Keď sa minulý mesiac bulvárne médiá obuli do nášho ministra zdravotníctva, myslela som si, že táto senzácia po pár dňoch prestane byť zaujímavá. Vôbec som netušila, že k tomuto mediálnemu lynču sa ešte tvrdšie pripoja progresívne denníky, ktoré vraj narozdiel od bulváru robia serióznu žurnalistiku. Neočakávala som, že také zdesenie prinesie fakt, že minister patrí k pol miliarde letničných a charizmatických kresťanov, ktorí boli naplnení Duchom Svätým a hovoria v jazykoch presne tak, ako to je opísané v Biblii a nechápem prečo má mať práve táto informácia taký kľúčový význam, aby bola na stránkach novín každý deň.
Nesledovala som to denne, ale vždy, keď som klikla na stránku slovenského progresívneho denníka SME, na titulke bol článok proti nášmu ministrovi.
Kvôli jeho viere ho neustále zobrazujú ako blázna, ktorý by potreboval pomoc psychiatrov (v ideálnom prípade k článku pripoja fotografiu, na ktorej sa tvári ako rojko, ktorý žije vo svojom imaginárnom svete), ba aj v článku o nefungujúcej inteligentnej karanténe nezabudli posmešne spomenúť jeho zážitok s Duchom Svätým, hoci to nebolo chybou jeho rezortu. Na Slovensku sa už hovorí průpovídka: „Kto si ešte nekopol do Krajčího, nech sa hlási u súdruha Žinčicu“.
Skupina novodobých eštebákov sa pustila do práce, za ktorú by sa nehanbili ani ich predchodcovia v časoch Stalina a začali pána Krajčího lustrovať. Nachytať ho s cudzou ženou, či pri podvodoch sa im sotva podarí, ale na ich potešenie toho veľa narozprával v kresťanských televíziách, či na bohoslužbách. No a keď sa z polhodinového rozhovoru vytrhne, účelovo zostrihá a pospája pár viet, ku ktorým sa ešte dopíše, čo tým chcel povedať, škandál je na svete.
Slovenský minister zdravotníctva údajne zakazuje cvičiť jógu a neveriacich nazýva služobníkmi Satana.
Najprv žiadali ospravedlnenie jogíny, lebo rozprával príbeh o tom, ako sa modlili za jedného chlapca, ktorý mal niečo do činenia s okultizmom a jógou a cítil sa neslobodný. Kto si prečítal list, ktorý jogíni adresovali pánovi Krajčímu, vyšiel z omylu, že jóga je len fyzické cvičenie. Je jasné, že žiaden lekár nemôže mať nič proti cvikom na spevnenie chrbta, lenže jóga nie je len o tom.
Zo slov jógového učiteľa pána Štepitu adresovaných ministrovi zacitujem tieto slová: ,,rôzne spirituálne smery, či už hovoríme o jóge, o kresťanstve, budhizme alebo islame majú možnosť sa navzájom veľmi pekne obohatiť“
Predstavte si, že by napísal: „gymnastika, kresťanstvo, budhizmus a islam sa môžu navzájom pekne obohatiť.“
A keďže jóga je aj duchovný smer, logicky môže byť v nejakých bodoch v rozpore s kresťanstvom.
O pár dní neskôr objavili rozhovor na kresťanskej televízii adresovanej kresťanským poslucháčom, v ktorom rozpráva svoj príbeh ako založil platformu „Kresťania v meste“ a pomáhajú pri rôznych projektoch. Napríklad zachránili životy bezdomovcom a dokonca mnohým pomohli navrátiť sa do normálneho života. Za svoju charitatívnu prácu bol pán Krajčí ocenený primátorom mesta. Hovorí prečo sa rozhodol vstúpiť do politiky a že táto oblasť je veľmi skorumpovaná. Zastáva názor, že kresťania by sa mali angažovať a prevziať zodpovednosť za svoje okolie, mesto a krajinu a priniesť pozitívnu zmenu.
Avšak aj toto povzbudivé posolstvo a inšpirujúci životný príbeh sa zneužil a na základe pár slov vytrhnutých z kontextu sa začala šíriť hystéria, že Krajčí považuje neveriacich za služobníkov Satana a chce aby všetku moc v krajine prevzali kresťania. Jeden z členov Progresívneho Slovenska napísal blog ako ho slová ministra urážajú. Ako ináč, článok poputoval rovno na titulku s nadpisom Neveriaci ako služobníci Satana? Samozrejme počítajú s tým, že máloktorý čitateľ si vypočuje celý rozhovor aby zistil, že takto to minister nepovedal.
Neviem ako si to interpretujete vy, ale ak niekto v rozhovore adresovanom kresťanom povie, že politika potrebuje čestných ľudí a kde inde ich hľadať ak nie medzi kresťanmi, neznamená to, že neveriaci byť čestným nemôže, ale to, že veriaci by čestnými ľuďmi byť mali.
A keď povie, že kresťania všetky miesta v politike prenechali ľuďom, ktorí nepoznajú Boha a presne toto chce Satan, neznamená to, že vo funkciách majú byť výlučne kresťania, ale majú tam byť aj kresťania (opakujem, že rozhovor bol adresovaný kresťanom a môžete si ho pozrieť tu). Ak toto niekto nevie pochopiť, tak buď nemá dostatočnú mentálnu výbavu, alebo je jednoducho zlý človek, ktorý účelovo prekrúca slová ministra.
Stručne zhrnuté – v článkoch ho vykresľujú ako netolerantného fanatika, či ako duševne chorého a nebezpečného človeka, o ktorého by sa mali zaujímať psychiatri a mal by mať sotva občiansky preukaz, nie to ešte aj riadiť krajinu. Lebo páni novinári z tohto denníka s istotou vedia, že Boh neexistuje a preto je viera v neho znakom vážnej duševnej choroby. Keďže je nespochybniteľné, že Duch Svätý neexistuje, keď sa prejaví viditeľným spôsobom a zažije to naraz viacero ľudí,nemohol to byť Duch Svätý, lebo neexistuje a všetci títo ľudia musia trpieť duševnou poruchou a nemajú byť vo verených funkciách. Čo tam potom, že občas sa týmto duševne chorým ľuďom podarí vyriešiť závažný problém, ktorý sa na Slovensku ťahal 3 roky a práca 400 ľudí bola v ohrození? (Peter Kremský ako mediátor dosiahol dohodu v Humennom)
Ak si myslíte, že preháňam, zacitujem z článku, ktorý o pánovi ministrovi vyšiel v čase, keď píšem tento svoj článok.
Je to úvaha nad ministrovou vierou v Ducha Svätého, z ktorej citujem: „Poznáme len videá, na ktorých je dospelý človek, ktorý tvrdí veci nezlučiteľné s realitou. Netušíme prečo. Môže byť pod vplyvom drog, trpieť duševnou poruchou, …“ a pokračuje, že ho môžeme buď ľutovať, alebo sa mu smiať, lebo predstava Ducha Svätého, ktorý napĺňa ľudí a prejavuje sa presne tak, ako je to opísané v Biblii, je v rozpore s realitou a „treba mať seriózne pochybnosti, či znížená schopnosť rozlišovať medzi halucináciami a skutočnosťou nemôže mať negatívny vplyv na výkon bežných činností.“Autor úvahy je presvedčený, že kvôli tomuto hendikepu by sa „nemal uchádzať o post ministra“. Celú úvahu zakončil slovami: „Keď vidím ministra s problémom akceptovať realitu v súkromnej sfére, kompromituje ho to v mojich očiach aj v iných sférach. Posmech z toho, čo Krajčí tvrdí, sa potom mieša s občianskym strachom z toho, čoho môže byť taký človek schopný, ak sa mu dostane do ruky reálna moc. Najmä ak je ich vo vedení viac a ďalší im sekundujú z parlamentu“
A ja, naivná som si myslela, že časy, keď človek musel mať ten správny ateistický svetonázor, sú už dávno preč. Zároveň si kladiem otázku, či toto už nie je za hranicou slobody slova. Mohli by si toto dovoliť písať o politikovi, ktorý je moslim? A nepodceňujem ani vplyv propagandy. Už nacisti vedeli, že šírenie strachu zo Židov na Nemcov zabralo.
Kým útoky boli len proti viere pána Krajčího, nevyjadroval sa k tomu.
Keď sa však začala šíriť hystéria, že kvôli tomu, že z vedenia nemocníc odvolal skorumpovaných riaditeľov a na miesto bratislavského NÚDCH dosadil lesníka (čisto „náhodne“ zabudli spomenúť, že okrem lesníctva má vyštudovanú aj ekonómiu a má prax vo vedení nemocnice), prestane fungovať zdravotná starostlivosť a ľudia sú v ohrození, pohár trpezlivosti pána ministra pretiekol a podal trestné oznámenie za šírenie poplašných správ. Oznámil to na tlačovej konferencii.
Keďže tento mediálny lynč pokračuje nepretržite už takmer mesiac, musí tu ísť o niečo viac, ako len o nenávisť ku kresťanom. A prečo si zobrali na mušku iba tohto jedného muža, keď do parlamentu a do vlády sa dostalo viacero ľudí naplnených Duchom Svätým (vrátane pána Kremského, ktorý vyriešil ten spor v Humennom)?
Žeby to bolo tým, že minister zdravotníctva má zo všetkých najväčší vplyv a rozhodol sa rázne bojovať proti oligopolom a vyčistiť rezort zdravotníctva od skorumpovaných riaditeľov nemocníc?
Nie je čudné, že najviac pána ministra lynčujú práve tie denníky, ktoré vlastní finančná skupina PENTA, ktorá ryžuje aj na zdravotníctve na úkor pacientov a jej majiteľ figuruje aj v kauze Gorila.?
Je jasné, že vyčistiť našu spoločnosť a odťať chápadlá oligopolom nebude vôbec ľahké a potrebujeme odvážnych mužov, ktorý v tomto tlaku obstoja.
Čo myslíte, ocení slovenská spoločnosť očistenie rezortu, alebo sa postupne nechá zmanipulovať hystériou a strachom z čudáka naplneného Duchom Svätým a radšej tam bude znovu mať normálnych duševne zdravých zlodejov?
Autor: Mária Tvrdoňová Zdroj: Blog iDnes.cz Zverejnené so súhlasom autora Foto: Facebook – Marek Krajčí
29 Komentáře
Jano Dominik
Neviem, prečo sa autorka tak hnevá. Keď sa pozriem na ich stránky, potom sa môžem dočítať:
Účastníci prišli z 50 narodov sveta a Medzi Hlavnými rečníkmi bolí Tom a Kate Hessovci z Medzinárodného domu modlitby v Jeruzaleme, Dr. Lance Wallnau, predstaviteľ hnutiami 7 vrchov, Ben Fitzgerald, vedúci Awakening Europe, Heidi Baker, vedúca Iris Ministries ai.
Kresťania v meste
To je typické učenie o prevzatí vlády.
7 mountains
Tak jeden pahorok už prevzali, tak zostáva prevziať celé Slovensko. Pán minister by mal povedať „Amen!“, Povolať Joelovu armádu a zadupať svojich nepriateľov do zeme. Prečo teraz tvrdiť, že o to nejde, keď o to predsa ide.
Nová apoštolská reformácia
Inak, je samozrejmé, že je to mediálna hystéria. Ale často, keď sa kresťania snažia svoje bludy skrývať, sám Boh je odhalí a vyzdvihne nahotu Božieho ľudu. Vážme si, že nás Boh súdi a nenechá nás v charizmatických bludoch, hoci tu môžu charizmatici dookola tvrdiť, že je to zle pochopené atď. Neveriacim sa to ale vysvetliť nedá, keď to čítajú čierne na bielom.
Olga Nedbalová
Já bych to spíše viděla na Jan 15; 18 – 27
Svět vás bude nenávidět
18„Když vás bude svět nenávidět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. 19 Kdybyste patřili světu, svět by miloval, co je jeho. Vy však světu nepatříte, neboť jsem vás ze světa vyvolil, a proto vás svět nenávidí. 20 Pamatujte na má slova: Služebník není větší než jeho pán. Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovali mé slovo, zachovají i vaše. 21 To všechno vám ale udělají kvůli mému jménu, neboť neznají Toho, který mě poslal. 22 Kdybych nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hřích, teď ale pro svůj hřích nemají výmluvu. 23 Kdo nenávidí mě, nenávidí i mého Otce. 24 Kdybych mezi nimi nedělal skutky, které neudělal nikdo jiný, neměli by hřích. Teď ale viděli, a nenáviděli – jak mě, tak mého Otce. 25 Ale to vše se děje, aby se naplnilo, co je psáno v jejich Zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘
26 Až přijde ten Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, totiž Duch pravdy, který vychází z Otce, ten o mně bude vydávat svědectví. 27 A vy také vydávejte svědectví, protože jste od počátku se mnou.
Eva Hájková
Tak o tom modlitebním zabírání vrchů jsem už něco před časem slyšela od jedné křesťanky (i když nevím, zda se to konkrétně týká také tohoto muže). Maji tak odtamtud údajně být vypuzeni čarodějové a čarodějnice.
Nepochybuji o tom, že když se o této praxi dozví nevěřící, mají pak z takových křesťanů strach.
Olga Nedbalová
Charismatické hnutí je trochu zvláštní odnož křesťanství. To, co my „tradiční“ křesťané prožíváme povětšinou v soukromí, oni prožívají ve sboru bratří a sester. Já chvály Ježíši zpívám v autě, když mě nikdo nevidí a svůj osobní vztah k Němu prezentuji povětšinou tady na webu v diskusích. Náš sbor ČCE je vesnický a tudíž hodně formální. Takový akorát. Aby tam ještě zaznělo slovo Boží a přitom jsme zapadli do okolí. Varhany v neděli zase tak nahlas nehrají a za zavřenými dveřmi kostela nejsou moc slyšet. Takže neobtěžujeme okolí ani hlukem ani zápachem 🙂 No, ale když si otevřu Bibli, tak tam třeba čtu: „15 Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! 16 Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst.“ (Zjevení 3). Nejsme také jako církev v Laodikeji? Co po nás Ježíš chce? Abychom zapadli do tohoto světa a sem tam opatrně ostatním sdělili nějakou moudrou formulku z víry nebo abychom šířili evangelium? Já za sebe jsem ráda, že pan ministr je ochoten svou víru veřejně prezentovat a nestydí se za svou víru. Několikrát jsme tady řešili politiku a křesťanství, což je vždy poněkud nešťastné spojení. Ale pokud by se podařilo panu ministrovi prosadit ochrana života již od jeho úplného počátku, tak by to bylo úžasné. Zachránil by hodně lidských životů. Což on jako dětský kardiochirurg již vlastně určitě udělal i v minulosti.
Eva Hájková
Jistě, je to jenom jeho věc. Respektive, věc mezi ním a Bohem. Také si vážím toho, že se nestydí za svou víru.
Na druhé straně – voliči mají právo volit, koho chtějí a bát se, čeho nebo koho chtějí.
A jeho zvolení závisí na těch voličích.
Olga Nedbalová
Zatím je velmi pozitivní, že pan ministr se nevzdal své víry kvůli zisku hlasu dalších voličů. Otázka je, jak dlouho v politice vydrží. Nicméně si myslím, že nebude mít problém se uživit i bez politiky. Otázka svobodné volby – velký problém je, že lidé mohou klidně svobodně volit i zlo. Ale nechci se více míchat do politiky, mě skutečně nejvíce oslovil pro-life přístup pana ministra.
Eva Hájková
Já se zákazem potratů nesouhlasím. I když, na druhé straně souhlasím s tím, že lékaři rozhodně nesmějí být k nim nuceni, když se to příčí jejich svědomí.
Kdyby Bůh chtěl zamezit zlu, mohl to s klidem udělat. Kdyby byl chtěl, nemusel dovolit satanovi vstup do zahrady Eden. Mohl s ním udělat krátký proces hned na začátku.
Ale on chtěl naši svobodu. Chtěl, abychom se pro dobro rozhodli naprosto dobrovolně, i za cenu, že budeme nějakou dobu bloudit a volit zlo. Proto ani my nemáme právo našim spoluobčanům něco zakazovat zákonem, vyjma nejnutnějších opatření zamezujících propuknutí chaosu.
Petra R. Kaprálová (PRK)
Myslím, že jde spíš o to, aby byla připravena cesta Bohu k lidským srdcím skrze modlitbu za jednotlivé společenské oblasti, konkrétní organizace, apod. Považuji to za biblický přístup. Asi se nebudeme přít o to, že naše společnost byla po dlouhou dobu pod vlivem ateistické propagandy komunismu. Tím vznikl u několika generací strach z církve a náboženství. Tento strach je předáván dalším generacím, které už v komunismu nežijí, a jen tak sám od sebe nezmizí. Nezmizí ani dokonce díky svědectví věřících. Musí být poražen skrze modlitbu. A o to jde. Mediální lynč na ministra Krajčího bych viděla v tomto světle samozřejmě jako pochopitelný. Lidé, kteří vyrostli a existují ve většinovém ateismu, jsou vystrašeni tím, co považují za nepřiměřené, vírou, která se nestydí, která kritizuje jiná náboženství, která považuje křesťanství za superiorní ateismu, atd.. Musejí šílet, to je jasné, ale právě proto tady církev na světě je, aby bořila pevnosti satana. Právě proto a jen tehdy církev trpí.
Realtoltek
Co čekat od liberalismu.
Olga Nedbalová
Pro paní Hájkovou, už mi nejde odpovědět přímo na komentář z 19. 6. v 9:07. Už jsem tady toho na sebe řekla dost, tak už tedy řeknu všechno. Ve 29 letech jsem se vdala a do roka se mi narodil syn. A za čtyři měsíce jsem se dozvěděla, že čekám další dítě. Řekla jsem to své rodině a manželovi. Reakce mojí maminky byla, jak chceš, ale budeš to mít náročné, co raději jít na potrat? Můj manžel se k tomu postavil, že je to moje věc a on mi do toho nebude zasahovat. Takže jsem šla na potrat. Brala jsem to jako zdravotnický zákrok na úrovni vytržení zubu. Bude to miniinterrupce, odsají mi nějaký shluk buněk a bude hotovo. Až pod vlivem víry jsem pochopila, že jsem vlastně zabila dítě. Můj syn má teď dvacet let, to druhé dítě by mělo 19 let. Kolikrát přemýšlím, jestli by to byla dcera nebo syn. Musím podotknout, že i před tím, než jsem uvěřila, jsem byla člověk, který respektuje státní moc. Žádné trhání kytek v CHKO, žádné otáčení na křižovatce, žádné krácení daní. Kdyby nebyly potraty v té době tak snadno dostupné, mé dítě by žilo. Nebyla jsem ani znásilněná, ani ve finanční tísni, ani nebyly žádné zdravotní důvody. Jenom jsem se prostě bála převzít zodpovědnost za další život. A pak jsem uvěřila. Proto také, když jsem se dozvěděla ve 40 letech, že čekám další dítě, vůbec jsem o variantě potratu neuvažovala. Když měla nejmladší dcera 3 roky, manželova maminka si zlomila krček (80 let), moje maminka nastupující se a prohlubující se Alzheimer (83 let). Kolikrát jsem byla unavená, ale Ježíš mi vždy dodal sílu. A nikdy jsem si neřekla, škoda, že jsem nešla na potrat. Proto jsem proti tak snadno dostupným potratům. Dítě je také Boží tvor, Bůh ho miluje už v lůně matky. A má právo na život. A žádná hranice, od kdy má právo na život, nedává ani právnicky ani lékařsky smysl. Proto nechci mlčet ke zlu, které se děje se státním souhlasem i v naší zemi. A odnáší ho ti, kteří se nemohou ozvat. Ti nejvíce bezbranní.
Eva Hájková
Žena, která opravdu dítě nechce, nejspíše pojede na potrat někam, kde dostupný je. Možná půjde i k někomu, kdo nezasáhne zrovna odborně a vystaví se velkému nebezpečí. V dobách, kdy byly potraty nelegální, se děly také. Ne že ne.
Zatímco v současné době potratů stále ubývá, protože je dostupná antikoncepce. Což je pozitivní.
Ano, já jsem pro to, aby existovaly organizace, které se snaží takové ženy vyhledávat, přesvědčovat je, aby si dítě nechaly a pomáhat jim třeba finančně nebo jinak. Ale nemohu být pro zákonný zákaz, který mě zbaví konečné odpovědnosti.
Nechtěla bych se vás nijak dotknout, paní Nedbalová, pokud jste reálná osoba (o čemž si nejsem tak úplně jistá). Já musím pořád přemýšlet, jestli pro takové nenarozené dítě není nakonec lepší, když se nenarodí. Vždyť takto se dostane ihned k Ježíšovi, aniž by se muselo nejprve potloukat životem. Vždyť všichni křesťané, kteří zde diskutují, potvrzují, že tento svět je hnusný a odporný, že není o co stát. Například pan Aron se těší na to, až umře. A vy zase nemáte jistotu, jestli jste spasena. Pořád nevíte, zda se k vám Ježíš bude na soudu vůbec znát. Z vašich příspěvků je to znát.
K čemu je potom takový život dobrý?
Ano, v případě, že by svět byl dobrý a lidé v něm by se měli rádi, nemuseli by se těšit na posmrtný život. Pak by bylo opravdu co litovat, že se dítě nemohlo narodit.
Olga Nedbalová
Tak reálná osoba jsem, dokonce se opravdu jmenuji Olga Nedbalová a bydlím v malé obci Prusinovice (Zlínský kraj). Zkuste se podívat na web:
http://juliankas.blog.cz/1001/zachrante-edwardse
Je to web věřících manželů, ČCE Zlín, kteří se rozhodli nechat si dítě i přes predikci vrozené vady Edwardsův syndrom. Když jsem četla jednotlivé příspěvky, tak jsem z nich cítila obrovskou lásku Ježíše. A jak je to s naším žitím zde na zemi? Věřím v Ježíše a zda budu spasena, nechávám na Něm. On jediný může rozhodnout, On bude otevírat Knihu života. Proto také nerada soudím druhé. Ale tady přece jde o záchranu života, vždyť i nechtěné dítě může najít adoptivní rodiče. Svým příspěvkem jsem chtěla naznačit, že pokud bychom pořád kolem potratů nemlžili, tak by možná i nevěřící lidé (takoví, jako jsem byla já), se rozhodli jinak. A modlím se za to, aby dítě, které jsem zabila, si skutečně Ježíš vzal k sobě. Klidně bych mu přenechala i svoje místo. Pokud budu spravedlivě souzena, tak ať skončím tam, kde patřím. A už mi opravdu nezáleží na tom, co si o mě myslí lidé. Dívám se k Ježíši, protože mi záleží na tom, co si o mně myslí On. A nechci lhát sama sobě a dělat ze sebe obílený hrob, jak pěkně napsal pan Krejčí v minulé diskusi.
Eva Hájková
Ano, paní Nedbalová. Máte pravdu. Minulý režim až do osmdesátých let potraty omezoval (nutil jít aspoň před komisi). A tím, že byly zavřené hranice a na všechno dohlížela policie, byly možná omezeny i nelegální potraty. Kvůli čemuž se možná narodilo víc dětí. Později už se to nedalo udržet, proto od osmdesátých let byly povoleny miniinterrupce bez komise a celý režim nakonec musel jít do háje pro omezování lidské svobody, samozřejmě.
Já jsem se dlouho vnitřně trápila tím, že se vrátil kapitalismus, čímž se mi nabouralo celé mé vidění světa, z čehož jsem byla nešťastná, ale pak jsem viděla, že režim skutečně nebyl dobrý a že demokracie je mnohem lepší a postupně se ze mě stává přesvědčená demokratka, která nechce nikoho omezovat a nikomu nic vnucovat. I když tento stát stále jaksi nemohu pokládat za „svůj“.
Ano, já jsem také pro to, ať nás Bůh soudí podle skutků a ne podle víry. Protože jestli má být v pekle můj hodný nevěřící manžel jenom za to, že nevěří, tak já ho rozhodně neopustím a chci být s ním v pekle. Mám hodného manžela, kterého miluji a on miluje mě, a proto mě nějaká církev, která straší lidi, vlastně vůbec nemusí zajímat.
Eva Hájková
Jinak se zde se všemi loučím a přeji všem všechno dobré. Promiňte, že jsem obtěžovala.
Eva Hájková
Ještě chci dodat, že mi v minulém vstupu vypadlo kus věty, což jaksi zkresluje význam. Ta osobní svoboda byla minulým režimem samozřejmě omezována i jiným a daleko horším způsobem. Což mě upřímně mrzí. Nikdo tady nemá představu, jak to poznamenalo celý můj život.
Ještě paní Nedbalové. Nejste sama s tím potratem. Vím o mnoha křesťankách, které jako nevěřící také absolvovaly potrat. Dnes už by to neudělaly. Ale takové věci se jednou vyznají a Bůh je odpustí. Ježíš přece naše hříchy převzal a zemřel za ně. To, co člověka obviňuje, je jeho vlastní svědomí. Každý ovšem máme svědomí jiné, protože každý pocházíme z jiného prostředí a dostali jsme jinou výchovu. Proto by nikdo neměl proti svému svědomí jednat.
Olga Nedbalová
Paní Hájková, jsem za Vás moc ráda. Je velice přínosné, pokud Ježíše člověk hledá spolu s ostatními bratry a sestrami. A vůbec nevadí, že každý jsme jiný a umíme něco jiného. Jediné důležité je, aby jsme si byli vědomi, že Kristus je naší hlavou. Já jsem si taky uvědomila, že jsem se špatně v něčem vyjádřila, pokud je ze mě cítit nejistota ohledně mého spasení. Tímto bych shazovala velikost Ježíšovi oběti. Věřím Ježíši, že nás spasí a splní to, co slíbil. Dovede nás ke svému Otci. Zná nás a ví o nás úplně všechno. Ale, připomínám si spolu s apoštolem Pavlem, i křesťan může prohrát věčnost. A přiznám se, že nevidím nic špatného na tom, když křesťané veřejně vyznají své viny. Proto to taky činím. Ne snad proto, abych hrála divadlo, ale mám jiné důvody. 1. Ti, co k nám teprve přicházejí, uvidí, že i my jsme byli hříšníky. A to je hlavní důvod, proč jsme se rozhodli jít za Kristem. 2.Skutečně mi hodně vadí, že v naší „demokracii“ nemá určitá skupina obyvatel garantováno základní ústavní právo – právo na život. Argument o právu ženy na její tělo a že o součásti svého těla si může rozhodovat sama. Kdo to vymyslel, ať si uvědomí, že i on byl kdysi takovou malou součástí. A také mu někdo mohl dát palec dolů. 3. Vadí mi i netolerance veřejnosti k postiženým lidem. Zmiňovala jsem se o manželech ze Zlína, kteří si rozhodli nechat postižené dítě. Přišla jsem na jejich web náhodně, skrze článek na Seznamu. Pod tím článkem bylo hodně nenávistných komentářů. Jako by postižení lidé byli odpad. I proto miluji Ježíše, On se zastává právě těchto bezbranných, nemohoucích, ničených lidskou zlobou. A nás si vyvolil, abychom mu pomohli. Pokud budeme ke zlu mlčet, tak mu moc nepomůžeme.
Olga Nedbalová
Paní Hájková, neobtěžujete, ale hledáte. A nezapomeňte na radost z hledání Ježíše. A věřte, že On Vás také hledá.
Olga Nedbalová
A ještě pro paní Hájkovou, jsem nešťastná, že vnímáte církev jako strašení lidí. Boží láska a milosrdenství nám naopak otevírá oči, abychom viděli sami sebe v pravém světle. Až se sami sebe zhrozíme, tak začneme hledat cestu, jak ven z našeho hříchu. A tu nám ukazuje Ježíš. Sama jste říkala, že máte ráda Blahoslavenství. Našla jsem na webu zajímavý článek. Dovoluji si kopírovat:
Blahoslavení chudí duchem (… jejich je království nebeské – v. 3): Aby byl člověk oslovitelný, musí si nejprve uvědomit vlastní nedostatečnost před Bohem. Ježíš říká, že tento stav zaručuje spasení: „…nebo jejich jest království nebeské“. Platí to ale jen v případě, že toto uvědomění v sobě obnáší poznání, že jediná možnost je pokračovat i v dalších krocích – blahoslavenstvích. Pokud stav „chudý duchem“ nevede k dalším krokům, pak spasení nezaručuje, resp. vlastně toto uvědomění není skutečné. Tento začátek nelze obejít!
Blahoslavení lkající (… potěšeni budou – v. 4): Člověk lká, naříká proto, že si jak je řečeno výše uvědomí, že nemůže v současném stavu před Bohem obstát. Lkaní je nevyhnutelný následek tohoto poznání. Neplatí tedy obecně, že Bůh potěší kohokoli, kdo naříká (protože se například ocitne v těžké situaci).
Blahoslavení tiší (… obdrží dědictví na zemi – v. 5): Nemluví se tu o tichých, nesmělých lidech, nýbrž o lidech pokorných před Bohem. Skutečná pokora před Bohem může nastat jedině v případě poznání vlastní nedostatečnosti.
Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti (… nasyceni budou – v. 6): Obstát před Bohem může jen ten, kdo má bytostnou touhu žít a jednat spravedlivě. Bez ní nelze být nasycen. Ospravedlnění v Ježíši Kristu je pak nevyhnutelný první následný krok. Bez touhy po spravedlivém životě ale přijít nemůže.
Blahoslavení milosrdní (… milosrdenství dojdou – v. 7): Předchozí blahoslavenství směřují výslovně k Bohu, tento bod zahrnuje i odpuštění vůči lidem (viz také Mat 6:12-15).
Blahoslavení čistého srdce (… Boha viděti budou – v. 8): Milosrdenství v srdci i činech způsobí, že milosrdný bude znát Boha.
Blahoslavení pokojní (… budou nazváni Božími syny – v. 9): Božími syny se mohou stát jedině hlasatelé pokoje. Svědectví o Bohu, šíření Božího království, je nezbytnou a neoddělitelnou součástí spasení. Spasení tedy není soukromou věcí jednotlivce.
Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost (… jejich je království nebeské – v. 10): Negativní reakce okolí proti Božím dětem ukazují na spasení, proto jakkoli jsou nepříjemné, pro křesťany by měly být zdrojem radosti, protože potvrzují, že jsou na správné cestě. Protivenství je nedílnou součástí spasení.
A přeji všem bratřím a sestrám pokoj od našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista.
Eva Hájková
Komenského Poutník nelkal, že před Bohem nemůže obstát, nýbrž lkal nad hrozným stavem světa, kam přicházel a nemohl se s ním smířit. A Ježíš ho zachránil a nazval „synu a bratře milý“.
Olga Nedbalová
V tom je možná Labyrint lehce nešťastný. Ukazuje Poutníka, který si prohlíží svět a vidí všechny špatnosti. On sám je bez viny a je v pozici, kdy je nad věcí. Ale Písmo nám říká, že nikdo není bez viny, nikdo není bez hříchu. Jediný Ježíš Kristus byl bez hříchů. Je důležité, aby si křesťan byl vědom své hříšnosti před uvěřením. Už jen minimálně proto, aby sám s polenem v oku nevyndával bratru z jeho oka třísku. Vznikají také dost nešťastné situace, sama církev se dostala do situace, kdy vyplouvají na povrch její skryté hříchy. Nevěřící následně mají v ruce dost silný argument – děláte ze sebe svatoušky, ale přitom jste horší než my, nevěřící. Proč jsou i nadále v církvi lidé, kteří páchají tajně hřích i přesto, že již by měli být oficiálně spaseni a prosti hříchu? Možná i proto, že se bojíme veřejně prohlásit, že jsme byli hříšní před tím, než nás Ježíš našel a zachránil.
Martin Žalud
Milá paní Olgo. To že se někdo nazývá křesťanem ještě neznamená že jím opravdu je. Tak stejně je to s pozemskými církvemi každá z nich tvrdí a nárokuje si , že je jedinou tou Svatou. Ale ve Svatém písmu je jasně psáno, že Svatá církev je bez poskvrny,… a to není ani jediná co to o sobě tvrdí. Jestli tedy nejsou Svaté,jejich úkolem pak není přivést lidi ke Svatosti… naopak tyto lidi drží v klamu.
Ježíš přišel na svět právě proto, protože zde nebyl nikdo bez hříchu, ani Marie nebyla bez hříchu. V Labyritnu to Komenský pak správně identifikuje…. jedinou Svatou církví je „neviditelná církev“ a je tvořena těmi co vidí a znají neviditelného Ježíše, který je přítomen v tomto světě jako Svatý Duch a proto nepotřebuje žádného zástupce :).
Eva Hájková
Když on se s Bohem nesetkal v církvi, ale o samotě, paní Nedbalová. Církve, jež byly velmi autoritativní, tenkrát vedly mezi sebou kruté války, respektive státy, které byly pod jejich vlivem. Právě z té hrůzy Poutník utekl. Jak říká – chtěl utéci ze světa, ovšem to právě nebylo možné. Ze světa nelze utéci. Leda sebevraždou, ale před tím on se zarazil.
Přečtěte se, jak je v té knize k církvím kritický (ke všem, nejen ke katolické) a nazývá je sektami. Já bych sem, pravda, mohla kousek z toho textu opsat, ale možná by to stejně nikdo nepochopil. Tak nevím, zda to není zbytečné. Myslím, že to nikoho nezajímá.
Poutník se tedy setkal s Ježíšem o samotě, ve svém srdci. I když pravděpodobně nějakou zkušenost s křesťanstvím předtím už měl (byl jistě nábožensky vychován), protože správně rozpoznal, že se setkal se svým Spasitelem.
Mimochodem, ekonom Tomáš Sedláček má podobný názor jako vy – tedy, že si člověk nemá myslet, že je snad lepší než druzí, než ti, co jsou ve světě (https://proboha.cz/magazin/spolecnost/aktualne-cz/2020/03/tomas-sedlacek-labyrint-srdce-a-raj-sveta/?fbclid=IwAR2Zx92_ZyyxupUYWb9lopwYOhx9ONWt2HcIp5MsT49BIHuoKLsuTocX1ss)
Já si ale nemyslím, že by se Komenský nepokládal za hříšníka.
Vidíte, já jsem napsala, že už nebudu diskutovat, a pořád musím. Ani to slovo neumím dodržet. Co se dá dělat? Snad vám moje řeči nevadí.
Olga Nedbalová
Nevadí, paní Hájková, ráda s Vámi diskutuji, máte skutečně rozsáhlé vědomosti a je to pro mě obohacením. Neberu to tak, že se musím na konci diskuse dopátrat, který z přispívajících měl pravdu. Většinou je to tak, že se může podařit vzájemným doplňováním diskutujících dojít k zajímavému závěru. A pokud to vede k lepšímu poznání Ježíše, tak to naopak vítám. Komenského nepodezírám, že by se někdy například povyšoval nad hříšníka. Ale pojetí poutníka, jako nezávislého pozorovatele, k tomu může vést, i když to tak autor nezamýšlel. Pokud nás Ježíš povolal, ať Ho následujeme, máme Ho následovat se vším. Máme plakat s plačícími, radovat se s radujícími. Nemáme zmizet a říci, že nás ten hříšný svět už nezajímá a my se raději v klidu separujeme, oddělíme se od hříchu zdí. Nesmíme zapomenout, že Ježíš nám při setkání může říci:
Ježíš jim řekl: “Hladověl jsem, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“ Odpověděli mu: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít …?“ On jim odpoví: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto nepatrných, mně jste učinili“ (srov. Mt 25,35-40).
Anebo nám řekne:
Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘ Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.‘ Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ ( Mt 25,41-46).
Výše citované texty mám uloženy v srdci a kdykoliv na mě přijde hřích povyšování, tvrdého srdce, tak se mi velmi rychle vybaví. Možná Komenský to myslel tak, že se máme v srdci oddělit od hříchu, což je správné. Ale nemůžeme a nesmíme se oddělit od hříšníka. S pokorou si musíme připomínat, že i my jsme byli hříšníky, než nás Ježíš našel. Děkuji také za odkaz na článek Tomáše Sedláčka, mám ho ráda už od studií, kdy se mi velmi líbily jeho ekonomické teorie. A také mám velmi ráda Komenského, Labyrint světa a ráj srdce byla první kniha o víře, kterou jsem četla. Prostě nesmíme zapomínat, že pravda je jen jedna a to je pravda Páně. Ta vítězí. A každý z nás může k této pravdě dospět jednak četbou Bible, jednak četbou ostatní literatury a jednak i diskusí s ostatními bratry a sestrami. Pokud nám skutečně půjde o Jeho pravdu, tak ji SPOLEČNĚ nalezneme.
Eva Hájková
Je-li to tak, paní Nedbalová, pak se ani nemůžeme oddělovat od světa a uzavírat se v kruhu církve, abychom si tam žili svůj „duchovní“ život (například chodili na kopce a vyháněli z nich čarodějnice). To Bůh určitě nechtěl. Já vím, že pan ministr mimo to dělá ještě mnoho užitečných věcí, že je aktivní v politice, ale kolik z těch, kteří na ty kopce chodí také, je křesťansky aktivních ještě nějak jinak?
Rozumím také tomu, že někteří křesťané život v církvi potřebují, že se tam setkávají s Duchem svatým, že je to nějak „nabíjí“ energií, kterou potřebují pro svůj obyčejný život. Ale většině to stačí. Poznala jsem osobně jen málo křesťanů, kteří by šli ještě kromě toho někomu pomáhat (nota bene, někomu mimo církev!)
Když jste se zmínila o těch starých lidech, tak já jsem po svém uvěření měla silné nutkání, že musím něco užitečného dělat. Přihlásila jsem se k dobrovolníkům (kde jsem mimochodem byla věkem silně mimo, protože tam byli samí mladí a mně bylo už tehdy padesát sedm) a chodila jsem do domova seniorů předčítat. Měla jsem dojem, že některé křesťanky se na mě dívaly jako na nějakou raritu. Teď už tam také nechodím. Skončila jsem to s koronavirovou přestávkou. Kdybych byla mladší, šla bych pomáhat třeba Armádě spásy, ale v jednašedesáti už si na to netroufám. Mimochodem, můj manžel potřebuje také někdy předčítat, protože je zrakově postižený. A i jinak mám pocit, že doma jsem užitečnější. I když má rodina je nevěřící. Každý jsme nějaký a introvertů je celkově méně než extrovertů. Nemyslím si, že Bůh je proto nemá rád a že je nutně chce předělat na extroverty.
A ano, internetové diskuse jsou fajn, částečně nahrazují živý kontakt, a člověk z nich může hodně získat, když diskutuje na správných místech. Ale musí si dát pozor na to, aby ho příliš nepohltily. Což mně se někdy stává a potom z toho mám „nervy“.
Hezký den.
Olga Nedbalová
Myslím, že Ježíš po nás nechce, abychom se všichni vrhli na charitu. On nám ty trpící a plačící posílá sám do cesty. Možná jste, paní Hájková, někomu hodně pomohla a ani o tom nevíte. V církvi je hodně lidí, kteří dokážou pomoci. Nedělají to ale pro svou slávu, takže ani netouží po tom, aby o tom lidé věděli. Možná ani neví, tak jako vy, že vůbec někomu pomohli. Stačí dobré slovo, skutečná účast na bolesti. Vždyť i v Matoušovi říkají ti po pravici, že ani neví, kdy vlastně pomohli. Já také nejsem člověk, který by zrovna toužil být středem pozornosti. I jako dítě jsem se hodně styděla. Na druhou stranu – pokud lidé mají potřebu vyjádřit svou víru více citově, proč ne. Ježíš si to určitě přebere. A hlavně – určitě si nemáme dělat žebříček, kdo z nás křesťanů je užitečnější. Máme se navzájem podpírat a ne si podrážet nohy, abychom doběhli do cíle rychleji. A moc děkuji za přínosné myšlenky a trpělivost se mnou – čas strávený hovory o víře je dobře strávený čas.
Jiří Aron
Paní Hájkové. Až dnes jsem četl Váš kritický příspěvek zde z 20.6. o půl deváté a moc mě mrzí, jak jste tam pojala , co jsem napsal o životě po smrti.
To naše těšení se na smrt není jako nějaký únik z reality, ale je to o setkání se s Kristem. Čteme přece a věříme, že On odešel k Otci, aby křesťanům připravil příbytky, aby tito mohli být navěky s ním. V podobenství pak mluví o sobě jako o ženichovi a o věřících jako o nevěstě. Těší se nevěsty na svatbu, pokud ženicha milují a vědí, že on miluje je ještě mnohem více?
Není to o strachu. Je to o lásce. Je to blažená naděje těch, které svět nazývá blázny.
Realtoltek
Naprostý souhlas pane Arone. Dokonce je možné, že ani smrt nezažijeme a budeme proměněni při příchodu našeho pána Ježíše.
Já si z celého srdce přeji abych byl Božím Svatým Andělem a věřím,že mi mé přání nebeský otec vyplní.
Eva Hájková
Panu Aronovi.
Respektuji vaši víru a omlouvám se, pokud jsem se vás nějak dotkla. Ještě jsem se, bohužel, nenaučila mlčet. Snad se to časem naučím.
Jiří Aron
Děkuji paní Hájková a Vaši omluvu přijímám. Nezlobím se. Líbí se mi, že se umíte takhle hezky omluvit, jste v tomto pro mě dobrým příkladem!