Paul Johnson a jeho živoucí odkaz 

Osobní svoboda, křesťanství, kapitalismus a svobodné podnikání stvořily prosperitu

Ve čtvrtek 12.ledna 2022 jsme se dozvěděli smutnou zprávu. Zemřel Paul Johnson, jeden z největších historiků a konzervativních autorů 21.století.

Nedovolím si popisovat jeho životní dráhu, tu přenechám povolanějším, kteří ho znali nebo se zabývali jeho životní poutí. Určitě jde o hodně zajímavé téma, protože Paul Johnson byl „dvorním“ historikem Margaret Thatcherové, bývalé premiérky Velké Británie, možná poslední skutečně konzervativní političky v Evropě. Pojilo ho s Margaret Thatcherovou velké přátelství, tvořil dokonce doprovod na některých jejích zahraničních cestách.

SOUVISEJÍCÍ – Evropa: Zapomenuté bohatství a víra 

Paul Johnson zobrazuje ve svých historických dílech vývoj západní civilizace umírněným konzervativním pohledem zdůrazněním jejích základů, osobní svobody, křesťanské víry, kapitalismu a svobodného podnikání. To vše společně vytvořilo nesmírně dynamické prostředí, ve kterém se mohla zrodit prosperita, díky níž se některé země staly regionálními a posléze i světovými lídry.

Paul Johnson byl břitkým kritikem, ale také vynikajícím analytikem schopným čtenáři rozplést neuvěřitelné souvislosti současného i budoucího vývoje. Jak západní civilizace oplývající svobodou jednotlivce, volnou ekonomickou soutěží i svobodným podnikání musí čelit levicovým snahám o státní kontrolu a dirigismus.

Stěžejní je v Johnsonových dílech obrana kapitalismu a křesťanské identity, resp. křesťanských základů, na kterých všechny západní civilizace vyrostly. Johnson popisuje, jak levice soustavně pošlapává tyto základy a snaží se je nahradit moderními ideologiemi, což vede k devastaci morálně hodnotového žebříčku.

Paul Johnson byl bezesporu vynikajícím novinářem, ale stěžejní je jeho historické dílo Dějiny 20. století Jde o osvěžující dílo zbavené jakéhokoliv ideologického nánosu zobrazující škodlivost nejrůznějších levicových ideologií v průběhu 20.století, které mají na svědomí mnohem víc životů než jakýkoliv autoritářský režim. Johnson s tímto dílem předběhl dobu, navzdory jeho vydání začátkem 80.let, je odkaz tohoto díla stále aktuální.

Dějiny 20.století jsou napsány bravurním jazykem a nesmírně čtivým způsobem. Johnson v nich zobrazuje události i procesy, které vedly na Západě od šedesátých let 20.století k postupnému přebírání moci levicovými intelektuály a jejich dominantní infiltraci veřejného prostoru. Odhaluje katastrofální ekonomické následky jakéhokoliv státního dirigismu (v našich zemích státní plánování) vedoucí ke korupci a znehybnění ekonomiky. 

Již tehdy v osmdesátých letech minulého století dokázal odhalit obrovské pokrytectví moderního levičáctví, na jednu stranu uměle vytvořený obraz sociálního dobra, na druhou stranu oklešťování svobod doprovázené netolerantním egalitářským sektářstvím. Nevyhýbá se ani popisu zhoubného  vlivu levičáctví  v akademickém i mediálním prostředí včetně negativ odborového hnutí.

Dovolím si ještě zmínit knihu Dějiny amerického národa, kterou osobně považuji za nejlepší z jeho historiografie. Paul Johnson v této knize popisuje barvitým a dynamickým způsobem zrod USA, jeho první roky existence provázené vytvořením demokratických institucí přes územní expanzi, občanskou válku až do dneška. 

Fascinující je v této knize jeho popis jižanů a seveřanů první poloviny 19.století, jejich způsobu života, cti a odvahy, který nám dnes připadá jako hodně vzdálený a málo uvěřitelný svět. Ožívají nám „Jeffersonové“, „Calhounové“, „Washingtonové“ a další historické osobnosti formující dějiny amerického národa. Šlo o silné osobnosti, které stvořily Spojené státy, mohutný a silný národ. Johnson totiž nepovažuje Spojené státy jako místo různých národů a pohledů na svět, ale dívá se na USA jako na svébytný národ oplývajícím svobodou a vlastenectvím  postavený na pevných křesťanských základech.

Na závěr nezbývá, než Paulu Johnsonovi za jeho dílo poděkovat, žít bude určitě dál a popřát věčný odpočinek v pokoji.

Robert Troška, autor společenského románu Mračna nad Evropou Datum: 15. ledna 2023 Foto: Wikimedia Commons – Paul Johnson

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Tags: ,,,

17 Komentáře

  1. …“dílo zbavené jakéhokoliv ideologického nánosu zobrazující škodlivost nejrůznějších levicových ideologií“ …. trochu protimluv, ne? Každý soud, a tento zřetelně, je hnán určitou ideologií.

    Odpověď
  2. Knihu Dějiny 20. století jsem četl a je skutečně vynikající. Vynikající proto, že nepopisuje jen co se stalo, ale snaží se odpovědět na otázku, proč se tak stalo. Kniha demaskuje totalitní systémy a jejich aktéry. Je tak poučením, aby lidstvo neopakovalo stále tytéž chyby. Bylo by ideální, kdyby se podle ní vyučoval na školách dějepis.

