David Kostán: Dnes můžeme rozumět žalmistovi, který se bojí, nevidí Boží moc a ptá se, kde je

David Kostlán je misijní pracovní v TC Kompas a ředitel organizace Fusion Slovensko.

Koronavirus zásadně ovlivnil život v církvi. Co vás tato doba naučila o sobě či o Bohu?

Domnívám se, že koronavirus společně s klimatickou krizí nás, kteří žijeme v bohatší části světa, učí mít realističtější pohled na svět. Západní svět od skončení druhé světové války a náš středoevropský prostor od sametové revoluce zažíval dlouhou etapu ekonomického růstu, zlepšování životních podmínek a celkové stability. Žili jsme v přesvědčení, že nám nic nehrozí, plánovali jsme budoucnost s nadějí, že další generace se budou mít ještě lépe. V kontextu dnešních globálních problémů se ukazuje, že svět už není tak bezpečné místo pro život, jak jsme si mysleli. Především negativní důsledky klimatické změny již cítíme i my, kteří žijeme v mírném pásmu. Letní tornádo na jižní Moravě je zdá se jen předzvěst toho, co nás čeká v budoucnosti. Předpovědi ekologů a enviromentalistů již nejsou katastrofické scénáře, ale poměrně realistické předpovědi. A do toho přišla korona, která si už ve světě vyžádala miliony životů.

Současná situace nás vede k pokoře. Více si uvědomujeme, že nemáme jako lidé všechno ve své moci. Přišla jedna pandemie, která ohrožuje zdraví, životy, ale také ekonomiku na celém světě. Zároveň jsme díky klimatické krizi svědky toho, jak negativní důsledky má náš konzumní způsob života, který není dlouhodobě udržitelný pro tuto planetu. Vnímám určitý trend, že dnešní církev se příliš zaměřuje na oblast sexuální etiky a málo se věnuje jiným současným problémům souvisejícím s konzumním způsobem života, jako je přílišná konzumace médií, nakupování nepotřebných věcí, egoistické jednání, znečišťování životního prostředí a pod.

SOUVISEJÍCÍDaniel Skokan z ICF Praha: Chtěli jsme církev s klasickým poselstvím v moderním stylu

Jak se podle vás církev vypořádala s následky pandemie? Vnímal jste spíše pozitivní nebo negativní trendy?

V křesťanském světě vidíme různé přístupy k interpretaci současných problémů. Myslím si, že je důležité odolat pokušení vnímat koronavirus jako Boží trest. Vždy když se objeví nová hrozba, vynoří se spekulace o konci světa, o Božím trestu apod. Přitom s tím, jak již dnes díky vědě rozumíme, jak fungují mikroorganismy, tak víme, že šíření virů a jejich mutace jsou běžnou součástí našeho života na Zemi. Některé křesťanské proudy ovšem zpochybňují vědecká poznání, protože mají pocit, že to ohrožuje jejich víru a přesvědčení. To si myslím, že je špatně. Strach z vnějšího nepřítele (ať už to je věda, imigranti, nebo cokoliv jiného), je vždy špatnou motivací k posílení vlastní víry.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Naopak jsem přesvědčen, že určitá pochybnost a nejistota, která pramení z nových hrozeb, je přirozenou součástí víry a vidíme to i v žalmech, které mohou k nám právě v současné situaci nově promlouvat. Dnes můžeme lépe rozumět žalmistovi, který se bojí, nevidí Boží moc a ptá se Boha, kde je. Myslím si, že naším úkolem křesťanů v dnešní době je dávat méně odpovědí a namísto toho si přiznat, že naše víra je často slabá a s tímto postojem přicházet jednak v modlitbě před Hospodina, ale také v otevřeném rozhovoru k druhým lidem.

Pracujete v křesťanské organizaci TC KOMPAS, kde vedete projekt Fusion. Můžete přiblížit cíle a vizi tohoto projektu?

Před šesti lety jsem pocítil potřebu začít se věnovat mladým lidem v našem církevním sboru. Setkal jsem se s misijními pracovníky křesťanské organizace TC KOMPAS, která je podobně jako Křesťanská akademie mladých v ČR součástí misijní organizace Josiah Venture, která působí v zemích střední a východní Evropy a zaměřuje se na výchovu mladých vedoucích v církvi. Jako amatérský hudebník jsem se zamiloval do projektu Fusion, který využívá hudby k pozvání mladých lidí do církve. Fusion jsou moderní pěvecké sbory, kde se mladí lidé učí seberealizaci, novým znalostem a schopnostem jako jsou zpěv, hra na nástroj, dirigování, divadlo, tanec a další.

Kde leží ty základní výzvy pro církev ve vztahu k dospívající generaci?

