David Novák / Nesouhlasit a porozumět, jde to? 

Blíží se volby, proběhl atentát na amerického křesťanského influencera Ch. Kirka, probíhá válka v Gaze a mohl bych pokračovat. Na tyto i další události máme někdy nikoliv pouze odlišný pohled, ale někdy i naprosto odlišný pohled. Dokonce tak odlišný, že si někteří nedovedou představit, že na druhé straně barikády může být křesťan. Nechci v tomto článku přilévat oleje do ohně a řešit, kde je pravda. Chci ukázat na jinou věc. Celý život se se střídavými úspěchy učím neskákat lidem do řeči, naslouchat jim, méně poučovat a více porozumět. Jak moc se mi to daří, byste se museli zeptat těch, kteří se mnou komunikují častěji a pak mojí rodiny. Zároveň mi vadí, když se setkám s někým, kdo tyto vlastnosti nemá a kdo při setkání se mnou mluví a mluví a kdo sice naslouchá, ale jenom sám sobě. 

Když jsem pročítal některé diskuse okolo výše zmiňovaných oblastí, ale i okolo jiných věcí, pak jsem měl pocit, že se často jedná o dialog nenaslouchajících. Nebo přesněji řečeno o vzájemně se míjející nebo se překřikující monology. Na sociálních sítích je pak tento fenomén patrnější, než v osobním rozhovoru, ale i tam se to někdy děje.

SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Kdo přijde na řadu po Ukrajincích? 

Chápu, že si v lecčem neporozumíme. Zároveň se můžeme alespoň snažit druhého pochopit. Naslouchat mu. Ptát se, z jakých zdrojů vychází. Proč – v případě voleb, volí, koho volí. Proč – v případě etiky volí ten který přístup. Pokusme se někdy nechat si svůj „naprosto správný přístup“ zpochybnit. Vím, že na leccos nemáme čas, ale alespoň v něčem to můžeme zkusit. A vždy máme čas pozorně naslouchat.

Bonusem tohoto přístupu je, že zjistíme, že na druhé straně je především člověk nikoliv liberál, fundamentalista, nebo dokonce hlupák, omezenec atd.  A často člověk, který má svoje názory a postoje dobře vyargumentované. Možná namítnete, že i vy je máte dobře vyargumentované. O tom nepochybuji, přesto připusťme možnost, že skutečnou pravdu nemusíme znát. Někdy ano, někdy nikoliv. To neznamená, že na hledání pravdy rezignuji, že nemám mít pevný postoj, znamená to ochotu vidět problém z pozice druhé strany. Je to těžká cesta, protože je mnohem snazší mít názor a následně se pouze ujišťovat o své pravdě. 

Abych byl konkrétnější. Celý život jsem vyrůstal s jasným názorem na Izrael. V posledních letech jsem se ale setkal s některými izraelskými historiky, kteří mi ukázali ještě jinou perspektivu. Strašně moc mě štvou, peru se s nimi, ale nesnížím se k tomu, že je odhodím do pomyslného koše s tím, že jsou mimo. Dál je pro mě Izrael v mnohém „srdcovka“, ale něco jsem přehodnotil. Nebudu psát, koho budu volit a kdo je pro mě nepřijatelný. Ale poctivě se ptám, proč lidé volí strany, které jsou z mého hlediska nepřijatelné? Chci jim porozumět, byť s nimi velmi nesouhlasím. Mám jiná teologická východiska, než křesťanští obhájci stejnopohlavních sňatků, ale poctivě (tedy doufám) čtu jejich argumenty. Stejně tak co se týká třeba žen ve vedení církve a mnoha dalších oblastí. Leckdy nesouhlasím, ale více rozumím.  

Asi každý bojujeme s časem, ale pokud nějaký máme, poslouchejme podcasty, čtěme knihy, bavme se s lidmi i z opačného názorového spektra. Nebojme se otevřít myšlenkám a hlasům, které nás štvou nebo se kterými nesouhlasíme. Pravděpodobně nezměním svůj názor, ale často zjistíme, že na druhé straně je člověk jako my, se kterým se dá hovořit. A zároveň se někdy setkáme s lidmi, kteří „vědí“, kteří se s vámi bavit nebudou a kteří vám určitě nebudou naslouchat. Je to smutné, ale nestaňme se takovými lidmi my.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je předseda Rady Církve bratrské Datum: 3. října 2025 Foto: Pixabay