Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?
Ž 42,3
Mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
Mt 2,1–2
Lidé byli stvořeni ke komunikaci mezi sebou a ke komunikaci s Bohem. Jedním z největších trestů pro vězně je pobyt na samotce, v izolaci. Největším trestem pro duši člověka je být na věky oddělena od svého Stvořitele, od svého Boha. Musíme žasnout, jak nádherně žalmista vyjádřil touhu lidské duše. Přirovnal ji k žízni. Dnešní svět má obrovskou žízeň. Jakási žízeň žene lidi ke stále větším rekordům, větším výkonům v každé lidské činnosti. Sv. Augustin to vystihl, když řekl: „Stvořil jsi nás pro sebe a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“ V dnešní den si více než kdy jindy můžeme připomenout, jakým nádherným způsobem Hospodin tiší naši žízeň po něm. Poslal nám svého Syna, Immanuela, aby byl s námi.
Děkujeme ti, Pane Ježíši, že jsi přišel, abys utišil naši žízeň po Bohu.
L 2,1–20 * Ga 4,4–7 * L 1,67–80
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