Hlavní problém vidím hlavně v tom, jakým způsobem komunikujeme to, kdo je v církvi vítán a kdo není. Někdy je to vědomě tím, jaké vyhraněné názory někteří jedinci v církvi mají, ale myslím, že většinou je to nevědomě tím, jakou křesťanskou subkulturu si církve vybudovaly a kterou udržují. Této subkultuře mladí lidé, kteří v církvi nevyrostli, vůbec nerozumí, nebo ji považují za nepřátelskou. Mají pocit, že tam nepatří. Žel někdy mám z církve pocit, že je to klub pro vyvolené. Pokud máš v životě problémy, například ses rozvedl, anebo prostě jenom máš trošku jiné hodnoty v životě, máš smůlu. Budeš v církvi v lepším případě na druhé koleji, v horším případě budeš odmítnut. Tato subkultura žel vytváří falešný pocit dokonalosti, kde problémy neexistují, protože se o nich nehovoří. Opak je pravdou. Církev má být otevřeným společenstvím „hříšníků“, kde hovoříme o svých slabostech a o tom, že Bůh nás přijímá takové, jací skutečně jsme.

SOUVISEJÍCÍPavel Černý: Lidé na Stottovi milovali jeho znalost Bible, a proto mu i naslouchali

Ve slovenských médiích se po nominaci Marka Krajčího na ministerstvo zdravotnictví začala řešit jeho víra. Vznikla obava z charismatiků v politice. Jak celou tu kauzu hodnotíte s odstupem času?


Ano, máte pravdu, že díky vstupu křesťanských politiků z evangelikálního nebo charismatického prostředí se slovenská veřejnost poprvé setkala s tím, že existují i ​​jiné denominace nebo odlišné formy spirituality. Těžko se mi to hodnotí, protože nejsem objektivní, jelikož jsem nějakou dobu Markovi osobně v politice pomáhal.

Samozřejmě, že reakce byla částečně hysterická, což bylo dáno i tím, jak povrchně někdy hlavní bulvární média pracují s informacemi a jsou zaměřena na vyvolání silné reakce a emoce. Myslím si však, že chyba je i na straně církví, které mají rády svoji uzavřenost před světem a neumí komunikovat své postoje a projevy spirituality. Přitom dnes je běžné, že mimo křesťanství dnes kvetou rozličné formy spirituality a sebepoznávání, které jsou mnohdy navenek mnohem zvláštnější, než jak na první pohled může vypadat úryvek ze svědectví o působení Ducha Svatého.

Ve svém blogu jste nazval slovenské evangelikály ohroženým druhem, přičemž v mnoha zemích zaznamenávají růst. Jaké jsou perspektivy slovenských evangelikálů?

Evangelikální prostředí na Slovensku znám poměrně dobře a mám pocit, že se příliš zaměřuje na pěstování vlastní exkluzivity a méně na misijní působení v nejširším slova smyslu. Do evangelikálního prostředí se musíte narodit, abyste mu porozuměli. Konvertité to mají obtížné a je jich poměrně málo. Jsou totiž na ně kladeny poměrně vysoké nároky. Změna životního stylu, pochopení evangelikální teologie, dobrovolnická služba v církvi. Jako nekřesťan bych se cítil daleko příjemněji v katolickém kostele, kde zhruba vím, co mě čeká a kde můžeme být anonymní a necítit tlak na sobě a na „křesťanský výkon“.

Nedávno vyšla jedna britská studie, která popisovala, že záchranou pro evropské křesťanství, jsou přistěhovalci. Autor uváděl rostoucí sbory brazilské, čínské ale hlavně africké komunity ve vícero státech jako je Velká Británie či Španělsko. Co si o takových argumentech myslíte?

 Jsem optimista v tom, že v historii se církev vždy dokázala vypořádat s vnitřními i vnějšími problémy a jako věřící v tom vnímám působení Božího Ducha. Duchovní obnova byla vždy součástí nových hnutí, zároveň by to však nemělo znamenat, že v minulosti bylo všechno špatně. Jedna z chyb evangelikalismu je, že si myslí, že jen díky jejímu zrodu bylo zachráněno křesťanství. Věřím v různorodost, která je obohacující a určitě bratři a sestry z jiných koutů světa mohou být pro evropské křesťany velkým povzbuzením.

Na druhou stranu nesouhlasím s výrokem, že přistěhovalci mají být záchranou pro evropské křesťanství. Přijde mi to ponižující. Jakou záchranou? Taková forma přemýšlení je nebezpečná, protože slouží jako forma zneužití „zahraniční pracovní síly“ pro naše potřeby a cíle. Naším úkolem má být přijímat v církvi všechny bez ohledu na barvu pleti nebo ekonomické postavení. Vytváření segregovaných „etnických“ sborů je na jedné straně přirozené, protože je třeba respektovat kulturní podmíněnost víry a to, že v každém prostředí se křesťanství projevuje trošku jinak, na straně druhé by to neměla být norma. Líbí se mi v USA multietnické sbory jako je např. v sbor New Life Fellowship v New Yorku, které systematicky bojují proti segregaci a vytvářejí multietnické prostředí, kde jedna z hodnot je úcta k druhému, který je jiný.

Autor: Michal Nosál Datum: 26. listopadu 2021 Foto: Facebook – David Kostlán

Tags: ,,,,

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář