Uvědomuji si, že tento článek je hodně diskutabilní, ale nakonec o tom mají články být…
V posledních týdnech se rozproudila diskuse ohledně zablokování twitterového účtu bývalého prezidenta D. Trumpa. Do diskuse se zapojil i náš současný prezident, který tento počin nazval zločinem a citoval Voltairův výrok „nesouhlasím s vámi, ale udělám vše pro to, abyste svůj názor mohl zastávat.“ (Pozor při citování tohoto populárního výroku, Voltaire ho nikdy nenapsal, což je ale detail.)
Diskuse nad svobodou slova není nová a nevynořila se díky sociálním sítím. Začtěme se do slov G. K. Chestertona: „Vůbec není evidentní, že svoboda slova je správná, či spravedlivá. Není vůbec přirozené, ani spravedlivé, aby každý člověk mohl vyslovovat hlouposti a nehoráznosti, jak se mu zlíbí, zvláště když jsou špatné pro společnost, tak jako není přirozené a samozřejmé, aby někdo rozkopal veřejnou silnici nebo roznášel tyfus.“
Na jednu stranu lze Chestertonovi oponovat, že slovo není to samé jako rozkopaná silnice nebo tyfus, na stranu druhou si přiznejme, že slovo má obrovskou moc a v konečném důsledku má na svědomí více životů než epidemie tyfu nebo rozkopané silnice. Stačí připomenout Marxův a Engelsův Komunistický manifest či Hitlerův Mein Kampf. Oba dva spisy se staly jedním ze základů zrůdných ideologií, které mají na svědomí milióny životů. Nejen tyto knihy ukázaly, jakou má slovo moc.
Sociální sítě mají obrovskou přednost, která je zároveň jejich největší slabinou. Jedná se o svobodný prostor, kam může psát každý. Před pár týdny mi někdo řekl, že jsem „influencer“. Toto slovo jsem do té doby neznal, ale nyní už vím, že se jedná o někoho, kdo ovlivňuje větší počet lidí, a to především na sociálních sítích. Nevím, co jsem a popravdě je mi to jedno, jisté ale je, že influenceři existovali vždy, jen s tím rozdílem, že k ovlivňování druhých používali média dostupná jejich době, což byly především knihy, časopisy a veřejná shromáždění. Rozdíl byl v tom, že napsat knihu, publikovat do časopisu nebo svolat veřejné shromáždění není v porovnání se sociálními sítěmi až tak snadné. Navíc to od vašich čtenářů přece jen vyžaduje jistý duševní výkon v podobě čtení a zároveň pokud si netisknete knížky nebo časopisy sami, tak každé solidnější nakladatelství nebo redakce vám vaše psaní rediguje (což není to samé, jako cenzuruje!!!).
Na sociálních sítích nic takového neplatí. Několikavětý výkřik na twitteru nebo na facebooku navíc doprovozený obrázkem na jakékoli téma má pro mnoho lidí stejnou nebo větší hodnotu jako rozsáhlá studie. Navíc vám to dává pocit, že jste se pravdy dobrali velmi snadno a rychle. Abychom ale sociální sítě jen nekritizovali, skvělé na nich je, že své názory mohou sdělit i ti, kterým by nebylo nasloucháno a kteří z různých důvodů prostě knížku nebo časopisecký článek nenapíší, stejně tak nesvolají veřejné setkání. A třeba dodat, že mnohokrát mají co říci. Dále je dobré, že se v některých sektářsky skupinách se dostanou k lidem informace, které by jinak byly vedoucími těchto skupin zadržovány.
Abychom se ale vrátili k tématu článku. Pokusil jsem se ukázat na silné a slabé stránky sociálních sítí. Vlastně by se to dalo shrnout do jednoho slova: svoboda. „Voltaire“ citovaný Zemanem tvrdí, že je třeba poskytnout naprostou svobodu slova, Chesterton si tak jistý není. Jak to rozhodnout, když na sociálních sítích neexistuje redakční rada?