    Odpověď
  3. Napsal mnoho knih. Byl vynikající popularizátor schopný srozumitelně předat ucelený, fundovaný a zajímavý pohled na nějaké téma. Oceňoval jsem zde vždy odpovědi na širší otázky ekonomiky a běžného života daného období. Současně zde dokázal zahrnout i kulturu – literaturu a výtvarné umění. A dále konkrétní život významných postav. Výborné jsou jeho dějiny Egypta, dějiny 19. století, renesance, dějiny křesťanství, židovství…Množství podrobností z mnoha oborů, mistrná syntéza, zajímavé postřehy. Zajímavý je i jeho vlastní životopis, jednotlivé životopisy postav – Ježíše Krista, Sokrata… trochu teologická kniha O křesťanství… Historie výtvarného umění…

    Odpověď
  4. „Stěžejní je v Johnsonových dílech obrana kapitalismu a křesťanské identity, resp. křesťanských základů, na kterých všechny západní civilizace vyrostly.“

    Je tristní, že někdo může považovat touhu po tom, co Ježíš označuje za „nespravedlivý mamon“ (L 16:9.11) za něco pozitivního a spojovat to s křesťanskými základy.

    Materiální prosperita neznamená prosperitu Božího království. Obvykle stojí obě tyto prosperity proti sobě. Materiální dostatek totiž ukolébává lidi ve falešné sebejistotě a odvádí je od Boží království:

    “ Řekl jim: „Mějte se na pozoru a střezte se před každou CHAMTIVOSTÍ, neboť i když má někdo nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co vlastní.“ (L 12:15)

    „Řekl: ,Udělám toto: Zbořím své stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a zásoby.
     A řeknu své duši: Duše, máš hodně zásob na mnoho let; odpočívej, jez, pij, raduj se.`
    Bůh mu však řekl: ,Blázne! Ještě této noci si od tebe vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil?“` (L 12:18-20)

    „Zasetý do trní, to je ten, kdo slovo slyší, ale starost tohoto věku a SVOD BOHATSTVÍ slovo dusí, a tak se stává neplodným.“ (Mt 13:22)

    Je proto skandální, pokud nějaký křesťan glorifikuje kapitalismus, který je na chamtivosti (πλεονεξία = dosl. : „více mít“ ) ve své podstatě založen.

    Odpověď
  5. Myslím, že nelze nějaký ekonomický systém prostě ztotožnit s jedním hříchem. Kapitalizmus je založený na chamtivosti? Socializmus na čem? Závisti nebo na rovnosti? Feudalizmus na čem? Pýše a nerovnosti? Svět je v hříchu. Žádný pozemský systém nebude nutně bez hříchu. Z druhé strany jsou systémy lepší a horší. Lépe se hodící pro nějakou kulturu a podmínky a méně. Žádný nemá být glorifikován.
    Očividně i v době Pána Ježíše byli lidé toužící se zabezpečit majetkem. Znám bohaté majitele firem, pro které je Boží království mnohem cennější než jejich majetek. Představa, že každý bohatý majitel firmy touží nepracovat a užívat si, je dost zkratovitá. Znám chudé, pro které je zbohatnout jediný a hlavní cíl. Majetek je pro ně modlou. Toto bude určitě v každé době a v každém systému.

    Odpověď
  6. Ad Petr Adamec

    I přes Vaši snahu relativizovat nekonzistentnost kapitalismu s Novým zákonem, je nepopíratelné, že novozákonní texty mají daleko blíže k egallitářství až komunismu než ke kapitalismu.

    Napsal jste: „Znám bohaté majitele firem, pro které je Boží království mnohem cennější než jejich majetek.“

    Pokud je pro ně Boží království mnohem cennější než jejich velký majetek, pak je otázkou, proč ho nadále mají navzdory slovům, která Ježíš řekl bohatému mládenci. Zda je pro Vás něco cenné, nebo ne, zda jste na něčem závislý, nebo ne, poznáte až tehdy, kdy se toho zbavíte nebo o to přijdete. Do té doby můžete balamutit sám sebe, že na tom závislý nejste, že jsou pro Vás cennější jiné hodnoty.

    Odpověď
  7. to Petr Adamec

    „Kapitalizmus je založený na chamtivosti?“
    ————————-
    Zamlada se vyprávěl takový vtip: Kapitalismus je založen na vykořisťování člověka člověkem, zatímco za socialismu je tomu naopak.

    Jinak s vámi plně souhlasím, že když má někdo velký majetek, neznamená to nutně, že na něm lpí. Když Ježíš pobízel bohatého mládence, aby svůj majetek rozdal chudým, platilo to jen pro toho mládence a nelze to zobecnit pro všechny boháče. Ostatně v tom evangeliu také stojí: „Synáčkové, jak těžké je vejít do Božího království! To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“ V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“

    Lidé ve své závisti bez rozmyslu boháče odsoudí, ale Bůh rozlišuje mezi boháčem, který má bohatství jen pro sebe a boháčem, který díky svému bohatství přináší prospěch i druhým. Četl jsem o bohatých lidech, kteří žili relativně skromně. A o chudých, kteří žili rozhazovačně na dluh.

    Být bohatý samo o sobě není žádným hříchem.

    Kapitalismus je založen na tržním systému, kde se cena určuje podle vzácnosti daného zboží. Nelze říci, že je tržní systém hříšný.

    Odpověď
  8. To p. Ašer: V komunizmu jsem žil, rozhodně to nebyla doba bližší novozákonním kritériím než kapitalizmus. Byl to myšlenkový útlak a ekonomický rozvrat. Teprve od revoluce 1989 se konečně opravují dlouhodobě neudržované nemovitosti, které naposledy dostaly nějakou větší údržbu koncem 20. let.. 20. stol.
    Jedni přátelé vlastní a pronajímají vícero domů. Většinu času a sil ale tráví bezplatnou pomocí s organizováním evangelizačních tažení v cizině… Třeba já spoluvlastním křesťanskou školu. Pokud bychom ji prodali, kupec by ji pravděpodobně poničil snahou na ní hlavně vydělávat. Pokud bychom ji darovali církvi (jak jsme se již pokusili), pravděpodobně by zkrachovala…
    Je to jako u politiky, pokud ji křesťané ponechají jen nevěřícím, uškodí to společnosti. Stejně u majetku. Jistě jsou někteří povolaní se majetku vzdát. Mnozí spíše ho dobře spravovat a pomáhat okolí.

    Odpověď
  9. Ad pavel v

    Napsal jste: „Jinak s vámi plně souhlasím, že když má někdo velký majetek, neznamená to nutně, že na něm lpí.“

    Jestliže na majetku nelpí, tak proč ho ještě má navzdory Ježíšově obecné výzvě?

    „Prodejte své vlastnictví a dejte almužnu. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad v nebesích, kde nepřichází zloděj ani neničí mol. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ (L 12:33-34)

    Každý boháč, který to chce koulet na obě strany, Vám bude vykládat apologetické pohádky o tom, jak na svém majetku nelpí a vypočítávat své filantropické aktivity. Ježíšova slova o tom, že nelze sloužit dvěma pánům, ho však usvědčují ze lži:

    „Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ (L 16:13)

    Napsal jste: „Když Ježíš pobízel bohatého mládence, aby svůj majetek rozdal chudým, platilo to jen pro toho mládence a nelze to zobecnit pro všechny boháče.“

    Pokud se domníváte, že to nelze zobecnit na všechny boháče, jak je možné, že Ježíšovo běda se obrací obecně proti všem boháčům?

    „ Běda však vám bohatým, neboť již máte své potěšení.“ (L 6:24)

    Napsal jste: „Lidé ve své závisti bez rozmyslu boháče odsoudí, ale Bůh rozlišuje mezi boháčem, který má bohatství jen pro sebe a boháčem, který díky svému bohatství přináší prospěch i druhým.“

    To jste vyčetl kde? V Novém zákoně? Myslím, že Ježíšova slova k této otázce jsou dostatečně jednoznačná. Prospěch druhým znamená zbavit se tohoto svého bohatství ve prospěch ostatních. A toto doporučuje Ježíš i bohatému mládenci. Již ve Vámi citovaném verši (Mt 19:24) je přece jasně uvedeno, že je extrémně nepravděpodobné, že by bohatý mohl vstoupit do Božího království. Že někteří boháči žijí relativně skromně, ještě vůbec neznamená, že na svém majetku nelpějí. Třeba jen nechtějí, aby jim majetku ubývalo a měli tak díky tomu větší pocit bezpečí v tomto nejistém světě.

    Napsal jste: „Být bohatý samo o sobě není žádným hříchem.“

    A je podle Vás nespravedlnost hříchem? Zřejmě ano, když tady tolik horlíte proti různým světským nespravedlnostem. A Ježíš hovoří o „mamonu nespravedlnosti“ (L 16:9: μαμωνᾶς τῆς ἀδικίας) či o „nespravedlivém mamonu“ (L 16:11: ἄδικος μαμωνᾶς). Je tedy zřejmé, že Ježíš mamon za hříšný považoval. Jinak by ostatně nevyslovoval své běda nad bohatými (L 6:24).

    Aneb, může být boháčem ten, kdo nemiluje peníze? Pokud by je nemiloval, tak by je asi nedržel, že? Milování peněz (mamonu) je však dle Ježíše v opozici vůči milování Boha. Milování peněz znamená nenávist vůči Bohu (L 16:13). A ta je nepochybně hříchem.

    Napsal jste: „Kapitalismus je založen na tržním systému, kde se cena určuje podle vzácnosti daného zboží. Nelze říci, že je tržní systém hříšný.“

    Motivem kapitalismu (snahy o rozhojnění statků) je zabezpečit si život na tomto světě bez potřeby Boha:

    „I řekl k nim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží.“ (L 12:15)

    Srov.:

    „Její velmožové jsou uprostřed ní jako vlci, kteří trhají kořist, prolévají krev a hubí duše, neboť chamtivě shánějí zisk.“ (Ez 22:27)

    „Běda tomu, kdo chamtivě shání mrzký zisk pro svůj dům, aby si založil hnízdo na výšině, aby se vyprosil ze spárů zla.“ (Abk 2:9)

    Kapitalismus je založen na kumulaci kapitálu (mamonu) v rukách finanční oligarchie (plutokracie). Hnací silou kapitalismu (mamonářství) je touha po zisku, který má představovat jakousi životní jistotu namísto jistoty v Bohu (Mt 6:31-32). Avšak mamon alias kapitál je podle Ježíše nespravedlivý (L 16:9.11). A to, co je nespravedlivé, je hříšné. Kapitalismus je tedy hříšný. Není hodnotově neutrální.

    Odpověď
  10. Ad Petr Adamec

    Napsal jste: „V komunizmu jsem žil, rozhodně to nebyla doba bližší novozákonním kritériím než kapitalizmus.“

    Obávám se, že jste nežil v komunismu. Ani sami představitelé KSČ netvrdili, že již žijeme v komunismu. Předlistopadový režim nazývali socialismem, který měl být předstupněm komunismu. Ve skutečnosti však násilně zglajchšaltovali drtivou většinu společnosti, čímž jednak pauperizovali dřívější boháče, jednak materiálně pozvedli dřívější chudinu, zatímco sami sebe instalovali jakožto „komunistickou“ nomenklaturu do pozice dřívějších boháčů. Takže o komunismu si mohli nechat leda zdát.

    Když jsem psal, že novozákonním kritériím je bližší komunismus než kapitalismus, neměl jsem na mysli systém v němž jsme ještě před nedávnem žili, nýbrž ideu komunismu, která se praktikovala na dobrovolné bázi v různých dějinných obdobích, naposledy třeba v izraelských kibbucech.

    A takto organizované komunity odpovídají rozhodně více novozákonnímu modelu než kapitalisticky organizovaný systém.

    V Novém zákoně totiž čteme:

    „Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné (řecky: κοινὰ, latinsky: communia). Prodávali svá zboží a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.“ (Sk 2:44-45)

    Podle Jeronýmova latinského překladu to tedy byli komunisté (od lat. communia). František Žilka cítil zřejmě riziko takového označování a proto, aby je odlišil od stoupenců marxismu, pro něž se v jeho době již vžil pojem komunisté, navrhnul, aby se pro prvotní křesťany na základě řeckého textu NZ užíval termín koinonisté (od řeckého κοινὰ).

    Napsal jste: „Je to jako u politiky, pokud ji křesťané ponechají jen nevěřícím, uškodí to společnosti. Stejně u majetku.“

    Ano, může to uškodit společnosti. Ale křesťané zde nejsou proto, aby ochraňovali a vylepšovali tento hříšný svět, nýbrž proto, aby kázali jeho alternativu – tj. Boží království. O vylepšování světa ať se starají pohané (Mt 6:32). Ti nic lepšího než tento svět neznají, je to jejich doména. Křesťané se však do záležitostí tohoto světa nemají zaplétat (2 Tm 2:4), a to ani politicky ani podnikatelsky.

    Odpověď
  11. V článku se píše:

    „„Ožívají nám „Jeffersonové“, „Calhounové“, „Washingtonové“ a další historické osobnosti formující dějiny amerického národa. Šlo o silné osobnosti, které stvořily Spojené státy, mohutný a silný národ. Johnson totiž nepovažuje Spojené státy jako místo různých národů a pohledů na svět, ale dívá se na USA jako na svébytný národ oplývajícím svobodou a vlastenectvím postavený na pevných křesťanských základech.“

    To myslí autor článku vážně, že USA jsou národ postavený na pevných křesťanských základech? Podívejme se na toto tvrzení prizmatem Nového zákona.

    V době americké revoluce britské kolonie v Severní Americe spadaly pod pravomoc anglického krále. Pro britské kolonisty v Severní Americe tedy z biblického hlediska platilo, že se mají podřizovat britskému králi jako moci zřízené od Boha:

    „Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
    takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud..“ (Ř 13:1-2)

    Jádrem sporu, který nakonec vedl k americké revoluci, tedy vzpouře proti králi, bylo placení daní britské koruně Daně se zdály britským kolonistům v Americe příliš vysoké.

    Ale ap. Pavel nikde nepíše, že by vysoké daně měly být důvodem ke vzpouře, nýbrž vyjadřuje se přesně naopak:

    „Proto také platíte daně, neboť vládcové jsou Božími služebníky a právě tomu se vytrvale věnují.
    Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.“ (Ř 13:6-7)

    Pavlova slova se tvůrcům Deklarace nezávislosti do krámu rozhodně nehodila. Proto se deklarace neodvolává na bibli ani na Boha bible, nýbrž vypovězení poslušnosti anglickému králi („rozvázaní politických svazků“) se snaží ve své preambuli ospravedlnit jakýmisi neurčitými „zákony přírody a boha přírody“:

    „Když se v běhu lidských životů stane pro některý národ nezbytným rozvázat politické svazky, které jej poutaly k jinému národu, a zaujmout mezi mocnostmi světa oddělené a rovnocenné postavení, k jakému jej opravňují ZÁKONY PŘÍRODY a BOHA PŘÍRODY, pak prostá úcta k názorům lidstva vyžaduje, aby vyhlásil příčiny, které jej vedou k odtržení.“

    Kdo je míněn tím „bohem přírody“? Tento pojem zní velmi deisticky a Thomas Jefferson, hlavní autor deklarace, nesporně deismem ovlivněn byl. Věřil totiž ve stvořitele světa, ale nevěřil v žádné zázraky, nýbrž jen v přírodní zákony, nevěřil ve zjevené náboženství, nevěřil v božství Ježíše ani v jeho zmrtvýchvstání.

    Zajímavé také je, že v deklaraci se v duchu oněch „přírodních zákonů“ (které dle Jeffersona nedovolují zázraky) opakovaně zmiňuje nutnost (necessity):

    „Takové bylo trpělivé utrpení těchto kolonií; a taková je nyní NUTNOST, která od nich vyžaduje, aby změnily své dřívější systémy vlády.“

    „Ale oni byli hluší k hlasu spravedlnosti a pokrevenství. Proto se musíme podřídit NUTNOSTI, kterou vyžaduje naše odtržení, a považovat je stejně jako ostatní část lidstva za nepřátele ve válce a přátele v míru“

    Tato nutnost evokuje řeckou bohyni ANANKÉ = „nutnost“, která představuje osud, který vládne lidem i bohům. V textu deklarace pak použití slova „nutnost“ patrně znamená, že vzpoura kolonistů a odtržení od Anglie byly osudově nutné, což má zřejmě tuto vzpouru ospravedlnit.

    V Deklaraci nezávislosti dále čteme:

    „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni svým stvořitelem jistými NEZCIZITELNÝMI PRÁVY, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí“

    V bibli se však nedočteme nic o žádných „nezcizitelných právech“ člověka. Bible nezná žádná lidská práva. Ani židé ani křesťané popisovaní v bibli neznají lidská práva. Židé znají jen Boží přikázání (micvot), křesťané pak Boží milost. Avšak žádná lidská práva (nároky). Člověk totiž hříchem propadl smrti (Ř 5:12). Tak jaképak nároky, jakápak práva?

    Na základě těchto smyšlených lidských práv se pak v deklaraci vyvozuje i právo lidí na svržení nevyhovující vlády:

    „Avšak, když dlouhá řada případů zneužití moci a skutků bezpráví, sledujících neustále tentýž cíl, svědčí o úmyslu podrobit je naprostou krutovládou, pak je jejich PRÁVEM, a přímo povinností, takovou vládu svrhnout a postarat se o nové strážce své příští bezpečnosti.“

    A to je v naprostém rozporu s citovanými Pavlovými slovy v Římanům 13:1-7). Ježíš též nijak neusiloval o vysvobození Izraele z pod římské tyranie, nepřidal se k zélotům. Pavel ani jiní novozákonní autoři nikde nepíší, že bychom měli usilovat o svržení nevyhovujících vlád. Naopak, měli bychom se vládce modlit:

    „Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ (1 Tm 2:1-4)

    Deklarace nezávislosti líčí britského krále jako nesnesitelného tyrana:

    „Historie současného krále Velké Británie je historií opakovaných bezpráví a uchvacování, která mají všechny za přímý cíl ustavení absolutní nadvlády TYRANA nad těmito státy.“

    „Odmítal schválit jiné zákony pro zaopatření velkých lidmi obývaných oblastí, pokud se tito lidé nevzdali svého práva na zastoupení v zákonodárných sborech, což je právo pro lid neocenitelné a nebezpečné pouze pro TYRANY.“

    „Nyní dopravuje velké armády cizích žoldnéřů aby dokončil dílo smrti, pustošení a TYRANIE, již započal s případy krutosti a věrolomnosti, ke kterým je těžko najít paralely v nejbarbarštějších dobách a zcela nehodné Hlavy civilizovaných národů.“

    „Panovník, jehož charakter je poznamenán všemi činy jimiž se vyznačuje TYRAN, je nezpůsobilý být vládcem svobodného lidu.“

    Tyranie anglického krále nad britskými kolonisty v Severní Americe však byla jen slabým odvarem tyranie, kterou zažívali novozákonní autoři. Přesto však tito autoři nabádali týrané křesťany k podřizování se vládnoucí moci a k modlitbám za ni, nikoli ke vzpouře proti této moci, k revoluci. To je diametrální rozdíl oproti Deklaraci nezávislosti..

    Jak se tedy někdo může naivně domnívat, že Spojené státy americké vznikly na křesťanských základech a že jsou proto jakousi baštou křesťanství? Vždyť vznik USA je založen na očividné vzpouře. A vzpoura je doménou ďábla…

    Odpověď
  12. Ještě ke vzniku USA.

    Deklarace nezávislosti se sice dovolává „nejvyššího soudce světa“ a spoléhá „na ochranu božské prozřetelnosti“:

    „Proto my, představitelé Spojených stát_ amerických, shromáždění ve Všeobecném Kongresu, dovolávajíce se u NEJVYŠŠÍHO SOUDCE SVĚTA správnosti svých úmyslů, jménem a autoritou dobrého lidu těchto kolonií, slavnostně zveřejňujeme a prohlašujeme, že tyto kolonie jsou a po právu mají býti svobodnými a nezávislými státy, že jsou zproštěny veškeré poddanosti britské koruně, a že veškeré politické svazky mezi nimi a státem Velká Británie jsou a mají býti úplně rozvázány…“

    „A na podporu tohoto prohlášení, pevně spoléhajíce na ochranu BOŽSKÉ PROZŘETELNOSTI, si navzájem zaručujeme své životy, naše štěstí a svou nedotknutelnou čest.“

    Avšak tím „nejvyšším soudcem světa“ a „božskou prozřetelností“: sotva může mínit Boha bible, jehož zjeveným slovem tak flagrantně pohrdá. O prozřetelnosti s oblibou mluvili svobodní zednáři, jejichž duch z deklarace evidentně čiší, ale ochranou prozřetelnosti se zaštiťoval i Adolf Hitler. Nenechme se tedy zmást zdánlivě biblickými pojmy, ale konfrontujme základní ideje této deklaraci s výroky bible.

    Že se k něčemu nechá zmanipulovat většina lidu, ještě neznamená, že je to správné. Hlas lidu není hlas Boží. Po Samuelovi chtěl rovněž lid, aby jim ustanovil krále, jako je tomu u všech gójů (1 S 8:5). Ovšem tato volba lidu znamenala zavržení vlády Boží:

    „A Hospodin Samuelovi odpověděl: „Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval. Vším, co dělali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes, dokazují, že mě opustili a že slouží jiným bohům; tak jednají i vůči tobě.“ (1 S 8:7-8)

    Vůdcové americké revoluce a tvůrcové Deklarace nezávislosti tímto textem i svými skutky rovněž dokázali, že slouží jiným bohům, a ne Bohu bible – Hospodinu. A ovoce této velmoci můžeme spatřovat po celém světě dnes a denně – války ve jménu lidských práv, nenasytná plutokracie, sebevražedná tolerance rozkladných elementů prosazování genderu, sodomie a jiných deviací atd. A tyto své „hodnoty“ se snaží vyvážet do celého světa.

