Hospodin, tvůj Bůh, ti při veškeré práci tvých rukou žehnal; v ničem jsi nestrádal.
Dt 2,7
Ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech. Máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.
2K 6,4.10
Mojžíš už čtyřicet let putuje do země zaslíbené, věrně pečuje o lid, ale také o truhlu s Desaterem, je mu už 120 let. Zanedlouho zemře a velení předá Jozuovi. Nyní je ale ještě vedoucím, a tak se Bůh obrací na něho, aby všichni tito poutníci respektovali národ, kolem kterého procházeli, aby je nedráždili. Byli to potomkové Ezaua. Měli jiný temperament, než měl Izrael, tedy potomkové Jákoba. Ale i potomkové Jákoba by občas rádi něco násilně dobyli. Bůh jasně řekl: „Mějte se na pozoru, nedrážděte je, neboť z jejich země vám nedám.“ Izrael má uvěřit, že z práce se dá také dobře žít.
Pane Bože, dej, abychom se nedomnívali, že dobře se dá žít jen z podvodů nebo neplacení daní, nebo když druhého přinutíme jít dřív do důchodu.
J 20,11–18 * 1K 15,12–19
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