Mám za to, že svoboda nemá být ztotožňována s bezbřehostí. Pokud někdo veřejně podněcuje nenávist, násilí, zlobu, rasovou nesnášenlivost a pokud dotyčný má obrovský vliv, pak je správné, je-li mu v tom zabráněno. Je větší zločin (pokud použiji slova prezidenta) dotyčného odpojit nebo jsou zločinem jeho výzvy? Jsem si vědom, že toho lze zneužít, že se jedná o velmi tenkou linii, jenže čeho zneužít nelze? Vím, že v dějinách neexistuje žádné „kdyby“, ale kdyby nebo pokud by bylo zabráněno, aby vycházely některé rasové „studie“, které v konečném důsledku vedly k vyhlazování mnoha lidí, tito lidé by žili. Opět si jsem vědom, jak je to zneužitelné, mám ale na mysli informace, které vedou k zabíjení, nenávisti, rasismu atd. Nikoli názory, které se ostře vůči něčemu vymezují.
Navíc nejrůznějších demagogií, polopravd a lží na internetu koluje mnoho a nikdo to nemaže a ani mazat nebude. Případ Trump ale ukázal, že jakýsi Rubikon existuje. Zároveň jsou hranice vyjadřování stále velmi a velmi široké. Je správné stát na stráži svobody slova a jak vidíme na východě, není to nic samozřejmého. Stále ale i díky sociálním sítím veřejný prostor k vyjadřování se existuje a je hodně široký.
Na závěr pak jeden nápad. Pokud v něčem chceme jít do hloubky, pak twitter ani facebook, ale ani blog nejsou správnou cestou. Mohou být v lepším případě jen směrovkou ke knize, dobrému článku či rozhovoru s někým, kdo se v dané oblasti orientuje.
Nakonec i Písmo nás učí, že o Božích věcech máme „přemyšlovat“. Protože celý svět je Božím dílem, není nic špatného, když „přemyšlujeme“ o jeho stvoření a Jeho stvoření porovnáváme Jeho slovem. A dodejme, že někdy přemýšlení bolí.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 22. ledna 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
9 Komentáře
Petr Adamec
Ten Rubikon byl dost tristní. Nastal až v okamžiku, kdy DT ztratil veškerou politickou moc. Dokud zde byla varianta, že opravdu prezidentem zůstane, mohl vše. Podobně diktátoři v jiných zemích – manažeři sítí etiku nemají. Klidně respektují vyvolávání nepokojů a výzvy k vraždění menšin, pokud by jim zákrok obchodně uškodil.
Osobně věřím, že by svoboda slova neměla být absolutní a bezbřehá. Třeba antisemitizmus a výzvy k násilí, by neměly být tolerované. Vyvolávání nenávisti a strachu z jiných lidí. Třeba extrémní islám – jistě by neměl být v Evropě tolerován, je zcela absurdní, aby mohl zaznívat v evropských mešitách. Měl jsem ale problém s některými články i zde na Křesťanu dnes – podle mne by zde být neměly – zasívaly a legimitizovaly islamofobii. Každopádně jde o citlivou a složitou hranici.
Otakar Vožeh
Mám zato, že tu jsou ve hře dva stěžejní problémy :
1. Kdo rozhoduje o tom, co je správné, spravedlivé, hloupé, nehorázné . .. jak pro jedince, tak pro společnost. Například v USA dnes jasně vidíme, že rasismus není jednosměrná ulice . . .
2. Kdo má mít větší moc rozhodovat, ovlivňovat : lidmi volení zákonodárci, anebo vlastníci/manažeři sociálních sítí. Role provozovatelů sociálních sítí – resp. rozhodování o tom, co tam smí být a co nesmí – ve volbách je nesporná, a jsou dnes prakticky bez jakékoli odpovědnosti.
Bez přihlédnutí k základním morálním měřítkům vyplývajícím ze všeobecné odpovědnosti vůči Bohu není odpověď.
Konečný Fr.
Za totáče lidé poslouchali Hlas Ameriky silně rušený rušičkami. Přesně totéž by dnes dělala EU nebo Biden, ale nemohou. Právě teď je mohu klidně kritizovat a projde to, na to rušičku nemají. Proto je vynakládáno nemalé úsilí na to, jak tuto kritiku umlčet. Takže zásadně nesouhlasím s ideologií genderu a s migrací, řízenou EU.
Není přirozené, aby každý člověk mohl vyslovovat hlouposti. Není přirozené, aby někdo říkal, že manželství je svazek dvou mužů a není přirozené, aby státní ideologie vyzývala mládež, aby změnila svou identitu, pokud nejsou spokojení s tím, že jsou muž nebo žena. Islamofobie je naprosto normální. Pokud jejich svatá kniha vyzývá např. ke lhaní nebo k likvidaci jinověrců, pak se musím mít na pozoru.
