Píšu tento článek týden poté, co bojovníci za práva žen a menšin znemožnili řádně nahlášenému pochodu za život dojít z Hradčanského náměstí na Václavák. Organizátoři a organizátorky protiakce si pochvalovali, že svým tuhým odporem zabránili „klerofašistům“ pochod dokončit. Obávám se, že vítězství zastánců potratů a jiných projevů ducha smrti má větší význam, než to na první pohled vypadá. Nebudu psát nějaký emotivní článek, uvedu jen pár poznámek k tomu, co se stalo. Byl bych rád, kdyby nás tyto poznámky vedly k hlubšímu zamyšlení nad tím, co se děje, a co se patrně dít bude.
Kdo jsou „klerofašisté“? Já jsem kvůli radostné události v naší rodině na pochod nedorazil, což je mi líto, nicméně viděl jsem hodně fotografií. Jsem evangelikální křesťan z velké rodiny. Spolu s bratrem máme 10 již dospělých dětí, z nichž téměř všichni mají zájem o politiku. Nebudu tajit, že při celkem velké soudržnosti naší rodiny jsme politicky velmi nesourodí – mnozí by řekli, že od krajní levice po krajní pravici. Jsem pastor v důchodu. Jsem taky klerofašista? Jak se klerofašista pozná? Pochodu se zúčastnily zejména rodiny s dětmi. Rodiče těchto rodin jsou taky klerofašisté? Nebo je klerofašista každý, kdo je proti potratům a proti transgender ideologii?
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nedostatek pokory
Svým způsobem mě těší, že odpůrci Pochodu pro život se nepokrytě radovali z toho, že svým „tuhým odporem“ pochod znemožnili. Oni se totiž mnohdy dožadovali tolerance; nyní je vidět, jak si tuto „toleranci“ představují. Domníval jsem se, že odpůrci pochodu přiznají, že to poněkud přehnali – že sice protestují proti pochodu, že s námi nesouhlasí, ale znemožnit pochod, který žádné zákony a předpisy nepřekročil, skutečně je znemožnění práva shromažďovacího, a oni přece chtějí zákony dodržovat. Nyní není třeba dokazovat, že nechtějí, sami se k tomu hlásí.
To samo o sobě byl velká tragédie nebyla. Takové věci se stávají i v jiných demokratických zemích. Problém je v tom, jak se zachovala policie. Ta měla zasáhnout. Měla se postarat o to, aby nahlášený pochod mohl dojít do svého cíle. Měla se postarat o to, abychom mohli uplatnit své právo na svobodu slova a svobodu shromažďování. A neudělala to. Proč? Nebylo to ze zbabělosti? Co na to ministr vnitra? Minulou sobotu se ukázalo, že někteří občané svá práva uplatnit nemohou.
Dovedete si přestavit, co by se dálo, kdyby vše bylo v opačném gardu? Kdyby dejme tomu Aliance pro rodinu nebo Hnutí za život znemožnily Prague Pride nebo nějakou podobnou akci? Obávám se, že jak policie, tak pražský magistrát by jednaly mnohem nekompromisněji. A mediální pokrytí by bylo mnohem silnější. Sobotním selháním policie se zabývali zejména křesťané. V médiích sice o pochodu zmínky byly, ale nějakou diskusi o tomto problému jsem nezaregistroval.
**
Váhal jsem, zda zmínit ještě jednu zdánlivě nesouvisející událost. Váhal jsem, protože jde o mou dceru Kristýnu Drápalovou, pražskou zastupitelku za „Prahu sobě“. Před několika měsíci jí kdosi nechal sledovat, budili ji ve dvě nebo tři hodiny v noci, takže někdy přespávala u přátel, před jejím domem nainstalovali skrytou kameru, atd. Nedlouho po té, co se věcí začala zabývat polici, jí vyšetřovatel oznámil, že celou věc odkládá. Kristýna s pomocí právníka proti tomuto postupu protestovala, nicméně nyní už byly všechny opravné prostředky vyčerpána a odložení je pravomocné. Policie přitom neprojevila téměř žádnou snahu zjistit, kdo si toto sledování objednal, a dokonce ani nesňala otisky prstů z instalované kamery. Celé to budí dojem, že někdo se postaral o to, aby policie nic nevyšetřila.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nenapomenutelnost
V čem je ta spojnice s Pochodem? Politické názory máme dosti odlišné. Spojnice je ale v tom, že policie nechránila a nepomáhala těm, které chránit měla. Zákony máme sice relativně dobré, ale nemáme policii, která by byla ochotná je prosazovat. Tuto zkušenost tedy mají naše děti a naše vnoučata. Moc rád bych slyšel, jak rodiče, kteří se s dětmi účastnili pochodu, svým dětem odpovídali na otázku, proč jim ti lidé tak sprostě nadávali a proč jim znemožnili jít na Václavák.
**
A nakonec slovo do vlastních řad. Možná se karta obrátí, možná ne – nemám nějaké prorocké zjevení. Ale pokud ano, dejme si pozor, abychom se pak k nim nechovali stejně, jako nyní oni k nám. Uplatněme plně Havlovo heslo: „Nejsme jako oni.“ Kdybychom v této věci selhali, udělali bychom konzervatismu medvědí službu a v podstatě bychom ho znemožnili.
Buďme však stateční a bojujme za svobodu slova i shromažďování. Těším se na pochod v roce 2026.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 7. dubna 2025 Foto: Wikimedia Commons
15 Komentáře
Josef Bong
>policie nechránila a nepomáhala těm, které chránit<
Inu milý čtenáři, kápové*) v nové době v novém režimu zastoupí policii. Ta nemusí nic dělat, špinavou práci zastanou kapos. Ti se rekrutují z různorodých množin, ať jsou to množiny náboženské, imigrační, sexuální, aktivistické, anebo stačí běžná kriminalita….
*)https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C3%A1po_(koncentra%C4%8Dn%C3%AD_t%C3%A1bor)
Karel Krejčí
Ale pane Drápale,
víme, že neúnavně a statečně bojujete za mnohé atributy tohoto padlého světa, aby byl spravedlivější nebo aby se v něm dalo relativně alespoň „slušně a bezpečně“ žít. Sám poukazujete na nelogičnost věci, které jsou z jedné strany vyžadovány a z druhé strany ty samé zakazovány. Ale tato disharmonie je přece jedním z „hnacích motorů“ dění tohoto světa! Tento princip nezměníte, právě naopak, poskytuje Vám nekonečný pramen podnětů, ze kterých můžete stále čerpat, stačí jen se dívat kolem sebe. A my čtenáři zase máme co číst.
Díky Bohu, že strůjci našich životů jsme my sami ….
P. Ašer
V článku se píše:
„Jsem evangelikální křesťan z velké rodiny. Spolu s bratrem máme 10 již dospělých dětí, z nichž téměř všichni mají zájem o politiku.“
Já tedy nevím o tom, že by Ježíš mluvil někdy hrdě o své velké rodině. Ta ho spíše vůbec nezajímala a ostentativně se od ní distancoval (Mk 3:31-35). Nemluvil o svých bratřích ani o sestrách či o jejich dětech (Mt 13:54-56). A už vůbec se neholedbal tím, že se zajímají o politiku.
P. Ašer
V článku se píše:
„Váhal jsem, zda zmínit ještě jednu zdánlivě nesouvisející událost. Váhal jsem, protože jde o mou dceru Kristýnu Drápalovou, pražskou zastupitelku za „Prahu sobě“. Před několika měsíci jí kdosi nechal sledovat, budili ji ve dvě nebo tři hodiny v noci, takže někdy přespávala u přátel, před jejím domem nainstalovali skrytou kameru, atd. Nedlouho po té, co se věcí začala zabývat polici, jí vyšetřovatel oznámil, že celou věc odkládá…“
Nechápu ten údiv. Jestliže se někdo zaplétá do přízemních záležitostí tohoto světa (Fp 3:19; 2 Tm 2:4), nemůže se divit tomu, že někomu, kdo má protichůdné zájmy v tomto světě, se to nebude líbit a bude proti tomu bojovat jakýmkoli způsobem. To přece není žádné pronásledování pro angažmá za Boží království, nýbrž pro ryze světské politické zájmy:
• bojuje proti vizuálnímu smogu nejen v centru města
• nastavuje efektivní pravidla pro venkovní reklamu
• prosadila odstranění desítek divnobudek s trdelníky nebo jízdenkami na turistické okružní trasy
• připravila vizuální manuál pro provozovatele prodejen, restaurací a zahrádek
• objevila a otevřela dlouhodobé smlouvy nevýhodné pro město
• sleduje téma reklamy, kultivace města a hospodaření s městským majetkem
• popularizuje úspěšně na facebooku a instagramu téma veřejného prostoru a komunální politiky
Není mi ani jasné, proč jsou nějaké světské politicky motivované ataky vůbec zmiňované na křesťanském fóru. Kdo se cpe do politiky, musí být přece připraven nést důsledky svého aktivismu. Co kdo zasévá, bude i sklízet:
„Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný.” (Ga 6:8)
A angažmá v politice není ničím jiným než zaséváním pro své tělo.
Čekat nějakou spravedlnost v tomto světě je přinejmenším naivní…
Karel Krejčí
Pokud se opravdu pozastavíme nad oním výrazem disharmonie, ve skutečnosti je to stejně tak i harmonie a neměnná vlastnost nebo princip tohoto hmotného – stvořeného – světa. Je to bipolarita, kterou nelze odstranit neboť je prostoupena vším, co je stvořené. Dokud budeme vnímat tento svět bipolárně jako subjekt a objekt, tedy my jsme tím subjektem, který pozoruje objekty – vše, co je mimo nás – a takto odděleně se budeme vnímat navzájem, co očekáváme?
To je právě podstatou onoho marného a předem prohraného boje, ve kterém se zmítá tento svět. Autor komentáře stále tento svět napravuje, ale ve skutečnosti prodlužuje jeho nevyhnutelnou agónii.
Kristus nezvítězil nad tímto světem, abychom my se světem dále marně bojovali, ale abychom si vzali Jeho – nám – darované vítězství.
P. Ašer
V článku se píše:
„Jsem evangelikální křesťan z velké rodiny. Spolu s bratrem máme 10 již dospělých dětí, z nichž téměř všichni mají zájem o politiku.“
Já tedy nevím o tom, že by Ježíš mluvil někdy hrdě o své velké rodině. Ta ho spíše vůbec nezajímala a ostentativně se od ní distancoval (Mk 3:31-35). Nemluvil o svých bratřích ani o sestrách či o jejich dětech (Mt 13:54-56). A už vůbec se neholedbal tím, že se zajímají o politiku.
P. Ašer
Existují lidé, jež pracovně nazývám „světskými křesťany“ (oxymóron), kteří si nějak nechtějí připustit, že Ježíšovo království není z tohoto světa (J 18:36), a chtějí mermomocí politicky, ekologicky ap. přetvářet tento svět do nějaké přibližné podoby Božího království, což je ovšem naprosto nesmyslné. To nelze, poněvadž svět je pod nadvládou ďábla (J 14:30; 1 J 5:19) a s ním bude i odsouzen (J 16:11; 1 K 11:32; 2 Pt 2:9). Takoví křesťané se nakonec, místo aby svět přetvořili do podoby Božího království, obvykle sami naopak přizpůsobují tomuto věku (Ř 12:2), jehož světští aktéři také stále svět usilují nějak přetvořit v duchu Marxova výroku: „Filosofové svět až dosud jen různě vykládali, jde o to, jej změnit!“ Následovníci Ježíšovi by však neměli sisyfovsky mrhat energií a usilovat o nemožnou změnu tohoto světa k „lepšímu“, nýbrž o to, aby mohli co největšímu počtu lidí ukázat, že z tohoto nenapravitelného světa se mohou zachránit pouze přenesením do Božího království (Kol 1:13). Tak jako se zachraňují lidé z rozbouřeného moře v záchranném člunu, čehož antitypem je Noemova archa (1 Pt 3:20-21; 2 Pt 2:5).
Zdeněk
Dane, děkuji za tvůj článek.
Nevím, jak s lidmi kolem sebe diskutovat o takovýchto „třaskavých“ tématech.
Ve firmě, kde pracuji máme ve firemním chatu kanál, kde občas sdílíme vtipné obrázky. Zkusil jsem tam dát porovnání, jak vypadá fašista a bojovník za pravdu. Fašista byl tatínek s kočárkem z webu Hnutí pro život, bojovník za svobodu potetovaná skupina s čírem z webu deníku Alarm.
Reakcí na ten obrázek byla odpověď, ano – jsou to fašisti, protože jsou extrémisti. Jsou extrémisti, protože vnucují svůj náboženský pohled na život a hlavně na POTRAT. Ti kdo se k diskuzi přidali a lajkovali, byli vesměs milí, vstřícní a empatičtí lidé. Bylo mi z toho smutno a měl jsem pocit bezmoci.
Petr Adamec
Připadá mi, že autor vidí útlak i tam, kde není. Nechce se mi moc k tomu vyjadřovat, nebyl jsem tam. Policie je dotazovaná, proč nezasáhla. Tvrdí, že předvedla 26 odpůrců pochodu k podání vysvětlení. Blokující odpůrce nemohla fyzicky odstraňovat, bylo zde prý i mnoho dětí. Snažila se prý pochod odvést jinými ulicemi. Jednala s organizátory a pochod se prý mezitím rozešel. Nechme se překvapit, k čemu vyšetřování dojde. Ale podle mne teorii spiknutí mnoho nenasvědčuje.
Petr adamec
To p. Aser: Ze Pana Ježíše rodina nezajímala si nemyslím. třeba adopce pod křížem ukazuje, že mu o jeho matku šlo. V Pismu se vyskytuje více jeho příbuzných – třeba Jakub a Kleofas. Včetně zdůraznění rodinného vztahu Ježíše a Jakuba. Pavel dokonce píše, že kdo o svou rodinu nemá prozíravou péči, zapřel víru a je horší než nevěřící…neměl byste vytrhávat z Písma jen to, co je Vám povahově blízké.
Karel Krejčí
Angažovanost v tomto hmotném světě automaticky vytváří závislost a děje v nevyhnutelném principu, co zaséváš, to také sklidíš. Celé Písmo nás směruje k pochopení, že abychom se osvobodili ze zajetí tohoto světa, musí v nás zemřít představa, že jsme fyzické tělo, ale naopak duchovní bytost. To je podmínka, abychom se vysvobodili z kolotoče zrození a znovu vrátili do věčnosti ….
A proto veškerá aktivita, směřující k „dobrému a úspěšnému“ životu v tomto světě je v přímém rozporu s významem Ježíšova kříže a smyslu celého Stvoření. I mnozí křesťané se řídí obráceným pořadím ve smyslu: „čiň a angažuj se ve světě a Bůh ti bude přidán“.
Nic platné, na to musí přijít každý sám …..
pavel v
pro pana Zdeňka
Církev měla v historii obrovskou autoritu, kterou však prohospodařila. Například náboženskými válkami. Zkuste se vžít do člověka, který vyrostl v ateistické rodině a církvi se dovídá, že to kdysi byla instituce, která bojovala o politickou moc. Která se na principu spojení trůnu a oltáře podílela na loupežných válkách, podobně jako dnes ruská pravoslavná církev. Němečtí křesťané ( německy Deutsche Christen ) byli nátlaková skupina a hnutí v rámci německé evangelické církve , které existovalo v letech 1932 až 1945 a bylo zaměřeno na antisemitské , rasistické a Führerovy ideologické principy nacismu s cílem sladit německý protestantismus jako celek s těmito principy.
Jan Pavel II. se omluvil za inkvizici, za upálení Jana Husa a za mnoho dalších těžkých vin církve. Někteří komentátoři to uznali jako krok správným směrem, ale kritizovali ho za nedůslednost. Například židé se zlobili, že se neomluvil za podíl církve na holocaustu.
Církve dnes nejsou v takové pozici, aby mohly někoho vychovávat (musí nejprve vychovat samy sebe). Jediné, co mohou v úsilí proti umělým potratům dělat, je nenásilná osvěta. S ohledem na výše uvedené by se měly zdržet jakýchkoliv nátlakových akcí a pokusů o uzákonění zákazu umělého potratu. Považte, že trvalo téměř 2000 let, než si lidstvo v polovině 19. století uvědomilo, že otroctví je proti Boží vůli. Věřím, že tak, jako na otroctví, se budou lidé jednou dívat i na umělý potrat. Ale i to si může vyžádat hekou řádku let.
Zkuste popřemýšlet, proč Ježíš rovnou nezakázal otroctví.
P. Ašer
Ad Petr Adamec
Napsal jste:
„Ze Pana Ježíše rodina nezajímala si nemyslím.“
Máte za to, že Ježíšova slova svědčí o jeho zájmu o svou rodinu podle těla, když se k ní na veřejnosti nezná?
„Tu přichází jeho matka a jeho bratři. Zatímco stojí venku, poslali k němu a volají ho. A kolem něho seděl zástup. Říkají mu: „Hle, tvá matka a tvoji bratři a tvé sestry tě venku hledají.“ Odpovídá jim: „Kdo je má matka a moji bratři?“ (Mk 3:31-33)
Já jsem z evangelií nabyl dojmu, že před rodinou podle těla spíše dával zřetelně přednost rodině duchovní:
„A rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl:
„Hle, má matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“ (Mk 3:34-35)
“Petr mu začal říkat: „Hle, my jsme všechno opustili a následujeme tě.“ Ježíš říkal: „Amen, pravím vám, není nikdo, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu, aby nedostal nyní v tomto období stokrát více domů, bratrů a sester, matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím věku život věčný.” (Mk 10 28-30)
A jak se slučuje s nějakým obecným zájmem o rodinu podle těla to, že Ježíš jednomu ze svých potenciálních následovníků ani nedovolí pohřbít svého otce?
„Jinému řekl: „Následuj mne!“ On řekl: „Pane, dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.“ Řekl mu: „Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj království Boží.“ (L 9:59-60)
Dalšímu zase ani nedovolí rozloučit se se svou rodinou podle těla:
“Také jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.“ Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo vloží [svou] ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“ (L 9:61-62)
Tato slova nesvědčí o tom, že byla rodina podle těla byla v centru Ježíšovy pozornosti. Svědčí naopak o tom, že rodina podle těla je spíše překážkou v následování Ježíše, překážkou při cestě do Božího království. Proto také Ježíš vybízí své následovníky, kteří to jsou schopni pochopit, aby se stali raději eunuchy pro Boží království (Mt 19:12).
Napsal jste:
“třeba adopce pod křížem ukazuje, že mu o jeho matku šlo.“
Otázkou je, co bylo těmi slovy v J 19:26-27 míněno. Pokud by tím mělo být míněno nějaké sociální zabezpečení Marie po Ježíšově smrti, nedávalo by to příliš smysl, když zde byli čtyři Ježíšovi bratři (Jakub, Josef, Šimon a Juda), kteří se Marii mohli postarat, nemluvě o jeho sestrách, jejichž počet neznáme (Mt 13:56). Spíše je v tom opět třeba hledat zvláštní duchovní pouto, kterým Ježíše takto spoutal učedníka, který ho miloval, se svou matkou, která se následně také evidentně stala jeho učednicí, stejně jako jeho bratři podle těla (Sk 1:14).
Napsal jste:
„V Pismu se vyskytuje více jeho příbuzných – třeba Jakub a Kleofas.“
A co má znamenat možná Ježíšův strýc Kleofáš, který je zmíněn zcela mimoděk (J 19:25), aniž by hrál v Ježíšově příběhu jakoukoli roli?
Napsal jste:
„Včetně zdůraznění rodinného vztahu Ježíše a Jakuba.“
Zdůraznění rodinného vztahu Ježíše a Jakuba je dáno zase jen tím, že tento Ježíšův bratr podle těla se stal jeho učedníkem (Ga 1:19 srov. Sk 1:14), tedy duchovním bratrem, a zemřel pak zřejmě mučednickou smrtí (Flavius Josephus: Židovské starožitnosti XX,200), jakož i tím, že patřil k vůdčím osobnostem rané jeruzalémské církve (Ga 2:9).
Napsal jste:
“Pavel dokonce píše, že kdo o svou rodinu nemá prozíravou péči, zapřel víru a je horší než nevěřící…neměl byste vytrhávat z Písma jen to, co je Vám povahově blízké.“
Ježíš zase říká:
„Přichází-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem.” (L 14:26)
Neměl byste vytrhávat z Písma jen to, co je Vám povahově blízké…
P. Ašer
Ad Karel Krejčí
Napsal jste:
“Celé Písmo nás směruje k pochopení, že abychom se osvobodili ze zajetí tohoto světa, musí v nás zemřít představa, že jsme fyzické tělo, ale naopak duchovní bytost. To je podmínka, abychom se vysvobodili z kolotoče zrození a znovu vrátili do věčnosti…“
Fyzické tělo není v rozporu s tím být duchovní bytostí. Ježíš byl fyzické tělo a přesto byl duchovní bytostí. Fyzické tělo není něco podřadného oproti duchu. Bůh posvěcuje tělo znovuzrozených úplně stejně jako jejich ducha a duši (1 Te 5:23). Proč by nám jinak fyzické tělo tvořil, kdyby to bylo něco z podstaty zlého?
Vysvobození z tohoto světa (J 15:19) znamená vysvobození z otroctví hříchu (J 8:34.36; Ř 5:12.18), nikoli vysvobození z kolotoče zrození. Ježíš ani apoštolové neučili nic o nějaké samsáře. Koncepce Boží milosti skrze oběť Ježíšovu je v rozporu s hinduistickým vysvobozením ze samsáry (mókša) i s buddhistickým vysvobozením ze samsáry (nirvána), kde je každý člověk sám sobě spasitelem odčiňováním své vlastní karmy až k dosažení kýženého nebytí (mókši či nirvány). V evangeliu všechny naše hříchy za nás z milosti odčinil Ježíš. Tyto dvě koncepce tedy nelze synkreticky směšovat.
Navíc z Boha znovu zrození lidé (J 1:13; J 3:3.5) se nevracejí do věčnosti. Nemohou se totiž vracet tam, kde nikde nebyli. Adam měl jen podmíněný věčný život. Aby žil, musel mít přístup ke stromu života (Gn 2:9). Jakmile zhřešil, byl mu přístup k tomuto stromu odepřen a tím propadl smrti (Gn 3:22). Znovuzrození křesťané pak mají věčný život (J 3:16) jako dar, není to žádná substanciální vlastnost jejich původně neznovuzrozené bytosti. Skutečnou nepodmíněnou věčnost a nesmrtelnost má “substanciálně” jedině Bůh (1 Tm 6:16).
Petr Adamec
To p. Krejčí: To jste popsal přesně. Problém je, že to je křesťanství silně stříknuté hinduismem. Nebo spíš hinduismus stříknutý křesťanstvím? Nejde o ortodoxní křesťanskou víru.