Když jedu autem z našeho bytu do Kyjevského teologického semináře, za typicky zataženého a zasněženého lednového rána je ve městě silniční provoz znatelně menší. Sousedé se vracejí z obchodu s několika pětilitrovými lahvemi vody a konzervami navíc. Ulice jsou tišší než obvykle a bratři v semináři chtějí vědět, zda naše rodina odchází, jako to udělalo mnoho jiných lidí ze zahraničí. Je to kvůli 130 000 ruských vojáků – s tisíci tanků a dělostřelectvem – kteří v plné výzbroji hrozivě stojí podél severní, východní, jihovýchodní a jihozápadní hranice Ukrajiny.
Rusko a Vladimir Putin se zoufale snaží udržet tuto zemi ve sféře svého vlivu. Nechtějí vstup Ukrajiny do NATO nebo Evropské unie. A jediná diplomacie, které rozumí, jsou hrozby a rozvrat.
SOUVISEJÍCÍ – Baptisté na Ukrajině se připravují na uprchlickou krizi, v případě války přejdou evangelikálové do ilegality
V únoru 2014, když Rusko pořádalo zimní olympijské hry, napadlo a „anektovalo“ Krym, nejjižnější oblast Ukrajiny. Od té doby Rusko udržuje doutnající konflikt v oblasti Donbasu, kde zemřelo přes 14 000 Ukrajinců. Součástí ruského úspěchu na Donbasu je vysoké procento rusky hovořících lidí. Mnoho z nich bylo transplantováno do regionu po ruském „úspěšném“ hladomoru – genocidě hladomorem – který zabil miliony Ukrajinců z Donbasu na počátku 30. let 20. století. Stačí říci, že Ukrajinci si uvědomují, že se možná budou muset připravit na nejhorší.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Reakce věřících a církví
Ukrajinci obecně milují mír. To jistě platí o zdejších evangelikálech, jejichž kořeny sahají až k pacifistickým mennonitským anabaptistům. Ale ruská agrese, bombové hrozby v obchodních centrech a stanicích metra, hackerské útoky na vládní webové stránky a nashromáždění vojáků kolem Ukrajiny, které naznačují, že hrozí totální válka, vedlo k opačnému efektu, než Rusko očekávalo. Ukrajinská solidarita roste. Překvapivě i křesťanské bábušky vyjadřují svou ochotu postavit se a bojovat proti tomuto útlaku. I když proti mnohem silnějšímu nepříteli to může být marné, povzbuzuje mě to. Zdejší věřící se začínají zapojovat do okolní kultury a přetvářet ji, spíše než se pouze snažit zůstat od ní odděleni.
Co mě a mou ženu drží tady na Ukrajině? Zůstáváme kvůli malé skupině věřících v naší církvi, kterou milujeme. Kráčíme s nimi v dobrých i ve zlých časech. A co mě nutí chodit do semináře? Jsou to ukrajinští studenti, kteří hladoví po studiu a praxi biblického výkladu a po Kristem nasycené biblické teologii – dokonce i v těchto nejistých časech.
Jeden z mých nových studentů, Andrij, pomáhá rozvíjet multidenominační misijní organizaci na Ukrajině. To je obrovské! Když jsme v roce 2001 přijeli, jeden člen z ukrajinského sboru, kde jsme sloužili, popsal moji naději, že se ukrajinské evangelikální sbory stanou společenstvím, které bude vysílat misionáře do zahraničí.Teď se tato vize stává realitou. Další můj student, Olek, je ředitelem bakalářského programu na našem semináři. Desítky našich absolventů nyní slouží Božím slovem vojákům – jednotkám, které hledí hrůzám války do očí. Několik jich přišlo o život v oblasti Donbasu. Třetí student, Sergej, bude za tři měsíce vyslán do Řecka, aby tam založil sbor. Dílo evangelia pokračuje navzdory bojům na východě a zvěstem o válce.
Když v dubnu 2014 začala ruská válka na Donbasu, církevní budovy (kromě budov ruské pravoslavné církve) byly systematicky zavírány nebo ničeny. Letiště bylo zničeno. Byl zabaven evangelikální seminář v Doněcku. Mnoho ukrajinských občanů v oblasti Donbasu, včetně věřících, přišlo o všechno. Jeden z našich absolventů, Oleg, zdejší zakladatel sborů, přestěhoval celou svou rodinu jen s oblečením na zádech do Kyjeva, kde založil nový sbor. Nyní slouží především uprchlíkům z Donbasu. Tento týden jsme slyšeli o sborech na západní Ukrajině, které otevírají své budovy a domovy uprchlíkům z jiných částí Ukrajiny, kteří doufají, že tam najdou pokoj a útěchu.
Naděje v dobách nejistoty
Ale realita je taková, že tento národ byl jen zřídka místem útěchy. Ukrajina, což znamená pohraničí, byla v průběhu staletí mnohokrát dobyta nebo obsazena: Mongoly, Poláky, Litevci, Osmany, Rakušany, Němci a Rusy. Ukrajinci považují krizi téměř za normální. Přesto tato rušivá normalita také mnohým otevřela oči, aby viděli, že Bůh je jejich jediným útočištěm – velmi přítomnou pomocí v nesnázích (Ž 46,1). Pouze Jahve je naší silou a jistotou. Všechno ostatní je měnící se a nejisté, včetně národů, které s vámi uzavírají smlouvy, aby se vás pak snažily ovládnout.
My Američané nemáme rádi nejistotu. Neumíme si představit žít s takovým rizikem. Při absenci pohodlí, bezpečí nebo dokonce základního zdravotního nebo životního pojištění se ukrajinští věřící shromažďují v církvi a vzájemně se podporují v době nemoci, smutku a smrti. Je to opravdu krásná rodina.
Naše rodina už léta ví, že příležitost vést biblický seminář na Ukrajině může jednou skončit. Ten den by mohl přijít brzy. Ale naši ukrajinští bratři a sestry nám ukázali, jak pokračovat ve víře a naději v dobách velké nejistoty. Obklopeni takovým oblakem žijících svědků víry nás nutí zůstat co nejdéle v zemi obklopené a ohrožené ruskou armádou.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Rick Perhai Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 8. února 2022 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
3 Komentáře
Jiří Aron
Podobnými výroky autora p. Perhaie se dá velmi úspěšně podporovat národnostní nenávist:
Cituji: „Součástí ruského úspěchu na Donbasu je vysoké procento rusky hovořících lidí. Mnoho z nich bylo transplantováno do regionu po ruském „úspěšném“ hladomoru – genocidě hladomorem – který zabil miliony Ukrajinců z Donbasu na počátku 30. let 20. století. Stačí říci, že Ukrajinci si uvědomují, že se možná budou muset připravit na nejhorší.“
1. „Úspěšný“ hladomor na Ukrajině nezařídili Rusové, ale sovětští komunisté. Podobně o něco dříve organizovali hladomor v Povolží v Rusku, 6 milionů ruských obětí https://cs.wikipedia.org/wiki/Hladomor_v_Povolží. Hrubý faul pana Perhaie.
2. Americký misionář vedoucí biblický seminář na Ukrajině by měl duchovně působit v duchu Kristově. Nezapalovat nacionalistické vášně, ale vést druhé k odpuštění. Chová se jako hlupák co lije olej do ohně.
3. Navíc všichni komunističtí strůjci hladomorů jsou už po smrti. Není už komu se mstít a nemáme se mstít vůbec.
4. Poznámka k „transplantování Rusů po hladomoru“ – na wikipedii se píše, že po polovině 19. století se tam stěhovalo ruské obyvatelstvo v souvislosti s uhelným průmyslem, https://en.wikipedia.org/wiki/Donbas. Další faul učitele Bible https://send.org/give/missionaries/r-m-p
pavel v
to Jiří Aron
ad1) Sovětští komunisté byli převážně Rusové. Hladomor vyvolali, protože ukrajinští rolníci odmítli kolektivizaci zemědělství.
ad2) Rusové soustředili u Ukrajinských hranic obrovské vojsko a vy radíte, aby misionáři vyzývali k lásce k Rusům. Spadl jste z višně?
ad3) Rusové zabrali kus Ukrajiny a vy to vykládáte jako pomstu Ukrajinců vůči Rusku. Neuvěřitelné!
ad4) I když v minulosti přišli na Ukrajinu ruští migranti, neznamená to, že by se Ukrajina měla vzdát svého území v jejich prospěch. Nebo ano?
Jiří Aron
Pro Pavla V.
1/ Není dobré pokoušet se ospravedlňovat jakoukoliv národnostní nenávist. Křesťané mají být nositelé Božího pokoje, i kdyby – čistě teoreticky – byli všichni sovětští komunisté Rusové a i kdyby byly všechny oběti hladomorů jen narodnosti ukrajinské.
2/ Ano misionář, který sám o sobě tvrdí, že učí Bibli ukrajinské studenty „kteří hladoví po studiu a praxi biblického výkladu a po Kristem nasycené biblické teologii“ by měl vyzvat k odpuštění veškerých křivd. Navíc ty jím popisované už nemají žijící pamětníky.
Nemám rád války. Vždy mě zcela znechucovalo, jak křesťanští kněží v 1. světové válce žehnali kanónům svých vlád. Nikdy by mě nenapadlo, že se dožiji něčeho podobného i dneska. Ten článek je hrozný.