Honza Hučín
Na obecné rovině se jistě shodneme. Problém je, jakmile jde o praktické rozhodnutí, konkrétní výrok v konkrétním kontextu. Kdo rozhodne, co je podněcování nenávisti a co legitimní kritika či varování? Například když napíšu, že muslimové mají stejnou důstojnost jako kdokoliv jiný (jsou také vykoupení Kristem), ale islám jako takový je nábožensko-politický systém s podobnou totalitní povahou jako komunismus, je to před hranicí, za hranicí, na hranici? Kdo ohlídá hlídače? Kam se lze proti nim účinně odvolat? Kdo zaručí jejich nestrannost? Kdo správně zváží, zda smazání („odpojení“) není větším zásahem do svobod a v důsledku horší než ponechání?
Vaše řeč budiž ano, ano — ne, ne. V situaci, kdy velcí hráči jako Twitter, Google, Apple, Amazon nebo Facebook peskují přímo či nepřímo konzervativce, ale účtu Chameneího si nevšímají a k Číně se kvůli byznysu chovají servilně, jsem jednoznačně proti technologické cenzuře. Velikost firem už je příliš obří a jejich názorový oligopol příliš mocný na to, aby se dalo říct „je to soukromá firma, může si nastavit vlastní pravidla“ nebo “ když se vám to nelíbí, jděte jinam“.
Petr Adamec
Myslím také – cenzura by měla vycházet ze zákonů a pravidel přijatých zákonodárci, event. mezinárodními dohodami, ne rozhodnutím několika manažerů.
Ovšem taková pravidla existují. Třeba v česku je zveřejňování některých věcí žalovatelné, rozhoduje nezávislý soud. To je v pořádku, ne? Myslím, že obecně jsou naše média poměrně korektní. Politická korektnost se ovšem mezi částí populace nenosí. Také mezi částí křesťanů. Tak i zde na Křesťanu dnes jsou občas věcii docela nekorektní a asi žalovatelné. Rozhodovat musí redakce.
Názory na nebezpečnost politického islámu jsou podle mne zcela v pořádku. Vadilo mi silně třeba úzké spojování počtu znásilnění ve Švédsku s muslimskou migrací. Nebo tvrzení, že jediný muslimský imigrant v Česku zvyšuje riziko terorizmu. Toto jsem pokládal za něco za hranou korektnosti a etiky, co by snad mohlo být v komentářích, ne v článcích.
Jiří Aron
Máte pravdu, i zde na KD zaznívají věci za hranou. Např. ve Vašem prvním komentáři výše tyto nekorektní výroky: ‚manažeři sítí etiku nemají‘ nebo že články na KD ‚zasívaly a legimitizovaly islamofobii‘. Souvisí právě s tímto nekorektní slova o ‚vyvolávání nenávisti a strachu z jiných lidí‘?
Řešením může být více vzájemného pochopení a diskuse více nehrotit, např. výrokem o žalovatelnosti. Stará průpovídka dí: ‚žalovníčku nežaluj, pod nosem si nemaluj‘.
Petr Adamec
Ta poznámka o žalovatelnosti byla věcná. Dovedete si představit tu ostudu,kdyby to někdo žaloval? Prostě mne mrzí, že na křesťanském webu jsou takové věci, které by jinde odmítli…
Myslím,že je pokrytecké, diskutovat o hranicích zveřejňování a situaci na KD se nedotknout.
Jiří Aron
Mě právě přišla ta Vaše slova tvrdá a že se nehodí na křesťanský web. Kdy třeba přisuzujeme druhému nenávistnou motivaci. Jak to můžeme vědět? Nejsme Bohem, abychom mohli vidět druhým do srdce.
Lepší je napsat, že z toho a z toho výroku něco konkrétního trčelo, např. něco nepěkného, nepravdivého. Nebo naopak něco zásadního a pravdivého chybělo. Nebo na konkrétní vnitřní rozpor v komentáři – zde např. jsem upozornil já Vás na vnitřní nekonzistentnost. Zastáváte se korektnosti a používáte přitom myšlenky, které vůči ostatním korektní rozhodně nejsou – oni zasévají, oni legitimizují, o islamofobii; že někdo nemá etiku (nějakou má, ale jinou než já) atd.
Pokud byste byl ochoten, stálo by zato, pokud byste mohl citovat konkrétní článek a konkrétní věty či myšlenky v něm, které považujete za žalovatelné, vyvolávající nenávist, nebo zasévání a legitimizování islamofobie. Takhle neurčitě napsat, že něco žalovat určitě a něco už ne, asi nemá žádný význam pro vzájemné porozumění, co tím vlastně myslíte. Třeba se i shodneme, že to článek mohl být oprávněně žalovatelný.
Víme, že úspěšně žalovat se dá dnes už naprosto cokoliv, v té jedné rozvinuté zemi za mořem. Neznamená to ale vždy, že strana, která soud prohrála, neměla pravdu.
pavel v
Kdyby k vám do kostela či do modlitebny přišel Richard Dowkins a chtěl tam uspořádat přednášku o tom, jak je víra v Boha nesmyslná a škodí lidstvu, nebylo by mu to dovoleno. Podobně některé univerzity nechtějí dovolit na své půdě mluvit Jordanu Petersonovi. Je to správné či nikoliv? Za správné obvykle považujeme to, na co jsme zvyklí. Jenže za správné bylo kdysi považováno i otroctví. Jsme otroci svých předsudků a často jsme zvyklí na něco, co správné není.
Zvykli jsme si na svobodu vyjadřování na sociálních sítích, avšak skutečností je, že tato svoboda je zneužívaná, že míra svobody na sociálních sítích působí nedozírné škody. Žádná svoboda nemůže být bezmezná, o tom bylo napsáno dost a dost. Sboboda by měla být limitována odpovědností. To v praxi znamená, že při překročení mezí svobody – když svým jednáním někoho poškodím, měl bych škodu nahradit. Je-li kdo na síti například obětí pomluvy, může se obrátit na policii, která má prostředky, aby viníka vypátrala a pohnala před soud. Nejedná se o plané teoretizování, takové kauzy jsou i v Česku popsány. Ve skutečnosti je tato metoda příliš pomalá, aby mohla něco reálně ovlivnit. Když vás někdo pomluví, počítá s tím, že se nakydaného bahna nikdy zcela nezbavíte – a to mu stačí – to bylo jeho cílem.
Řešením je prevence – co nejrychlejší odstranění nepřijatelného obsahu ze sítě. Evropská komise podala návrh řešení (Digital Services Act). V něm rozlišuje dva druhy nepřijatelného obsahu: nezákonný a škodlivý. Nezákonný obsah (např. dětská pornografie, teroristický obsah, nabízení drog…) bude platforma povinna neprodleně mazat. Naproti tomu škodlivý obsah (fake news, hoaxy, dezinformace) platforma mazat nebude, pouze znemožní jeho šíření po síti. Platforma nebude mít povinnost vadný obsah vyhledávat, ale nebude to mít ani zakázané. Na vadný obsah bude moci upozornit kdokoliv a provider bude povinen na to rychle reagovat. Na druhé straně, pokud by se někdo cítil poškozený, bude mít právo odvolat se k příslušnému úřadu ve své zemi. Kdo se chce dovědět podrobnosti, nechť si vygoogluje titulek: Internetová revoluce je tady. Komise zveřejnila regulaci digitálních gigantů
Na internetu nyní zuří takzvaná hybridní válka. Náčelník ruského generálního štábu a první náměstek ruského ministra obrany Valerij Gerasimov napsal v roce 2013 text, ve kterém přiblížil koncept nových válek, pro něž se vžilo označení „hybridní války“ (hybrid warfare) nebo „nelineární války“ (non-linear war) a ve kterých se stírá hranice mezí mírem a válkou, takže někdy není zřejmé, že válka již probíhá. Hybridní válka není nic nového, nové jsou pouze metody, které internet umožňuje. Hlavním cílem hybridní války je rozeštvat společnost, dosáhnout toho, aby spolu lidé přestali mluvit. Rozdělenou společnost lze snáze ovládnout. Na tomto webu jsou takovými štváči například Konečný Fr. či Realtoltek. Kdo si chce o hybridní válce přečíst více, nechť si vygoogluje titulek: Jak vyhrát informační válku? Useknout hlavu Medúze!
Uvážíme-li, že Čína, Rusko a Írán vedou vůči Západu informační válku, nabývá otázka cenzury internetu jiné dimenze. Ve válce je dovoleno používat metody, které by v míru byly nepřijatelné. Nelze se smířit s tím, že nám zde dezinformační weby totalitních mocností vnucují svoji propagandu a rozkládají společnost. Je to pro nás existenční záležitost.