Když jsem psal článek „Policie moc nepomohla“, nechtěl jsem řešit otázku potratů. Šlo mi především o to, abychom všichni dodržovali zákon a aby policie dělala to, co dělat má. Netušil jsem, že odpůrci potratů jsou rozhodnuti jiným skupinám toto právo na vyjadřování názorů upírat, a jsem vlastně rád, že to dali – přinejmenším někteří z jich – najevo zcela jednoznačně. A dokonce jsem přesvědčen, že hájím i jejich práva, protože situace se může otočit, a pak to budou oni, kdo budou tahat za kratší konec. Proto jsem i v posledním odstavci svého článku napsal „slovo do vlastních řad“, v němž jsem varoval, abychom v případně radikální změny atmosféry (ne že by to hrozilo bezprostředně) nejednali s našimi kritiky tak, jak oni teď jednají s námi.
Co se týče potratů – a znovu upozorňuji, že tu otázku onen článek neřešil, ale teď se k ní vyjádřím – jeden z mých nejpřísnějších kritiků poznamenal, že diskusí už bylo dost a všechny relevantní argumenty už byly položeny na stůl. Dle mého názoru základní otázka, v níž se rozcházíme, zní, odkdy je člověk člověkem. Je lidské embryo člověkem, zvířetem nebo věcí? To jsou tři kategorie, které lze právně definovat, nebo se o to vážně pokusit.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Policie moc nepomohla
Jestli tomu rozumím správně, klasické křesťanské stanovisko je, že člověk se stává člověkem, když se spojí spermie s vajíčkem. K mému překvapení jsem zjistil, že tak to vidí i celá řada „nevěřících“ odborníků, a to i tehdy, když jsou příznivci, nikoli odpůrci potratů.
Otázku, odkdy je člověk člověkem, tedy nepovažuji za neřešitelnou. Spor se ale vede o to, zda a za jakých okolností může člověk lidské embryo zabít, a o to, kdo to může udělat, a zda se o těchto věcech může mluvit (připomínám, že nyní mi nejde o to něco zakazovat, ale o to, zda dokážeme o těchto věcech mluvit, aniž bychom si nadávali a aniž bychom druhým upírali právo vyjádřit jejich názor).
Nyní se zastavím u jednoho důležitého aspektu. Jedním z nejznámějších a nejfrekventovanějších hesel zastánců potratů jsou slova „Mé tělo patří mně“. V tom se naše pohledy naprosto zásadně rozcházejí. Tělíčko nenarozeného dítěte patří také tobě? Ono samo žádné právo nemá? Například právo být vychováváno i svým biologickým otcem?
Prosím vás, kdo jste zastánci potratů, to, co nyní napíšu, vám nijak nevnucuji. Pouze vyjádřím svůj názor, a tohoto práva se nevzdám lacino. Chci ale něco připomenout nám křesťanům.
Ocituji nyní slova apoštola Pavla: „Muž ať plní své ženě, čím je povinen, a stejně i žena svému muži. Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena“ (1. Korintským 7,3-3).
Tedy jasně řečeno: Pokud žiji v manželství, mé tělo nepatří mně. Správně cítíte, ať už souhlasíte nebo ne, že to má dalekosáhlé následky. Pokud se žena při rozhodování, zda jít či nejít na potrat, vůbec neohlíží na názor potenciálního budoucího otce, je zcela mimo Boží vůli. Bůh to zařídil tak, aby se lidé do devíti měsíců po svatbě naučili spolu žít, aby se tak děťátko mohlo narodit na svět do prostředí dvou vzájemně se milujících lidí, kteří dobrovolně dávají přednost jeden druhému, podobně jako Kristus miloval nás a za nás se obětoval, abychom my mohli poznat svého nebeského otce. Aby dítě mohlo zdravě dospět, potřebuje mnoho let lásku jak otce, tak matky. Milá ženo, pokud si myslíš, že tvé tělo patří výhradně tobě, pak budeš mít skutečně velký problém, protože být sama na výchovu dítěte je nadlidský úkol. Jistě, společnost může na Boží řády nedbat, a těm, kdo se je snaží dodržovat, se vysmívat a zakazovat jim jejich názory. Ani to ovšem nezůstane bez následků. Těmi jsou, mimo jiné, ztráta zájmu o sex a neustálý nárůst počtu duševních chorob.
Mám rád pochody s dětmi, i když jsem se jich v posledních letech nemohl účastnit. Mám rád početné rodiny, mimo jiné proto, že jich valem ubývá. A potrat či nepotrat, pro mě to nejsou jen statistiky. Čtyřicet let jsem působil jako pastor, a nyní mohu pozorovat tělesné děti (a někdy už i vnoučata) svých duchovních dětí. Znám několik konkrétních „případů“, kdy ženě předpovídali, že se jí narodí poškozené dítě, a vehementně nastávajícím rodičům doporučovali potrat. (A „doporučovali“ je dosti slabé slovo – to by se naši odpůrci možná divili, co vše lze nasadit.) Jsou to konkrétní případy, a nečekali jsme v takové situaci pasivně. Nejbližší křesťané drželi řetězový půst, neustále jsme se modlili. Lékaři nejprve říkali, že to dítě nemá vnitřnosti, pak že je má, ale má špatně položenou bránici, pak že má cystu v mozku… Nevěřící rodina podporovala lékaře a dokonce argumentovala Bohem: „Proč pokoušíte Pána Boha?“ A pak se narodila zcela zdravá holčička. Když jí byly tři roky a viděl jsem ji běhat po místnosti během bohoslužeb, vždy jsem musel potlačovat slzy vděčnosti. Teď už je vdaná a skládá krásné křesťanské písně.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nedostatek pokory
Dopadne to vždycky dobře? Jak se to vezme. Můj bratr má dvanáct vnoučat a nejstarší syn má Downův syndrom. Rodiče, a nás ostatní příbuzné, ani nenapadlo přemýšlet o potratu. Vnitřně jsem se připravoval (a jistě nejen já, ale i mnozí další, ale mluvím sám za sebe), že ho budu/budeme zahrnovat mimořádnou láskou. Ten týden, kdy jsme se dověděli, že hošík nebude „normální“, jsem shodou okolností četl stať jakéhosi australského ateisty tvrdícího, že takto postižení by se neměli vůbec narodit. Nezaslouží si prý žít takto ubohý život a být ostatním na obtíž. Bylo mi ho líto. Bratrův vnuk už je kluk jako buk, nedávno zažádal o křest. Učí se s pomocí asistenta na učňáku. Náš život by byl ochuzen, kdybychom ho neměli.
To víte, klerofašistická úchylka a její důsledky.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
víte, klerofašistická úchylka a její důsledky.
Autor je teolog a publicista Datum: 21. května 2025 Foto: Pixabay
12 Komentáře
Honza Hučín
K heslu „moje tělo, moje volba“, kterým operují zastánkyně potratů, bych rád poznamenal, že právo na svobodnou volbu jim (nejde-li o případ znásilnění) přece nikdo neupírá. Pohlavním stykem však tuto volbu již provedly. Nelze se svobodně pro něco rozhodnout, a pak odmítnout nést přirozené důsledky.
pavel v
Extrémisté se poznají podle toho, že vidí svět zjednodušeně. Jeden extrém je vyjádřen heslem: Moje tělo, moje volba. Opačným extrémem je postoj: Umělý potrat je vražda. Extrémisté se snaží vytvořit jednoduchá pravidla tak, aby nikdo nemusel přemýšlet a vždy přesně věděl, co je správné a co ne. Jenže v životě nastávají zvláštní situace, kdy bezhlavé trvání na rigidních pravidlech způsobuje nespravedlnost, ba tragédii.
22. září 2021 zemřela v nemocnici v polské Pštině třicetiletá Izabela. Izabela byla přivezena do nemocnice ve 22. týdnu těhotenství poté, co jí praskla plodová voda. Lékaři na příjmu jí potvrdili informaci, že má plod celou řadu závažných vad, ovšem k ukončení těhotenství se neměli. „Miminko váží 485 gramů. Zatím musím díky potratovému zákonu ležet. A oni nemohou nic dělat. Počkají prý, až umře. Nebo se něco začne dít. A když ne, tak můžu očekávat sepsi,“ psala rodička matce. Pacientka, která v inkriminované době ležela s Izabelou na pokoji, řekla: „Nemohla spát, protože se bála, že už se neprobudí. Zvracela vedle lůžka na podlahu. Tak ji odvezli se slovy, že ostatní rodičky musí být odpočaté. To bylo naposledy, co jsme ji viděli“. Druhý den byla Izabela mrtvá, zemřela ráno na septický šok. Zanechala zde manžela a devítiletou dceru. Zdroj: https://www.denik.cz/staty-eu/polsko-smrt-rodicky-20221105.html
V květnu 2023 se podobná událost v Polsku opakovala. Po 3 dnech hospitalizace zemřela 33letá Dorota, která byla ve 20. týdnu těhotenství. Zdroj: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/polsko-tehotenstvi-umrti-sepse_2305311836_afo
Je možné, že lidé, kteří zabraňovali Pochodu pro život 26. 6. 2025 v Praze, jednali pod dojmem polských tragických událostí. Není pravdou, že policie nekonala. Zatkla 26 protestujících, kteří akci blokovali. Policisté se s organizátory pochodu domlouvali, že by pochod pokračoval jinou trasou, ale ti místo toho pochod ukončili. Tvrzení, že u nás chybí svoboda slova, je nestoudnost. Přál bych těm, kdo to říkají, aby na vlastní kůži zažili komunistickou totalitu, aby se jim otevřely oči.
Je otázkou, jak charakterizovat člověka. Takzvané „vlčí děti“ vychované zvířaty se jako zvířata také chovaly – byly divoké a egocentrické. Člověk získává své „lidství“ výchovou. Případy adoptovaných dětí ukazují, že obvykle ani ta nejlepší péče, nedokáže dítě plně socializovat. Vědci zjistili, že pro budoucnost člověka je rozhodující láska jeho matky, s níž je dítě přijímáno. Pokud se dítě narodí do chladného a nepřátelského světa, je tím poznamenáno na celý život.
Bude matka s láskou přijímat dítě, které bylo počato při znásilnění? Považme, že cca 38% žen je v manželství týráno. Účelem sexuálního styku pak často bývá ženu ponížit, což je de facto znásilnění.
Kněz Ladislav Heryán popisuje svou zkušenost vězeňského kaplana v ženské věznici. Říká, že narkomanky, s nimiž se setkává, se narkomankami již narodily a nemají šanci se ze své závislosti vymanit.
Eva Urbanová
Děkuji moc Dane.
Otěhotněla jsem po modlitbách 13 let po svatbě ve 41 létech.Macka si možná pamatuješ.
Chytali se nnade mnou za hlavu.
Dnes je mu 26.
Věřící,japanolog.
Sestra Alenka rodila ve 46.
Dnes je tu zdravý kluk.
Bůh je úžasný.
Divadlo MANA z CCSH má speciální programy s a pro downiky.
Bůh vám žehnej a pomáhej.
P. Ašer
Biologicky je nesporné, že člověkem je každý od početí, tedy od vzniku zygoty. Ve Starém zákoně však nebyl život nenarozeného dítěte evidentně kladen na roveň života již narozeného člověka, poněvadž za způsobení, byť neúmyslného, potratu se platila jen pokuta (Ex 21:22). Nebyla zde vyžadována duše za duši jako u již narozené osoby (Dt 19:21). Z toho lze usuzovat, že nenarozené dítě nebylo ještě považováno za plně oduševněné. Nový zákon se pak potraty nebo infanticidou nezabývá vůbec.
Je zajímavé, že zhruba v době Ježíšově bylo zabíjení nenarozených i narozených dětí u Židů nepřijatelné, ačkoli ve Starém zákoně to explicitně uvedeno není. Josephus napsal:
„Zákon přikázal vychovávat všechny děti a zakázal ženám potratit nebo jakkoli jinak usmrtit plod. Taková žena by se stala vražedkyní svého dítěte, zahubila by jednu duši a připravila by o ni náš kmen. Čistý není ani ten, kdo svede rodičku.“ (Flavius Josephus: Proti Apionovi II,202)
Stejně tak sžíravý kritik Židů Tacitus, který o nich jinak traduje řadu dřívějších antických pomluv, jim přiznává, že na rozdíl od zvyků řecko-římského světa děti zkrátka nezabíjejí:
„Přece však se věnuje péče tomu, aby se lid množil; neboť jednak pokládají za hřích zabít některé z později narozených dětí, jednak věří, že duše lidí, kteří zahynou v bitvě nebo popravami, jsou nesmrtelné; odtud vzniká touha plodit děti a pohrdání smrtí.“ (Tacitus: Dějiny V,5)
Naproti tomu v řecko-římském světě bylo vyhánění plodu, pasivní odkládání dětí nebo i jejich aktivní zabíjení vcelku běžným jevem. Zmínky o této praxi najdeme už u Hippokrata, později pak u Platóna, Aristotela či Filóna Alexandrijského.
„Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu.“ (Hippokratova přísaha)
„Ty pak asi vezmou děti dobrých rodičů a zanesou je do oddělení pro chov novorozeňat k jakýmsi pěstounkám, ubytovaným zvlášť v některé části města; ale děti horších rodičů a narodí-li se co neduživého z oněch prvních, ty odstraní, jak sluší, na místě tajném a nezjevném“ (Platón: Ústava V,9 460c)
„O odkládání a výživě novorozeňat má býti zákon, že se nesmí živiti dítě neduživé; pro nadbytek dětí však — neboť řád mravu zakazuje odkládati novorozeňata — jest třeba ustanoviti počet dítek, a stane-li se některým rodičům, že by nad ten počet jejich obcování bylo plodné, má se plod, dříve než by začal pociťovati a byl obživen, vyhnati; neboť to, co je dovoleno a co ne, musí se říditi okolností, pociťuje-li již plod a má život.“ (Aristoteles: Politika VII, 1335b)
„A pokud jde o jejich vraždy a vraždění novorozenců, ty jsou prokázány těmi nejnepopíratelnějšími důkazy, protože někteří z nich je zabíjejí vlastníma rukama a dusí první dech svých dětí a zcela ho udusí ze strašně kruté a necitlivé povahy; jiní je házejí do hlubin řeky nebo moře poté, co k nim připevní závaží, aby kvůli tomu rychleji klesaly ke dnu. 115 Jiní je zase odvádějí na pouštní místo, aby je tam vystavili, jak sami říkají, v naději, že je někdo zachrání, ale ve skutečnosti je chtějí zatížit ještě bolestnějším utrpením; neboť tam všechna zvířata, která požírají lidské maso, protože je nikdo neodradí, na ně útočí a hodují na lahodné hostině dětí, zatímco ti, kteří byli jejich jedinými strážci a kteří byli nade vše povinni je chránit a zachraňovat, jejich vlastní otec a matka, je vystavili. A masožraví ptáci slétají a olizují zbytek jejich těl, když je sami neobjeví jako první; neboť když je sami objeví, bojují se zvířaty země o celou mrtvolu. 116 A i kdyby někdo, kdo jde kolem po cestě, byl pohnut pocitem laskavého soucitu, aby se slitoval a projevil milosrdenství nad vystavenými nemluvňaty, aby je vzal, dal jim jídlo a projevil jim další porce potřebné péče, co si myslíme o takovém humánním jednání? Nevnímáme to jako výslovné odsouzení skutečných rodičů, když ti, kteří s nimi nejsou nijak příbuzní, projevují něžnou prozíravost rodičů, ale rodiče neprojevují ani laskavost cizích lidí? 117 Proto Mojžíš zcela zakázal vystavování dětí mlčky, když odsuzuje k smrti, jak jsem již řekl, ty, kteří jsou příčinou potratu u ženy, jejíž dítě počaté v ní je již vytvořeno. A přesto ti, kteří zkoumali tajemství přírodní filozofie, říkají, že děti, které jsou stále v břiše a dokud jsou stále obsaženy v děloze, jsou součástí svých matek; a ti nejváženější z lékařů, kteří zkoumali formování člověka a s velkou péčí zkoumali jak to, co je snadno viditelné, tak to, co je skryto, pomocí anatomie, aby v případě potřeby jejich pozornosti v jakémkoli případě nic nebylo z nevědomosti přehlédnuto a stalo se tak příčinou vážného neštěstí, s nimi souhlasí a říkají totéž. 118 Když jsou však děti přivedeny na svět a odděleny od toho, co se s nimi narodilo, a jsou osvobozeny a umístěny do očí, stanou se skutečnými živými bytostmi, kterým nechybí nic, co by mohlo přispět k zdokonalení lidské přirozenosti, takže pak je bezpochyby ten, kdo zabije dítě, vrahem a zákon projevuje své rozhořčení nad takovým činem; neřídí se věkem, ale druhem tvora, u kterého jsou jeho nařízení porušena. 119 Pokud by se skutečně zdálo rozumné nechat se jakkoli ovlivnit věkem, pak si myslím, že člověk by mohl být velmi oprávněně ještě více rozhořčen nad těmi, kdo zabíjejí děti. Neboť když jsou zabiti dospělí lidé, může existovat deset tisíc věrohodných výmluv pro napadení nebo hádky s nimi; ale v případě pouhých dětí, které byly teprve uvedeny do lidského života a ukázány na denním světle, je nemožné, aby si největší lhář vymyslel obvinění proti nim, protože jsou zcela bez urážky. Z tohoto důvodu by ti, kteří kují plány na zničení těchto dětí, měli být považováni za nejnelidštější a nejnemilosrdnější ze všech lidí, a posvátný zákon právem takové zločince odsuzuje a prohlašuje je za hodné smrti.“ (Filón Alexandrijský: O zvláštních zákonech III,113-119)
Je proto zvláštní, že Nový zákon k tomuto zjevnému hříchu mlčí, neuvádí ho explicitně v katalozích neřestí, ačkoli se opakovaně vyjadřuje třeba ke stejnopohlavním stykům, které byly v řecko-římském světě rovněž běžné. Přitom v Galileji, kde Ježíš působil, žilo mnoho pohanských obyvatel, kteří zabíjení ať už nenarozených či narozených dětí s vysokou pravděpodobností také běžně praktikovali. O Pavlovi, který žil dlouho mezi pohany, ani nemluvě. Ten o této praxi také musel dobře vědět.
Teprve v ponovozákonní době se objevují křesťanská odsouzení hříchu zabíjení dětí, poprvé zřejmě ve spise Didaché:
„Cesta smrti je takováto: Především je špatná a veskrze prokletá. Vraždy, cizoložství, žádostivosti, smilstva, krádeže, modloslužby, kouzla, věštění, loupeže, křivá svědectví, pokrytectví, ramenářství, podvod, povýšenectví, závist, domýšlivost, ziskuchtivost, sprosté řeči, žárlivost, drzost, honosení se, vychloubání. Kdo pronásledují dobré; kdo nenávidí pravdu, kdo milují lež; kdo neuznávají spravedlivou odměnu; kdo se nepřidržují toho co je dobré; kdo soudí nespravedlivě; kdo nespí ne kvůli dobrému, ale kvůli špatnosti; lidé, u nichž je na míle vzdálena laskavost a trpělivost; kdo milují pošetilosti; kdo soudně vymáhají náhradu; kdo neznají soucitu se žebrákem; kdo nepomáhají znavenému; kdo se nehlásí ke svému Tvůrci; KDO ZABÍJEJÍ DĚTI; KDO NIČÍ BOŽÍ ZÁRODEK; kdo se odvracejí od potřebného; kdo utiskují souženého; kdo hájí bohaté, kdo nespravedlivě soudí chudé; naprostí hříšníci. Děti, varujte se všech takovýchto lidí.“ (Didaché V,2)
Otázka zní. Když Ježíš ani apoštolové proti zabíjení dětí, ať už nenarozených nebo narozených, nijak nevystupovali, je namístě, aby to dnes činili křesťané, kteří k upuštění od této praxe chtějí legislativní cestou přinutit dokonce i nevěřící?
pavel v
Článek je nadepsán: „Jde o svobodu slova“. Shodou okolností jsem byl před pár dny na besedě se signatářem a mluvčím Charty 77, Milošem Rejchrtem. Byl dotazován, jak hodnotí dnešní svobodu. Odpověl, že takový komfort, jaký mají křesťané v hlásání, nikdy v minulosti neměli. A to ani za první republiky.
Pokud autor vytváří pochybnost, že nemáme svobodu slova, měl by vzít v úvahu, že jeho pochybnost je vodou na mlýn takovým individuím jako Vidlák, Kateřina Konečná a Okamura. Domnívám se, že už ta okolnost, že svobodu slova veřejně zpochybňuje, dokazuje, že svoboda slova v našem státě existuje.
Je známo, že neokomunisté a populisté dokážou zneužít každé informace, která se jim hodí do krámu, aby převrátili pravdu naruby. Možná, že budeme zanedlouho zaplaveni dezinformacemi, že nám hrozí vymření, protože „liberálové“ propagují vraždění dětí.
Konečný Fr.
Dnes máme ve vězeních politické vězně jako v době komunismu. To je ten komfort. Jakto, že Rejchrt veřejně neprotestuje jako v době Charty?
Honza Hučín
Pane Pavle, to, co uvádíte ohledně případů v Polsku, jsou okamžité reakce médií, které ovšem nebyly založeny na pravdě. Letos v březnu profesní lékařský soud v Polsku konstatoval, že za smrt paní Izabely mohou chyby lékařů a nesouvisí se „zákazem potratů“. Cituji z článku Macieje Ruczaje na Echo24 (celý článek je v placené sekci):
„Široce medializované případy výrazně ovlivnily obraz Polska u značné části české veřejnosti, i když se ve většině případů už v prvních hodinách po vypuknutí těchto kauz ukazovalo, že spojování tragických událostí s novým zněním zákona o ochraně života nemá z odborných hledisek opodstatnění. Před několika týdny nepřítomnost takové souvislosti potvrdilo i šetření profesního lékařského soudu v nejdiskutovanější kauze „paní Izabely“ z městečka Pszczyna, který poukázal na porušení platných předpisů ze strany ošetřujících lékařů a četná zanedbání péče. Čtyři roky po změně zákona Polsko zůstává (vedle Česka) jednou z „nejbezpečnějších zemí světa pro těhotné ženy“ (citace z jednoho z reportů OSN), se stabilně nižším počtem úmrtí souvisejících s těhotenstvím a porodem, než je běžné v řadě západoevropských států.“
(https://www.echo24.cz/a/Hyj23/komentar-ruczaj-pochod-pro-zivot)
U dramatických věcí některá média spěchají s interpretací. V případě smrtí těhotných Polek se bohužel unáhlila a už své nepřesnosti nějak zapomněla korigovat. Doporučuji proto číst vyváženou skladbu médií zleva doprava.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Tvrzení, že u nás chybí svoboda slova, je nestoudnost. Přál bych těm, kdo to říkají, aby na vlastní kůži zažili komunistickou totalitu, aby se jim otevřely oči.“
Tvrzení, že u nás (a nejen u nás) chybí svoboda slova, není nestoudnost, nýbrž prostý fakt. Všude tam, kde někdo může být trestně stíhán nebo jinak sankcionován za pouhý svůj verbální projev, nemůže být o svobodě slova ani řeči. Srovnání s „komunistickou totalitou“ na tom vůbec nic nemění. Tehdy bylo obyvatelstvo stran (ne)svobody slova uvázáno akorát na poněkud kratším řetězu, než je uvázáno dnes. Dnes se jeví v některých ohledech ten řetěz delší. To však nic nemění na tom, že stejně jako za minulého režimu i dnes na tom řetězu pořád uvázáni jsme. Svoboda slova je proto u nás i dnes jen čirou fikcí.
Pokud mi někdo zakazuje něco říkat či psát, pak mluvit za této situace o nějaké svobodě slova je naprosto absurdní. A je úplně jedno ve jménu čeho mi to zakazuje. To je nepodstatné. Podstatné je pouze to, že zákaz či následná sankce zcela ruší svobodu. Je proto nesmyslné opájet se iluzí svobody slova tam, kde tato svoboda nemůže ve stávající jurisdikci nikdy existovat.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Je otázkou, jak charakterizovat člověka. Takzvané „vlčí děti“ vychované zvířaty se jako zvířata také chovaly – byly divoké a egocentrické. Člověk získává své „lidství“ výchovou. Případy adoptovaných dětí ukazují, že obvykle ani ta nejlepší péče, nedokáže dítě plně socializovat. Vědci zjistili, že pro budoucnost člověka je rozhodující láska jeho matky, s níž je dítě přijímáno. Pokud se dítě narodí do chladného a nepřátelského světa, je tím poznamenáno na celý život… Kněz Ladislav Heryán popisuje svou zkušenost vězeňského kaplana v ženské věznici. Říká, že narkomanky, s nimiž se setkává, se narkomankami již narodily a nemají šanci se ze své závislosti vymanit.“
Je snad proto lepší takové děti zavraždit ještě před jejich narozením, abychom je i společnost ušetřili před utrpením plynoucím z jejich neradostné existence?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Je známo, že neokomunisté a populisté dokážou zneužít každé informace, která se jim hodí do krámu, aby převrátili pravdu naruby. Možná, že budeme zanedlouho zaplaveni dezinformacemi, že nám hrozí vymření, protože „liberálové“ propagují vraždění dětí.“
Pořád vás straší ti populisté? Tak jako premiéra Fialu? Ten totiž prohlásil:
„Evropu obchází strašidlo populismu a extremismu…“
https://www.ods.cz/clanek/27210-projev-premiera-petra-fialy-na-zahajeni-predvolebni-roadshow-spolu-pred-snemovnimi-volbami-2025
Dlužno podotknout, že Fiala zde sice učinil aluzi na Marxe a Engelse, avšak zcela nesmyslně, poněvadž z kontextu Komunistického manifestu, jehož se ta aluze týká, vyplývá, že strašidlem je komunismus pro reakcionáře, nikoli pro jeho autory Marxe a Engelse. Marx a Engels ho rozhodně za strašidlo nepovažovali, naopak považovali za báchorky, když někdo z komunismu nějaké strašidlo dělal:
„Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy – papež i car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové i němečtí policajti… Je svrchovaný čas, aby komunisté otevřeně před celým světem vyložili své názory, své cíle a své snahy a proti báchorkám o strašidle komunismu postavili manifest strany samé.“
Je signifikantní a tristní, že slovutný pan profesor politologie se evidentně zaslepen svou překypující nenávistí dopustil takového trapného lapsu…
Pokud má někdo potřebu nálepkovat svého politického konkurenta jako populistu, protože prý apeluje na nízké pudy lidu (tj. populu), jako je závist migrantům, národní sebevědomí a podobně, pak tím jen prozrazuje, že lidem ve skutečnosti pohrdá, poněvadž přičítá jeho většině právě tyto nízké pudy, díky nimž je náchylná slyšet na populistovu argumentaci. Kdyby se totiž neobával, že většina lidu takové nízké pudy z jeho hlediska má, tak nebude dehonestovat toho, kdo se zrovna na takový „nízkopudový“ lid obrací. Vzhledem k tomu, že veškerá moc ve státě pochází podle ústavy z lidu („Lid je zdrojem veškeré státní moci…“ čl. 2 odst. 1), tak takový antipopulista je vlastně nutně echtovním antidemokratem, protože se obrací právě proti té většině, z níž má veškerá moc ve státě vycházet. Tedy i jeho moc, o jejíž dosažení ve volbách usiluje.
Takže ten, kdo nadává jiným do populistů, podvrací demokracii, jelikož tím nadáváním odhaluje, že vlastně nechce, aby veškerá moc vycházela z lidu, tj. z té naivní hloupé většiny, kterou tak ostentativně pohrdá pro její údajně nízké pudy. Antipopulista přičítá lidu implicitně nízké pudy čili špatné motivy. Tím se však od většiny lidu, kterou takto hanobí, distancuje, čímž se staví právě proti té demokracii, kterou se lživě ohání. Kdo odmítá populismus, nemůže vážně tvrdit, že mu jde o demokracii. Jedno bez druhého totiž nemůže existovat.
pavel v
Význam některých termínů se časem mění. Například slovo idiot je řeckého původu a ve svých počátcích označovalo člověka, který odmítal se veřejně angažovat. Dnes je to označení mentálně retardovaného člověka.
Slovo populismus mohlo snad kdysi mít i pozitivní význam v tom smyslu, že šlo o prosazování rovnosti lidí před zákonem v době, kdy se neurozeným lidem nedostávalo spravedlnosti. Dnes je populismus podvodná politická praxe založená na lži, že společenská elita je bytostně zlá a zkorumpovaná a prostý lid je vždy zcela dobrý. Cílem populisty je vyvolat nenávist, svrhnout elitu a zaujmout její místo. Příkladem elity může být „pražská kavárna“, „lepšolidi“, „pravdoláskaři“, ale také „buržousti“. Není pravdou, že prostý lid podléhá nízkým pudům, podléhá jim jen jeho část. Pro kovaného populistu je i toto umírněné vyjádření nepřijatelné.
Demokracie je systém, kde vládne demos, tedy lid. Nelze ji však zúžit na prostou vládu většiny, jak tomu snad bylo ve starověkém Řecku. Moderní demokracie má 3 pilíře moci, z nichž nejdůležitějším pilířem je justice. Justice pak rozhoduje na základě důkazů – podobně jako věda.
pavel v
Vůbec si nemyslím, že by se měly retardované děti, například ty, které byly vychované zvířaty, „utrácet“, jak si to myslí australský filozof Peter Singer, nebo eugenici, kterých bylo před 2. světovou válkou mnoho po celém světě. Hrozí tam riziko zvané „kluzký svah“, že se vraždění neduživých lidí rozšíří do rozměrů, které byly běžné ve starověku.
Na druhé straně není nutné zachraňovat klíčící život za každou cenu, jen proto, aby se Bůh nerozzlobil. Mohou být speciální situace, kdy umělý potrat není neetický. Psal jsem o nich výše.