David Novák: Správně biblicky věřící, pryč z ekumény!

Před pár dny bylo zveřejněno tzv. prohlášení pěti sborů o odchodu z BJB. Jedná se o vnitřní záležitost této denominace, kterou může komentovat pouze BJB, jenže v prohlášení je uveden důvod, který se pouze BJB netýká, a který je v podstatě urážkou české ekumény.

V prohlášení čteme, že BJB ztratila jednoznačnost v učení ospravedlnění pouze z víry. Sice tomu nevěřím, ale v podstatě mi do toho nic není. Do čeho mi ale něco je, je uvedený důvod, který uráží jak CB, tak církve zastoupené v ERC: Tato klíčová teze reformace je v Jednotě velmi zlehčena již samotným aktivním členstvím v ERC. Protože BJB nadále zůstává členem v této organizaci, nemůže se jasně vymezit vůči těm církvím, které nekáží, anebo dokonce překrucují biblické evangelium. Spoluprací a účastí na společných „bohoslužbách“ s těmito církvemi  a jejich představiteli zároveň demonstrujeme falešnou jednotu nejenom vůči nim, ale i sekulární společnosti. Tím se dopouštíme hříšných kompromisů na úkor poznané Pravdy, čímž odsouváme nauku o ospravedlnění pouze z víry.

Jinými slovy být podle autorů tohoto prohlášení součástí Ekumenické rady církví rovná se popírat ospravedlnění z víry. Poněkud nechutné je, že autoři nemají odvahu jasně sdělit, o které církve jde, tedy které církve neprošly „lustrací biblického pravověří“. Je to CČE, AC, CB, SCEAV… nebo někdo jiný? Vzhledem k tomu, že řadu let byl předsedou ERC Pavel Černý a po něm Daniel Fajfr, pak by podle tohoto prohlášení měla být CB exemplárním příkladem odpadání od klíčového článku reformace!

Je pravda, že v ERC jsou různé církve, s různými důrazy. O svých různostech víme, jenže ty nám nebrání ve společných modlitbách k tomu, který je středem církve a ve spolupráci na některých projektech. Díky ERC např. máme možnost vystupovat v televizi a v rozhlase a sdílet zde evangelium. Pochopitelně televize a rozhlas se může obrátit na jakoukoli církev nebo sektu, ale z různých důvodů jedná s církvemi zastoupenými v ERC. Včera jsem odeslal znění novoročního kázání, které budu mít v rámci novoroční bohoslužby a jeho obsah bych mohl v podstatě zopakovat na sjezdu mládeže nebo v jakémkoli sboru. Pokud evangelium nezazní, potom to nebude chyba televize ani ERC, ale jen a pouze moje. Příští rok bude hovořit představitel jiné církve, možná některé jeho důrazy budou v něčem jiné, možná bude mít jiný liturgický oblek, ale kvůli tomu přece nebudeme vystupovat z ERC.

Jsem si vědom, že se s církvemi zastoupenými v ERC lišíme. Nikdy bych se ale neodvážil o nich paušálně tvrdit, že nepatří Kristu a že s nimi z principu nechci nic mít. Anebo dokonce že společnými bohoslužbami s církvemi z ERC demonstruji falešnou jednotu. Tento postoj je sektářský a evokující myšlenku, že my jsme ti praví. My jediní víme, jak to v tom Písmu je správně a pokud to ostatní vidí jinak, nebudeme se s nimi bavit. Jenže tento postoj spíše svědčí o problémech s vlastní identitou. Zdravě sebevědomá církev a společenství ví, kým je, a nemusí mít strach z jiných církví. Naopak – nechává se druhými inspirovat a zároveň si v lecčem stojí na tom, co jí Pán církve ukázal.

Jsem rád, že CB má ve svých genech ekumenickou otevřenost. Nepopírám, že to  v sobě nese jistá rizika, ale mnohem větší rizika plynou z uzavřenosti a z toho plynoucího pocitu výlučnosti. Sice to na první pohled tak nevypadá, ale uzavřít se ve své „křesťanské jeskyni ozvěn“ je sice strašně pohodlné, ale je to špatná cesta.

Proto budeme nadále s bratry a sestrami z ekumény někdy nesouhlasit, nadále si budeme klást nepříjemné otázky, možná si někdy řekneme i to, že „tady bych tedy být nemohl“, ale zároveň budeme společně hledat toho, který je středem našich (ne jen naší) církví. A při tom někdy zjistíme, že se v tomto hledání od druhých můžeme inspirovat a někdy naopak budeme ještě více vděční za svojí církev.

Naopak se mi příčí „ekuména“ s těmi, kdo se považují za „správně biblicky věřící“.  S těmi vlastně ekuména není možná, protože oni vědí jak je to správně, kdežto druzí nikoli.

A na závěr představení ERC, kterou autoři prohlášení tak vehementně odmítají, v kterém při vší snaze nemohu najít nic, s čím bych nemohl souhlasit: Ekumenická rada církví v České republice je společenstvím křesťanských církví, které vyznávají Pána Ježíše Krista jako Boha a Spasitele podle Písem Starého a Nového Zákona a usilují uskutečňovat své poslání společně ke slávě jednoho Boha, Otce i Syna i Ducha svatého.

 

Autor je předseda Rady Církve bratrské. S laskavým souhlasem převzato z blogu autora Foto: Wikimedia Commons  

Kategorie: Komentáře

15 Komentáře

  1. Není chybou i používání pojmu „znovuzrozený křesťan“, aby se takový člověk odlišil od těch „neznovuzrozených“?

    Odpověď
  2. Raději se nadále věnujte psaní liberálně humanistických článků a eisegezi, která je CB i vám vlastní.
    Vy, vám podobní a tenhle článek je důvod, proč je křesťanská víra v ČR takové mizérii.

    Odpověď
  3. To proti tobě mám – proti ERC, že je příliš smířlivá k EU a její migrační politice. Je třeba podpořit Orbána a V4, i ten Babiš odmítl migrační ůmluvu. Piťha a Duka bojují, i ten Okamura. Doufám, že s těmi odpadlíky z ERC bych se dohodl aspoň na té politice, lepší nějaká jednota než hádky.

    Odpověď
  4. Situaci v BJB nebudu komentovat. Avšak k pokusu o obranu ERC si dovolím několik poznámek.
    1. ERC jako jakási „nadcírkevní“ organizace – není to jen společenství, je to organizace – je naprosto zbytečná. Autor neuvádí ani jeden pádný důvod k její existenci, spolupráce je velmi dobře možná mezi místními společenstvími a jednotlivci. Nepotřebuje žádné „zastřešení“. Je to jen taková nějaká „křesťanská globalizace“ (na vyšší rovině je to tzv. Světová rada církví).
    2. Pokud vím, ERC se nikdy nepodařil žádný podstatný krok kupředu v otázce teologického sjednocení. Spíš je to o „dohodli jsme se, že si nerozumíme“ a je nám to jedno. Vůbec nejde jen o „důrazy“, jak píše autor. Jde o zásadní chápání evangelia a poslání Církve.
    3. To, co píše autor o médiích, je jen pokračováním někdejšího komunistického přístupu k církvím a místním společenstvím. Komunistický režim potřeboval, aby mohl jednat s jedním „orgánem“, protože dobře věděl, že jednat s tolika církvemi a společenstvími s tolika rozdíly nemůže. ERC se přímo zaprodala k tomuto politickému úkolu a v dobách komunismu byla značně zkopromitována. Nikde jsem nečetl něco o tom, že by se byla bývala někdy vypořádala s touto svojí minulostí.
    4. To, že se po roce 1989 dostali do vedení bratří jako Pavel Černý (považuji ho za přítele) a Daniel Fajfr (jeho otec byl můj přítel), mne naplnilo hlubokým vnitřním zármutkem.
    5. Samozřejmě bych nikdy nemohl tvrdit, že budu pochybovat o spasení každého, kdo má nějaké napojení na ERC, to by byl nesmysl. Stejně tak však považuji za nesmyslné, za maření času, energie a prostředků, uchovávat naživu tuto organizaci.

    Odpověď
    • To O. Vožech Jenže jedna věc je myslete si, že ERC je k ničemu, což váš případ, jiná potom zpochybňovat kvůli členství v ERC spasení z víry. Což je případ sborů, kteří odcházejí z BJB. Když někdo tvrdí, že marním čas nějakými akcemi s jinými klřesťany, pak je to OK, byť s tím třeba nemusím souhlasit. Ale odvozovat z toho otázku zpochybnění spasení z víry je hloupé, arogantní a pyšné.

      Odpověď
      • Jak jsem napsal v bodě 5a . . . za sebe . . . takže v tom souhlas. Ovšem předpokládat, že tzv. ekumenická aktivita – včetně ERC – je automaticky a vždycky „s jinými křesťany“, to už je zase jiná věc. Písmo přece jen hovoří o oddělování se od těch, kdo neučí podle pravdy. Duchovní rozpoznávání a odvaha odstoupit od těch, kdo učí bludy, je jistě namístě (musím podotknout, že tím nekomentuji situaci v BJB !).

        Odpověď
        • No a mě by zajímalo, kdo ty bludy učí. Když už někdo vynese takto závažný soud, musí být konkrétnî. Nakonec příkladem nám může být sám Jažíš.

          Odpověď
          • Za sebe mohu jednoznačně uvést, že jsem žádný soud nevynesl, to v mých příspěvcích není. Konkrétní obvinění z teologického bludu by mělo být jistě osobní.
            Jinak bych však doporučoval přečíst nový článek v Křesťan Dnes, který se zabývá tzv. progresivní teologií. Chápání Písma je základem rozdílů mezi církvemi, sbory a jednotlivci. Osobně mám dojem, že se v této podstatné oblasti víry nevede dost vážný dialog, jen aby se za každou cenu udrželo nějaké zdání jednoty a spolupráce – viz ERC.

  5. Alena Šišková

    Chci se vyjádřit k tomu, jestli je ERC potřebná. Jsem běžný člen ( nějaké) církve a myslím si, že ERC jde příkladem ostatním křesťanům, že spolupráce je možná. Ne v každé obci přece spolupráce existuje. Kdyby to tak bylo, šlo by to v naší ČR poznat. Kolik je protestantských a letničních křesťanů v našem státě? Kdyby nebylo katolické církve( nejsem katolík), tak by o křes5ana Čech těžko zavadil. Takže hádejme se dál, kdo má větší PRAVDU a zatím nás vlk sežere…

    Odpověď
  6. Spolupráce je sice užitečná, ale nikoli za cenu kompromisu, a její užitečnost se musí měřit konkrétními výsledky – a tím nemyslím jen nějaké společné akce. Máte pravdu – a o tom to všechno je – že důraz by měl být na místních společenstvích věřících a na jdnotlivých věřících – pak by možná bylo něco v ČR poznat.

    Odpověď
    • Tomáš Polívka

      A já jsem si myslel, že užitečnost spolupráce je přeci natolik důležitá, nakolik slouží Božímu království – a teď to měřte…

      Odpověď
  7. D. Novák často píše kritické články. Má nárok na kritiku jenom on? Nicméně za něho děkuji, protože to je dobré dělat – děkovat jeden za druhého. Možná je dobré si jen krátce připomenout, proč a jak vlastně vznikla protestantská společenství, která se nyní snaží spolu s „katolíky“ o vzájemné vztahy – nešlo uvnitř tradiční církve uskutečnit reformu, lidé byli „křestany“ pronásledováni, popravováni apod., a mnozí v ní nemohli déle setrvávat, protože poznali, že mnohé v ní není vpořádku a byli by proti svému svědomí, cítili by se jako pokrytci. Stručně řečeno, zas taková urážka ERC to ze strany některých baptistů nebyla. Možná cítí něco podobného, co před staletími cítili někteří vůči katolické církvi, hlavně vedoucím, a ta to popírala, brala jako urážku, rouhání a lež – možná tam také byli tací, kteří věřili ve spasení z milosti?! Doufám, že nejsem moc „mimo mísu“.

    Odpověď
  8. Davide,
    můžete prosím zanechat toho politikaření? Copak tohle je to, co po Vás Pán chce? Napsal jste článek, kde někoho kritizujete, aniž jste s ním mluvil. Tomu se říkávalo ještě nedávno pomluva. Dnes je to běžná novinařina. Váš článek postrádá konkrétní fakta, zato obsahuje předem utvořený názor a označeného viníka. To je politika. S křesťanstvím to nemá nic společného. Když Ježíš s někým nesouhlasil, tak ho nepomlouval, ale mluvil s ním a káral ho v jeho přítomnosti. Vezměte si z něj prosím příklad.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář