Což je mi Efrajim syn tak drahý, dítě mého potěšení? Kdykoli však o něm mluvím, znovu a znovu si ho připomínám. Proto je mé nitro nad ním zneklidněno. Slituji, slituji se nad ním, je výrok Hospodinův.
Jr 31,20
Když ještě byl syn daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
L 15,20
Efrajim. Mladší syn Josefa, jemuž Jákob udělil požehnání patřící prvorozeným. Jeho pokolení se skutečně stalo jedním z nejvlivnějších a největších v celém Izraeli. Z něho pocházel Jarobeám, který odtrhl Izrael od Judy a nechal postavit svatyně v Bét-elu a v Danu, aby lidé nechodili uctívat Hospodina do Jeruzaléma. Tak svedl Izraele. Již dříve pro svou žárlivost vedlo toto pokolení bratrovražedné boje se svými bratry z jiných kmenů. V dnešním textu Hospodin vyznává svou lásku k Efrajimovi a prohlašuje, že se nad ním slituje. Nejsme v podobné situaci jako Efrajim? Nemáme za sebou čistou minulost, a přesto můžeme i dnes pro sebe slyšet: „Jsi mi drahý, jsi mé potěšení, stále si tě připomínám a znovu se nad tebou slituji.“ Důvod je podobný jako u dávného Efrajima, který v předchozích verších vyznává: „Obrať mě, chci se vrátit.“ Podobně jako v příběhu marnotratného syna. Bůh miluje každého. Ale jen když se k Bohu vrátíme v pokání, smíme to slyšet z jeho úst osobně.
Pane, obrať mě i dnes k tobě. I já se k tobě obracím.
J 18,33–38 * 1Tm 5,17–25
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
