Bagdád – Komunita iráckých křesťanů se scvrkává jako šagrénová kůže. Mnozí její příslušníci sledují dění ve své bývalé vlasti z emigrace a o návratu ani neuvažují. Zpravodajové agentury AFP se setkali s některými z těchto exulantů, rozuteklých do Jordánska, Austrálie nebo Švédska. Všichni očekávají podporu od papeže Františka na jeho nadcházející, březnové návštěvě Iráku. Nikdo si nedělá iluze o situaci v zemi zmítané ozbrojenými konflikty, ekonomickou krizí a vražděním.
Když byl v roce 2003 svržen bývalý prezident Saddám Husajn, měl 25milionový Irák 1,5 milionu vyznavačů křesťanství, asi šest procent obyvatel. Sčítání lidu se nekonalo mnoho let, takže se jenom odhaduje, že Irák má dnes 40 milionů občanů a ke křesťanství se hlásí 300.000 až 400.000 z nich, řekl William Warda, který stojí v čele nevládní organizace hájící práva menšin.
Související – Vatikán hájí papežovu cestu do Iráku, koná se navzdory pandemii
„Doufám, že papež na návštěvě požádá země, jež přijímají křesťanské uprchlíky, aby pomohly. Vrátit se do Iráku je nemožné,“ řekl Saad Hormúz, který u uprchl ze severoiráckého Mosulu do Jordánska.
Skoro půl milionu iráckých křesťanů se vydalo do USA, jiní dali přednost Skandinávii nebo Austrálii. To je případ Rany Saídové, která z Mosulu uprchla před více než deseti lety. Když na Nový rok 2007 zemřeli její strýc a teta při palbě amerických vojáků, rozhodla se tato příslušnice syrské pravoslavné církve s manželem, že zůstanou. V roce 2008 ale uprchli do iráckého Kurdistánu před občanskou válkou, která zahrnovala i útoky na křesťany.
Ranin manžel Ammár Kas je veterinář. V roce 2013 se pár rozhodl přesídlit do Austrálie. Oba našli práci ve svých profesích a rodina se rozrostla o tři dcery. Odtud sledovala řádění Islámského státu (IS) ve vesnici, kde žila původně. V době Ranina těhotenství Kas odstranil z manželčina dosahu telefon i počítač, aby ji ušetřil nejhorších zpráv. Pak někde objevil fotografie zničeného mosulského kostela starého 1200 let, v němž se ženil jeho otec. Kasovy dcery mluví arabsky, rodiče je naučili aramejštinu, ale jejich hlavním jazykem je angličtina.
Dvaapadesátiletý Hormúz viděl příjezd aut naložených bojovníky IS s černými prapory na vlastní oči. Do Bartally ležící u Mosulu, kde Hormúz pracoval jako taxikář, přijeli 6. srpna 2014. Hormúz se ženou Afnánou a čtyřmi dětmi uprchl do Irbílu. Měsíc žili v kostele a pak si pronajali byt. Když armáda v roce 2017 Bartallu osvobodila, vrátili se. Museli opravit vypálený dům, ale po čase si Hormúz uvědomil, že se vše změnilo. Místo ovládly šiitské milice Hašd Šaabí a začaly si vyřizovat účty se sunnity a křesťany, kteří v provincii Ninive do té doby převládali.
„Všude byli milicionáři a kontroly, žilo se ve strachu. Manželce řekli, aby si vzala závoj! V roce 2018 jsem vše prodal a odjeli jsme,“ říká Hormúz, který nyní žije v dvoupokojovém ammánském bytě. Je to ale jenom přestupní stanice, protože rodina míří do Kanady za příbuznými. Vyřízení dokladů zpomaluje pandemie a Hormúz uvízl v zemi, kde uprchlíci nemají právo pracovat, a rodina je tak někdy závislá na jídlu podávaném v kostelech. Manželé se věnují jako dobrovolníci výuce dětí uprchlých iráckých křesťanů.
Vrátit do vlasti se nechtějí ani lidé z komunity, o niž se stará chaldejský biskup Saad Sirop Hanna. V roce 2017 chaldejská církev vyslala tohoto rodáka z Bagdádu do Švédska, aby vedl největší evropskou chaldejskou kongregaci čítající asi 25.000 věřících. Hanna sleduje stejně jako 146.000 Iráčanů, kteří nyní žijí ve Švédsku, chaos v Iráku. Po studiích v Římě se usadil v Södertälje, jihozápadně od Stockholmu, kudy procházejí noví iráčtí uprchlíci. Byl mezi nimi i Raghíd Bana, který sem v roce 2007 přijel za bratrem. „Žije tady tolik chaldejců, že ani nemám dojem, že jsem v exilu,“ říká zubař, který kdysi míval kliniku v Mosulu.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Bratři Banaové stejně jako Kasovi a Hormúzovi nechali doma rodiče. Rodiny křesťanů v Iráku se změnily, přiznává William Warda. „Kdysi bývaly v průměru pětičlenné, dnes mají tři členy,“ říká. Zůstali ti nejstarší, děti odešly do ciziny.
Ortodoxní kněz Júnán Faríd říká, že mnozí s odchodem čekají jen na to, až našetří dost peněz. Ty jsou hlavním problémem pro Havala Emmanuela, jehož nejstarší dcera s manželem už je v Norsku. Emmanuel čeká na vyřízení emigrace, o niž požádal se ženou a třemi dětmi. Tento chaldejec žije v iráckém Kurdistánu od roku 2004. „Plat dostávám jednou za dva měsíce. Když mi ho dají, zaplatím dluhy a nemám zase nic. Kdyby se všechno otevřelo, ujišťuji vás, že druhý den v Iráku nebude jediný křesťan. Dusíme se tady, není pro nás sociální pomoc, zdravotní péče, školy ani práce,“ tvrdí Emmanuel. Po invazi z roku 2003 si moc rozdělili většinoví šíité a menšinoví sunnité a podle vůle muslimů se utváří i legislativa.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: ČTK Datum: 4. března 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
