Během několika uplynulých let jsi hodně investoval do života nevěřící sousedky. O vycházky s tebou nesmírně stojí, ale křesťanství se z hloubi duše brání. Pozval jsi ji na štědrovečerní shromáždění, ale odmítla. Pozval jsi ji na Velikonoce – kdepak, ani zdání. Pozval jsi ji, ať vezme ratolesti do dětského klubu za domem, ale viděla v tom vymývání mozku. Takže když po jakémsi krizovém zážitku souhlasila, že tento týden přijde do tvého sboru, div že jsi nespadl ze židle…
Celý rozradostněný jsi ji uvítal u hlavního vchodu, dovedl její děcka do besídky a vyhledal jsi jí místo k sezení. Pak jsi nahlédl do sborového zpravodaje a zjistil, že tvůj oblíbený pastor – právě ten, o kterém jsi sousedce v jednom kuse vyprávěl, ten, který má tak hluboký vhled do lidského srdce i do současné kultury a tak vroucně a jasně odkrývá hlubiny a bohatství Písma – má dovolenou.
SOUVISEJÍCÍ – Tři úvahy o evangelizaci v moderním západním světě
Ne, tohle ne! Zrovna káže ten chlápek, co vede mládež. Právě dneska! Jistě, jsi šťasten, že si váš hlavní pastor oddechne a že vedoucí mládeže má příležitost k růstu a rozvoji, jenže proč dnes – zrovna když potřebuješ, aby se tvůj sbor blýskl! Když je v sázce sousedčin věčný život. Copak se ten holobrádek nemůže dál věnovat té své službě o patro níž?
Tu a tam tohle pociťujeme všichni. Uvědomujeme si střet obojího: potřeby výcviku nového pokolení vedoucích ve službě – a naléhavé potřeby, aby právě teď to byla služba na nejvyšší úrovni. Tak proč pouštějí pastoři za kazatelnu ty mladší, méně zkušené?
Napětí
Všichni vnímáme napětí mezi potřebou aktuální a perspektivní. A vnímáme to intenzívně: doléhá na nás akutní potřeba, a víme, že novopečený pětadvacetiletý absolvent semináře nebude mluvit s dovedností, autoritou a životní zkušeností ostříleného kazatele. Třeba ten holobrádek zaškobrtne v promluvě před Večeří Páně. Možná neodhadne délku křtitelnice a smýkne někomu hlavou o obrubník (no ano, to se zrovna stalo se mnou). Když věřící přivedou své nevěřící sousedy a zjistí, že za kazatelnou stojí takový mlaďas, mohou pociťovat zklamání.
Jistě, jste šťastni, že si váš hlavní pastor oddechne a že vedoucí mládeže má příležitost k růstu a rozvoji – ale proč dnes?
U Pavla se však jasně dočítáme, že se chce raději zmýlit v tom, že přenese více odpovědnosti za vyučování na mladé vedoucí, než aby jim svěřil příliš málo. Ve své horlivosti pro církev se rozhodl vystrojit právě nastupující pokolení. Zamyslete se nad tím, co píše mladému Timoteovi: Nikdo ať tebou nepohrdá proto, že jsi mladý; ale těm, kdo věří, buď vzorem v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě. Než přijdu, ujmi se předčítání, kázání, vyučování. Nezanedbávej svůj dar … Na to mysli, v tom žij, aby tvůj pokrok byl všem patrný. Dávej pozor na své jednání i na své učení (1 Tm 12.16)
SOUVISEJÍCÍ – Proč postkřesťanský svět potřebuje pastory-teology?
Pavel vkládá na Timotea obrovskou odpovědnost v efezském sboru. Je třeba, aby se Timoteus rozvíjel? Rozhodně. Každý měl mít možnost „vidět jeho pokrok“ v tom, jak starostlivě pečuje o své kazatelské obdarování. To znamená, že se Timoteus potřeboval zdokonalovat, což ale Pavla nevedlo k tomu, že by mu prozatím zakázal sloužit. Naopak mu doporučil, aby se oddaně a co nejryzejším možným způsobem věnoval čtení, kázání a vyučování Slova.
Důrazem na Timoteův život a učení Pavel ukazuje, co je nejpřednější. Je to věrnost – nikoli dovednost nebo zkušenosti.
Tři důvody, proč se věnujeme výcviku mladých vedoucích
Proč tedy chybujeme, když jde o to, umožnit mladým vedoucím veřejnou službu i při jejich nezkušenosti a nedostatečně rozvinutému obdarování?
Zajišťujeme kontinuitu práce
Jen bloud dá ovšem přednost krátkodobému úspěchu před vítězstvím, k němuž dojde až mnohem později – takže kvůli bitvě prohraje válku. Proč palubní průvodčí trvají na tom, abyste si nejprve sami nasadili kyslíkovou masku a teprve pak pomáhali lidem okolo vás? Protože první krok vám umožní udělat druhý! Nedáte-li mladým příležitost, může se stát, že teď sice pomůžete lidem víc, ale rychle spotřebujete kyslík, který sbor potřebuje, aby jeho práce pokračovala.
Než města začala ve středověku stavět katedrály, přišla na řadu výsadba lesa. Měšťané věděli, že příští pokolení bude potřebovat dřevo, aby bylo možno ve stavbě pokračovat. Umožníte-li mládežníkům kázat, vysazujete tím les pro zítřek.
Věříme v Boží svrchovanost
Bůh od začátku zná konec (Izajáš 46,10). Ví přesně, kdy přijde tvá sousedka do shromáždění, a ví také, kdo bude ten den kázat. Nic nemůže zkřížit jeho plány. Ano, počínáme si moudře, necháme-li mladého vedoucího nejprve kázat před vedením sboru, abychom mu mohli sdělit své poznámky. Přitom ale máme důvěru, že Bůh má vše pod kontrolou.
Víme, kde spočívá moc
Čtení a kázání Božího slova se věnujeme proto, že jsme se znovuzrodili ne snad díky chytrým řečovým obratům a frázím, nýbrž skrze živé a věčné slovo Boží (1 Pt 1,23). Evangelium: je moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří (Ř 1,16).
SOUVISEJÍCÍ – Francis Schaeffer: 4 recepty na obnovu církve
Možná si rádi poslechneme kazatele, který se vyznačuje vášní jako John Piper nebo erudicí jako Tim Keller, avšak tyto rysy nejsou nezbytné pro spásu. Ujišťuji vás, že když vám takový mladík – i když třeba zajíkavě – předčítá Boží slovo, je v tom nekonečně větší moc než v těch nejskvělejších videozáznamech z výročních konferencí řečníků z různorodých oblastí vědy, techniky, umění a podobně.
Nastupující pokolení mladých vedoucích cvičíme proto, že chceme zajistit pokračování práce na Boží vinici v dalších pokoleních – s vírou, že ať je za kazatelnou kdokoli, Bůh skrze věrné kázání jeho mocného Slova přibližuje příchod svého království.
Autor: Brandon Cooper Zdroj: The Gospel Coalition Překlad Ivana Kultová Datum: 7. srpna 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
