Denní zamyšlení úterý 22. září

Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat?
Ž 13,2 

Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.
J 16,33 

Nepříjemné, bolestivé, těžké období není určitě žádoucí. Ale v životě někdy prostě přichází. Pokud vidíme alespoň to pomyslné světlo na konci tunelu, snad se to dá vydržet. Ale když to trvá dlouho, když to nebere konce a rady a povzbuzení našich přátel jsou k ničemu, tu i slova modlitby najednou tichnou. Vždyť Bůh je daleko, nestará se o mě, pokud vůbec je. Kéž bychom mohli pohlédnout za oponu nebes, abychom viděli, že Bůh nás neopustil, trápí se spolu s námi a jen on ví, kdy a jak je pro nás připraveno vysvobození. Dochází-li nám síly i slova modlitby, je tu Ježíš, který se modlil a modlí za své následovníky, tedy i za nás.
Pane Ježíši, díky za to, že jsi a že se nehoršíš nad mými pochybnostmi.

1Tm 6,(3–5)6–11a * 2K 8,1–9

Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář