Co bude s těmi, kdo nikdy neslyšel evangelium? Je to jedna z těch otázek, která je pro některé evangelikální křesťany velmi ožehavým tématem.
Evangelikálové z celého srdce věří v exkluzivitu poselství evangelia, že není spásy mimo v Kristu, ale také v Boží lásku vůči hříšníkům. S touhou, aby lidé slyšeli dobrou zprávu, se podnikají misijní cesty do všech koutů světa.
Podle Christianity Today většina teologů se obvykle při své odpovědi zaměří na jednu z třech následujících možností – exkluzivismus, inkluzivismus nebo univerzalismus. Exkluzivismus tvrdí, že ti, kteří zemřou bez osobní víry v Krista, čelí věčnému odloučení od Boha, co je v důsledku pro některé katalyzátorem k misionářskému úsilí.
SOUVISEJÍCÍ – Greg Laurie k Wilsonově smrti: Spása nepochází z našich skutků, ale od Krista
CT však dále konstatuje, že během posledních několika desetiletí rostoucí skupina amerických evangelikálních teologů se přiklání k nějaké formě inkluzivismu. Tedy k myšlence, že někteří jednotlivci mohou být spaseni, aniž by v Krista vědomě věřili.
A tou poslední skupinu tvoří – jak je CT nazývá – „samozvaní evangelikálové“, kteří se hlásí k univerzalismu. Tento teologický směr tvrdí, že Bůh nakonec zachrání všechny lidi bez ohledu na to, zda uvěřili v evangeliu nebo ne.
Teolog James Beilby z Bethel University ve své nedávné knize (Postmortem Opportunity: A Biblical and Theological Assessment of Salvation After Death) přichází s netradiční čtvrtou možnost: posmrtné konverze.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Beilby tvrdí, že osoby, které neslyšely evangelium, budou mít příležitost reagovat po své smrti. „Neevangelizovanými osobami“ mohou být ti, kteří jsou geograficky mimo dosah misionáře nebo evangelisty, ti, kteří zemřou v dětství, a ti, kteří zemřou, aniž by kdy měli kognitivní schopnost porozumět evangeliu,“ cituje z knihy Christianity Today.
Beilby také věří, že Bůh poskytne stejnou příležitost těm, kteří byli svedeni falešnými učiteli nebo pokrytci, což je kategorie lidí, kterou nazývá „pseudoevangelizovanou“.
Beilbyho argument pro tento nekonvenční přístup je poměrně jednoduchý: Bůh si přeje, aby byl spasen každý jednotlivec, a protože člověka lze zachránit pouze vědomou vírou v Krista, Bůh mu v tomto nebo příštím životě poskytne příležitost reagovat.
Kniha věnuje tři kapitoly odpovědi na biblické, teologické a historické námitky vznesené proti posmrtné konverzi. Autor tvrdí, že mnoho biblických textů používaných k podpoře neměnného stavu spásy po smrti nevylučuje možnost dodatečného rozhodnutí uvěřit v Krista.
CT jako příklad uvádí pasáž Židům 9,27, která se používá k jasnému vyloučení posmrtné konverze. V textu se totiž píše: „A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud.“
Když Beilby staví tento verš v kontextu diskuse o jedinečnosti Kristovy oběti, zdůvodňuje, že pasáž vypovídá více o neměnnosti stavu smrti než o časové linii Božího soudu. „Pokud je tento text argumentem proti jakékoli konkrétní pozici nebo přesvědčení,“ píše, „je to reinkarnace, nikoli posmrtná možnost konverze.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 29. září 2021 Foto: Pixabay – ilustrační