Hřbitovy jsou jedinečné. Jsou to ponurá a obvykle tichá místa, chráněná před ruchem města. Pro mnohé jsou to nepříjemná místa, jiné lákají k pravidelným návštěvám. Pro ty, kdo navštěvují hřbitovy, vyvstává otázka, čeho se návštěvou hrobu snažíme dosáhnout. Tato otázka pochází od našeho posluchače Davida:
„Milý pastore Johne, děkuji za váš podcast. Vážím si vašich uvážených odpovědí na těžké otázky. Zajímalo by mě, co by měli křesťané dělat na hřbitově – co by měli cítit a na co myslet. Vím, že někteří křesťané zdobí hroby svých blízkých květinami. Někteří je navštěvují často, dokonce i každý týden. Někteří vzpomínají s láskou, někteří pláčou při každé návštěvě, a to i po mnoha letech. Stojí za těmito praktikami špatná teologie? Jak poznat, že truchlíme až příliš? Kdy se z toho stává uctívání předků? Kdy je to ztráta času? Bible hovoří o období smutku nad smrtí. U některých hrobů jsou postaveny mohutné pomníky, které je budou připomínat po celé generace. Král Šalomoun řekl, že ‚lepší je jít do domu smutku než jít do domu hodování‘ (Kazatel 7:2). Co by si křesťané měli odnést z návštěvy hřbitova?“
V životě jsou okamžiky, které významně oddělují minulost a budoucnost: ukončení střední nebo vysoké školy, svatba nebo získání nového zaměstnání. Jedno období skončilo a začíná nové.
Myslím, že kromě našeho vlastního obrácení k Bohu je pravděpodobně nejdůležitější událostí, která odděluje naši minulost a budoucnost, smrt někoho, koho milujeme. Smrtí končí období takovým způsobem, který se ode všech ostatních naprosto liší. Dalo by se říci, že hřbitov, pamětní deska s vyrytým jménem milovaného člověka, pro nás představuje velký orientační bod, který ukazuje dva směry: náš minulý život s milovanou osobou a váš budoucí život bez milované osoby.
Jaký je správný biblický pohled nebo postoj, když je před námi mezník, který rozděluje naše životy? Nebo jak se ptá náš posluchač: Můžeme dělat na tomto památném místě, u náhrobku, něco nebiblického a nezdravého? A naopak – co biblického a zdravého můžeme dělat na hřbitově? Na začátek zmíním několik nebiblických, nezdravých věcí a na závěr uvedu několik biblických, zdravých návrhů.
Nezdravé návštěvy
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Kdo jsou baptisté?
Návštěva hrobu milované osoby by byla nebiblická a nezdravá, pokud by ji provázela vytrvalá potřeba, která není naplněna vírou v Ježíše a projevuje se způsobem, který znevažuje Krista.
Bible jasně říká, že členové Kristova těla, a to i členové křesťanské rodiny, se navzájem potřebují. Není špatné si uvědomit, že druzí lidé jsou Kristovým darem, kteří pro nás představují Krista. V 1. Korintským 12:21 Pavel říká: „Oko však nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě.‘“ Ano, potřebujeme se. Není správné říkat, že nepotřebujeme druhé lidi, které Bůh přivedl do našeho života.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Když Bůh ve své prozřetelnosti, která je vždy moudrá, spravedlivá, dobrá a láskyplná k jeho lidu, vezme člena Kristova těla, člena rodiny, říká tím: „Už ho nepotřebuješ – ne tak jako dřív. Budu tvou pomocí. Naplním všechny tvé potřeby v Kristu Ježíši.“ Pokud svou neustálou návštěvou hřbitova v podstatě říkáte: „Potřebuji tě, nemohu bez tebe žít,“ je to projev nedůvěry v Kristova zaslíbení.
Příkladem toho, jak může tato nedůvěra vypadat, je chodit na hřbitov, abyste tím vyjádřili svůj hněv vůči Bohu. Hněv vůči nanejvýš moudrému a dobrému Bohu je hříšnou reakcí na ztrátu milované osoby. Stejně hříšné je přijít na hřbitov a říct: „Potřebuji tě tak naléhavě, že se pokusím komunikovat s mrtvými.“ Bůh v Deuteronomiu 18.10–12 řekl Izraeli: „Ať se u tebe nenajde ten… kdo se doptává ducha zemřelého, ani věštec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Vždyť každý, kdo dělá takové věci, je ohavností pro Hospodina.“ Pokusit se navázat spojení s mrtvými je hřích.
Další nevěrnou reakcí by bylo přijít na hřbitov a kát se za všechny věci, jimiž jste zklamali zemřelého člověka. Cítíte se provinile a myslíte si, že když u hrobu projevíte dostatek smutku, vynahradíte tím křivdy, které jste mu nebo jí způsobili. Problém je v tom, že Kristus nás neučí, abychom se takto vyrovnávali se svými selháními a hříchy. Chápe naše selhání a pocity viny. A věřte mi, že to u hrobu někoho, koho jsme milovali, pocítíme všichni: budeme mít pocity selhání, budeme vzpomínat na všechny situace, kdy jsme mohli dotyčnému člověku projevit daleko víc lásky. Řešením tohoto palčivého problému viny však není kát se více hodin na hřbitově, ale mít více důvěry v dostatečnost Kristovy krve.
Toto je tedy několik způsobů, jak může být návštěva hřbitova nebiblická a nezdravá.
Sedm důvodů, proč navštívit hřbitov
A co zdravé důvody? Zmíním jich sedm.
1. Přijďte se vyplakat.
Ztráta někoho, koho milujete, může bolet víc než amputace, a amputace opravdu bolí. Chtě nechtě, nedokážeme se ubránit slzám. Je to tak správně a hrob je nejvhodnějším místem, kde je uronit.
2. Přijďte, abyste si uvědomili svou vlastní smrtelnost.
Na hřbitově se zamyslete nad nevyhnutelností své vlastní smrti. Jak říká žalmista, počítáním svých dnů bychom měli získat moudrost pro své srdce (Žalm 90:12). Jen málo věcí nám připomene naši pomíjivost tolik jako ztráta milované osoby. Až přijdete na hřbitov, učte se uprostřed vaší ztráty, jak moudře využít tento krátký život, který vám zbývá.
3. Přijďte, abyste zažehli oheň naděje na vzkříšení.
Ať hrob roznítí vaši naději, že budete s Kristem. Když stojíte u hrobu těla, které se rozpadá, těla, které jste milovali a o které jste se starali, pozvedněte oči k nebi a věřte zaslíbení, že co se zasévá v potupě, vstává ve slávě; zasévá se v slabosti, vstává v moci (1. Korintským 15:43).
4. Přijďte přemýšlet.
Přemýšlejte a uvažujte: co se mohu z této ztráty naučit? Co bych udělal jinak? Jaké důsledky plynou z pociťované prázdnoty pro mou budoucnost? Co se mohu z tohoto bolestného poznání naučit o Bohu v Kristu, o spáse, o smyslu a cíli života? Je to vzácný okamžik a můžeme se z něj mnoho naučit.
5. Přijďte vyjádřit úctu a respekt.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Je moje pokání skutečné, když se dopouštím stále stejného hříchu?
Nebyla to čest být přítelem, manželem nebo vzdáleným obdivovatelem zesnulé osoby? Přijďte vzdát úctu za to, co zanechali ve vašem životě. Svou přítomností vyjadřujete: „Vážím si jich. Respektuji je. Vzdávám dík jim a Bohu, který mi dal výsadu je znát.“
6. Přijďte poděkovat.
Je prakticky nevyhnutelné, abychom cítili vděčnost k těm, které jsme milovali a ztratili. Rádi bychom jim to dali najevo, ale víme, že snaha komunikovat přímo se zesnulými je hřích. A tak veškeré naše díky patří Bohu, který neodmítne naši žádost, aby se naše spasená milovaná osoba dozvěděla, jak se cítíme. Ale především překypujeme vděčností Bohu za jejich životy a za to, co pro nás znamenali a stále znamenají.
7. Navštivte hřbitov, abyste se inspirovali.
Upevněte svou naději v Božím zaslíbení, že vás bude stále provázet. Pomůže vám, posílí vás, podepře vás svou spravedlivou pravicí (Izajáš 41:10) a posvětí vás uprostřed zármutku. Učiní vás užitečnými pro dobro druhých, pro svou slávu a pro vaši radost.
Tento podcast vznikl ve spolupráci s Desiring God.
Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 8. července 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