    Ježíš jasně říká: „Po jejich ovoci je poznáte.“ (Mt 7:16)

    Odpověď
  13. Pane Ašere,

    vy si vyberete z Bible nějakou pasáž a na jejím doslovném výkladu založíte svou argumentaci. Úplně stejně se chovali farizeové, když se pokoušeli dostat Ježíše do úzkých, aby dokázali davu, že Ježíš porušuje Boží přikázání. Tak například mu vyčetli, že o šabatu vyléčil člověka, že porušil třetí přikázání. Nic z toho, ce je napsáno v Bibli neplatí absolutně samo o sobě, ale vždy jen v souvislosti s celou Biblí. Dokonce neplatí absolutně ani litera Bible, ale její duch. Doslovný výklad je na nic. Například stvoření světa neproběhlo tak, jak je popsáno v Genesis, ale v jiném pořadí. Přesto je Bible pravdivá. Například v tom, že svět měl svůj počátek, že ho Bůh stvořil z ničeho (ne, že hmota je věčná, jak tvrdili marxisté).

    Apoštol Pavel řekl, že světské autority jsou od Boha a že se za ně mají křesťané modlit, protože jsou v Boží službě. Vy jste si to vyložil doslovně, takže špatně. Tento názor neplatí absolutně. Ježíš se otevřeně vzbouřil proti politicko – náboženkým autoritám izraelského národa. Zpochynil jejich legitimitu: „Může vést slepý slepého, oba spadnou do jámy“. Také apoštolové odmítli splnit nařízení Sanhedrinu, že nesmí kázat Ježíše Krista. Tam, kde je nařízení světské autority v rozporu s Boží vůlí, je takové nařízení neplatné. Bylo by opravdu hloupé modlit se za masové vrahy Stalina, Maa, Hitlera a Putina.

    Říkáte, že každý boháč by měl prodat svůj majetek a rozdat ho chudým. Je to neuskutečnitelný nesmysl. Kdyby se všichni boháči chtěli zbavit majetku, komu by ho prodali, když by ho nikdo nechtěl ze strachu, že „neproleze uchem jehly“ do království nebeského? Prodali by ho státu? Kde by na to vzal, když nemá žádné vlastní peníze a daně vybírá na veřejné služby? Slepým fundamentalismem poškozujete křesťanskou myšlenku, když ji prezentujete jako neuskutečnitelnou.

    O mamonu
    Když bude nožem zavražděn člověk, kdo je vrahem? Nůž nebo ten kdo ho držel v ruce. Stejně tak peníze či majetek samy o sobě hříšné nejsou. Hříchem je hamižnost. Je hamižností když podnikatel rozšiřuje svou firmu, aby zaměstnal více lidí? Vždyť vlády lákají podnikatele na daňové prázdniny, aby jim pomohli snížit nezaměstnanost. Je něco špatného na snižování nezaměstnanosti? V Ježíšově době se na boháče pohlíželo jako na Bohem požehnané lidi a bylo to způsobeno tím, že boháči byli učitelé (Zákona). Ježíš usiloval o to, aby tento nesmyslný narativ vyvrátil. Proto mluvil o nespravedlivém mamonu. To je majetek získaný tak, že se zaměstnancům zaplatí nepřiměřeně nízká mzda v případě silného nedostaku práce. Ježíš po podnikatelích chce, aby nezneužívali nerovnováhu na trhu, aby mysleli sociálně. Sociálně myslil například Tomáš Baťa a jeho dělníci si ho vážili.

    Lidská práva
    Myšlenka (stejných) lidských práv vyplývá z rovnosti lidí. Za feudalismu si lidé rovni nebyli a neměli tedy stejná práva. Bůh považuje všechny lidi za rovnoprávné. Myšlenka lidských práv je tedy jedním z pilířů křesťanské nauky. Tyran lidem jejich práva bere.

    Socialismus, komunismus
    V těchto systémech majetek spravuje úředník státu, který na něm nemá vlastní zásluhu. Nakládání s cizím majetkem automaticky způsobuje korupci. Korupce je tím důvodem, proč všechny socialistické státy vždy zkrachovaly.

    Komunismus (společný majetek) lze uskutečnit v malé skupině lidí se silnou autoritou v čele, kde se všichni navzájem dobře znají. V takovém případě je možno uhlídat, aby případný lenoch byl přinucen pracovat a nežil na úkor ostatních, aby je tím nedemoralizoval (lidé nejsou andělé). Tak fungovaly některé kláštery a také prvotní komunita apoštolů. Nelze zobecnit vše, co je v Bibli napsáno.

    Odpověď
  14. Ad pavel v

    „vy si vyberete z Bible nějakou pasáž a na jejím doslovném výkladu založíte svou argumentaci. Úplně stejně se chovali farizeové, když se pokoušeli dostat Ježíše do úzkých, aby dokázali davu, že Ježíš porušuje Boží přikázání…“

    Na doslovném výkladu zde stavěli farizeové výjimečně proto, aby Ježíše mohli obžalovat (Mt 12:10), jinak byl obvykle jejich výklad právě opačný. Snažili se totiž přikázání relativizovat a tím jeho platnost zužovat – viz „A kdo je můj bližní?“ (L 10:29) – aby nemuseli za své bližní považovat třeba Samaritány či pohany. Nebo jindy přikázání zcela obešli (Mk 7:10-13) a tím jeho platnost zrušili. Podobně ovšem postupujete i Vy, když chcete svou sofistikou podobně jako farizeové a zákoníci obejít a zneplatnit novozákonní texty o postoji k vrchnosti, o škodlivosti bohatství apod. Ježíš ovšem postupoval opačně než Vy. On doslovný význam přikázání nijak neproblematizoval, nýbrž jeho význam rozšiřoval, takže nejen nezabiješ, ale nebudeš se hněvat, nejen nezcizoložíš, ale ani nepohlédneš na ženu chtivě (Mt 5:21-28). Tímto rozšířením však nijak nepopíral původní doslovnou platnost tohoto přikázání, jako že by bylo dovoleno zabíjení bez hněvu nebo cizoložení bez chtivých pohledů. Doslovný výklad tedy rozhodně není na nic, jak uvádíte. Daleko nebezpečnější je výklad alegorický, kdy lze vnést do nějakého textu při trochu šikovnosti v podstatě libovolný jiný význam.

    Napsal jste: „Nic z toho, ce je napsáno v Bibli neplatí absolutně samo o sobě, ale vždy jen v souvislosti s celou Biblí. Dokonce neplatí absolutně ani litera Bible, ale její duch.“

    Právě proto se snažím dávat do spojitosti biblické texty, které se váží k danému tématu v kontextu celé bible, pokud je to na tomto omezeném prostoru možné. Pokud jde o ducha, bez něhož je litera mrtvá, jde o to, aby to byl Boží duch, ne duch vzpoury, duch toho zlého (Mt 4:6-7; 2 K 11:4). Jak to ale na první pohled rozpoznat, nemáte-li dar rozlišování duchů? To je ošemetná věc. Mnozí se rádi ohánějí tím, že právě oni mají Božího ducha (srov. 1 Kr 22:20-24). Dokonce i Pavel se musel dovolávat toho, že má Božího ducha (1 K 7:40). Přesto však platí jistý základ:

    „Ne nad to, co bylo napsáno.“ (1 K 4:6)

    Mít ducha rozhodně neznamená svévolně překrucovat, ignorovat nebo jinak zneužívat biblický text. I ďábel totiž vykládá bibli (Mt 4:6-7).

    Napsal jste: „Například stvoření světa neproběhlo tak, jak je popsáno v Genesis, ale v jiném pořadí.“

    A jak to víte? Vy jste u toho byl? Nebo jste jen uvěřil Darwinovým báchorkám? Kdo jste Vy, že se opovažujete korigovat Písmo?

    Odpověď
  15. Ad pavel v

    Napsal jste: „Apoštol Pavel řekl, že světské autority jsou od Boha a že se za ně mají křesťané modlit, protože jsou v Boží službě. Vy jste si to vyložil doslovně, takže špatně.“

    Co jsem si vyložil špatně? Podle Vás tedy světské autority nejsou v Boží službě (Ř 13:4.6). Vy zde popíráte Boží slovo? Na základě čeho? Na základě svévolného výkladu? Není bezpečnější držet se výkladu doslovného?

    Vždyť stejnou myšlenku, že vládci tohoto světa jsou posláni od Pána, opakuje i apoštol Petr:

    „Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení – ať už králi jako svrchovanému vládci, ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře.“ (1 Pt 2:13-14)

    “… Boha se bojte, krále ctěte.” (1 Pt 2:17)

    Napsal jste: „Ježíš se otevřeně vzbouřil proti politicko – náboženkým autoritám izraelského národa. Zpochynil jejich legitimitu.“

    Ježíš se proti nikomu nevzbouřil. To, že poukázal na jejich slepotu a bláznovství (Mt 23:17), neznamená, že by usiloval o jejich svržení. Svým následovníkům přece říká, že je mají poslouchat, pouze nemají jednat dle jejich skutků:

    „Na stolci Mojžíšově usedli učitelé Zákona a farizeové. Proto udělejte a zachovávejte všechno, co by vám řekli, avšak podle jejich skutků nečiňte…“ (Mt 23:2-3)

    Napsal jste: „Také apoštolové odmítli splnit nařízení Sanhedrinu, že nesmí kázat Ježíše Krista. Tam, kde je nařízení světské autority v rozporu s Boží vůlí, je takové nařízení neplatné.“

    Ale v tom nejsme v rozporu. Přece jsem už na jiném místě citoval Sk 5:29. Pokud by tedy křesťanům vrchnost zakázala kázat evangelium nebo je nutila k hříchu (třeba jít zabíjet ve válce), nemusí ji v těchto případech poslechnout. To je však nijak neopravňuje k tomu, aby usilovali o její svržení, organizovali revoluce. Mohou se za ni jen modlit. Bůh dobře ví, proč dosadil k moci právě takovou vrchnost, která tam zrovna je.

    Napsal jste: „Bylo by opravdu hloupé modlit se za masové vrahy Stalina, Maa, Hitlera a Putina.“

    Hloupé by to určitě nebylo. Nebo Vy snad považujete za hloupou výzvu apoštola Pavla (1 Tm 2:1-2)? A modlit se za masové vrahy Churchilla, Trumana, Johnsona, Nixona, Bushe, za něž se nepochybně křesťané modlili, podle Vás hloupé nebylo? Zajímavé jak systematicky pomíjíte ve svých příspěvcích masové vrahy z tzv. demokratického tábora. Nicméně i za ty je třeba se modlit, tak jako za všechny v moci postavené, bez ohledu na to, zda se nám jeví dobří nebo zlí – viz analogicky:

    „Sluhové, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i křivým.“ (1 Pt 2:18)

    Takže podřizovat se křesťané mají i křivákům, za které se mají v duchu 1 Tm 2:1-2 nepochybně i modlit.

    Odpověď
  16. Ad pavel v

    Napsal jste: „Říkáte, že každý boháč by měl prodat svůj majetek a rozdat ho chudým. Je to neuskutečnitelný nesmysl. Kdyby se všichni boháči chtěli zbavit majetku, komu by ho prodali, když by ho nikdo nechtěl ze strachu, že „neproleze uchem jehly“ do království nebeského?“

    Že by měli boháči prodat svůj majetek a rozdat ho považujete za neuskutečnitelný nesmysl? Pak musíte považovat za neuskutečnitelný nesmysl Ježíšovo učení, neboť právě k tomu lidi vyzýval:

    „Prodejte své vlastnictví a dejte almužnu. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad v nebesích, kde nepřichází zloděj ani neničí mol.“ (L 12:33)

    Jak se tedy můžete považovat za křesťana, když Ježíšovy výzvy považujete za nesmysl?

    A že jeho slova nebyla neuskutečnitelná, dokazují texty popisující rané období církve:

    „Prodávali svá zboží a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.“ (Sk 2:45)

    „Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.“ (Sk 4:34-35)

    A že by bohatí neměli komu svůj majetek prodávat? To je lichá obava, neboť těch, kteří nacházejí onu úzkou cestu je podle Ježíše jen málo:

    „Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!“ (Mt 7:14)

    Tudíž vždy bude dostatek lidí lačných po bohatství, kterým bude možno své majetky prodat.

    Napsal jste: “Stejně tak peníze či majetek samy o sobě hříšné nejsou.“

    Samozřejmě, že majetek je sám o sobě mravně nelišný. Avšak lidské srdce se na něj snadno upne a hledá v něm jistotu, místo aby hledalo jistotu v Bohu. Právě v tom, že mamon se tak snadno staví na místo Boží, vidí evidentně Ježíš jeho nebezpečí, jeho nespravedlnost. Tomu falešnému spoléhání na majetek se lze jen velmi těžko ubránit. Proto Ježíš lidi obecně vyzývá, aby se ho zbavili a učinili si poklad v nebi (L 12:33).

    Odpověď
  17. Ad pavel v

    Napsal jste: „Myšlenka (stejných) lidských práv vyplývá z rovnosti lidí… Bůh považuje všechny lidi za rovnoprávné. Myšlenka lidských práv je tedy jedním z pilířů křesťanské nauky.“

    Jak už jsem uvedl, bible žádná lidská práva (nároky) nezná. Z rovnosti lidí žádná lidská práva nevyplývají. Neobrácení lidé – tedy lidé v přirozeném stavu – jsou si totiž rovni především v tom, že jsou mrtví ve svých vinách a hříších:

    „Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu…“ (Ř 3:22-23)

    „Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Ř 5:12)

    „Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá přestoupení a pro své hříchy, v nichž jste kdysi žili… i když jsme byli mrtvi pro svá přestoupení, obživil nás spolu s Kristem…“ (Ef 2:1-2.5)

    A mrtvolám lze jen stěží přisuzovat nějaká práva… Stručně řečeno: SZ zná hlavně přikázání (micvot), NZ zná hlavně milost. Avšak ani SZ ani NZ neznají žádná lidská práva.

    Ideologie lidských práv je až politickým konstruktem 18. století (vycházejícím zřejmě hlavně z koncepce přirozených práv Johna Locka), který měl ideologicky ospravedlnit protinovozákonní vzpouru kolonií proti britskému králi. Autoři Deklarace nezávislosti se ve své vzpouře pochopitelně nemohli opírat o Nový zákon, který vzpouru nepřipouští, proto si účelově vybájili „samozřejmé pravdy“, „že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni svým stvořitelem jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí“. Nic z těchto „práv“, snad vyjma rovnosti, v bibli nenaleznete. Zvláště ne budování osobního štěstí, kterým zřejmě mínili budování vlastní existence, která by byla nezávislá na britském panovníkovi.

    Dnešní, oproti 18. století mnohem více rozkošatělá ideologie lidských práv, není ničím jiným než projevem etnocentrismu, arogance a kulturního imperialismu. Etnocentrismus je předpoklad, obvykle nevědomý, že vlastní skupina je středem všeho, a že její přesvědčení, praktiky a normy poskytují standardy, podle kterých jsou škálovány a hodnoceny ostatní skupiny. Je to tedy vyjádření kulturní nadřazenosti, která vede k aroganci a netoleranci v jednání s jinými zeměmi, etickými systémy a náboženstvími. Ke kulturnímu imperialismu dochází, když ekonomicky, technologicky a vojensky nejsilnější země vnucují zbytku světa svá přesvědčení, hodnoty a instituce. Nejčastěji to vidíme v aktech agrese USA, které se cítí díky své domnělé kulturní nadřazenosti oprávněny pod pláštíkem ochrany lidských práv vojensky napadat jiné země a odstraňovat v nich vlády, které nekonvenují naprosto egoistickým ekonomickým a jiným zájmům USA. Tak pokrytecky se chová málokterý současný režim.

    Napsal jste: „Komunismus (společný majetek) lze uskutečnit v malé skupině lidí se silnou autoritou v čele, kde se všichni navzájem dobře znají.“

    Ano, ale právě komunismus byl praktikován v rané církvi (Sk 2:44-45; 4:32-35), ne kapitalismus. Pro kapitalismus nenaleznete v NZ ospravedlnění, poněvadž touha po zisku, tedy milování peněz, je hříchem – kořenem všeho zla:

    „Neboť kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí. Ale ty, Boží člověče, před tím utíkej!“ (1 Tm 6:10-11)

    Jak tedy může ve světle těchto novozákonních textů nějaký křesťan ještě glorifikovat kapitalismus? To by musel být naprosto duchovně slepý. Před kapitalismem je dle NZ třeba utíkat, ne se ho dovolávat jako svého druhu spásy.
    Je třeba rovněž zdůraznit, že marxistický komunismus byl jen reakcí na nenasytný bezohledný kapitalismus 19. století. Reakcí na marxismus byl zase Hitlerův nacismus, který chtěl bolševismus zničit. Takže obě vražedné ideologie (marxismus a nacismus), které na tomto webu soustavně tak vehementně odsuzujete, jsou historicky plodem kapitalismu. Nebýt nenasytného kapitalismu, nebyl by ani Stalin ani Hitler.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář