Scott McKnight: Proč někteří křesťané nejsou otevřeni Duchu svatému

Novozákonní učenec Scott McKnight se zabýval tématem, které už věky mate křesťany: identitou a funkcí třetí osoby Trojice – Duchem svatým.

Čtyřiašedesátiletý McKnight působí jako profesor Nového zákona v Northern Seminary v illinoiském Lisle. Tvrdí, že mnoho západních křesťanů zůstává uzavřeno vůči Duchu svatému, strach jim brání si k Němu vytvořit vztah a poznat Jeho moc.

V rozhovoru pro The Christian Post McKnight uvedl tři důvody, proč mnoho amerických věřících míjí Ducha svatého: nedostatek znalostí, nedostatek zkušeností a strach. K tématu se vyjádřil také ve své poslední knize Otevřeni Duchu svatému: Bůh v nás, Bůh s námi, Bůh, který nás mění. Zkoumal zde více než tucet biblických pasáží týkajících se Ducha svatého a zaměřil se na to, co koná v dnešním světě.

„V církvi je široká nevědomost, nedostatek znalostí o tom, co Bible říká o Duchu svatém a Jeho důležitosti,“ uvedl McKnight. Křesťané mají podle něj Ducha svatého často spojeného s podivnými jedinci, kteří o něm tvrdí zvláštní věci. Lidé se kvůli takových zkušenostem stávají velmi obezřetnými, což vede k tomu, že o Duchu svatém nechtějí mluvit. Duch svatý je tak téměř zapomenut.

„Strach spočívá v tom, že pokud se podřídíme Duchu svatému, ztrácíme kontrolu. A když ztrácíme kontrolu, kdo ví, co by se mohlo stát?“ zmínil McKnight jednu z rozšířených obav. „No, několik věcí: můžeme být posvěceni a můžeme se stát svatými. Můžeme se vzdálit od našich drahocenných hříchů,“ odpověděl.

Lidé se podle McKnighta bojí změny. „Pokud se podřídíme Duchu svatému, už nemáme kontrolu nad svým životem a musíme poslouchat, kam nás Duch svatý vede,“ vysvětlil. Některé křesťany také znepokojuje například mluvení jazyky nebo prorocké výroky. „Pro mnohé jsou tyto věci nepříjemné. Raději by šli do církve a zazpívali si několik písní, poslechli hezké kázání z Bible, zazpívali další píseň, zatleskali a šli domů. Ale myšlenka toho, že by se Bůh, Duch svatý, do toho mohl nabourat a přerušit nebo prodloužit daný plán, v mnoha lidech vyvolávat strach,“ objasnil McKnight.

V šesté kapitole své nové knihy autor rozebírá jednu z nejdůležitějších funkcí Ducha svatého – že se za nás a skrze nás přimlouvá. Duch svatý to podle něj dělá častěji, než si většina z nás uvědomuje. „Duch Boží v nás touží po tom, co Bůh chce,“ uvedl McKnight a citoval Římanům 8, kde apoštol Pavel vysvětluje, jak Duch svatý „přichází na pomoc naší slabosti… s nevyslovitelným lkáním“. Toto nevyslovitelné lkání je podle McKnighta toužebným přáním, „prahnutím po dobrotě, spravedlnosti, lásce, počestnosti, lásce, míru, smíření… aby bylo veškeré stvoření osvobozeno a přineslo slávu Boží“. „V našich touhách po tom, co je správné, v našich nadějích a očekáváních, se modlíme, nebo spíš se Duch svatý modlí skrze nás a v nás,“ dodal McKnight.

Křesťané by na sebe neměli být přísní, pokud se během modliteb jejich mysl zatoulá ke snění. „Někdy si pomyslíme: Ou, přestal jsem se modlit a bylo to jenom snění. Ne, takové snění je součástí lkání Ducha svatého v nás. Naše snění nás bere do našeho světa a do snů, které pro nás Bůh má,“ uvedl McKnight.

Mnohá nedorozumění v církvi a odpor k otevřenosti vůči Duchu svatému vyplývá z jazyka, slov a frází, které často nejsou biblické, ale letniční a charismatičtí křesťané je i tak používají k popisu duchovních záležitostí. McKnight zdůraznil, že je důležité rozlišovat mezi tím, co Bible doopravdy říká. Občas totiž máme termíny používat podle sebe.

V letničních kruzích se například mluví o „křtu v Duchu svatém“, což mnohé křesťany mate. Tato fráze se používá k popisu zkušenosti naplnění Duchem svatým po obrácení a po křtu ve vodě, který je vykonáván ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého. „Myslím, že používat termín křtu je v pořádku. Je to v pohodě, když tak lidé mluví. Není to, co Nový zákon míní křtem, ale zároveň víme o takových zkušenostech,“ řekl a dodal, že sám se tímto způsobem s Bohem setkal.

McKnight prošel typickou evangelikální výchovou a jako dítě upřímně vyznal víru v Ježíše a přijal ho vírou do svého srdce. V sedmnácti letech zažil silnou zkušenost s Pánem, která ho, ačkoliv nezačal mluvit jazyky, poznamenala na celý život. „Úplně to přesměrovalo celou mou životní orientaci a to, co jsem dělal,“ vysvětlil. Tento zážitek popsal jako „naplnění“ Duchem a ne jako „křest“ v Duchu svatém. „Měli bychom být opatrní, co se týče termínů, které používáme,“ uvedl McKnight.

„Jak lidé popisují křest v Duchu svatém je mou zkušeností potvrzen. Lidé to vědí. Víme, že to je způsob, jakým lidé zakoušejí Ducha svatého. Následuje po obrácení a je to naplňující a životměnící sérum. A proto si myslím, že prostě potřebujeme přiznat a říct, že Bůh jedná svými vlastními způsoby v lidských životech a lidé jsou otevřeni Duchu svatému v různých obdobích svých životů. A když jsou, Duch svatý přichází a dělá velké změny v lidských životech,“ prohlásil McKnight.

Materialismus podle McKnighta také potlačuje otevřenost Duchu svatému, což často postihuje právě západní církve. „Žijeme ve světě, který je empirický, materialistický, pokud to není vědecké nebo prokazatelné – pokud se toho nemůžeme dotknout, podívat se na to, cítit, ochutnat – pak to není reálné,“ vysvětlil autor. V myslích moha lidí žijících na Západu, obzvlášť vzhledem k tlaku sekularismu, je „reálné“ omezeno převážně na „materiální“ a toto nastavení ovlivňuje i současnou církev.

Scott McKnight se svou knihou snaží povzbudit lidi, aby se otevřeli přítomnosti Ducha svatého. „Když čteme Písmo, nemyslím si, že bychom měli skončit tím, že požádáme Ducha svatého, aby to aplikoval do našich životů. Ale pokaždé, když se podíváme do Písma, čteme ho, přemýšlíme o něj, potřebujeme si být vědomi toho, že Boží Duch pracuje. Protože Duch svatý, který inspiroval Písmo, který Písmo vytvořil, je živý a pracuje, kdykoliv se k němu přiblížíme,“ zdůraznil.

Překlad: Kristýna Gillíková  Zdro a fotoj: The Christian Post