Říká se, že pýcha je základní hřích, ze kterého plynou všechny ostatní, a mám za to, že je to pravda. Dnes ale nechci psát o pýše obecně, nýbrž o jednom jevu, kterého jsem si v souvislosti s pýchou všiml.
Existují různé typy křesťanství. Účelem tohoto článku není je všechny vyjmenovat, ani je všechny popisovat. Chci ukázat, že duchovní pýcha ohrožuje všechny. Zmíním čtyři okruhy, které trochu znám. Ale aby to nevypadalo, že chci jen kritizovat druhé, popíšu, jak jsem se s duchovní pýchou potýkal sám.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nedůvěra
Když jsme formulovali stanovy Křesťanských společenství, vložil jsem do preambule větu, že Křesťanská společenství se nepovažují za jedinou pravou církev. Měl jsem pocit, a stále se domnívám, že oprávněný, že mnozí tu svou církev za jedinou pravou považují. Viděl jsem v tom pýchu.
Jenže jsem začal být pyšný na to, že jsme jediná církev, která má takovou větu v preambuli. A byl jsem tam, odkud jsem chtěl utéct.
Nyní zmíním ony čtyři okruhy. Je to jednak letniční a charismatický směr, jednak katolíci, dále adventisté, a konečně lidé tvrdící, že nesmíme říkat Hospodin, ale Jehova nebo Jahve.
Každý z těchto směrů má něco, co jej odlišuje od druhých. U letničních a charismatiků jsou to duchovní dary a křest v Duchu svatém, u katolíků je to přesvědčení, že jsou jedinou církví, která je tady nepřerušeně od počátku, u adventistů je to přesvědčení, že se má světit sobota a ne neděle.
Podotýkám, že jsem prožil křest v Duchu a mluvím jazyky. A taky, že jsem soukromě, ve svém osobním životě, začal světit sobotu.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Boží bázeň
Ve všech těchto směrech potkáte lidi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že chcete-li mít plné požehnání, musíte se dát k nim. To, že si to myslí, by se samo o sobě dalo ještě vydržet, leč problém nastává, když vás začnou přesvědčovat, že pokud tak neučiníte, zle dopadnete. Někteří – byť je to dnes už jen krajnost – jsou rovnou přesvědčeni, že jinověrci půjdou do pekla. Dříve to bylo mnohem častější.
Na druhé straně ve všech těchto uskupeních můžete potkat lidi, kteří vás budou inspirovat. Vědí, proč jsou letniční nebo katolíci nebo adventisté, ale především znají Ježíše Krista. To považují za podstatné, za důležité; církevní příslušnost je až na druhém – nebo dokonce na nějakém dalším – místě.
Rozdíl mezi prvními a druhými poměrně snadno vycítíte. S těmi druhými je vám dobře, máte pocit, že se od nich můžete něco naučit, nebo se společně radovat z Pána. Přitom nemusíte přijímat jejich věrouku. S těmi prvními se tak dobře necítíte. Vnímáte určitý odstup, podezřívavost, nedůvěru. Nemusí to být ani vysloveno, ale tušíte, že abyste byl skutečně přijati, museli byste akceptovat jejich názory.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Istanbulská úmluva neprošla
Pán Ježíš měl zcela určité teologické názory. Tak třeba věděl, že spása je ze Židů, a ne ze Samařanů. Ve sporu dvou rabínských škol o přípustné důvody k rozvodu se jednoznačně přihlásil k jedné z těchto škol. Jeho teologické názory nebyly nějaké mlhavé. Nicméně v jeho blízkosti se cítili dobře mnozí, kteří by s ním nesouhlasili a s nimiž by nesouhlasil on.
Náš „starý člověk“ se může projevit i v našem novém životě. A s chutí si libuje v představě, že patří k té správné straně, že má ty správné teologické názory. A starý člověk – není-li to přímo nějaký démon – se s chutí zaháčkuje na nějaký názor, kterým se bude odlišovat od druhých. Tak jsem například potkal lidi, kteří tvrdili, že se má křtít nikoli ve jménu Otce, Syna a Ducha, jak je to v Matoušovi 28, ale jen ve jménu Ježíše Krista, jak to dosvědčují Skutky.
(Něco vám na sebe prozradím: Když někoho křtím, vyslovím obě formule. Ne kvůli sobě, ale kvůli němu. Když se ho nějaký šťouravý křesťan zeptá, jestli byl správně pokřtěn, tedy se správnou formulkou, může bez obav odpovědět, že ano.)
Mnoho hádek je kvůli Božímu jménu. Pokud hovořím se Svědky Jehovovými, používám pro Hospodina jméno Jehova. Přitom to, že Kraličtí se rozhodli pro toto slovo, považuji za geniální. Umožňuje jim totiž překládat „Hospodin“, kde je v Bibli tetragram, tedy JHVH, a „Bůh“, tam kde je v Bibli Él. Tam, kde je v Bibli Pán, je v Kralické bibli míněn Pán Ježíš Kristus, nikoli Hospodin. Anglické překlady mají totiž Lord, tam kde my máme Hospodina, a God, kde máme Boha. Jenže když je v Novém zákoně Pán, tam je rovněž Lord, takže není zřejmé, zda je míněn Bůh Otec nebo Bůh Syn. (Jako překladatel anglických knih se často potýkám s touto nejasností, zda je slovem Lord míněn Pán Ježíš nebo Hospodin.)
Pokud vám bude někdo říkat, že slovo Hospodin má modlářský původ, nenechte se zneklidnit. Uctíváte toho, koho uctívat chcete. Uctíváte toho, komu patří vaše srdce. Znát Boží jméno neznamená znát jeho fonetické znění nebo dějinný etymologický původ. Víš například, co znamená příjmení Beneš? To byla staročeská forma jména Benedikt. Nicméně neočekáváme, že člověk nesoucí toto jméno bude mít cokoli společného se svatým Benediktem (jemuž ostatně Čechy za mnohé vděčí). Jinak řečeno, znalost označení je něco jiného než znalost podstaty. Jde o to, zda znáš Boží povahu.
Na závěr si dovolím malou prognózu. Domnívám se, že pod vlivem anglosaského světa se u nás rovněž začne užívat označení Jahve. Nebude to špatně. Ovšem to, zda lidé používající tento výraz skutečně Boha znají, je jiná otázka.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 6. března 2024 Foto: Baptist Press – ilustrační
28 Komentáře
pavel v
Křesťan, který se bude nimrat v překladu, zda je správné říkat Jahve, nebo Hospodin, nebo Pán se pro mě stane podezřelým, protože budu mít podezření, že je to fundamentalista. Lidé, kteří vykládali Písmo doslovně, způsobili odpadnutí obrovského množství lidí od Boha. A jejich následovníci v tom pokračují.
P. Ašer
Ad pavel v
A lidé, kteří vykládali Písmo alegoricky, odpadnutí obrovského množství lidí snad nezpůsobili?
P. Ašer
Ohledně tetragrammu JHVH a jeho výslovnosti asi těžko někdy nabydeme jistoty. Čtení Jahve je pouze rekonstrukcí na základě Theodoretovy řecké transkripce IABH. Origenes, tuším, však transkriboval IAOYH, jiní řečtí autoři IAO. Všechny tyto řecké transkripce jsou nutně zkomoleninami, poněvadž řečtina nemá jak zapsat konsonantu „h“ uprostřed slova nebo na jeho konci (dovede „h“ naznačit pouze na začátku slova pomoci tzv. spiritu asper) a také nemá konsonantu „v“. Čtení Jehova pak vzniklo chybným sloučením hebrejských souhlásek JHVH s náhradním rabínským čtením Adonáj (tj. „mí pánové“). V tomto čtení se tudíž mylně spojily souhlásky Božího jména se samohláskami zcela jiného slova, které se četlo na místě Božího jména.
pavel v
Setkal jsem se svědky Jehovovými. Chtěl bych se jich zastat. Lidé je pomlouvají, ale se mnou jednali zcela korektně. Mají řadu názorů odlišných od Písma. Například věří, že zavržené duše nebudou podrobeny věčnému utrpení, ale že zaniknou. K tomu účelu mají upravenu svou Bibli. Například na konci evangelia o posledním soudu mají větu: Tito (rozuměj zavržení) odejdou do věčného zničení,*+ ale ti, kdo jednali správně,* do věčného života“ – (Matouš 25,46). To, že si přizpůsobují Bibli, bych dokázal skousnout, vždyť žádný překlad nelze prohlásit za jediný správný. Co jsem skousnout nedokázal, bylo jejich odmítnutí ekumenismu. Já to považuji za duchovní pýchu, o níž píše autor Dan Drápal.
Když se setkám s křesťanem jakékoliv denominace, mám radost, že jsem potkal člověka, který se za Ježíše nestydí, ale nesnažím se ho předělat na svoji (římskokatolickou) „víru“. Teologické hádky nadělaly v historii mnoho zla. Křesťané by měli hledat, co je spojuje, ne naopak. Na druhé straně by neměli tolerovat „takykřesťany“, kteří popírají základní kánon víry: Miluj bližního svého jako sám sebe. Ani Ježíš se nespojoval s farizeji a zákoníky.
Jiří Aron
Farizeus Pavel. V. zde klidně prohlásí, že křesťané by měli hledat to, co je spojuje. Dobrá myšlenka, ale dělá to sám?
Nedělá. Podstatná část jeho příspěvků provokuje, vyvolává politické spory. Například hned jeho 1. příspěvek pod článkem David Floryk / Máte strach, že něco propásnete?
Možná ty provokace mohou mít něco společného s vírou Pavla V., že člověk je pánem dějin, jak ji vyznává pod článkem https://www.krestandnes.cz/moudrost-k-poznani-kdy-a-za-co-nebojovat/. Protože se sám počítá mezi ty pány dějin, lze pochopit jeho úsilí, aby zvítězilo dobro nad zlem, tedy dobro a zlo podle jeho vlastních představ.
Jaké jsou ty představy? Třeba pod stejným článkem napomíná ostatní : „Milá paní Evo a Petře, obávám se, zda ve vašem pohrdání „tímto světem“ není obsažena pýcha. …“ V tomto komentáři z 15. února 2024 18:22 použil argumentační faul slaměný panák, svou vlastní představu toho, co ostatní nenapsali a co si představuje jen on sám jako „pohrdání světem“ či jako „pýchu“. Tragikomické.
Křesťany určitě spojuje víra v ukřižovaného a vzkříšeného a skutečného Pána dějin, Ježíše Krista, Syna Božího. Proto jsem tento komentář napsal, abychom na Krista pamatovali a nenechávali se odvést jinak smýšlejícími lidmi jinam.
P. Ašer
Svobodný zednář, Edvard Beneš, byl asi stejně požehnaný (lat. benedictus = „požehnaný“), jako byl komunista Klement Gottwald mírnou Boží vládou (lat. clemens = „klidný“, „pokojný“, „mírný“, „shovívavý“, „milostivý“; něm. Gott = „Bůh“ + „walten“ = „vládnout“).
P. Ašer
Kromě toho jméno Eduard se vykládá ze staroanglických slov éad („štěstí, blaho“) a weart („strážce“). Edvard Beneš tedy znamená „požehnaný strážce blaha“. V prezidentském úřadu jej pak vystřídal Klement Klement Gottwald – „mírný Boží vládce“.
pavel v
Pane Arone,
napsal jste, že vyvolávám politické spory. Jaké spory? Politikou je podle vás, že chci, aby dobro zvítězilo nad zlem?
Nelíbilo se vám, že jsem se ptal, zda kritika „tohoto světa“ není falešná. Podle mého často ano. „Křesťané“, kteří „tímto světem“ opovrhují, do něj často sami patří a to právě svojí pýchou, když si myslí, že právě oni jsou bez vady. Nikdo nemůže sám o sobě rozhodnout, zda je součástí „tohoto světa“ nebo „onoho světa“. Proto považuji pohrdání „tímto světem“ za pýchu.
Autor, Petr Krákora vybízel …abychom nepřemýšleli jako tento svět… Paní Eva jeho kázání chválila.
Eva Hájková
„Miluj bližního svého jako sám sebe“ je základní kánon křesťanské víry, říká pan Pavel.
Podle Ježíšových slov v evangeliích je toto až druhé přikázání. První je:
„Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí.“
Eva Hájková
Pan Petr Krákora, když napsal, abychom nepřemýšleli jako tento svět, se odvolával na Římanům 12:2. V některých překladech je tam „svět“, v jiných je naopak „věk“. V B21 stojí „Nenechte se formovat tímto světem…“, zatímco v ekumenickém překladu: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku…“ Obojí (věk a svět) znamená v tomto případě jedno a totéž. V biblickém komentáři píšou, že tento svět je „systém, který si vybudoval člověk, aby se učinil šťastným sám, bez Boha“. Výsledkem ovšem je, že lidé jsou spíš nešťastní. Proto potřebujeme vysvobození z tohoto světa. Také proto, abychom se jím nedali formovat, abychom jen slepě nenapodobovali, co je právě „in“, co říkají nebo dělají druzí (abychom nešli s davem, maistreamem), ale sami poznávali, co je dobré. Potřebujeme být ve spojení s Kristem, vinným kmenem, jako je psáno v J 15, 5, aby nás mohl formovat Otec-vinař. Toto přirovnání je, myslím, podstatou křesťanství. Ačkoli to neznamená, že nevěřící se nikdy nemohou správně rozhodovat, že nemohou milovat bližní, ani to, že křesťané vždy dělají to, co je dobré. Někdy i církve mohou přebírat způsoby světa.
Jiří Aron
Panu Pavlovi V. vyvolával jste spory pod článkem p. Floryka, kdy jste Vy sám začal s tématem politiky. Vyzýval jste k bojkotu některých politiků a mluvil jste za všechny křesťany „… my křesťané bychom měli… bojkotovat“. Byl to ukázkový příklad trollingu na ty, kteří se také, jako Vy, považují za křesťany a i bojkotovat by chtěli taky. Ale zase ty Vaše politické favority. A to jsou ty spory.
To jsem už psal, že chcete, aby zvítězilo dobro, ale takové podle Vašich osobních představ nad zlem, které je také jen pouze ve Vašich vlastních představách.
Nikdo nemůže sám o sobě rozhodnout, zda je součástí „tohoto světa“ nebo „onoho světa“
Bůh, Ježíš, ano J 17:14-16 Já jsem jim dal tvé slovo, a svět proti nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, tak jako já nejsem ze světa.
A děkuji za krásné shrnutí paní Hájkové!
pavel v
Paní Evo,
Římanům 12,2 v překladu Slovo na cestu zní takto: „Přestaňte napodobovat zvyky a způsoby ostatního světa a změňte celé svoje smýšlení, abyste byli schopni rozeznat, co je v souladu s Boží vůlí, co je tedy správné, dokonalé a jemu milé.“ Uznejte, že to zní jinak, než že „svět ve zlém leží“ (jenom my ležíme v dobrém).
Velice si cením poznámky, že křesťan by neměl slepě následovat dav.
pavel v
to Eva Hájková
Milovat Boha znamená plnit jeho vůli. Jeho vůlí je láska. Milovat bližního znamená pomáhat trpícímu člověku. Avšak trpícím člověkem je samotný Ježíš (Mt 25,31-46). Milovat bližního je tedy totéž, co milovat Boha.
Eva Hájková
Panu Pavlovi
Milovat Boha a milovat bližního není jedno a totéž, nejde o identická přikázání. Ježíš dal jasně najevo, že jde o dvě přikázání a dokonce určil jejich pořadí. Podobně jsou v Desateru nejprve přikázání, týkající se samotného Boha (jak se vztahovat k Bohu) a teprve následně bližního (jak se má člověk vztahovat k bližnímu). V Matoušovi navíc Ježíš připomíná, že Bůh je jediný a jiného není. Všimněte si, že to druhé Ježíšovo přikázání zní „Miluj svého bližního jako sám sebe“. Možná se vám to bude zdát divné, ale člověk, který (správně) neumí milovat sebe (neznamená to nutně sobectví), nebude milovat ani bližního tak, jak je potřeba. A milovat sebe správným způsobem se nenaučíme bez spolehnutí na jediného Boha.
pavel v
Paní Evo,
říkáte, že milovat Boha není totéž, co milovat bližního, že jde o rozdílná přikázání. Jak se tedy láska k Bohu liší od lásky k bližnímu? Je-li láska k Bohu přednější než láska k bližnímu (trpícímu člověku podle Lk 10, 25-37), mohla byste uvést nějaký příklad, kdy to nastává?
Eva Hájková
Bohužel to lépe vysvětlit nedovedu.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Nikdo nemůže sám o sobě rozhodnout, zda je součástí „tohoto světa“ nebo „onoho světa“.
Ale o tom, že není součástí světa, žádný následovník Ježíšův svévolně nerozhoduje. O tom přece rozhodnul Ježíš, který svým učedníkům jasně říká:
„Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí.“ (J 15:19, podobně J 17:14)
Jestliže se Vy cítíte být součástí tohoto světa, pak evidentně nejste následovníkem Ježíšovým.
Napsal jste:
„Proto považuji pohrdání „tímto světem“ za pýchu.“
Považujete tedy za pyšného i Ježíše kvůli jeho prohlášení?
„I říkal jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.“ (J 8:23)
Považujete za pyšného Jana, který křesťany vybízí, aby nemilovali svět, který ve Zlém leží (1 J 5:19)?
„Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm láska Otcova.“ (1 J 2:15)
Považujete za pyšného Jakuba, který napsal, že kdo chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím?
„Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ (Jk 4:4)
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Římanům 12,2 v překladu Slovo na cestu zní takto: „Přestaňte napodobovat zvyky a způsoby ostatního světa a změňte celé svoje smýšlení, abyste byli schopni rozeznat, co je v souladu s Boží vůlí, co je tedy správné, dokonalé a jemu milé.“ Uznejte, že to zní jinak, než že „svět ve zlém leží“ (jenom my ležíme v dobrém).“
Už jsem Vám vícekrát napsal, ze pokud už chcete „fušovat“ do theologie, nemůžete vycházet z parafráze, jako je třeba Slovo na cestu. Parafráze zní samozřejmě jinak než překlad.
„Víme, že z toho Boha jsme ten svět celý v tom Zlém leží.“ (1 J 5:19) Toto je překlad, nikoli parafráze. Takže bych Vám mohl jen doporučit, abyste se držel textu Písma, ne jeho nějakých jeho možná i dobře míněných převyprávění…
Ovšem jestliže Vás z Vašeho hlediska syrový text Písma pohoršuje, pak byste se měl zamyslet, nad tím, co vlastně vyznáváte.
pavel v
to Jiří Aron
Ježíš byl plně člověkem (měl strach z bolesti a smrti), ale přece se od všech lidí lišil – měl zcela čisté srdce. Proto mohl určit, kdo je a kdo není ze světa. V historii církve se však objevilo mnoho odporných osob farizejského typu, které zničily její důvěryhodnost. To je důvod, proč by nikdo v církvi neměl tvrdit, že je lepší než „tento svět“. Takový člověk je připomínkou „takykřesťanů“, kteří byli možná horší než „tento svět“. Žádný rozumný křesťan se nepovyšuje nad ateisty. I mezi nimi jsou dobří lidé. Ateisté jsou většinou proto, že nechtěli mít nic společného se spolkem pyšných lidí.
Nevidím nic špatného, když se křesťan snaží porozumět politice a když se v ní angažuje, aby zabránil vzestupu lidí jako Lenin, Stalin, Hitler, Mao…Putin, Orbán, Trump, atd. Křesťan se nemá angažovat ve prospěch politiků, kteří slibují nebe na zemi, ale má bojkotovat politika, který propaguje totalitu nebo „neliberální demokracii“, což je eufemistický název pro totalitu.
Každý křesťan v rámci svých schopností a pravomocí nese svůj díl odpovědnosti za svět, aby v něm bylo méně utrpení. Při posledním soudu bude zvažováno, jak se své odpovědnosti zhostil. Tehdy budou ve výhodě lidé, kteří žili v tyranském státě a jejich pravomoci a tím i odpovědnost za svět byly téměř nulové.
Jiří Aron
Panu Pavlovi V
ano v historii církve se objevilo a stále objevuje mnoho osob farizejského typu. Myslete na to. nepovyšovat se nejen nad ateisty, ale i nad ostatní křesťany. Soustavné napadání křesťanů pro jejich – ve Vašich očích – nedostatečnou politickou angažovanost ničí Vaši důvěryhodnost jako místního duchovního vůdce nás diskutérů pod články.
Ta politická angažovanost nikoho na Posledním soudu nespasí. Problém je v hříchu vůči Bohu v našem srdci a ten politickými půtkami si sami před Bohem nesmažeme.
P. Ašer
Oprava:
Vypadla mi spojka „a“. Správně to má být:
„Víme, že z toho Boha jsme a ten svět celý v tom Zlém leží.“ (1 J 5:19)
A v této větě je jedno nadbytečné „jeho“:
„Takže bych Vám mohl jen doporučit, abyste se držel textu Písma, ne jeho nějakých jeho možná i dobře míněných převyprávění…“
Správně to má být:
„Takže bych Vám mohl jen doporučit, abyste se držel textu Písma, ne nějakých jeho možná i dobře míněných převyprávění…“
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„V historii církve se však objevilo mnoho odporných osob farizejského typu, které zničily její důvěryhodnost.To je důvod, proč by nikdo v církvi neměl tvrdit, že je lepší než „tento svět“.“
Jak si tedy Jan mohl dovolit napsat, že on a ti, kdo jsou Ježíšovi, jsou z Boha, ale celý svět ve Zlém leží, pokud by se nedomníval, že být z Boha je lepší než být ze světa?
„Víme, že z toho Boha jsme a ten svět celý v tom Zlém leží.“ (1 J 5:19)
Také napsal, že nad světem je třeba vítězit:
„Neboť vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra.
Kdo je ten, který přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?“ (1 J 2:4-5)
A vítěz se zákonitě musí považovat za lepšího než ten, kdo je poražen. Jinak by nebylo zapotřebí nad ním vítězit. Budete proto Janovi také vytýkat pýchu, kvůli které se svět pohoršil, čímž zničil důvěryhodnost církve?
Kdyby lidé v církvi nebyli lepší než tento svět, jak by mu pak mohli svítit jako hvězdy v pokolení křivém a perversním?
„… abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě.“ (Fp 2:15)
Napsal jste:
„Žádný rozumný křesťan se nepovyšuje nad ateisty. I mezi nimi jsou dobří lidé. Ateisté jsou většinou proto, že nechtěli mít nic společného se spolkem pyšných lidí.“
Dobří lidé? Vy jste snad nečetl Ježíšova slova?
„A když vycházel na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý učiteli, co mám udělat, abych obdržel za dědictví věčný život?“ Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? NIKDO NENÍ DOBRÝ, JEN JEDEN: BŮH.“ (Mk 10:17)
„Jestliže tedy vy, AČ JSTE ZLÍ, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kteří ho žádají!“ (Mt 7:11)
Atheisté nemohou být dobrými lidmi z jednoho prostého důvodu. Všichni lidé jsou totiž od přirozenosti mrtví ve svých vinách a hříších a poslušnými ďábla:
„Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá přestoupení a pro své hříchy, V NICHŽ JSTE KDYSI ŽILI PODLE VĚKU TOHOTO SVĚTA, PODLE VLÁDCE MOCNOSTI VZDUCHU, DUCHA, KTERÝ NYNÍ PŮSOBÍ V SYNECH NEPOSLUŠNOSTI. Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli, a tak jsme byli svou PŘIROZENOSTÍ děti hněvu tak jako ostatní.“ (Ef 2:1-3)
Ten, kdo nezískal novou přirozenost, tzn. kdo se nenarodil z Boha (J 1:13) a nestal se tímto novým stvořením (2 K 5:17), čímž se stal účastníkem Božské přirozenosti (2 Pt 1:4), nemůže být v žádném případě dobrým člověkem, nýbrž je od přirozenosti dítětem ďáblovým (1 J 3:8.10).
A Ježíš ty Vaše „dobré“ atheisty, tedy děti ďáblovy, zničí při svém druhém příchodu, pokud se do té doby neobrátí:
„V plameni ohně, KTERÝŽ POMSTU UVEDE NA TY, JENŽ NEZNAJÍ BOHA A NEPOSLOUCHAJÍ EVANGELIUM PÁNA NAŠEHO JEZUKRISTA, Kteříž pomstu ponesou, věčné zahynutí, zahnáni jsouce od tváři Páně a od slávy moci jeho…“ (2 Te 1:8-9)
Napsal jste:
„Nevidím nic špatného, když se křesťan snaží porozumět politice a když se v ní angažuje, aby zabránil vzestupu lidí jako Lenin, Stalin, Hitler, Mao…Putin, Orbán, Trump, atd.“
Jednak opět stranicky jmenujete jen své oblíbené zloduchy, přičemž jiné chronicky opomíjíte, jednak angažmá v politice tohoto světa není posláním pro křesťana, občana nebes (Fp 3:20), který se má zabývat Božím královstvím a jeho spravedlností, tedy nebeskými věcmi, ne pozemskými politickými starostmi, ne pozemskými sváry a pozemskou spravedlností:
„Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek bude mít své vlastní úzkosti. Každý den má dost vlastního trápení.“ (Mt 6:33-34)
„Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na pravici Boží.
MYSLETE NA TO, CO JE NAHOŘE, NE NA TO, CO JE NA ZEMI.“ (Kol 3:1-2)
Napsal jste:
„Každý křesťan v rámci svých schopností a pravomocí nese svůj díl odpovědnosti za svět, aby v něm bylo méně utrpení.“
Zřejmě si pletete evangelium s K. R. Popperem, který chce vylepšovat svět metodou pokusu a omylu. Ježíš ovšem nepřevzal žádnou odpovědnost za snížení utrpení bratra, kterému byl jeho bratrem upřen podíl na dědictví (L 12:13-14). Tak ani křesťan nenese odpovědnost za zlořády tohoto světa. Jediná jeho odpovědnost spočívá v tom, aby světu kázal evangelium vhod či nevhod (Mt 28:19-20; 2 Tm 4:2), aby lidem nabízel záchranu z tohoto zvráceného pokolení (Sk 2:40) skrze nové narození do Božího království (J 3:3.5) a aby se modlil za vládce a jiné osoby v moci postavené (1 Tm 2:.1-2). Tuto odpovědnost nese stejně bez ohledu na to, zda žije ve státě „tyranském“ či „svobodném“.
Eva Hájková
Tak já se přece pokusím odpovědět, i když ne slovy Bible a nevím, jestli tomu budete rozumět.
Kdysi jsem četla v knížce Slovo na každý den (DD), že Bůh nás může dát znovu dohromady (naši osobnost, duši) i poté, co byla někým rozložena. To na mě zapůsobilo. Ano, je to tak, Bůh je schopen dát člověka znovu dohromady a patří mu velká chvála a díky (jak říká Jan, milovat ho ani nejsme schopni – to on miluje nás). Bůh člověka dává dohromady. Zatímco lidé jsou ti, kdo ho trhají na kusy.
Eva Hájková
Oprava: ta knížka se jmenuje Každý den s Bohem (ne Slovo na každý den).
pavel v
to Jiří Aron
Kterého křesťana jsem napadal pro nedostatečnou politickou angažovanost?
Jiří Aron
Čtu diskuse pod KD už několik let. Pokud to sám zatím u sebe nevidíte, to opakované podněcování hlavně politických ale i jiných šarvátek…
pavel v
to Jiří Aron
Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč. Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti matce a snachu proti tchyni.
Přišel jsem na zem založit oheň a jak toužím, aby už hořel! Mám ale podstoupit křest a jak je mi úzko, dokud se nevykoná! Myslíte si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení! Od nynějška jich bude pět rozděleno v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Otec bude proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“
Eva Hájková
Někdy mi připadá, jako by papež František četl ty naše diskuse. Takže, jeho názor na lásku k Bohu a bližnímu je tento:
„Láska k Bohu a bližnímu je jediná láska. V Boží přítomnosti se stáváme sestrami a bratry, vnímáme druhé s novou intenzitou; místo abychom si je představovali jako nepřátele a stále více se oddělovali“.
https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2024-03/papez-kez-svaty-tyden-zanecha-v-nasem-zivote-nesmazatelnou-a-tr.html
A ještě jsem v nějaké diplomové práci našla, jak to prý viděl Komenský:
„Komenský přirovnává lásku k bližnímu k ohni, jehož žár se žene vzhůru, avšak zahřívá i po stranách. Tak i láska, která hoří v srdci, plápolá především vzhůru k Bohu, ale dosahuje okolo sebe i k bližnímu, aby zahřála i jeho.“