Toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.
Ž 32,10
A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Ř 5,5
Dvaatřicátý žalm svým úvodem („Blaze tomu, z něhož nevěrnost je sňata“) pozornému čtenáři evokuje Ježíšova blahoslavenství. Jenže co to vlastně znamená, když o někom biblický text proklamuje ono „blaze“? Je to jen další termín „kenaánštiny“, církevního jazyka, který už běžnému člověku nic nesděluje? Blahoslavený, řecky makarios, slovo, které se v běžné řeči objeví jen stěží, můžeme přiblížit pojmem „nevýslovně šťastný“. Nevýslovné štěstí je, v kontrapunktu k depresivním básnickým obrazům, kterých je tento žalm plný, zvěstováno tomu, komu je odpuštěno. Kdo má naději v takové odpuštění, ten nebude zklamán, jak přes propast staletí potvrzuje apoštol Pavel v listu Římanům.
Bože, kéž můžeme i na sebe vztáhnout zaslíbení o všeobklopujícím milosrdenství. Kéž se v nás neztrácí naděje na odpuštění všech našich vin.
1P 3,8–17 * Sk 26,24–32
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
