Uzdraven nadvakrát: slepý muž v Betsaidě 

Většina čtenářů má problém porozumět zázrakům v evangeliích. Jeví se jim jako něco náhodného, co nesouvisí s Ježíšovým učením o Božím království. Zčásti je u současných čtenářů příčinou problému to, že často Ježíšovo vyučování oddělují od jeho činů. Zázraky však, řečeno slovy jednoho spisovatele, jsou „praktikovaná podobenství“; obsahují (obdobně jako podobenství) různé významové roviny a je nutno je vykládat ve světle evangelijního příběhu a obšírnějšího dramatu vykoupení.

Marek jako jediný z evangelistů zaznamenává uzdravení slepce v Betsaidě (8:22–26). Co činí tento zázrak poučným, ba zvláštním, je jeho povaha; má totiž dvě stadia. Zamysleme se nad tím, proč toto uzdravení v Betsaidě má v Markově evangeliu ústřední postavení a jak z něj mohou věřící čerpat odvahu a útěchu. 

Vypadají jako stromy, a chodí

Zatímco Matouš i Lukáš se často zmiňují o Ježíšově uzdravování slepých, Marek uvádí takové epizody jen dvě (8,22–25; 10,46–52). V první zprávě plivne Ježíš muži na oči, vloží na něj ruce a pak se jej ptá: „Vidíš něco?“ (8,23). Muž odpovídá: „Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí“ (v. 24). Připomíná mi to, jak jsem po sejmutí kontaktních čoček sice viděl různé věci, ale rozostřeně, zvláště ty vzdálenější. 

Vypadá to, jako kdyby se Ježíšovi první pokus o uzdravení muže nezdařil. Proto postup opakuje, tentokrát však muž vidí „všecko zcela zřetelně“ (v. 25). Tento zázrak je – vzhledem k Ježíšově schopnosti vymítat démony (1:25), uzdravit malomocného (v. 42), utišit rozbouřené moře (4:39) a křísit mrtvé (5:42) – neobyčejně podivný. Že by byla Ježíšova moc jen „na baterky“? Účinná zpomaleným tempem?

SOUVISEJÍCÍ – K porozumění Ježíšovu chození po vodě je třeba číst Starý zákon

Odpověď najdeme v Markově strategickém umístění zázraku do vyprávění. Právě před uzdravením tohoto slepce cituje učedníkům část Izajášova verše 6,9, kde prorok říká: „Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte“, a kárá je za jejich slepotu: „Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? … Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se?“ (Marek 8,17-18). Učedníci si stěžují, že nemají s sebou nic k snědku, a přitom Ježíš právě nasytil dva zástupy (6,30–44; 8,1–10). Postupné tělesné uzdravení slepého – ve dvou stadiích – představuje obdobné postupné duchovní uzdravení slepoty učedníků. Skutečnou „slepotou v Betsaidě“ je právě ta jejich. 

Slepí učedníci

Čteme-li Markovo vyprávění dále, narazíme na první stadium uzdravení učedníků, kde Petr u Cesareje Filipovy vyznává, že Ježíš je ten dlouho očekávaný „Kristus“ – Mesiáš (8:29; latinské slovo Kristus, původně řecké „christos“, znamená „pomazaný“, tedy totéž co „Mesiáš“). Petr zde správně vyznává, že Ježíš je ten, kdo naplní naděje vkládané Izraelem do příchozího vykupitele; něco však ještě chybí. Petr – podobně jako slepý v Betsaidě – Ježíše vidí, vidí ho však „jako strom“. On i ostatní učedníci mají určitý přirozený vhled do toho, kdo Ježíš je a jaké je jeho poslání, avšak jejich porozumění je stále ještě neúplné.

O pár veršů dále vidíme „slepou skvrnu“ učedníků v situaci, kdy Ježíš odhaluje konečný význam svého mesiášství: „A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát“ (v. 31). 

Jádro pudla je v tom, že Petr stojí o Mesiáše, který porazí Římany a zajistí nezávislost Izraele; nechce nějakého Mesiáše trpícího rukou představitelů Izraele, který tři dny nato jaksi podivně vstane z mrtvých. Petr i ostatní učedníci správně vnímají, že je Ježíš Králem Izraele, zůstávají však slepí vůči plnému porozumění této jeho královské roli.

Slepota v Markově vyprávění je hluboce zakořeněna ve Starém zákoně, zvláště u Izajáše 6,9-10, kde Bůh tomuto proroku přikazuje: 

„Jdi a řekni tomuto lidu: ‚Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte.‘ Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven.“

Důvodem, proč Bůh do příkazu Izajášovi vkládá jazyk orientovaný na „vidění“, je modlářství Izraele. Jeho modly jsou slepé, hluché a němé, proto Bůh přetváří Izrael do podobné slepoty, hluchoty a němoty (viz Dt 29,3-4; Jr 5,21; Ez 12,2; Ž 115,4-8; 135,15-18).

V promluvě vysvětlující povahu království a důvod, proč někteří jeho poselství o království přijímají a jiní ne, cituje Ježíš Izajáše 6,1-9. Většina izraelského národa a židovští představitelé odmítají Ježíše proto, že se stejně jako jejich předkové za dnů Izajáše dopouštějí modlářství: uctívají Tóru a ústní tradici, místo aby uctívali Ježíše (viz Marek 7,1-30).

Výše jsme podotkli, že u Marka 8,18 Ježíš částečně cituje Izajáše 6,9 a aplikuje – pár veršů před postupným uzdravením slepého muže – toto proroctví na učedníky (viz též Mk 6,52). Toto citování, jímž Ježíš své následovníky přirovnává k lidem nepatřícím do jejich společenství – k nevěřícím židovským představitelům a zástupům – ukazuje, jak je tato očividná nevíra učedníků závažná (Marek 3,5; 4,12; 7,6).

Nakonec i slepí učedníci prohlédají 

Ježíš své učedníky ve stavu slepoty neponechává. Jeho záměrem je otevřít jim naplno pohled na to, kdo sám je a jaké je jeho poslání. V závěru Markova evangelia vyučuje anděl Máří Magdalénu, Jakubovu matku Marii a Salomé: „Jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: ‚[Ježíš] jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl‘“ (16,7). Při tom se ovšem anděl odvolává na Ježíšovo zaslíbení u Marka 14,28. 

Pozorný čtenář Marka si myšlenkové prvky jeho evangelia dokáže poskládat dohromady. Problémy s pochopením, kdo Ježíš je, měli učedníci od samého počátku jeho služby. „Za pochodu“ s ním, uprostřed své služby, je Pán z jejich slepoty částečně uzdravuje, v plnosti však jeho totožnost stále neznají. Jeho mesiášské poslání zahrnuje utrpení, smrt i vzkříšení, a sám se ztotožňuje s Hospodinem Izraele. Teprve po jeho vzkříšení jsou schopni pochopit, že Ježíš je zároveň Mesiáš Izraele i Bůh – tedy právě to, co zamýšlí Markovo evangelium dokonale ozřejmit: „ Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího“ (1,1). 

Benjamin L. Gladd (držitel titulu PhD z illinoiské soukromé křesťanské vysoké školy Wheaton College) slouží v týmu Sdružení evangelia (TGC) jako výkonný ředitel Carsonova střediska pro teologickou obnovu (https://www.thegospelcoalition.org/the-carson-center). Předtím sloužil dvanáct let jako profesor Nového zákona v Reformovaném teologickém semináři v mississippském hlavním městě Jacksonu. Je autorem a vydavatelem mnoha knih, např. From Adam and Israel to the Church (Od Adama a Izraele po církev), Handbook on the Gospels(Příručka k evangeliím) a The Story Retold (Převyprávějme si ten příběh znovu – spoluautor G. K. Beale). Je též spoluvydavatelem „nových pojednání na téma biblické teologie“ (New Studies in Biblical Theology) a – společně s Donem Carsonem – série „opěrných komentářů k Novému zákonu“ (https://bestcommentaries.com/series/pillar-new-testament-commentary-pntc/). Benjamin a jeho choť Nikki mají dva syny. – Překlad Ivana Kultová

Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 24. června 2025 Foto: Wikimedia Commons