Což může člověk být před Bohem spravedlivý? Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.
Jb 9,2–3
Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.
L 15,18
V nás lidech je určitý „smysl pro spravedlnost“. Už první lidé v zahradě Eden poznali, co je dobré a co zlé, a většina z nás se snaží držet se toho dobrého. Jsme rádi, když nás jiní pochválí, že jsme dobří, a to nejen nějakým svým výkonem, dovedností, ale také po stránce morální. Velice nás bolí, když se snažíme být dobří a jiní řeknou, že to za nic nestálo, že z nás nic nebude, že jsme stejně lumpové. Zkušenost říká, že jen málo těch, kdo stojí před soudem, přizná svoji vinu. Náš život posuzuje Pán Bůh. Pán Bůh požaduje dokonalou poslušnost Božímu zákonu a zároveň je vševědoucí. Je pokořující přiznat Bohu svoji vinu, svoji nespravedlnost, ale zároveň Bůh právě ty, kteří před ním vyznají svoji vinu a věří v odpuštění hříchů pro Ježíše Krista, sám prohlašuje za spravedlivé.
Děkujeme tobě, Pane Bože, že můžeme svoji vinu, hřích vyznat tobě a ty jsi ten, kdo odpouští.
L 13,1–9 * Ř 2,1–11 * Iz 1,10–18
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
