Útok Palestinců z Gazy na sousední izraelské území 7. října 2023 byl již rozebírán z různých stran. Sekulární média ovšem zcela pominula jeden nábožensky relevantní moment. Hudebnímu festivalu Nova, který se stal hlavním jevištěm teroristického řádění, vévodila rozměrná socha Buddhy. Každého, kdo má povědomí o duchovní tradici Izraele, musela i ta krátká videosekvence, v níž socha figuruje, udeřit do očí.
Avizujeme-li hned v nadpise, že něco je špatně, čtenář právem očekává zdůvodnění našeho hodnotícího soudu. Špatně pro koho a proč? Odpověď: Modla je špatně pro Izrael – lid i zemi -, protože centrálním prvkem izraelského náboženství, jak je poznáváme z hebrejské Bible (Starého zákona) je věrnost Hospodinu, který má být jediným Bohem Izraele:
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. (Exodus 20,2-5, ČEP)
Takto zní preambule Desatera, ústavy starého Izraele. Dané téma se nesčetněkrát vrací v biblických příbězích a prorockých výzvách. Modla je každopádně špatně pro Izrael, protože Hospodin se mu dal poznat způsobem, jenž vizuální zobrazení vylučuje:
I promluvil k vám Hospodin zprostředku ohně. Slyšeli jste zvuk slov, avšak žádnou podobu jste neviděli; slyšeli jste jen hlas. (Deuteronomium 4,12, ČEP)
Argumentace proroků starého Izraele i apoštolů rané církve má však nakonec tu nejširší platnost: modla je špatně nejen pro Izrael, ale pro každého. Projevy úcty ve vztahu k obrazu nebo soše jsou iracionální. Každý by totiž měl být schopen nahlédnout, že Stvořitel přesahuje stvoření i lidskou představivost. Jakékoli zobrazení tedy z principu nemůže Boha věrně reprezentovat ani svým ctitelům poskytnout vedení, zaopatření a ochranu.
Starověk znal obřady, při nichž kněží sochu božstva oblékali do slavnostního roucha a kladli před ni pokrmy. Přenášeli ji z místa na místo v procesí. Bibličtí proroci, zejména Izajáš, poukazují na převrácení rolí, jež takové počínání implikuje. Skutečný Bůh je stvořitel všeho, falešný bůh je vytvořen lidmi. Pravý Bůh je živý a umožňuje život všeho stvoření, kdežto modla je neschopná, závislá na lidské péči.
Krom toho pokusy Boha zobrazit odrážejí lidské přání mít jej vždy po ruce, mít jej na své straně bez ohledu na to, jak jednáme. Takové představy jsou útokem na Boží nezávislost. Oproti tomu Bible vypráví o Bohu, který si sám volí, s kým a za jakých podmínek bude.
SOUVISEJÍCÍ – S matematikem o islámu (recenze)
Modlářství jako antropologická konstanta
Fixace na modlu odhaluje takřka nevyléčitelný lidský sklon utíkat se k něčemu, co člověk považuje za ztělesnění svých nadějí, co obdivuje, čemu se koří. Pokud se nejedná o fyzický objekt, idolem se stane politický vůdce nebo třeba rocková hvězda.
Dějiny náboženství jsou také dějinami modlářství, přičemž modloslužba se jeví jako výchozí nastavení, zatímco úctě vůči neviditelnému Bohu se člověk teprve musí učit a fetiše odvrhovat. Hebrejská Bible dosvědčuje staletí se vlekoucí a jen částečně úspěšný zápas proroků s modloslužbou. Zprvu se utkávali s vlivy kenaanských sousedů, později, v babylonském zajetí, se vysmívali říšským bohům.
Apoštolové Ježíše Krista v této věci převzali štafetu, když s poselstvím o neviditelném Bohu, který si nepřeje být zobrazován, vstupovali do antického světa zamořeného modloslužbou. Klasickou ukázkou je Pavlovo kázání v Aténách (Skutky apoštolů 17,22-31).
Současníci hebrejských proroků mohli sice namítnout, že se neklaní dřevu a kameni. Tak primitivní přece nejsou. Prorocké kázání je karikaturou jejich počínání. Klaní se duchovní realitě, kterou socha zastupuje a jež v ní snad i přebývá. Bible však nemá místo ani pro nějakou sofistikovanější formu modlářství.
Zatímco nábožensky orientovaný člověk nařčení z modlářství setřese s tím, že nectí objekt samotný, ale duchovní realitu, s níž se cítí být pomocí sochy či obrazu ve spojení, sekulární člověk, bude zase tvrdit, že to či ono zobrazení pro něj nemá náboženskou hodnotu; je mu toliko symbolem východní moudrosti, míru a pohody. Tak tomu zřejmě bylo s účastníky festivalu Nova, velké technopárty v poušti. Křepčili však pod záštitou Buddhy.
Od symbolu k modle
S fenoménem modlářství se také pojí zajímavý jev, jímž je proměna symbolu v modlu. Biblickým příkladem je bronzový had, jejž Izraelci uchovávali jako památku na zázračné vysvobození od jedovatých hadů na poušti (Numeri 21,4-9). Postupem času však vzpomínka degenerovala, takže symbol se stal uctívaným předmětem (2. Královská 18,4).
Dějiny křesťanství vykazují obdobné významové posuny. Když se apoštol Pavel chlubil křížem (Galatským 6:14), myslel na Kristovu smírčí oběť. Samotný kříž – popravčí nástroj – pro něj neměl žádnou magickou moc. Právě tak Nový zákon nenabízí žádný podnět k zobrazování Ježíše nebo jeho matky. Místo toho prezentuje Ježíšův příběh, jeho slova, a objasňuje jeho roli v Božím plánu spásy. První křesťané byli Židé, pro něž bylo samozřejmostí, že se Bůh nezobrazuje.
SOUVISEJÍCÍ – Síla nicnedělání (recenze)
Pozdější křesťanská praxe poskytla muslimům důvod, aby na křesťany pohlíželi svrchu jako na ctitele kříže. Slovy arabského klerika:
Širk u následovníků proroka Ježíše: Stalo se tak po vzetí Ježíše do nebe. Přišel Pavel, který zavedl do náboženství trojici, uctívání kříže a dalších druhů model. (Huweil, Tauhíd jednoduše)
Důsledky modlářství
Proroci starého Izraele a v návaznosti na ně apoštol Pavel vykazují celostní chápání reality. Je-li samotné centrum života společnosti vychýlené, ani ostatní aspekty jejího života nemohou být na svém místě. To, že pravého Boha nahradí modla, má zákonitě důsledky pro celý život jednotlivce, rodiny, pospolitosti.
Jak tyto negativní důsledky chápat? Hebrejská Bible nejčastěji prohlašuje, že Hospodin, jehož majestát utrpěl újmu, modloslužebníky ztrestá. Používá k tomu širokou paletu nástrojů – od nepřátel Izraele, přes sucho a neúrodu až po epidemie. Jeho cílem není vyvolený národ zničit. Slibuje obnovu, nicméně očekává, že Izrael nahlédne, v čem chyboval.
Tuto dynamiku jindy proroci pojímají jako mechanismus, který působí víceméně samovolně. Ti, kdo následují nicotné přeludy se sami stanou nicotnými, bezcennými. Místo živého Boha se obracejí k sochám, které nevidí a neslyší, sami se pak stanou slepými a hluchými, tj. zůstanou duchovně dezorientovaní. Jedná se o případ tzv. poetické spravedlnosti, kdy trest svou povahou odpovídá zločinu.
Modloslužba v optice proroků předjímá rozpad normálních vztahů. Barvitě vykreslují příčinnou souvislost mezi duchovní a fyzickou nevěrou. Izrael v tomto příměru figuruje jako Hospodinova vyvolená. Jestliže zahýbá s cizími bohy, jak asi bude vypadat rodinný život řadových Izraelců? Tak zejména Ozeáš. Modelovým příběhem je ovšem již epizoda z putování do zaslíbené země: slavnost na počest Baala, k níž domorodci přizvali Izraelce, se zvrhla v orgii (Numeri 25).
V náboženské tradici Izraele tedy duchovní a fyzická promiskuita jdou ruku v ruce. Týmž způsobem později nahlíží apoštol Pavel pohanskou společnost: místo neviditelného Boha uctívají obrazy lidí a zvířat. Proto je Bůh vydává na pospas jejich vášním (Římanům 1,18-31).
Závěrem
Řada aspektů světonázoru starého Izraele může být pro dnešního člověka výzvou. Například souvislost mezi modloslužbou a sexuální nekázní není dnešnímu čtenáři zřejmá. Ví, že sexualita vyvěrá z biologického základu. Snad ještě větším oříškem je postulovaná souvislost mezi hříchem modloslužby a konkrétními pohromami, jež zakouší celý národ. Moderní člověk jednak odvykl představě Boha, který se hněvá a trestá, jednak se mu příčí koncept kolektivního trestu.
Vzdor těmto možným námitkám a pochybnostem máme v Bibli co do činění s textem, z nějž vyzařuje autorita. Přinejmenším mnoho generací před námi bylo schopno ji vnímat. Promlouvá vážné slovo do naší doby orientované na zábavu.
Ovšem i ten, kdo Bibli jako duchovní autoritu nepřijímá, si může klást otázky stran lidské přirozenosti. Kde se v člověku bere sklon uplácat si boha z hlíny, vztyčit totem, opentlit se amulety, uctívat vůdce? A k čemu festival na izraelsko-palestinském pomezí potřebuje obrovskou sochu Buddhy?
Autor: Pavel Hejzlar Datum: 19. listopadu 2025 Foto: nova-buddha-YT
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
17 Komentáře
Karel Krejčí
„Klobouk dolů“ před tímto odvážným a pravdu odhalujícím vhledem. Na základě nezveřejněné a nebo dokonce utajované přítomnosti oné náboženské kulisy se nám nabízí poněkud jiné pozadí a pohled na tuto tragickou událost. Ano, s pomocí Bible si znovu uvědomíme sice ne-milé, ale o to pravdivější vysvětlení nebo zdůvodnění Božího konání. Právě dnešní doba, typická svým stále zrychlujícím technologickým vývojem zapomíná, že nade vším vládne Stvořitel všeho a všech.
Ovšem sundejme si růžové brýle neboť i „naše“ křesťanství není svým prostoupením s veřejným životem a zejména s politikou žádným nevinným andílkem.
Karel Konečný
Modly to je takové starodávné slovo. Autority to je zase slovo, které je nám blízké, má pro nás pozitivní význam a bývá často spojeno s oblastmi lidské činnosti, které jsou přijímány ve velké vážnosti. Ta vážnost má tak velkou hodnotu, že aniž známe obsah tak věříme tomu názvu té lidské činnosti. To je pak právě ten okamžik když se z autority stává modla. Nejsme si schopni utvořit dobrý úsudek, protože naše kritické myšlení považuje autoritu za svatou.
Petr Kartouz
Nejen Buddha, ale i celý program festivalu se vedl směrem k podpoře společenských deviací, jako je LGBTQ+. Nutno podotknout, že Izrael je sekulárním státem, ale – ostatně jako každá křesťanský sionista – věřím, že je Bohem směřován k přijetí svého mesiáše. Ovšem, v souladu s některými apologety a snad i apoštolskými otci, věřím, že jej čeká ještě přijetí Antikrista, a tak se nelze divit. Článek však vysoce cením, jelikož ukazuje, že s národy stále jedná Bůh, a že útok Hamasu není náhodou, ale je třeba jej chápat v celé teopolitické šíři. Ať tak, či onak, teroristický útok byl ohavným a ničím neospravedlnitelným zločinem proti lidskosti i proti Bohu.
P. S. Pro křesťanské hypersionisty bych rád podotkl, že – podle názoru některých mesiánských židů v Izraeli – se zde snáze věří v Buddhu, než v Krista.
Karel Krejčí
… kdo se ve skutečnosti obrátil proti Bohu?
pavel v
Nevěřím, že útok Hamásu proti účastníkům hudebního festivalu byl motivován odporem proti Budhovi jako modle urážející zásady islámu. Myslím, že náboženské rozdíly jsou v této válce pouze zástěrkou, která má zakrýt pravou příčinu války: neukojitelnou touhu po moci hamásovských předáků.
Buddha není pro buddhisty božstvem, ale osvíceným člověkem. Buddhisté v žádného boha nevěří. To pochopitelně neznamená, že by pro ty lidi nemohl být modlou, ale jen v tom přeneseném slova smyslu.
Mám za to, že pro starověkého člověka bylo jeho božstvo bylo sjednocujícím prvkem kmene, města, národa (kolektivu). Když někdo uctíval cizí božstvo, bylo to chápáno jako zrada vlastního kolektivu. Bylo to stejné jako když v manželství podvedl svého partnera. Výraz smilstvo používali Izraelité nejen pro cizoložství, ale pro jakoukoliv zradu.
Když si starověký člověk vyrobil nějakou podobu boha, vesměs nevěřil, že tato neživá hmota je bohem. Věřil, že je jakýmsi zprostředkovatelem jeho přítomnosti. Podobné to bylo s oběťmi pro bohy. Oběti představovaly obecenství s bohem.
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
unikl Vám směr „trestu“. Byla to reakce Boha, na reakci vyvoleného národa k modle, čímž se dopustili Jeho veřejné urážky. Vyvolený národ doslova „křepčil“ před modlou. Autenticitu videa nelze popřít.
V kolébce východního náboženství by takové konání z Božího pohledu nebyl žádný rozpor, avšak v Izraeli?
Vše do sebe zapadá více, než si vůbec připouštíme a dokážeme představit.
Stále jsme nepochopili Boha. Nechceme Ho znát. A pokud ano, pouze v té podobě, která vyhovuje nám.
pavel v
Pane Kartouzi,
píšete, “ že s národy stále jedná Bůh, a že útok Hamasu není náhodou.“ Není-li to náhoda, je to jednání Boha? Píšete, že útok byl ohavným a ničím neospravedlnitelným zločinem proti lidskosti i proti Bohu. Že by Bůh jednal sám proti sobě? Nebo za tím útokem stál satan? Jednal satan v režii Boha?
Já si myslím, že ten útok dá vysvětlit i bez zapojení ezoterických nadzemských sfér. Způsobil ho Hamás z touhy po moci.
P. Ašer
Ad pavel v
Hamás je jen nástrojem Božího trestu, tak jako jím byl svého času babylónský král, kterého Bůh skrze Jeremjáše nazývá svým služebníkem:
„Nyní jsem všechny tyto země dal do rukou Nebúkadnesarovi, králi babylónskému, svému služebníku; dal jsem mu i polní zvěř, aby mu sloužila.“ (Jr 27:6)
Přestože babylónský král, který sloužil modlám (např. Ez 21:26), sledoval své imperiální cíle, tak tím nevědomky sloužil Bohu jako vykonavatel trestu na neposlušném Izraeli. Podobně je tomu s Hamásem.
Petr Kartouz
Stalo se kdy něco zlého, aby Hospodin nepřikázal?
Karel Krejčí
Ano, stane, pokud Hospodin dovolí – viz kniha Jób.
pavel v
pro P. Ašera a Karla Krejčího
Byly hrůzy gulagu nebo nacistických koncentračních táborů uskutečněny, protože Bůh to tak chtěl a zařídil?
pavel v
pro pana Karla Krejčího
Je nepředstavitelné, že by Bůh páchal zlo. Tak ho podle vašich slov toliko dovolí a už na něm nemá vinu? Představte si, že byste věděl, že most přes řeku je poškozen a přesto byste jen „dovolil“, aby na něj někdo vjel a on by se pak utopil. Necítil byste vinu?
Bůh je dobrý a nepřeje si, aby člověk trpěl tak, jako si nepřejí rodiče, aby trpěly jejich děti. Když ty děti vyrostou, rodiče jim dají svobodu rozhodování a od té chvíle už nenesou odpovědnost, za to, co dělají. Když dal Bůh člověku svobodnou vůli, nemůže mu ji už vzít, protože v tom okamžiku by se člověk stal pouhou loutkou a nenesl by odpovědnost za své činy. Loutka není schopna lásky, protože láska (soucitný čin) je možná jen dobrovolným rozhodnutím. Loutka koná jen to, co chce její loutkovodič, dobrovolný čin u ní nepřipadá v úvahu. Boží dar svobodné vůle umožňuje na jedné straně lásku, ale současně i zlo. Nikdo nedokáže najít takový systém, aby měl jen výhody bez toho špatného.
Ježíš v Lukášově evangeliu odmítl názor, že neštěstí je Božím trestem: V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. Ježíš jim odpověděl: „Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci? Říkám vám, že nikoli…Myslíte si, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Říkám vám, že nikoli.
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
Vy si neustále vytváříte svůj Starý Zákon a podle toho i obraz Boha.
Kdo trestal Izraelity v situacích, ve kterých se vzepřeli Bohu? Vy stále smysl celého SZ stavíte doslova „na hlavu“ a z toho samozřejmě vyplývají Vaše konstrukty a představy, co Bůh může a co ne.
Naprosto vše se odehrává v Božském vědomí, mimo něj nemůže nic existovat. Nebo stejně tak obráceně, nikdo není schopen z Božského vědomí vyjít, protože existujeme pouze v něm. Proto je představa, že Bůh nemůže něco vědět nebo že mu může něco uniknout, naprosto dětinská a irelevantní.
Vůbec tedy nezáleží na skutečnosti, jakou formou a prostřednictvím koho nebo čeho jsme „potrestáni“. Je to pouhý povrchní a velice zjednodušený úsudek, zjednodušený na neomylné vztažení ruky na jasného viníka a tomu „spravedlivě“ odpovídající trest. Způsob uskutečnění „trestu“ není rozhodující a Bůh nemůže stát stranou, nemůže změnit svou podstatu.
A dokonce označení té či oné situace jako TREST, je velmi relativní a neurčitý výraz neboť vše probíhá pouze v přítomném okamžiku a to, co je před i za již tedy tou samou pravdou být nemůže. Kde tedy vlastně v nepřerušené kontinuitě dění začíná a končí trest a jak víme, že právě „toto“ je neomylně trest a ne výstraha či ponaučení?
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
Na principiálně stejné otázky ohledně násilí ve světě, lze odpovědět stručně a výstižně. Bůh nepochybně již před stvořením světa – a to na základě informace z Bible – určil, co se má stát a k čemu musí dojít. Proto ani nemá smysl z tohoto pohledu uvažovat o míře viny Izraelitů nebo Římanů na ukřižování Ježíše Krista. Pokud nezaujmeme pokorný postoj vůči Bohu – A NEBUDEME SI O NÉM VYTVÁŘET SVÉ PŘEDSTAVY – jsme stále ve vzpouře vůči Němu. Místo toho, abychom my, lidé, hledali Jeho vůli ve veškerém dění a podřizovali se jí, ukájíme se iluzí, že On „to“ řídí špatně, a proto On se musí podřídit naší pravdě a spravedlnosti.
Co si vlastně o sobě myslíme?
Petr Kartouz
Pane Pavle,
toto považuji za otázku duality Boží spravedlnosti a Boží milosti. Bůh žádá smrt hříšníka a jeho odsouzení. K trestání Izraele si odpradávna využíval okolní národy. Stačí si přečíst Pláč. A ale zde nutně netvrdím, že jde o Boží soud. To bych se v tomto případě neodvážil. O Boží dopuštění však jde v každém případě. V Kristu ovšem Boží milost překlenuje Boží spravedlnost. Je to hezky vidět na případu soudu vzpurných kněží. Bůh žádá jejich smrt, ale Áron se v Kristově Duchu vrhá s kadidelnicí mezi ně a pohroma je zastavena.
pavel v
Pane Krejčí,
Bůh je láska. Proto neuvěřitelné zvrácenosti, které se děly v nacistických koncentrácích a komunistických gulazích nebyly Bohem plánovány ani režírovány.
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
ano, Bůh je láska.
Ovšem s konkrétně Vaší představou o Boží lásce na jedné straně a neslučitelnosti s plánováním zvráceností na druhé straně, se opět rozcházíte. Ve SZ jsou též informace o zvrácenostech a zda byly, či nebyly plánované Bohem, vůbec není podstatné – podstatné je jejich naplnění.
Pane Pavle v,
až bude člověk vystaven takovému stresu z nadcházejících událostí, že mu budou po těle stékat kapky krve, a on to přijme i přesto, že bude mít neomezenou moc se tomu vyhnout, pak snad takový člověk bude v pozici, morálně obviňovat Boha. Avšak Bůh obětoval svého Syna – který byl bez hříchu – právě za naše hříchy. Žádný člověk, žádná živá bytost nemůže být v takovém postavení jako Kristus, aby měl morální právo Bohu určovat co je a není zvrácenost.
Naplnilo se to, co bylo předurčeno před stvořením světa.
Na jakém základu je tedy postaveno Vaše morální právo, určovat Bohu co je a není zvrácenost?