Dan Drápal / Chvála laskavosti

Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

Ef 4,29-32

V posledních týdnech se v našich médiích rozvířila debata o návrhu senátorek Daniely Kovářové a Jitky Chalánkové, aby byli odměňováni manželé za svou věrnost. Samotný návrh jsem nečetl a vlastně ani nevím, jestli už má nějakou konkrétní podobu. Nicméně kolem toho návrhu se strhla obrovská mela. Částečně jsem se do ní zapojil i já, a to článkem „Hon na tetky z okrašlovacího spolku“, který – pro mě překvapivě – otiskly Lidové noviny ve středu 23. listopadu. Zřejmě na základě tohoto článku jsem byl pozván do televizního pořadu „Máte slovo“ na ČT 1 ve čtvrtek 8. prosince.

SOUVISEJÍCÍDan Drápal / Generační posuny

Na televizi se téměř nedívám a tento pořad jsem viděl jen jednou před několika lety. Nedá se ale říci, že bych nevěděl, do čeho jdu. Nicméně pozvání jsem přijal. První, co jsem pak udělal, bylo, že jsem si zajistil modlitební podporu. Několikrát jsem byl v pokušení připravovat si nějaký vstup, ale vždy mě zastavila připomínka Ježíšova slova, že se nemáme připravovat, ale že Duch nám dá, co máme říci. (Pro jistotu varuji: Nechť to nikdo nepochopí špatně v tom smyslu, že si třeba kazatel nemá připravovat kázání nebo učitel výklad látky.) Neměl jsem žádnou touhu se „prsit v televizi“, jak to kdysi vyjádřil prezident Václav Havel, a tušil jsem, že tam řeknu minimum. Což se mi více méně splnilo, měl jsem jen dva krátké vstupy.

  

Pokud jde o věc samu, tak samotný návrh mi nepřipadá jako dobrý nápad, a kdybych byl senátorem, asi bych pro něj ruku nezvedl. Nicméně domnívám se, že za návrhem je určitá dobrá myšlenka, a sice že bychom mohli vyzvedávat kladné příklady. Nikdo se například nepozastavuje nad tím, že se vyhlašuje „učitel roku“ nebo něco podobného. Když jsem o návrhu slyšel, tak jsem hned začal přemýšlet o tom, koho bych na takové vyznamenání nominoval, kdyby to bylo na mně. Napadlo mě několik manželů. Jsem si ale jist, že by rozhodně nestáli o publicitu. Vesměs jde o páry, které mají nějaký přesah – třeba o manžele, kteří vychovali děti a „na stará kolena“ adoptovali děti z dětského domova, které nikdo moc nechtěl. Chci tím říci, že vzory hodné následování tu máme a raději bych četl v novinách o nich než o nějakých gaunerech či korupčnících. (Za prezentaci dobrých vzorů zde poděkuji časopisu Život víry.)

   SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Život v nejistotě

Tento článek ale píšu z jiného důvodu. Obě senátorky se staly terčem nenávisti a posměchu. V pořadu „Máte slovo“ se senátorka Kovářová marně snažila vysvětlit, že jde právě o ty pozitivní vzory. A o tom nepochybuji, navzdory tomu, že bych asi s návrhem nesouhlasil. Může jít o snahu pomýlenou, ale nikoli vedenou zlými úmysly. Proč tedy tolik nevraživosti?

  Domnívám se, že v této věci je naše společnost nemocná. Chybí ochota a snaha druhému porozumět. Dokážu si představit, že by se o zmíněném návrhu hovořilo v klidu, věcně. Návrh by byl zamítnut, ale lidé by mohli odcházet z debaty, aniž by byli vytočení a naštvaní.

 

Chápu, že takovéto střety zvyšují sledovanost, protože naštvaná společnost si žádá dalších impulsů k naštvanosti. Jsem ale přesvědčen, že jako křesťané máme jít v této věci proti proudu, nebo se alespoň nemáme tímto proudem nechat strhávat. Myslím, že bychom měli do společnosti vnášet právě to, čeho se jí nedostává. 

 Já lidem zásadně do řeči neskáču a když někdo do řeči skočí mně, tak umlknu. Skákat druhému do řeči považuji za neslušné – kromě jiného tím druhému dávám najevo, že jeho názor nechci vyslechnout až do konce.

Když se na to podívám z hlediska duchovního boje, pak beru laskavé vystupování jako sabotáž vlády „knížete světa tohoto“. Ten totiž má eminentní zájem na tom, aby se lidé hádali, nadávali si a rozcházeli se co nejvíce naštvaní. Proti tomu máme zcela jinou zbraň. V knize Přísloví čteme, že „měkký jazyk láme kosti“ (26,15). Tomu Boží nepřítel nerozumí a mnohdy neví, jak reagovat. 

Na závěr zmíním větu, kterou vyslovil tuším Josh McDowell: Vyhrál jsem mnoho sporů, ale ztratil jsem mnoho duší. Udělal jsem v životě několik pozoruhodných zkušeností, kdy jsem spor prohrál, ale duši nakonec získal. Radím vám, vyzkoušejte to taky. 

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a publicista Datum: 14. prosince 2022 Foto: Pixabay – ilustrační

Tags: ,,,

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář