Co s kazateli, kteří svým životem popírají Krista?

Někteří kazatelé hlásají Krista svými ústy, ale popírají ho svými životy. Co se můžeme naučit z jejich selhání?

V několika posledních letech bylo možné znovu a znovu vidět pád několika vlivných evangelikálních lídrů. Pastor chicagského megasboru Willow Creek Bill Hybels rezignoval v dubnu 2018 po obvinění ze sexuálního zneužívání a manipulace. Zakladatel sboru  Harvest Bible Chapel James MacDonald musel v únoru 2019 skončit kvůli kultuře strachu, kterou kolem sebe vytvořil. Pastor Carl Lentz musel skončit v listopadu 2020 kvůli „morálnímu selhání,“ což zahrnovalo nevěru a nezdravé vztahy uvnitř newyorského sboru Hillsong.

SOUVISEJÍCÍStarší z Mars Hill: Mark Driscoll není schopen vést sbor

Farářka anglikánské církve a profesorka na Wheaton College Emily McGowinová ve svém článku pro Christianity Today popisuje, jak s hlubokým zármutkem a zároveň s hněvem sledovala, jak tito pastoři svými životními příběhy zranili lidi kolem sebe a podkopali kredibilitu evangelia, které hlásali.    

Ačkoli se detaily jejich selhání liší, všichni to byli muži, kteří ve svých knihách a kázáních učili „správnou“ teologii. Přesto zapírali Krista a svými činy způsobili bolest lidem kolem sebe. To všechno se dělo dlouho předtím než jejich činy vyšli najevo.

McGowinová tvrdí, že tito pastorští vyznávali Krista ústy, ale svými činy ho popírali. Byli (a jsou) svým způsobem falešní učitelé, kteří ve svých srdcích zapřeli Krista. 

V jejich myslích by mohlo být to, co mnozí považují za správný doktrínu, ale pokud to nedosvědčují svými činy, tak lidi vedou na scestí.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Církev už dva tisíce let odevzdává dalším generacím své učení a nynější generace věřících v tom musí pokračovat. Nový zákon hovoří o falešných učitelích, jejichž doktrína popírá základní pravdy evangelia. Apoštol Pavel často varuje před těmi, kdo popírají evangelium (viz Gal 1,6; Kol 2,20; 1 Tim. 1,3).

Podle McGowinové však existují také případy, kdy je falešné učení srovnáváno s chováním, praxí nebo způsobem života. Jako příklad uvádí list Judův (a jeho paralelu ve 2. Petra 2). Věřící rádi citují Judovo nabádání zápasit „o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu.“ (v. 3). Co to však pro křesťany znamená?

V textu se dále píše: Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista (v. 4) .

Juda křesťany vybízí, aby se postavili proti bezbožnému a nemravnému životu. Důraz na zbožný život pokračuje: poškvrňují tělo, odmítají autoritu a účastní se skutků bezbožnosti (v. 8, 15). Také „se vzpouzejí a odporují Božímu vedení a žijí si podle svých vášní, jejich ústa mluví nadutě a lichotí lidem pro svůj prospěch (v. 16).

Stručně řečeno, falešní učitelé, před nimiž Juda varuje, nepopírají Krista nutně svou doktrínou, ale svým životem.

SOUVISEJÍCÍJohn Piper se rozhodl vyjádřit k pádu Raviho Zachariase

Evangelikálové se vždy snažili dávat důraz na biblické vyučování. Jako velká slabina se však ukázalo ztělesnění evangelia v každodenní praxi. McGowinová jako příklad uvádí neschopnost vypořádat se s problematikou rasismu.

Ohraničení křesťanství pouze na oblast teologie nevyhnutelně vede k tomu, co teolog William Cavanaugh nazývá, „omezení křesťanské víry z celého těla věřícího do prostoru mezi ušima“.

Pán Ježíš nejen kázal dobrou zprávu, ale také předpokládal úplnou integraci víry a jednání: „Pokud mě milujete, budete zachovávat má přikázání“ (Jan 14,15). „Každý, kdo slyší tato má slova a jedná podle nich, bude jako moudrý muž, který postavil svůj dům na skále“ (Mat. 7,24). Nebo jednoduše: „Následujte mě“ (Lukáš 5,27; Jan 1,43).

Není proto žádným překvapením, že Ježíš před svým nanebevstoupením řekl apoštolům, aby „činili učedníky ve všech národech“ tím, že je pokřtili ve Trojjediném jménu a „naučili je poslouchat vše, co jsem vám přikázal“ (Mat. 28, 19–20). Jeho život a služba jasně ukazují, že to, co učíme ostatní, zahrnuje jak to, co máme v hlavách, ale taky jak žijeme.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

-red- Datum: 27. září 2021 Foto: Pixabay – ilustrační

Tags: ,,,,,,,,

8 Komentáře

  1. Tento komentář je snad sám o sobě poněkud demagogický. Pokud jsem jej dobře pochopil, podstata selhání zmíněných kazatelů nespočívá především v úmyslně špatné a zavádějící interpretaci evangelia, ale v jejich osobním, vědomým nedodržení přikázání, které kážou, ale sami jej nedodržují. To považuji za podstatný rozdíl. Tato selhání odhalují jednak naší lidskou slabost, která se nikomu nevyhýbá a jednak skutečnost, že před Božím zrakem nelze nic ukrýt ať jsme kýmkoli nebo kdekoli. Ale zároveň je zde velká výstraha! Nenechme se unést charismem, rétorikou, znalostmi a jinými obdivovanými lidskými „klady“ a nepřenechávejme příliš autority nad naší osobností někomu jinému, ať je to kdokoli. Toho jediného správného učitele máme každý ve svém srdci. Vždy, když slyším nebo čtu zmínku o nějakém megasboru, vzbuzují ve mě pochybnosti a nedůvěru ke skutečné svébytnosti a zodpovědnosti každého jednotlivce sama za sebe. Zda svůj život svěřil megasboru nebo Kristu. I toto je nepochybně velmi cenným poučením.

    Odpověď
    • Moc nevidím důvod, proč mít nedůvěru spíše k megasboru než k pidisboru? Proč vidět spoléhání na člověka spíše ve velkém sboru než třeba v maličkém sektářském sboru? Prostě, sbor je veliký, proto je jistě špatný? Kdyby byl dobrý, byl by maličký? Nemyslím, že megasbor je automaticky výborný, ale proč to vnímat naopak – megasbor je automaticky špatný?

      Odpověď
      • Děkuji za Vaší reakci. Megasbor ve mě vytváří představu částečně světské, částečně duchovní instituce, která postupně nabývala čím dál větších rozměrů až do konečné „megapodoby“. Tím samozřejmě také vznikla potřeba nějaké struktury řízení, financování, místa na shromažďování atd. Vznik megasboru jistě není dílem pouze příhodných okolností a charizma jeho zakladatele nebo pastora, ale tu nejpodstatnější roli má nepochybně Bůh. Mnohokrát již na tomto webu bylo publikováno selhání nějakého věhlasného pastora nebo naopak jeho „osvícení“, kdy přiznal, že kráčí špatným směrem. Tím ale vůbec netvrdím, že jim byla „dána“ schopnost neomylnosti. Ale právě popularita a příslušnost k samotnému megasboru se může stát pro jednotlivce určitou pastí osobního růstu, přemýšlení nad sebou samým, uvědomění si své osobní zodpovědnosti a stejně tak i míry svobody, která je každému z nás dána. Vědomí si sounáležitosti s tak velkým množstvím věřících, se může naopak negativně odrazit v určité duchovní vlažnosti, zabývat se a zkoumat především svůj život.
        To je můj názor. A jsem vděčný za svobodu, kterou v Kristu mám.

        Odpověď
        • Chápu… můžete mít pravdu. Současně si myslím, že stejný pocit bezpečí kvůli členství ve sboru může vznikat i v maličkých sborech. Takových těch sektářského střihu, co mají jediní pravdu, všichni okolo se mýlí… Megasbory takové nebývají, nemohou mít mentalitu sekty, jinak by nemohly být megasbor. Navštívil jsem víc megasborů, většinou jsem měl pocit spíše velmi dobrý. Jen světskými prostředky se megasbor dá vybudovat jen obtížně. Samozřejmě některé kazatele megasborů nemusím. Spíš si ale myslím, že megasbory pomáhají svým členům na cestě s Bohem, jinak by je lidé nenavštěvovali.

          Odpověď
  2. Paní McGowinová sama učitelkou teologie na Wheatonu píše, že „všichni to byli muži, kteří ve svých knihách a kázáních učili „správnou“ teologii.“, že „vyznávali Krista ústy“ , „jejich životy podkopávaly evangelium, které hlásali“ .

    Je smutné, že ani profesor teologie už dneska nedokáže rozeznat pravdu od lži, pan Hybels přece nikdy nehlásal žádné evangelium ani nikdy neučil správnou teologii, naopak byl a je falešným učitelem nejen svým chováním. Středem jeho vyučování nebyl Bůh, tak jak to čteme v Písmu, ale člověk – podle Hybelse předpokládaný a fiktivní „hledač“ pravdy. Pan Hybels tvrdil, že je potřeba vyučování a život sboru přizpůsobit tomuto druhu zákazníka, podobně jako při prodeji zboží. Ano, měl s tím úspěch i v ČR, jistá církev zde pořádala jeho Lídršip samity.

    O paní McGowinové se dá dočíst, mj., že nezastává tradiční pohled na teologii. Tedy takovou, která se zabývá studiem textů a myšlenek, které obsahují. Učí na své škole mj. kurs „Gender and Theology and Systematic Theology“. Takže se není čemu divit.

    Odpověď
    • Olga Nedbalová

      Ano, pane Arone, také si myslím, že je velmi důležité mít neustále upřenou pozornost na Krista – tudíž On musí být ve středu všeho dění. Jak v životě sboru, tak v životě jednotlivce. Já spíše mohu soudit sama u sebe, jak moc se liší to, když jsem upřená na svět a řeším Krista skrze názory světa a naopak, když jsem soustředěná na Krista a řeším záležitosti světa skrze pohled Kristův. Ten první postoj ve mě vyvolává spíše neklid, jsem sobecká, jízlivá, unavená. V Kristu naopak – díky Jemu mám pokoj v srdci a ten pokoj mohu předávat i okolnímu světu. Je to plně v souladu s učením Písma, jen díky Kristu jsme schopni začít nový život. Nepomohou nám a nepotřebujeme žádné další světské pomůcky. Pokud ale evangelium budeme přizpůsobovat člověku (jako koncovému zákazníku), pak musí nutně dojít k selhání. Naopak, to člověk se má přizpůsobit evangeliu. Sám od sebe to nedokáže. Dokáže to jen skrze přijetí Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele. Skutečně spasený člověk pak sám, dobrovolně přijímá pravdy evangelia a jeho život je v souladu s učením Krista. Má radost a pokoj v srdci, pokud následuje Krista. Slovy i činy. Nic se tomu pocitu nevyrovná, žádné chvilkové světské štěstí. Pokud někdy sejde z cesty, není mu dobře, cítí se velmi špatně. Sám cítí, že minout se s Boží vůli není pro něho dobré. Je to ta nejlogičtější věc na světě – přijmu Krista, přijmu Jeho učení, nebudu sám páchat zlo. Kdyby na toto přistoupili všichni, zlo vymizí ze světa. Proto je tak důležité kázání pravdivého evangelia, šíření světla Kristova učení. Je to daleko účinnější metoda, než se snažit vymýtit zlo omezenými lidskými schopnostmi.

      Odpověď
      • Souhlasím že následování Krista se nic nevyrovná. Jan 8:12: „Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.““

        P. S. Omlouvám se, v předchozím komentáři jsem spojil názvy dvou různých seminářů do jednoho…

        Odpověď
  3. McGowinová tvrdí, že tito pastorští vyznávali Krista ústy, ale svými činy ho popírali. Byli (a jsou) svým způsobem falešní učitelé, kteří ve svých srdcích zapřeli Krista. Myslím, že jde o docela tvrdý soud. Kladu si otázku, jestli McGowinová by v takovém soudu obstála. Jestli by se třeba nenašel někdo z jejích farníků, kdo by ji také neobvinil z nějakého selhání. Byl by celý její život a úplně všechna kázání falešná? Uznávám takový soud u kazatele, který systematicky vážně hřeší, ale u jednotlivého méně vážného selhání?

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář