Během víkendu vyvrcholil čas smutku a vzpomínání na snad nejznámějšího českého zpěváka, který minulé úterý 1. října zemřel. Lidé jsou plní nostalgie a často i v šoku. Poslední měsíce zaplavily čas od času nejen bulvární plátky zvěsti o zdravotním stavu mnohonásobného Českého slavíka. O akutním zdravotním stavu se vědělo a závažnost leukemie je nezpochybnitelná. Stejně nás však jeho smrt zasáhla a šokovala, stejně jsme ji nečekali.
Když jsem nad touhle silnou odezvou na smutnou zprávu přemýšlel, došel jsem k poznatku, který stojí za zamyšlení. V našem národě bychom těžko hledali někoho jiného, o kom bychom měli až jakousi představu, že tu s námi vždycky bude. Jako mládežník jsem se samozřejmě narodil a vyrostl v době, kdy už dávno byl a zároveň ještě byl na vrcholu popularity. Naši rodiče a dokonce i prarodiče žili v době, kdy Karel Gott byl všude s nimi. „Božský Kája“, jak jej fanoušci nazývají, hrál po dekády z rádií, televizí, kazet a cédéček. Jakoby byl nedílnou součástí české identity a kulturního koloritu. Vždycky ho zde měli a o to méně jsme si uvědomovali, že navěky tak nebude.
Nemám ambice hodnotit uměleckou stránku zpěváka, ani jeho politické postoje či aktivity. Nepopiratelný je jeho um zaujmout a získat oblibu nejen u milionů Čechů, ale i cizinců. Dokonce i s mladými si čas od času z nostalgie jeho písně pustíme. Odchod Karla Gotta je vak hlasitým připomenutím něčeho, co se týká každého. Jeho smrt je „memento mori“, tedy chodící připomínkou toho, abychom pamatovali na smrt. Abychom si byli vědomi, že jednoho dne naše pozemská pouť skončí. Všechno, co tohle latinské sousloví zahrnuje, však zahrnuje mnohem více a mnohem vážnějších věcí, než měli možná filosofové středověku a raného novověku, když jej přivedli na světlo světa, na mysli.
Realita smrti vzbuzuje úžas i úzkost. Přitom je nevyhnutelná. Boží slovo říká, že i ta největší celebrita, nejznámější zpěvák, herec, politik či vůdce nakonec protne cílovou pásku svého života a postaví se před Boha, který jej stvořil, aby se zpovídal z toho, jaký život prožil a zda je Božím přítelem či nepřítelem. První, co jemu tváří v tvář uvidí, je aspekt toho, že Bůh je svatý. Že je bez jakékoliv morální poskvrny, naprosto dokonalý a dobrý. A také, že Boží charakter určuje standard, skrze který je stvoření na posledním soudu měřeno.
Smíření s Bohem je otázkou srdce a v konečném důsledku je pouze mezi jedincem a Bohem. Jedině ten, kdo je očištěný krví Ježíše Krista jako zástupné oběti na kříži, na tomto dni zúčtování obstojí. Na takové věci je radno pamatovat, ovlivní totiž naši věčnost. Přijměme tak šokující a zarmucující zvěst o Karlu Gottovi jako Boží zastavení a připomínku, že i ten nejakčnější, ale i nejpohodovější život, dokonce i ta největší životní „jízda“, dojde do svého cíle a už nebude záležet na tom, zda nám u nohou leží celé Česko, zda nás zná celý svět., Bude záležet na jediném – zda známe Krista a máme skrze něj pokoj s Bohem. Ježíš sám v Janovi 14:8 řekl, že jiné cesty nebylo, není a nebude.
***
Memento mori – pamatuj na smrt! Pamatuj na svého Stvořitele, dokud máš čas na to se svým životem něco udělat a usmířit se s Bohem. Vystavěné křížky na hřbitovech by nám měly být kromě vzpomínky i připomínkou toho, že navěky na ně svrchu shlížet nebudeme. Jak pošetilé je představou, že máme spoustu času. Vložme naději v Ježíše Krista, dokud je čas! Krátký a pomíjitelný život je nic v porovnání s věčností, kterou prožijeme v jedné ze dvou destinací – v lásce a přítomnosti Boha, anebo odloučení od Něj.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor: Tomáš Ilgner, Datum: 15.října 2019 Foto:
7 Komentáře
Jiří Aron
Dobrý článek, děkuji za něj. Ano, nejvíce ze všeho záleží na věčném životě.
Také jsem sledoval průběh diskuzí o K. Gottovi minulý týden. Potěšilo mě zjištění, kolik lidí jej mělo a má rádo a kolika lidem pomohl. Dá se říci, že proběhlo jakési hlasování národa, kdo jej měl rád a kdo neměl. Osobně jsem si nikdy nekoupil žádnou jeho nahrávku, byl jsem spíš matuškovec. Ale uznávám, že dnes u nás nikdo jako on už zpívat neumí ani vzdáleně.
Pán Ježíš ale varuje: „Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, ale sebe poškodil nebo zahubil?“ V sobotu na velkolepé mši lidé posílali K. Gotta do nebe: opakovaně p. Duka, také paní Bohdalová, komediální p. Czendlik i paní Havlová.
Čtení z Písma bylo sice o ukřižování Pána Ježíše Krista, hlavní postavou kázání p. Duky byl však K. Gott (a v kázání nikde krátké vysvětlení, proč vlastně Kristus zemřel na kříži a nic o Jeho vzkříšení, tedy stručné jádro evangelia). Dá se tedy s malou nadsázkou říci, že v sobotu si K. Gott získal celý svět. Ale co ta jeho duše, šla opravdu do nebe?
K. Gott o podobná Boží varování nikdy nestál, měl, jak mj. řekla paní Bohdalová, svého vlastního boha. Nikdy veřejně neuznal, že je hříšník, jako my všichni, a že potřebuje někoho, kdo by jej smířil se svatým Bohem. Dá se říci, že jeho vlastní slova svědčila o tom, že měl negativní pohled na křesťanství. Vybavuji si i rozhovory, kdy K. Gott nepřímo přiznal, že jeho dobré skutky a laskavost k lidem (neodmítal rozhovory, setkání s fanoušky, dávaní podpisů atd.) byly kalkul s cílem získat a udržet si publikum, tedy mít z toho i svůj zisk.
Např. zde v rozhovoru na sklonku jeho života o své víře: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/karel-gott-hledam-svuj-hlas-v-posmrtny-zivot-neverim_533397.html
Naše vlastní skutky na smíření se svatým Bohem nestačí, jsou v jeho očích jako hříchem poskvrněné šaty. Jenom svatý Bůh je může očistit krví, kterou prolil za nás jeho milovaný Syn na kříži.
Eva Hájková
Proč potom všechno to divadlo? Kdo vlastně chtěl, aby rozloučení bylo v křesťanském chrámu, když on stejně do žádného nechodil? A aby u toho byli církevní představitelé? Chtěla to jeho rodina? Fanoušci? Tak proč?
Podle toho rozhovoru byl Karel Gott ateista, který potkal sudičku. Tedy věřil v osud. Věřil v osud, kterému se snažil napomáhat tím, že bude hodný a laskavý. Něco jako karma.
Pěkný ateista! Ale mezi Čechy je více než obvyklé, že věří ve všechno možné, jenom Bůh je jim cizí.
Jiří Aron
Mně ten rozhovor v týdnu nepřijde jako s ateistou, cituji „někdo, kdo mě hlídá, tam určitě je“, nebo „že pánbůh tam asi je“.
K. Gott měl podle článku „svého boha“ na východě: „Proto mě zaujal ten Dálný východ a určitá tradice, kterou mají buddhisté.“ Tedy neuznával Boha Bible jako Stvořitele, kterému je každý člověk zodpovědný, řekl, že se: „vždycky zajímal o víru, která mě netrestá jako kacíře.“
Proč to divadlo? Věřím, že to chtěli lidé, ne Bůh. Do médií se díky přenosu dostaly mnohé politické a církevní špičky, herci a zpěváci. A možná byla důvodem i pojistka: co kdyby nám ta zádušní mše zafungovala jako jakýsi lobbing?
Inspirace tou pojistkou je zde: https://orlicky.denik.cz/z-regionu/zbigniewovy-ne-smysly-20140131.html (kromě své vlastní navenek deklarované víry má p. Czendlik jaksi nejasno i v rozlišování mezi buddhisty a hinduisty).
Arnošt Kobylka
Třeba proto, že chtě nechtě to byl jeden z největších žijících čekých umělců. A proto, že katolíci mají jiná měřítka na posuzování „křesťanskosti“. A chrám sv. Víta je katolický chrám a Duka katolický kardinál.
Katolíkem člověk je, pokud je pokřtěný a neodpadl velmi výslovně od katolické nauky.
A takový člověk má nárok na katolický pohřeb.
Což neznamená, že je v očích katolíků spasený. Na to by musel být ve stavu posvěcující milosti, tj. mít reálnou víru, vyznávat ji např. chozením na povinné mše a nebýt v těžkém hříchu.
Eva Hájková
Pro pana Arona:
Je to sice off topic, ale nemám na vás kontakt, tak to píšu sem.
Děkuji vám za upozornění (v jedné z dřívějších diskusí) na Pavlíkův překlad Bible. Dnes se mi hodil 🙂
Jiří Aron
Rádo se stalo, paní Hájková. Jestli používáte mobil či tablet s Androidem, tak nejlepší program na Bibli je MyBible. Obsahuje téměř všechny české a slovenské překlady včetně Pavlíkova a je zdarma a v češtině. Také doporučuji. Můžete například porovnávat překlady mezi sebou a vyzkoušet další jeho funkce.
Eva Hájková
Díky. Zkusím to.