Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.
Ž 22,2
Petra tedy střežili ve vězení a církev se za něj stále modlila k Bohu.
Sk 12,5
Když se člověk podívá na okolní svět, společnost i lidi, může se snadno dostat do žalmistovy situace. Modlí se a odpovídá si sám. Stává se autonomní bytostí, která už s Bohem nepočítá. Modlitebník je zdeptán bezvýchodnou situací. Mlčící Bůh, který je tvůrcem nadějných vyhlídek a nových možností, je nejstrašnější noční můrou, ale zároveň hraniční situací, v níž se rodí nová víra. Víra, jež vychází ze vzpomínek na minulé radosti a vítězství. Slavné Boží činy jsou hnací silou do budoucnosti, která díky minulému dění neskončí v černé díře vesmíru. Jak víme, tento žalmistův výrok podle evangelia vyslovuje i Ježíš na kříži. V této situaci se klube nová víra učedníků a všech křesťanů až podnes.
Pane, obracím se k tobě v čase rozličných zkoušek, prosím, veď mě po cestě, kterou jsi mi připravil.
Ř 7,14–25a * 1K 12,12–26
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
