Ti, kteří procházejí utrpením, se často ptají, čemu je tím chce Bůh naučit.
Obecně je to užitečná otázka. Utrpení je obtížné a matoucí a někdy se zdá, že nemá smysl, takže je přirozené a zdravé hledat, čemu se tím můžeme naučit. Je také pravda, že Bůh zkoušky používá k tomu, aby v našem životě přinesly dobré ovoce (Jk 1,2-4), a často používá obtížné okolnosti k tomu, aby nás dovedl k tomu nejcennějšímu životnímu poznání. Modlitba: „Pane, uč mě a dej mi růst skrze tuto zkoušku“ je pro nás vždy užitečná a pro Boha cenná.
Existuje však nebezpečí, že utrpení zredukujeme na „lekci, které se máme naučit“ – že budeme věřit (nebo sdělovat druhým), že Bůh dopustil utrpení jen proto, aby nám seslal nějaké poučení. Zde je pět možných problémů tohoto způsobu uvažování.
Je to nebiblické
Vezměme si dva slavné biblické příklady utrpení: Joba a Ježíše. V úvodní kapitole knihy Job se neříká: „Job žil v neposlušnosti před Bohem, a tak Bůh seslal utrpení, aby mu udělil lekci.“ Spíše se zde píše, že Job byl „bezúhonný“ (1,1) a Bůh dopustil utrpení (částečně), aby dokázal jeho pravost (1,8-12). Pokud bylo Jobovo utrpení původně přivoláno, aby někomu dalo lekci, pak žákem, který měl být napraven, nebyl Job, ale satan (1,6-12).
SOUVISEJÍCÍ – Čínské domácí církve – „blázni pro evangelium“
Ježíš zažil největší utrpení v dějinách lidstva. Účelem Kristova utrpení však nebylo dát mu lekci, ale přivést hříšníky k Bohu (1 Pt 3,18).
Z Boží milosti se Job skrze své utrpení poučil (Job 42,1-6), ale Bible neredukuje účel utrpení na lekci pro trpícího.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Můžeme nespravedlivě odsoudit trpící
Pokud se příliš rychle ptáme: „Co se tě Bůh snaží skrze toto utrpení naučit?“, můžeme (někdy) trpícímu naložit na záda zbytečné břemeno. Přidává to pocit viny, pokud ještě „nepřišel na Boží lekci“, a může to naznačovat, že si za své utrpení může sám.
SOUVISEJÍCÍ – Čínští pastoři vás naučí to, co vás nenaučí ani Jan Kalvín
„Možná, kdyby se kariéra nestala tvým bohem, Bůh by nedopustil, abys přišel o práci.“
„Možná, kdybys byla lepší křesťankou, Bůh by ti nemusel dávat takové lekce.“
Bible učí, že utrpení je důsledkem hříchu (Ř 5,12), ale ne každé utrpení je důsledkem osobního hříchu (Jan 9,2-3). Svádět něčí utrpení na jeho hřích je často troufalé, většinou neužitečné a téměř vždy zjednodušující.
Ptát se blízkých, čemu je Bůh učí skrze jejich utrpení, může být prospěšné a povzbudivé. Dávejme si však pozor, abychom nespadli do pasti Jobových přátel a nesdělili jim, že jediným důvodem jejich utrpení je to, že je Bůh chtěl změnit kvůli nějakému hříchu.
Balancujete na hraně evangelia prosperity
Ty příběhy jste už slyšeli:
„Jako svobodný křesťan jsem se trápil. Ale pak jsem si uvědomil, že se mě Bůh snaží naučit, abych byl ve své svobodě spokojený. Jakmile jsem se poučil, Bůh mi do života přivedl milovanou manželku! #opravdováláska“
„Vždycky jsem žila od výplaty k výplatě. Ale pak jsem si uvědomila, že se mě Bůh snaží naučit dávat desátky a nemít peníze na prvním místě. Jakmile jsem se poučila, Bůh mi požehnal a získala jsem práci snů a více peněz, než jsem si kdy dokázala představit! #Efežským3,20“
Chválím Boha za lekce, které tito lidé přijali. Ale „dostal jsem lekci a pak jsem byl požehnán věcmi“ nefunguje u všech lidí – a rozhodně to v Písmu není zaslíbeno.
Ať už záměrně, nebo ne, mohou tyto příběhy posluchačům předávat škodlivé poselství: „Co když důvodem, proč stále trpíte, je možná to, že jste se ještě nepoučili?“.
Vycvičeni tímto rafinovaným evangeliem prosperity můžeme začít vkládat naději spíše do toho, že se poučíme, než že budeme hledět na Ježíše. Naším Spasitelem se stává spíše samotná lekce než samotný Pán.
Utrpení podtrhuje naši lidskost
Kdykoli přistupujeme k tématu utrpení, musíme mít na paměti, že jsme přirozeně slabí a omezení, zatímco Bůh sám je nekonečný ve své moudrosti (Iz 55,8-9). V tomto životě prostě nebudeme plně chápat, proč Bůh dopouští těžkosti, které dopouští. Utrpení nelze plně vysvětlit, ani ho nelze zaškatulkovat do nějaké pěkné lekce.
SOUVISEJÍCÍ – Proč jsem opustila sociální sítě – a už se tam nevrátím
Když trpíme, není naším úkolem na všechno přijít – to bude vždycky marné cvičení. To, že nevíte, proč Bůh dopustil určité strádání, neznamená, že děláte něco špatně; znamená to, že nejste Bůh.
Když kráčíme po boku někoho, kdo trpí, není naším úkolem pomáhat mu na všechno přijít. Naším úkolem je být mu nablízku, povzbuzovat ho a připomínat mu Boží přítomnost a zaslíbení.
Můžeme vytvářet karikaturu Boha
Pokud se v utrpení odchýlíme od Boží milosti, můžeme začít Boha vnímat jako krutého otce, který opouští své dítě a říká: „Vrátím se, až dostaneš lekci.“ V takovém případě se nám může stát, že se nám Bůh bude zdát jako krutý otec, který nás opouští. Nic nemůže být vzdálenější svědectví Písma.
Bůh si s vámi nehraje, nehodí vás do žaláře a nezkoumá, zda dokážete rozluštit kód, který by vám odemkl jeho skrytou lekci. Neodepírá svou přítomnost a dobrotu, dokud nepochopíte jeho lekci.
Ježíš se neposmívá trpícím, kteří bezmocně mávají v proudu bolesti, a neříká: „Vzpamatujte se!“ Spíše vstupuje do proudu našeho utrpení a říká: „Dovolte mi, abych vám byl útočištěm.“
Kristus se na vaše utrpení nedívá skrz prsty. Není zklamaný, že jste na všechno nepřišli. Nečeká, až mu předložíte zprávu o tom, jak jste se ze své bolesti poučili, než vám dopřeje svou přítomnost. Jednoduše chce, abyste padli do jeho milující náruče.
Máme soucitného Spasitele, který s námi kráčí, truchlí s námi a vykupuje naše utrpení k dobrému – často nás skrze těžkosti učí. Radujme se z těchto lekcí a zároveň nezapomínejme, že Boží záměry v našem utrpení jsou mnohem větší než poučení – a že jednoho dne se Kristus vrátí, aby nás zachránil, uzdravil a plně a navždy nás zbavil našeho utrpení.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Blake Glosson Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 4. února 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
1 Komentář
Karel Krejčí
Pokládat si otázku jaký je smysl utrpení v životě křesťana musí vzbuzovat další otázku, zda onomu (pomyslnému) křesťanu někdo správně vysvětlil to, co je skrytým obsahem Písma, co je úmyslem Stvořitele a proč jsme zde na Zemi. Asi to bude vyznívat povýšeně nebo urážlivě, ale je to tak. Na samém začátku Písma v Genesis jsme „ničím“ nebo nějakou beztvarou hlínou a na konci ve Zjevení jsme různými zkouškami, tlaky a procházením ohněm přeměněni v drahokamy a stáváme se materiálem a součástí Nového Jeruzaléma.
Má tedy vlastně ona klíčová otázka, jejímž autorem bude křesťan, vůbec nějakou logiku?