Boha jistě zajímá, jak se za vládu modlíme. Toho, jak je kritizována, slyší víc než dost, ale nemyslím si, že by ho to příliš zajímalo. 

            Sem tam mi někdo předhodí, že jsem lidovec a že agituji pro svou stranu. Ano, před volbami pro ni agituji. Ale teď vás vyzývám: Můžete vstoupit i do jiné strany a působit v jejím rámci. Už třeba tím, že budete zklidňujícím prvkem mezi nejednou rozhádanými straníky. Můžete do bouří vnášet pokoj – právě proto, že dobře víte, že politika není všechno a že jednou Pán Ježíš Kristus nastolí takový mír, jaký tato planeta nikdy nezažila a zakusit ani nemůže. Ale „pracovat ku pokoji“ můžete na plné obrátky.  

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a publicista Datum: 1. listopadu 2023 Foto: Wikipedie – William Wilberforce

Tags: ,,,

44 Komentáře

  1. Je to celkem slušně sepsáno, v duchu politické korektnosti a beránčí mírnosti. Nemám ovšem takovou fantazii (někdo třeba ano), abych si dokázal představit ve zmíněných funkcích nezkorumpované soudce, státní zástupce a všechny ty dále vyjmenované i nevyjmenované funkcionáře nebo činovníky, politiky samozřejmě nevyjímaje. Jako důkaz nám může posloužit panická hrůza politiků, přenechat alespoň na čas vládu nad řízením státu skutečným odborníkům, těm odborníkům, kteří oproštěni od politických zadání, dokázali by nastartovat ekonomiku takovým způsobem, aby skutečně fungovala. Aby skutečně fungovala zdravým, tržním způsobem. Co vlastně chceme nebo k čemu jsme vedeni? Ne pane Drápale, v tom podstatném co píšete, jsou akorát kompromisy, ale pravda kompromisy nejsou, to je právě ona politika.
    Právě proto nám Bůh předal křesťanství.

    Odpověď
  2. Nic nevím o tom, že by měla církev nějaké mandáty. Ty mají snad politické strany. Soudce nebo státní zástupce se nesmí angažovat, bohužel toto porušují a míchají se do politiky. Myslím, že nesmí být členy politických stran. Po zkušenosti s covidem dostali lékaři nálepku – bílá mafie. Určitě se to netýká všech.
    Tuto vládu považuji za nejhorší, co jsem zažil. Proč bych se měl stydět za své přesvědčení? Není spíše hřích něco si myslet a na veřejnosti říkat něco jiného? Masaryk v tomto případě nazval jednoho člověka darebákem a pak si to vypil. Kdyby dnes byly volby, tak je jasné, že tato vláda by šla od válu. Tak proč tam pořád jsou? Jsou přilepení na svých židlích. Vláda má svoji zemi spravovat ve prospěch svých občanů, ne občanů cizích zemí a novodobé šlechty.
    Americký poslanec Graham prohlásil, že nejlepší investice je investovat do zabíjení Rusů. To budou asi nějaké ty americké hodnoty, naše pravidla. Takové USA nemohu podporovat, ani takovou EU a tím pádem ani současnou vládu.
    Co lidovci zaseli, to se dnes sklízí. Na západě se dnes Židé bojí o svůj život.

    Odpověď
  3. „Byli jsme povoláni k tomu, abychom se za vládu modlili, ne abych ji kritizovali. “

    Pane Drápale, můžeme toto Vaše vyjádření brát jako projevené pokání z Vašich dřívějších postojů k předcházejícím vládám? Nebo se mýlím, když řeknu, že jste byl jedním z hlasitých a mezi křesťany prominentním kritikem vlády?

    Odpověď
  4. Pochopitelně. Na setkání milionu chvilek na Letné se producírovalo zřejmě nemálo křesťanů. Tak nevím, zda se tam modlili za vládu nebo z Babiše vymítali zlé duchy. Každopádně se podnikatelský projekt panu Minářovi zdařil, pak si odešel s nějakým tím milionem odpočinout.

    Odpověď
  5. Slyšela-jsem-modlitbu.
    Bože-dej-at-tuto-vládu-vezme-čert,a-odnese-je-odkud-přišli-a-dej-jim-požehnání-dobře-dělat-co-umějí.

    Odpověď
  6. Souhlasím s panem Kartouzem. Pan Drápal si sám určuje, za kterou vládu se bude modlit a kterou kritizovat. Drží své strany politickou linii, ne Boží. Podobnou větu v době kdy byla jeho strana v opozici nenapsal „Jsem si jist, že Pána Boha jistě zajímá, jak se za vládu „. Účelová teologie?

    Odpověď
  7. To pan Drápal:

    Citace pana Kartouze vyjevila, že máte v textu tiskovou chybu. Toto není výtka, to se stane a není to tragédie. Chci zdůraznit něco jiného. Dostál jste svému slibu a poskytl Váš náhled, proč se angažovat. Váš článek má hlavu a patu, celkově s ním souzním. Děkuji za Vaši energii věnovat se smysluplně tématu. Neočekávám přesvědčení Vašich skalních odpůrců, ale věřím, že některé lidi, co to tady pročítají, to osloví a povzbudí k dobrým věcem. Většina lidí se do diskuse nezapojí, nenechte se odradit.

    Odpověď
  8. Pane Kartouzi, nevím, kterou vládu máte na mysli. Vládu jistě kritizovat lze, a to každou, včetně té dnešní. A za vládu jsem se modlil a modlím, v tom mám čisté svědomí. Denně se modlím za našeho prezidenta, a to už od doby, kdy byl prezidentem Husák. A teď se modlím za Fialu i za Babiše. Včetně jejich manželek a dětí. Samozřejmě, že některá vláda je mi bližší než jiná – to jistě platí o každém z nás.
    Je mi ale líto, že mnozí, včetně křesťanů, považují každou vládu za „tu nejhorší“. Přímluva ale zbavuje člověka nenávisti.

    Odpověď
  9. V článku postrádám jakýkoli odkaz na nějakou postavu z Nového zákona, která by nám byla příkladem politické angažovanosti. Ale to mě jaksi ani nepřekvapuje, absence biblických podkladů řady tvrzení se zde, žel, stává víceméně standardem. Wilberforce ani kdokoli jiný nemůže suplovat Písmo.

    Odpověď
  10. Tento obhajovací komentář pana Drápala je ukázkově alibistický, hraný na obě strany. Je otázkou několika dní, kdy zde opět zveřejní komentáře ryze politického charakteru, které občas pro formu proloží komentářem s Božím vlivem na konání v tomto světě, aby čtenáři zdůvodnil název tohoto deníku. Ve skutečnosti se mu ale v praxi příliš nedaří a ani nesnaží, vytvořit takové komentáře, ve kterých by se opíral o Písmo a zároveň obhajoval politiku. A proč? Protože to jednoduše nelze, buď jedno nebo druhé.
    Dalo by se ještě dále argumentovat. Je mi však celkem jedno, co si kdo o mne myslí a ani já nepovažuji samotné mé příspěvky za něco, co má moc přivést člověka k Bohu. Je snadné kritizovat zvláště pokud si člověk neuvědomuje, že se vše nakonec může oprávněně obrátit němu. Pokud se ale pan Drápal odvolává na své čisté svědomí, já také. Opravdu si nemyslím, že křesťanství a politika patří k sobě.

    Odpověď
  11. Autor napsal:
    >>>Zdá se mi, že křesťanská „nechuť ke světu“ se promítá do postoje veřejnosti, jejíž značná část soudí, že máme tu nejhorší vládu, jaká kdy po listopadu existovala.<<<
    To tvrzení nedává příliš smysl…?

    K vyznění článku:
    1) Vadí autorovi hodnocení "nejhorší vláda po listopad"?
    2) Může mít občan nejaký názor na vládu?
    3) Může mít negativní názor na vládu?
    4) Pokud ano, jsou nějaké důvody pro "nejhorší"?

    Odpověď
  12. Vidím v podloží diskutovaných témat jeden zásadní problém, kterého si autor zatím nepovšiml, a tím je skutečnost, že funkce mocí výkonné, zákonodárné a soudní jsou vždy poplatné určité ideologii – krásně to bylo vidět na kontrastu minulého a přítomného angažmá navrhovaných ústavních soudců. Tentokráte senát byl pojistkou! Kam vede ekonomika střižená podle ideologie ukázalo období reálného socialismu. I současná ekonomická rozhodnutí jsou ovlivněná více ideologicky než pragmaticky ( pragmatismus naopak nelze upřít vládě minulé, v záporném, ale i kladném slova smyslu). Například slepé škrty mohou vést k poklesu poptávky, zavírání firem, takže nakonec příjmy rozpočtu zase klesnou a nůžky deficitu se rozevřou ještě víc, než byly. Naopak rozumná investice sice dočasně zatne sekeru do rozpočtu, ale prostřednictvím investičních multiplikátorů zvedne příjmy natolik, že se deficit zmenší. Tohle třeba ministra financí zatím nenapadlo, protože mu brání ideologie, podle které stát přece neumí dobře investovat. Jiné státy ale umí a rostou.
    Pro křesťana tak ideologie představuje moc, která lehce opanuje a stane se modlou, přinejmenším je druhým pánem, který časem přeroste toho prvního. Neodpustím si slovní hříčku idea-idol (modla). Křesťanství je vztah, ne ideologie, a kdekoliv se s ním tak pracuje, vede to na scestí. Přičemž vztah má svou „ideovou“ část, jde ale o mysl Kristovu.

    Odpověď
  13. Bratr Dan Drápal by měl v prvé řadě ctít Boží slovo Nového zákona a znovu si do hloubky prostudovat Pavlův list 2 Timoteovi, kde nám byla skrze apoštola Pavla zjevena vůle Pána Ježíše Krista do životů pravých Kristovců.
    2 Timoteovi 2:4-5 Nikdo v bojové službě se neplete do civilních záležitostí; jinak by s ním velitel nebyl spokojen. 5 Ani žádný závodník nezíská věnec, nezávodí-li podle pravidel. (NBK)
    Boží slovo nám jasně přikazuje, abychom se nepletli do civilních záležitostí a běželi svůj běh podle pravidel pod vedením našeho Pána Ježíše Krista v Církvi.
    Proto není na Církvi Boží moc, když se budeme odvracet od přikázané Boží vůle.
    Pro nás je nejdůležitější na prvním místě ctít Boží slovo ve vlastních životech v Církvi.
    Mnozí křesťané v posledních časech odpadnou od pravé Víry a budou šířit falešná učení odporující Božímu slovu od takových se máme odvracet.
    2 Timoteovi 3:5 Mající způsob pobožnosti, ale moci její zapírajíce, a od takových se odvracuj.(BKR)
    2 Timoteovi 4: 3-4 3 Přijde totiž doba, kdy lidé nestrpí zdravé učení, ale budou se podle vlastních chutí obklopovat učiteli, kteří jim budou lechtat sluch. 4 Odvrátí uši od pravdy a uchýlí se k bájím. (NBK)

    Příklad odpadlého křesťana je Aleš Juchelka (dnes poslanec), který kdysi pracoval na Božím díle v křesťanských pořadech EXIT 316. Zamiloval si tento svět a jeho systém.

    Pravá Církev Pána Ježíše Krista se vždy bude podřizovat Božímu slovu a podle 1 Timoteovi 2:1-4 se má jen přimlouvat a prosit za vysoce postavené.
    1 Timoteovi 2:1-4 1 Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, 2 za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti. 3 Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, 4 který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy.

    Odpověď
  14. Pro některé křesťany je politika téměř nemravná záležitost. Příčinou může být, že výraz „politika“ je v češtině velmi mnohoznačný. Politikou může být označen určitý záměr (strategie), filozofie/ideologie, hodnotový žebříček… V původním slova smyslu je politika správou obce, to jest záležitostí, které mají lidé společné. Jelikož je člověk kolektivní tvor, politika je nezbytnou součástí jeho života – člověk je do politiky vtažen, ať chce či nechce.

    My žijeme víceméně bezstarostný život. Jsme jako děti, které si myslí, že tato bestarostnost je samozřejmostí, podobně jako člověk bere skutečnost, že je zdravý, za samozřejmost. Jednou si však uvědomí, že to samozřejmost nebyla. Naši bezstarostnost zajišťuje sice ne dokonalý, ale přece jen fungující systém veřejné správy. Jeho hlavním úkolem je zajišťování bezpečnosti. Vnitřní bezpečnost zajišťuje justice, vnější armáda. V historii nebyl systém veřejné správy tak robustní a lidé nežili tak bezstarostně. Ve Starém zákoně si můžeme přečíst, že „lid smlouvy“ musel o svou existenci neustále válčit. Každý muž bral za své, že musí chránit své babičky, matky, dcery a navíc i úkol zvěstovat pravého Boha. Vzdát se této povinnosti bylo zradou.

    Vzdát se této povinnosti je zradou i dnes. Tak, jak pohanské národy usilovaly o zničení Izraele (i jeho Bohem), tak dnes jsou ve světě síly usilující o zničení křesťanských hodnot ve společnosti. Buď hrubou silou jako čínská komunistická strana nebo sofistikovaně hlásáním sobectví, lži a nenávisti.

    Nelze říci, kterou politickou stranu by měl křesťan podporovat. Měl by však využívat své politické možnosti, aby bránil rozvratu společnosti, jaký například nastal po vítězství nacistů ve volbách do Reichstagu v roce 1933 nebo v Československu po vítězství komunistů v roce 1948. Pevně věřím, že každý z nás budeme jednou popohnáni k odpovědnosti za to, že jsme (případně) umožnili zvolení zločinců, kteří pak způsobili obrovské utrpení. Toto utrpení bude naší obžalobou.

    Odpověď
  15. Ekonomika období reálného socialismu fungovala. Byl to dobrý výchozí bod. Privatizace proběhla rychle, ale udělaly se chyby. Neměla se privatizovat voda apod. A tak jsme se dostali do současného období svrabu, který je zapříčiněn ideologií green deal, migrační politikou. Každá strana, která chce být zvolena musí hlásat prosperitu, zvýšení životní úrovně. Dalo by se to čekat i od EU. Pokud ale máte v ruce moc, tak proč by jste zvyšovali životní úroveň lidu? Nemusíte. Stačí lidi přesvědčit, že když budou chudší, že budou spokojenější. Pokud lidi přesvědčíte, tak vás zvolí znovu. Dnešní vláda cosi lidem naslibovala, ale plní jen příkazy globalistů.

    Odpověď
  16. V článku se píše:

    „Někteří křesťané soudí, že křesťan by se v politice angažovat neměl, protože „svět ve zlém leží“ a tak jako tak ho čeká poslední soud a pak konec.“

    V 1. Janově 5:19 není míněno „to zlé“ jako ve rčení „nic ve zlém“, nýbrž „ten zlý“ (1 J 5:18), tj. satan. To znamená, že celý svět leží v satanu, čímž se zřejmě míní to, co opakovaně vyjádřil i Ježíš, že satan je vládcem tohoto světa (J 12:31; 14:30; 16:11). Tento svět je vlastně cosi jako mrtvola („mrtvi přestoupeními a hříchy“ a „poslušni vládce mocnosti vzduchu“ Ef 2:1-2). Úkolem křesťanů však není kosmeticky upravovat mrtvolu, aby vypadala lépe a klamala domnělým životem. Úkolem křesťanů je přinášet dobré poselství o tom, že ty lidské mrtvoly poslušné ďábla mohou být vzkříšeny a přeneseny do Božího království (Kol 1:13). Kosmetické vylepšování satanova království je vlastně medvědí službou těm mrtvým lidem ve světě, protože tito lidé si po nějakém dílčím vylepšení řeknou, že ve světě není až tak špatně, tak proč by se měli nechat přenášet do nějakého vyfantazírovaného Božího království. Kosmetické vylepšování tohoto světa, který pomíjí (1 K 7:31; 1 J 2:17), tudíž je v rozkladu, se velmi podobá kosmetickému vylepšování mrtvoly, které se z důvodu jejího plánovaného vystavení vycpou tváře gázou, slepí se jí rty a nalíčí se obličej, aby vypadala jako zdánlivě živá. (Za minulého režimu jsem navštěvoval na pathologii jednoho známého, který tam pracoval, a mimo jiné některé mrtvoly takto vylepšoval.)

    Odpověď
  17. V článku se píše:

    „Nicméně apoštol Pavel položil jakési základy pro pozdější boj za zrušení otroctví svým „ani muž, ani žena, an
    i otrok, ani svobodný“ (Gal 3,28). Pavel věděl, že otrok je na tom stejně jako jeho pán, že v Kristu tato rozdělení padají.“

    Ano, v Kristu tyto rozdíly padají, nikoli však v tomto světě.

    „Vždyť vy všichni, KTEŘÍ JSTE BYLI V KRISTA POKŘTĚNI, KRISTA JSTE OBLÉKLI. Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Ga 3:27-28)

    Podle Galatským 3:28 ty rozdíly jsou zrušeny pouze v Kristu u těch, kteří Krista oblékli (Ga 3:27). Ve světě však nadále přetrvávají. Dále se přece dodnes ve světě uznává ethnický rozdíl mezi Židy a Řeky či „genderový“ rozdíl mezi ženami a muži. A jsou to právě křesťané, kteří se nejvíc brání proti tomu, aby feminismem byly tyto rozdíly mezi muži a ženami zrušeny. Jak tedy může křesťan na jedné straně trvat na zachování rozdílu mezi mužem a ženou, ale druhé straně se snažit odstranit rozdíl mezi otrokem a svobodným? Nehledě na to, že ačkoli otroctví bylo v západní civilizaci formálně zrušeno, rozdíl mezi otrokem a svobodným přetrvává dodnes, poněvadž kapitalistické vykořisťování je sensu stricto jen měkčí formou otroctví.

    Apoštol Pavel navíc ze své zásady, že není rozdíl (Ga 3:28; Kol 3:11), nikterak nevyvodil, že by se otrok mohl bez vůle svého pána stát svobodným. Naopak uprchlého otroka posílá svému pánu do otroctví zpět (Fm 12-16). Takže autor vyvozuje z verše Galatským 3:28 něco, co sám apoštol Pavel z toho vůbec nevyvodil.

    Odpověď
  18. V článku se píše:

    „Rozhodně bychom neměli mít postoj Jonáše, který si zřídil jakousi pozorovatelnu, z níž by se mohl dívat, jak to zpropadené Ninive zanikne.“

    Pokud jde o tu „Jonášovou pozorovatelnu“, nevyzývá nás snad sám Ježíš k tomu, abychom rozsuzovali znamení časů (Mt 16:3), tedy abychom byli bedlivými pozorovateli? Neříkal snad „když uvidíte ohavnost zpustošení…“ (Mt 24:15)? A co mají Ježíšovi učedníci dělat, když ji uvidí? Zapojit se jako zéloté do boje o záchranu stávajících světských pořádků nebo za jejich vylepšení? Nikoli. Mají utéct (Mt 24:16-20).

    Odpověď
  19. Ke čtyřem otázkám pana Bonga:
    1) ano
    2) ano
    3) ano
    4) moje námitka zní, že předchozí vlády byly také označovány za nejhorší.

    Odpověď
  20. Autor mi mluví z duše – křesťan by se v politice angažovat měl. Pravým smyslem politiky je spravedlnost. Politik je něco jako rozhodčí ve sportu – dbá na dodržování pravidel hry. Bible na mnoha místech vybízí člověka, aby usiloval o spravedlnost (pro slabé – sirotky a vdovy). Ježíš mluví o spravedlnosti v kázání na hoře dokonce 2x.

    Odpověď
  21. Jakub Zaorálek

    Díky za článek, Dane. Dovoluji si souhlasit.
    Myslím si, že to, jak obecně politiku dnes chápeme, široká veřejnost, je samozřejmě dané velkou mírou nepoctivosti, která v ní za posledních dejme tomu 70 let byla. Po revoluci jsme čekali změnu, ale veskrze nepřišla. Asi i proto se velká část komentujících zde otřásá hnusem nad angažováním se v politice a hledá si verše, proč nemůžeme. Ale zde na zemi, kde žijeme, se nelze politice vyhnout – ovlivňuje denně naše životy.
    David Novák v jednom kázání trefně poukázal na to, že když Pavel vyjmenovává vlastnosti, které má mít „správce“, označuje je souhrně jako bezúhonnost – jsou to samé charakterové vlastnosti, nikoliv odborné, až na jednu. Má být schopen učit. Tedy, tzv. vláda odborníků bude mít stejný hlavní problém, jako každá jiná vláda – míru poctivosti.
    Pokud bychom uvažovali – ideálně, že každý křesťan je poctivý, měla by se míra poctivosti v politice zvyšovat spolu s angažovaností křesťanů. Pravděpodobně dokonce exponenciálně.
    Pak by se mohlo i obecné vnímání politiky začít měnit.

    Odpověď
  22. Adolf Eichmann byl technologem holokaustu. Na příkaz Heydricha perfektně zorganizoval vyvražďování Židů v koncentračních táborech. Po válce utekl do Argentiny, kde ho vypátrala izraelská tajná služba a unesla do Izraele, kde byl odsouzen k trestu smrti. V cele ho navštěvovala filisofka Hannah Arendtová a na základě rozhovoru s ním napsala knihu Eichmann v Jeruzalémě: zpráva o banalitě zla. Kniha způsobila poprask. Eichmann v ní není vylíčen jako vraždící monstrum (kterým byl), ale jako vzorný úředník jednající podle (norimberských) zákonů a plnících příkazy nadřízených. Eichmannovi rodiče byli hluboce věřící protestanté. O politice se u nich doma nikdy nemluvilo.

    Podle mého je Eichmannův příběh typickým příkladem jednostranného výkladu Bible, kde se píše: „Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha. Kdo odmítá vládu, bouří se tedy proti Božímu zřízení; a vzbouřence čeká jistý trest.“ Když si tato slova přečte primitiv, vysvětlí si je tak, že Bible z něho snímá odpovědnost, za (zlo)činy, které mu nařídila vrchnost. Tou vrchností byla relativně nedávno komunistická strana. Když po převratu v 1989 vyšly najevo její zločiny, stáli její členové a sympatizanti před otázkou, jak upokojit vlastní svědomí. Někteří z nich ho našli v Bibli. Na základě ní usoudili, že vládu KSČ v naší zemi ustanovil Bůh a proto oni byli povinni tuto vládu poslouchat. Jsem toho názoru, že všechny zdejší komentáře, které autora odsuzují, že se jako křesťan „míchá“ do politiky, vycházejí z tohoto narativu.

    Odpověď
  23. Ano, vláda odborníků jistě nebude bez chyb, protože představovat si v „lidství“ něco bezchybného, je zcela nereálné a proto nelze takto argumentovat proti. Stejně tak ale nelze opačným způsobem zahrávat „do autu“ chyby a fígle politiků právě pro tu skutečnost, že nikdo není bez chyb. Takto je všechno omluvitelné a zdůvodnitelné – což se zcela evidentně a nepokrytě děje.
    Kdo má potřebu uplatnit svou kreativitu ve vymýšlení nových názvů, frází, pohledů, nových přístupů atd., je v politice vítán.
    A my křesťané, překonejme averzi k politice, udělejme všeobecný nábor do politiky a uvidíme, jak se začne všechno exponenciálně měnit k dobrému. Bůh bude mít z nás radost.

    Odpověď
  24. Pane Zaorálku,

    jsem rád, že alespoň vy podporujete myšlenku, že křesťan by se měl společensky angažovat. Jen nechápu váš názor: „Po revoluci jsme čekali změnu, ale veskrze nepřišla. Asi i proto se velká část komentujících zde otřásá hnusem…“. Je pravdou, že zastánci totalitních pořádků mají ve společnosti stále ještě značný vliv, ale na druhé straně převrat v roce 1989 znamenal i velikou hodnotovou změnu. Příkladem může být působení Václava Havla. Já oceňuji, že jako proslulý státník obracel pozornost k utiskovaným lidem všude na světě. Na rozdíl od komunismu nemáme monstrprocesy, cenzuru a politické vězně. Vy to nevidíte?

    Odpověď
  25. 4) moje námitka zní, že předchozí vlády byly také označovány za nejhorší.

    Taková námitka znamená, že nelze žádnou vládu označit za nejhorší. To asi nedává smysl? Tedy to dává nesmysl. Asi 1 vláda bude z více vlád ta „nejhorší“, a pokud někdo označí takto nějako jinou (jinou co není „nejhorší“), tak tu nejhorší nelze takto označit…?
    Nejhorší záleží na kritériích. Pro někoho je nejhorší vláda, která zavírá elektrárny, pro někoho je nejlepší, protože zavírá elektrárny. Pro nějakého šetřílka je nejhorší ta poslední kvůli inflaci (tedy likvidaci úspor), pro někoho uvědomělejšího právě naopak, protože tím se dosahuje rovnosti (všichni mají stejně, tj. nic, samozřejmě kromě té avantgardy, lidí zvláštního ražení napojených na státní zdroje , ty potřebují ty „zdroje“ pro budování budoucnosti ostatním). Pro někoho je nejhorší vláda, která chce dovážet syrské uprchlíky z Afriky, Afganistánu, Pakistánu a připravovat občanskou válku, pro někoho je právě proto ta nejlepší……

    Odpověď
  26. Ad pavel v

    Napsal jste:

    „Jelikož je člověk kolektivní tvor, politika je nezbytnou součástí jeho života – člověk je do politiky vtažen, ať chce či nechce.“

    Ano, člověk je do jisté míry do politiky vtažen. Už jen tím, že se narodí do nějaké jurisdikce, která mu vymezuje nějaké zákonné mantinely jeho života. To však neznamená, že křesťan má na politice aktivně participovat. Jeho politická činnost se vyčerpává tím, že se podřizuje vládní moci (Ř 13:1-2), pokud přitom ovšem v důsledku té podřízenosti nehřeší (Sk 5:29), a že se za v moci postavené aktivně přimlouvá na modlitbách (1 Tm 2:1-2). Křesťan jakožto cizinec na tomto světě (Žd 11:13-14; 1 Pt 2:11) užívá tohoto světa jen jaksi mimochodem, svět není centrem jeho pozornosti, tím je Boží království. Jestliže to platí pro rodinu, základní buňku společnosti, tím spíše to platí pro stát a politiku:

    „Ale toto vám, bratři, říkám, [že] čas je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, JAKO BY JE NEMĚLI…“ (1 K 7:29)

    „..a ti, kdo užívají tohoto světa, JAKO BY HO NEUŽÍVALI; neboť způsob tohoto světa pomíjí.“ (1 K 7:31)
    Obraz politicky angažovaného křesťana je tak Novému zákonu naprosto cizí.

    Napsal jste:

    „Ve Starém zákoně si můžeme přečíst, že „lid smlouvy“ musel o svou existenci neustále válčit. Každý muž bral za své, že musí chránit své babičky, matky, dcery a navíc i úkol zvěstovat pravého Boha. Vzdát se této povinnosti bylo zradou. Vzdát se této povinnosti je zradou i dnes. Tak, jak pohanské národy usilovaly o zničení Izraele (i jeho Bohem), tak dnes jsou ve světě síly usilující o zničení křesťanských hodnot ve společnosti.“

    Ne, dnes to pro mírotvorného následovníka Ježíšova (Mt 5:9) žádnou zradou není (Mt 26:52). Ve Starém zákoně platily jiné principy („…bylo řečeno starým, ale já pravím vám…“ Mt 5:21.27.33). Křesťanství již není vázáno na nějaký státní útvar, který by bylo třeba bránit s mečem v ruce, jako ve Starém zákoně svůj stát a svou víru, která byla na jejich stát vázána, museli bránit Izraelci. Naopak zradou Ježíšova učení by bylo, pokud by se nějaký křesťan chopil meče, byť v rámci sebeobrany, a jal se zabíjet nepřátele křesťanství, kteří se snaží o jeho vymýcení:

    „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního‘ a nenávidět svého nepřítele. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují…“ (Mt 5:43-44)

    Boží království se totiž nebrání světskými zbraněmi:

    „Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“ (J 18:36)

    Ten, kdo chce fyzicky likvidovat nepřátele Ježíšova učení, je jakého asi ducha?

    „Poslal před sebou posly; ti vyšli a vstoupili do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. Ale tam jej nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom přikázali ohni sestoupit s nebe a zahubit je [jako to učinil i Eliáš]?“ Obrátil se a pokáral je. [Řekl: „Nevíte, jakého jste ducha.“]“ (L 9:53-55)

    Císař Nero se snažil drastickým způsobem vyhubit křesťany a zrovna v době jeho vlády píše apoštol Pavel do Říma, že každá duše se má podřizovat vládním mocím, neboť není vládní moc, leč od Boha (Ř 13:1). To nějak s Vašimi představami nekoresponduje, není-liž pravda?

    Napsal jste:

    „Nelze říci, kterou politickou stranu by měl křesťan podporovat. Měl by však využívat své politické možnosti, aby bránil rozvratu společnosti, jaký například nastal po vítězství nacistů ve volbách do Reichstagu v roce 1933…“

    Kde v Novém zákoně čtete, že by křesťané měli nějakou politickou aktivitou bránit rozvratu společnosti? S rozvraty společností přece Ježíš i apoštol Pavel přirozeně počítají jako s něčím, co nutně musí nastat:

    „Budete slýchat o válkách a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se. TO [VŠECHNO] SE MUSÍ STÁT, ale to ještě není konec. Povstane národ proti národu a království proti království, budou hladomory a zemětřesení na různých místech.“ (Mt 24:6-7)

    „…a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali; neboť způsob (τὸ σχῆμα) tohoto světa pomíjí.“ (1 K 7:31)

    Schéma tohoto světa zkrátka pomíjí a nedá se udržet. Úkolem křesťanů je proto hlásat světu záchranu v Božím království (Mt 24:14; 28:19n), ne bránit rozvratu společností, válkám atd., které musí tak jako tak nastat

    Odpověď
  27. Ad pavel v

    Napsal jste:

    „Autor mi mluví z duše – křesťan by se v politice angažovat měl. Pravým smyslem politiky je spravedlnost.“

    Opět si pletete spravedlnost tohoto světa se spravedlností Božího království (Mt 6:33). Tak jako není pokoj, který dává tento svět, pokojem Ježíšovým:

    „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako svět dává, já vám dávám.“ (J 14:27),

    tak není ani spravedlnost tohoto světa totožná se spravedlností Božího království.

    Ježíš přece explicitně odmítnul zjednávat spravedlnost v tomto světě:

    „Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli, řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“ On mu řekl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ (L 12:13-14)

    Odmítl takto být soudcem ve světských sporech. Podobně implicitně odmítl být politikem (vládcem), který by mohl spravedlnost v tomto světě prosazovat:

    „Když ti lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „To je skutečně ten Prorok, který má přijít na svět.“
    Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se ho, aby ho učinili králem, odešel opět na horu, zcela sám.“ (J 6:14-15)

    Místo úsilí o spravedlnost v tomto světě, místo pohanské politické činnosti („Nebo toho všeho pohané hledají.“ Mt 6:32) vybízí své učedníky, aby hledali předně Boží království a jeho spravedlnost:

    „Hledejte však nejprve Boží království A JEHO SPRAVEDLNOST, a to všechno vám bude přidáno.“ (Mt 6:33)

    To je ta spravedlnost, o níž píše i apoštol Pavel:

    „Vždyť království Boží není pokrm a nápoj, nýbrž SPRAVEDLNOST, pokoj a radost v Duchu Svatém.“ (Ř 14:17)

    Pokud by se měl křesťan veřejně (politicky) angažovat v tomto světě, proč potom ap. Pavel píše následující slova?

    „Žádný voják ve službě se nezaplétá do záležitostí každodenního života, aby se zalíbil tomu, kdo ho na vojnu najal.“ (2 Tm 2:4)

    A co jiného je politika, než starost o záležitosti běžného života (Mt 6:25.28.31-32) – jídlo, pití, bydlení atd. To jsou pro svět klíčové hodnoty, neboť svět nemá naději a proto se upíná k tomu, aby co nejsnáze mohl zaplašovat svou beznaděj přízemním hedonismem:

    „…a hle, veselí a radost, porážení dobytka a zabíjení ovcí, jedení masa a pití vína. „Jezme a pijme, stejně zítra zemřeme!“ (Iz 22:13)

    Toto je hlavní motivace politiky. A na tomto by měl křesťan participovat?

    Pokud by se měl křesťan veřejně angažovat v tomto světě, proč potom Jakub píše následující slova?

    „Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.“ (Jk 1:27)

    Jak se může někdo v politice zachovat neposkvrněným od světa? Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Politik musí být ochoten ke kompromisům. Aby si udržel vesměs pokrytecké spojenectví se svými koaličními partnery, s nimiž jinak nesouhlasí, musí být flexibilní, dvojí tváře atd. Nikdo v politice se nemůže zachovat neposkvrněný světem.

    Správně vidí distinkci mezi pozemskou spravedlností a spravedlností Božího království Trevin Wax v článku publikovaném na tomto webu 3. 11. 2023:

    „A právě to vidíme v církvích na Západě. Když se nám vytrácí kosmický úhel pohledu a když zdůrazňujeme pouze ta životní hlediska, jimiž nás zavaluje „tento svět“, a realitu budoucího soudu zametáme pod stůl, ztrácíme naději na věčnou spravedlnost, takže vše, co nám zbývá, je spravedlnost pozemská. A pokud tady na zemi nedosáhneme úplné spravedlnosti, nedočkáme se jí nikdy, což z veškerého úsilí o spravedlnost na tomto světě činí zápas na život a na smrt. Pokoušíme-li se nalézt něco, na čem by nám mělo hlouběji záležet, odvádějí tisíce menších bitev naši pozornost od hlavní války, která zuří dál a dál. Jakmile přestaneme mít na zřeteli toto velké drama, začneme vyzvedat dramata malého významu.“

    https://www.krestandnes.cz/co-se-to-jenom-stalo-se-satanem/

    Napsal jste:

    „Politik je něco jako rozhodčí ve sportu – dbá na dodržování pravidel hry.“

    Já vidím úplně jinou tvář politiků. Politik především prosazuje partikulární zájmy své strany a pravidla hry se ve snaží změnit ve prospěch této strany. Ale i kdyby byl vskutku nestranným rozhodčím, jak uvádíte, pak přesto nemá křesťan v politice co pohledávat, neboť Ježíš právě být rozhodčím ve světských sporech výslovně odmítá:

    „Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli, řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“ On mu řekl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ (L 12:13-14)

    Napsal jste:

    „Bible na mnoha místech vybízí člověka, aby usiloval o spravedlnost (pro slabé – sirotky a vdovy).“

    Mnou výše citovaná Jakubova slova (Jk 1:27) ukazují, že lze pečovat o sirotky a vdovy, aniž by se člověk veřejně angažoval v politice, aniž by se poskvrňoval tímto světem. Naopak zaplétání se do záležitostí tohoto světa je zjevně v rozporu s tou čistou a neposkvrněnou zbožností, o níž Jakub píše.

    Odpověď
  28. Ad pavel v

    Napsal jste:

    „Podle mého je Eichmannův příběh typickým příkladem jednostranného výkladu Bible, kde se píše: „Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha…“

    Kauza Eichmann – to je Vaše mnohokrát obehraná písnička, na kterou jsem vám už nejednou odpovídal. Takže znovu:

    Jestliže se Eichmann snažil obhajovat svou loajalitu k Hitlerovi odkazem na verš Ř 13:5, bylo to formálně správně, avšak v jeho případě šlo evidentně jen o výmluvu. Eichmann byl úředníkem v rámci nacistické vražedné mašinérie. Již dlouho před válkou vstoupil do SS, které měly v té době jen něco kolem 2 000 členů, pak byl zase ještě před válkou přijat do SD. To přece nebyly žádné „Rychlé šípy“. Eichmann dobře věděl, čemu slouží. Text Ř 13:1-2 tak nemohl ospravedlnit jeho aktivní zapojení do nacistického vyhlazovacího programu. Pokud křesťana vrchnost nutí k hříchu, pak má před ustanovením v Ř 13:1-2 přednost ustanovení uvedené ve Sk 5:29:

    „Je třeba poslouchat více Boha než lidi.“

    Kdyby byl Eichmann křesťanem, pak by dal přednost tomuto Petrovu výroku. Kdyby byl Eichmann křesťanem, nikdy by též nevstoupil do SS a do SD a nepodílel by se na vyvražďování Židů. Vzhledem k tomu, že křesťanem nebyl, nemohl se pochopitelně oprávněně dovolávat ani Ř 13:1-2. Mohl to však v rámci obhajoby přirozeně zkoušet, aby se vyhnul oprátce.

    Napsal jste:

    „Když si tato slova přečte primitiv, vysvětlí si je tak, že Bible z něho snímá odpovědnost, za (zlo)činy, které mu nařídila vrchnost.“

    Máte pravdu, jen primitiv si neumí dát dohromady příslušné verše a korigovat jeden verš veršem jiným. Poslušnost vládě je přece dle NZ limitována (Sk 5:29). Pokud vláda nutí k hříchu, tak ji samozřejmě křesťan nesmí poslouchat. Ale nemůže proti ní bojovat. Může být jen pasivně rezistentní. Jestliže vláda nutí k hříchu, tak to ještě neznamená, že není ustanovena od Boha. V Apokalypse ve 13. kapitole čteme, že šelmě bylo dáno, aby nutila všechny obyvatele přijmout cejch na pravou ruku nebo na čelo. Čili bylo jí to dáno shůry (srov. J 3:27; J 19:11). A přitom ten, kdo se jí v tomhle podvolí na základě jejího nátlaku, bude hřešit, za což ponese trest ve formě věčného trápení.

    „A BYLO JÍ DÁNO, aby vložila ducha do obrazu té šelmy, takže obraz šelmy promluvil a způsobil, aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy. A působí, aby všem, malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům, byl dán cejch na pravou ruku nebo na čelo a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo jejího jména.“ (Zj 13:15-17)

    „A jiný, třetí anděl je následoval a volal mocným hlasem: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijímá cejch na čelo či na ruku, bude také pít z vína Božího rozhorlení, které je nalito neředěné v číši jeho hněvu; A BUDE MUČEN V OHNI A SÍŘE před svatými anděly a před Beránkem. Dým jejich muk vystupuje na věky věků a dnem i nocí nemají odpočinutí ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a ti, kdo přijímají cejch jejího jména.“ (Zj 14:9-11)

    Napsal jste:

    „Když po převratu v 1989 vyšly najevo její zločiny, stáli její členové a sympatizanti před otázkou, jak upokojit vlastní svědomí. Někteří z nich ho našli v Bibli.“

    Tím chcete podsouvat, že ti, kteří berou vážně slova ap. Pavla v Ř 13:1-2, a nesnaží se je zneplatnit nejrůznějšími farizejskými kličkami, jsou bývalí členové a sympatizanti KSČ? To je vskutku úsměvné, nebo spíše tragické, jaké krkolomné hypotézy si dokážete vymyslet, jen abyste zpochybnil a dehonestoval ty, kdo na rozdíl od Vás berou slova Písma vážně.

    Napsal jste:

    „Na základě ní usoudili, že vládu KSČ v naší zemi ustanovil Bůh a proto oni byli povinni tuto vládu poslouchat.“

    A Vy si myslíte, že vládu KSČ v naší zemi Bůh neustanovil? Že KSČ byla tak mazaná, že převezla i samotného Boha, který proti ní nic nezmohl, takže se dostala k moci proti jeho vůli?

    Podle Vás tudíž neplatí slova ap. Pavla v Ř 13:1?

    Neplatí slova Jana Křtitele?

    „Člověk si nemůže vzít nic, není-li mu to DÁNO Z NEBE.“ (J 3:27)

    A neplatí dokonce ani slova samotného Ježíše?

    „Ježíš mu odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou pravomoc, kdyby ti to nebylo DÁNO SHŮRY. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší hřích.“ (J 19:11)

    Jestliže si z Nového zákona chcete dělat trhací kalendář, proč se zde tedy vydáváte za křesťana?

    Odpověď
  29. Církev v minulosti propadla bludu, když se pokoušela šířit Slovo Boží „ohněm a mečem“. To byl tragický lapsus, který šel proti samotným základům křesťanství. Bůh dal člověku svobodu a to dokonce se proti Bohu vzepřít. Což znamená, že víra nesmí být vnucována nátlakem – manipulací. Takovou manipulací bylo spojení trůnu a oltáře. Za habsburské nadvlády byla církev jakoby jedním z úřadů mocnářství. Svobodné státy provedly odluku církve od státu, v Rusku spojení trůnu a oltáře trvá. Tyto negativní zkušenosti mohou stát za averzí některých křesťanů k politice. A je třeba říci, že křesťané by nikdy neměli využívat politické, donucovací prostředky k prosazování křesťanských zásad, ledaže by se na nich shodla celá společnost. Křesťané by neměli prosazovat zákony proti homosexuálům, protože „je to v Bibli“. Nic však nebrání používat křesťanské zásady v politickém rozhodování, ale křesťan musí takové zásady. vydávat za své, nikoliv církevní či biblické. Nikdo totiž nemáme patent na správný výklad Písma. Ti, kdo si v historii mysleli, že ho mají, způsobili církvi škody.

    Je naším úkolem zmírňovat lidské utrpení. Jestliže nám to umožňuje politika, jsme povinni tuto šanci (hřivnu) využít.

    Odpověď
  30. Jakub Zaorálek

    Pane Pavle V., samozřejmě to vidím. 😃
    Je to asi blbě napsáno. Měl jsem na mysli nepoctivost. Během komunismu byla lež na denním pořádku, i korupce, po revoluci se nepoctivost zaměřila asi hlavně na tu korupci. Chtěl jsem říct, že se očekávání poctivé a pravdivé politiky zcela nenaplnila, někdy to bylo horší někdy trochu lepší, ale myslím, že se to teď zkepsuje. V současné vládě je, myslím, nejvíc lidí, kteří se nějakým způsobem hlásí ke křesťanství a to je, dle mého soudu, dobře.
    Pro mne je, přiznám se, velké zklamání, že lidé při rozhodování, koho volit, na poctivost nedávají téměř žádný důraz. A to často ani křesťané. Přitom je to, jak píše Pavel, zásadní charakteristika.

    Odpověď
  31. Jakub Zaorálek

    Mimochodem skvěle vysvětluje vztah křesťanů k politice Petr Vaďura v úvaze z pondělí 2.10. na Rádiu 7: Biblická úvaha: vztah křesťanů k vládě. Velice logicky dává do souvislostí i ten verš z Římanům, zde některými tak oblíbený.

    Odpověď
  32. to Jakub Zaorálek

    Úvahu na Rádiu 7 jsem si přečetl a neměla chybu. Bylo to zamyšlení nad Pavlovým dopisem Římanům, kde se praví, že „…není moci, leč od Boha“. Obsahuje celý citát na toto téma na včetně věty: „Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů“. Ne každý překlad tuto větu obsahuje, a tak vzniká otázka, zda je ta věta i v originále. Tam, kde tato věta chybí je však popis, jak se vládcové „v Boží službě“ chovají – trestají zlo. Je tedy jasné, že vládcové, kteří konají opak – působí zlo – v Boží službě nejsou.

    Úvaha, jako příklad podřízení se vládní moci, analyzuje chování křesťanů v hitlerovském Německu a konstatuje, že Hitler ve veřejném projevu křesťanství podpořil a tak většina křesťanů ho na oplátku také podporovala – katolíci i protestanté. Jen málo z nich se proti němu postavilo, když zjistili, že Hitler koná v rozporu s evangeliem (eugenika). Připomíná mi to, jak někteří pseudokonzervativci dnes podporují Trumpa a Putina, jelikož ti oba se také hlásí ke křesťanství.

    Odpověď
  33. to Jakub Zaorálek

    Píšete, že je pro vás veliké zklamání, že při volbách není hlavním kriteriem poctivost politika. Vnímám to stejně jako vy. Například nechápu, jak může mít tak obrovskou podporu superlhář Trump v zemi, kde se 80% obyvatel hlásí ke křesťanství. Moje soukromá teorie tohoto jevu je, že lidé stále více chápou politiku jako sport. Sportovní fanoušek zažívá euforii, když jeho klub vítězí. A nevadí mu, když je vítězství získáno pomocí faulu – vždyť druhá strana přece také fauluje. Shrnuto: „faul je standardní součást hry“. Prakticky lze pozorovat, jak zdánlivě úctyhodní křesťané obhajují nestoudné chování svého vrcholového politika s tím, že „takto to v politice prostě chodí“. V naší zemi má například nejvyšší volební preference politik, který byl již cca 4x odsouzen k omluvě za lež či pomluvu. Jeho projevy jsou proudem urážek a nenávisti.

    Jindy může omluva pro nestoudného politika znít takto: „Všichni politici jsou stejní“. Karel Krejčí by to biblicky podepřel citátem: „Svět ve zlém leží“. Já těmto lidem říkám: Byl snad Masaryk stejný gauner jako Hitler?

    Odpověď
  34. Ad pavel v

    Napsal jste:

    „Úvahu na Rádiu 7 jsem si přečetl a neměla chybu. Bylo to zamyšlení nad Pavlovým dopisem Římanům, kde se praví, že „…není moci, leč od Boha“. Obsahuje celý citát na toto téma na včetně věty: „Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů“. Ne každý překlad tuto větu obsahuje, a tak vzniká otázka, zda je ta věta i v originále. Tam, kde tato věta chybí je však popis, jak se vládcové „v Boží službě“ chovají – trestají zlo. Je tedy jasné, že vládcové, kteří konají opak – působí zlo – v Boží službě nejsou.“

    Mýlíte se. Ekumenický překlad Ř 13:6 je zavádějící, poněvadž vyvolává dojem, že vládcové jsou Božími služebníky (λειτουργοὶ θεοῦ, Vg.: ministri Dei) jen tehdy, „když se drží svých úkolů“. Citovaný verš se však týká daní. Jeho téměř doslovný překlad by zněl asi takto:

    “Neboť proto i daně platíte, neboť služebníci Boha jsou k tomu samému vytrvale se zaměstnávající.” (Ř 13:6).

    Tím chce Pavel zjevně říci, že jsou služebníky Božími i v tom, že usilovně vybírají naše daně. To potvrzuje i následující verš, který se opět zmiňuje o dani a clu. Do tohoto textu tedy nelze vkládat to, co tam není. Není tam totiž nic o podmínce, že máme poslouchat jen vrchnost, která realizuje spravedlnost. To by nebylo možné poslouchat prakticky žádnou vrchnost v dějinách, neboť žádná vláda nikdy není prosta různých nespravedlností.

    Odpověď
  35. Tento svět není postaven tak, že jej spasí či nespasí vládcové i když jsou nepochybně od Boha. Nespasí ho ani ti hodní ani ti zlí, protože kdyby to tak bylo, role Krista by pozbývala smyslu. Nikde v Bibli se také nedočteme, že v principu, příkladnou spoluprací křesťanů a jejich aktivním zapojením se do veřejného života, včetně politiky, bude ve výsledku natolik zásadní, že se dokonce ani nemusí naplnit to, co je předpovězeno v knize Zjevení. Naopak, je mnoho křesťanů, kteří před velkým soužením spoléhají striktně na vytržení, aniž by kalkulovali, zda ona doporučená aktivita křesťanů vlastně má nějakou moc, něco na této skutečnosti v pozitivním smyslu něco změnit. Skutečným paradoxem ovšem je, že právě ti, co se dovolávají aktivního zapojení se křesťanů do veřejného života s tím předpokladem, že se pozitivně změní kultura vystupování, ochota ke vzájemnému respektu, kompromisům atd., že to jsou pouze povrchní úpravy, kterým se ti skuteční hráči akorát tak někde ve skrytu usmívají. Stejně jako ten, který je nad nimi zcela na vrcholu pomyslné pyramidy, ten, který v reálu tahá za „nitky“ oněch vládců. Faktem je, že pokud uvedu jako praktický příklad pana Drápala, jenž zde nebo kdekoli jinde zveřejní komentář posuzující dění ve světě optikou nevěřícího, přesto, že se považuje za věřícího, pak kompromituje nejen sám sebe, ale i Boha. Je na každém jednotlivci, jak se s touto skutečností dokáže vyrovnat nebo zda si ji vůbec připouští. Zda podlehne tomu, co je „chtěné a ceněné“ v tomto světě a ve skutečnosti oslavuje sám sebe nebo uvěří tomu, co jako jediné má moc přinést skutečnou spásu, aby spravedlivě a oprávněně mohl vstoupit do Božího království.

    Odpověď
  36. To je dobrý postřeh pane Krejčí, že pan Drápal posuzuje události okolo sebe optikou nevěřícího. Přitom se podepisuje jako teolog. Přijde mi to trefné.

    Odpověď
  37. Nemyslím si, že pan Drápal posuzuje uudálosti okolo sebe optikou nevěřícího. Toto tvrzení nebylo vůbec ničím doloženo. Proto je považuji za nestoudnou urážku.

    Odpověď
  38. 4) moje námitka zní, že předchozí vlády byly také označovány za nejhorší.

    Kdepak nejhorší …. kdepak….? ale pár NEJ by se našlo. Pro někoho je:
    NEJnižší hospodářský růst (vlatně NEJvyšší pokles) za poslendíh 30 let
    NEJvyšší inflace
    NEJvyšší státní dluh
    NEJvyšší počet státních zaměstnanců
    NEJvětší omezování svobody projeku

    atd…. ono toho NEJ je víc…

    ale pro někoho je boj s „klimatickou změnou“ to NEJlepší

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář