Můj článek „Subjektivní pohled na homosexualitu“ vyvolal řadu reakcí a já jsem některým diskutérům slíbil, že se k tomu, co napsali, vyjádřím. Je zde ale drobný problém: reaguji na posty jak na „Křesťanu dnes“, tak na Facebooku. Zmiňuji to, protože někomu by mohlo připadat divné, že reaguji na něco, co na jednom či druhém z těchto webů nečetl.
Jeden ze čtenářů zmínil, že nechápu rozdíl mezi genderem a pohlavím. Chci ho ujistit, že o tomto rozdělení vím, nicméně nesdílím pohledy genderové ideologie. Slovo gender ještě před dvěma generacemi označovalo gramatickou kategorii a nic více; genderová ideologie se ho „ujala“ a vystavěla na něm určitý světonázor, který považuji za mylný. Tedy z mé strany nejde o neznalost, ale o odmítnutí distinkce, která donedávna neexistovala a které je zcela umělá.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Roboti a sexuální život
Někteří čtenáři zmínili tzv. revizionistický přístup, který se snaží homosexualitu akceptovat, a s biblickými místy, které homosexualitu zmiňují, se vyrovnává tvrzením, že v Bibli jde o jinou homosexualitu než dnes, že jde pouze o pederastii pěstovanou v řecké kultuře nebo něco podobného. (Jen tak na okraj: S pederastií se jistě mohl setkat světoběžník apoštol Pavel, nikoli ale starozákonní svatopisci.) Jsem přesvědčen, že „biblická“ homosexualita je homosexualita, jak ji známe i dnes. Všechna ta místa jsem podrobně studoval a tvrzení revizionistů se mi zdají stát na vodě. Pokud se s někým neshodnu, mohu jen konstatovat „we agree to differ“ (shodujeme se, že se neshodujeme).
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Velice závažná je otázka, zda je možno se z homosexuality vymanit. Záměrně jsem použil slovo „vymanit“, nikoli „uzdravit“. Homosexualitu nepovažuji za nemoc. Její vyřazení ze světového registru nemocí (a z různých národních registrů nemocí) nepovažuji za omyl, byť k vyřazení došlo z důvodů politických, nikoli zdravotních.
Psal jsem ovšem, že toto „vymanění“ je velice vzácné, skoro bych řekl, stejně vzácné jako tělesné uzdravení. Daleko více lidí s homosexuálními sklony, kteří chtějí být poslušní Písma, pouze abstenuje. Považuji to za lepší než praktikovat homosexuální životní styl, ale je mi jasné, že život takového člověka není vůbec lehký. Nicméně jak jsem psal, není zase principiálně těžší než život člověka, který žije v nefunkčním manželství, případně muže, který žije bez ženy, ač by se rád oženil, nebo ženy, která žije bez muže, ač by se ráda vdala.
Příběhy lidí, kteří se z homosexuality skutečně vymanili, najdete v knize Leanne Payneové „Rozbitý obraz“. Několik takových lidí znám osobně, ale uznávám, že je jich velmi málo.
Jeden ze čtenářů napsal, že by bylo kruté šestnáctiletému chlapci s homosexuálními sklony říci, že ho čeká celoživotní celibát. Chápu, že je to opravdu těžké – znám jednoho sedmnáctiletého, který to právě teď řeší a který je mi blízký; není to pro mě tedy nějaká teoretická situace. Mohu mu jen vydat svědectví, jak jsem sám řešil situace, které mi byly nepříjemné a z nichž bych nejraději utekl, případně ho seznámit s někým, kdo poctivě bojoval v podobném boji.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Dopis na druhou stranu
Jsem připraven snést zlobu a zášť těch, kteří s mým postojem nesouhlasí. Jen chci upozornit, že žijeme v době, kdy převažuje názor, že záleží především na tom, zda se cítíme dobře, a pokud nám něco brání v dosažení slasti, pak je třeba to bezpodmínečně odstranit. Sám jsem až v pokročilém věku pochopil, že v životě nejde především o to, abych se cítil příjemně. Myslím si, že naše životní cesta je často velmi obtížná. Sám jsem během svého života mnohokrát volil zkratku, abych se vyhnul utrpení, a vůbec se nedivím těm, kteří selhávají v situacích, v nichž jsem selhával i já.
Někteří lidé mi napsali, že církev se příliš hrabe v sobě a nedokáže oslovit sekulární sféru. Když ovšem měli upřesnit, čím by se tedy církev měla zabývat, zmínili nedořešenou otázku církevních financí, až vyschnou restituční penězovody, a nedořešenou otázku členství ve sboru („krize tradičního členství“). Připadá mi kuriózní, že navrhují právě témata, která se obracejí dovnitř církve. Naopak otázky sexuality tento svět bude řešit i nadále, a to s rostoucí naléhavostí. To, že některé církve jednoduše přijímají světské postoje a argumenty, je pochopitelně velká prohra. V této oblasti nás čekají ještě značné nepříjemnosti, a církev skutečně není připravena. Mohu zmínit – jako jeden příklad z mnoha – že celé lidstvo, a především západní civilizace, bude během několika desetiletí čelit nikoli přelidnění, ale demografické implozi. Uvedu jen jeden ilustrativní fakt: Žádný národ, v němž porodnost klesla pod 2,1 dítěte na rodinu, tedy pod úroveň přirozené reprodukce, se už nikdy nad tuto úroveň nedostal. (Možná tuto skutečnost rozvedu v některém z dalších článků.) Bude to mít obrovské důsledky pro migraci, fungování sociálních systémů i pro jiné oblasti.
Církev by mohla – a měla – tyto otázky analyzovat, promýšlet a navrhovat řešení. Je to otázka nejen demografická, ale i navýsost etická.
Tuším, že pod mým článkem (zejména na Křesťanu dnes) se opět sešikují někteří kritici, přesvědčení o tom, že církev se takovými otázkami zabývat nemusí a nemá, protože stejně brzy přijde konec a my bychom se měli od tohoto světa štítivě odtáhnout. Ano, konec přijde, a možná přijde brzy, nicméně to si mysleli křesťané ve všech dobách, a ti, které to vedlo k tomu, aby se uzavřeli za branami ghetta, se stali neplodnými. My máme dobrou zprávu pro svět, a ta obsahuje víc než jen radostné poznání, že jsou nám odpuštěny hříchy.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 5. dubna 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
16 Komentáře
Petr Adamec
Myslím, že je článek poctivý a vyvážený. Hezký.
Přesto poznamenávám pár nápadů.
Gender – je docela normální, že slova postupně mění svůj význam a dostávají nový. Jazyk je živá věc. Aniž bych souhlasil s radikálními gendrovými postoji, myslím, že gendrové otázky stojí za zkoumání a studovat tuto problematiku má smysl. Třeba otázka, jak se má žít správně vdaná žena v církvi, je zajímavá gendrová otázka. Může chodit do práce, nebo musí být jen v domácnosti? (Relativně nedávno byla za toto vyloučena manželka pastora z jednoho radikálního sboru.)
Principiálně je jistě podobná z hlediska sexu situace svobodného a homosexuála. Ovšem úplně jiný je postoj okolí, zvláště v církvi. A úplně jiné je vnitřní prožívání. Že je člověk svobodný, je zřejmé. Že je homosexuální, je v církvi stigma, které je těžké unést a zveřejnit.
Moc nerozumím tomu, když autor nepokládá homosexualitu za nemoc, za co ji pokládá, když přitom je pro něj praktikování homosexuality nesprávné?
pavel v
Alan Turing měl lví podíl na prolomení kódu Enigmy. Zachránil tím život statisíců lidí. Podle odhadu by bez jeho objevu druhá světová válka trvala o dva roky déle.
V lednu 1952 se Turing seznámil s devatenáctiletým nezaměstnaným Arnoldem Murrayem a pozval jej k sobě domů. Dne 23. ledna byl dům vykraden. Murray sdělil Turingovi, že zlodějem byl pravděpodobně jeho známý, a Turing nahlásil vloupání na policii. Během vyšetřování se přiznal, že s Murrayem měl sexuální vztah. Následně byl obviněn ze sexuálního deliktu a čelil soudnímu procesu. V souvislosti s tím mu byl odepřen další přístup k utajovaným informacím a tedy i jeho účast na šifrování ve Vládním komunikačním centru (GCHQ). Přišel rovněž o možnost cestovat do USA. Alan Turing byl odsouzen a musel volit mezi (až dvouletým) vězením a probací – podmíněným prominutím trestu, které ovšem bylo vázáno na podstoupení hormonální „léčby“. Rozhodl se pro druhou možnost: po dobu jednoho roku dostával ke snížení libida dávky syntetického ženského hormonu estrogenu diethylstilbestrolu, který navíc běžně způsoboval gynekomastii (růst prsů): nevítaný příklad morfogeneze, jíž se zrovna zabýval. V roce 1954 spáchal sebevraždu.
V září 2009 se britský premiér Gordon Brown jménem vlády omluvil Alanu Turingovi za příkoří, které mu bylo způsobeno, když byl odsouzen pro homosexualitu. „Jménem britské vlády a všech těch, kdo díky Alanově práci žijí svobodně, říkám: Je nám to líto. Zasloužil jste si něco lepšího,“ napsal Brown. „Není přehnané říci, že bez jeho mimořádného přispění mohly být dějiny druhé světové války velice odlišné. To, za co mu musíme být vděčni, staví do ještě hroznějšího světla fakt, že se s ním jednalo tak nelidsky.“
Podle mého měla lví podíl na Turingově smrti bigotnost tehdejší společnosti. Jednejme tak, abychom se nemuseli v budoucnost omlouvat. V Bibli je příkaz: „Čarodějnici nenecháš naživu“, ale nikoho ani nenapadne se tím příkazem řídit. Zvažujme tedy, jak církev poškodili a stále poškozují křesťané, kteří vykládají Písmo doslovně.
Honza B.
K JÁDRU věci.
Každé VYSVOBOZENÍ Z ČEHOKOLIV pro křesťana (či pro každého, kdo se jím stane skrze víru v evangelium) začíná NA KŘÍŽI a začíná SMRTÍ. SMRTÍ (pro žádosti) STARÉHO ČLOVĚKA poddaného hříchu. Ochota, odhodlanost, víra podstoupit svoji smrt, to je to, co nejvíc a ukrutně bolí. Je to brutální, bolestivé a drsné. Je to smrt kříže, místo popravy našeho starého člověka. Náš starý člověk byl spolu s Kristem ukřižován, nežijeme hříchu a ďáblu, ale Bohu podle nového člověka v Kristu. Chodíme-li podle sarxu, zemřeme, USMRCUJEME-LI DUCHEM skutky těla budeme žít – zde je cesta pro svobodný život. Hříchu a ďáblu dokáže sloužit každý, stačí následovat svoje žádosti. Starý člověk je rebel vůči Bohu. Tudy jde svět podle žádostí sarxu a ďábla. Na druhou stranu sloužit Kristu chce kuráž a obrovskou odvahu – umírat žádostem sarxu, podstoupit vlastní smrt, zapírat sebe. TO JDE AŽ ÚPLNĚ NA DŘEŇ. Ale je to jediná cesta ke svobodě. Svobodě od hříchu. KDO NENESE SVŮJ KŘÍŽ, NENÍ JEŽÍŠE HODEM. Z toho mrazí. Nemůžeme být Ježíšovými učedníky bez nesení kříže. Každý toho svého. Když vidím Ježíše na kříži, mám tam vidět i sebe (starého člověka ukřižovaného spolu s Ním). Svět se nám stejně jako Pánu Ježíši na kříži směje, ďábel se směje, dívá se, jak jako blázni trpíme, když podstupujeme svoji smrt, nabízí nám abychom slezli a přestali blbnout, nemysleli to tak vážně, nebyli fanatici, že nám to utrpení za to nestojí, abychom šli do kompromisu, podlehli atd. Vydržíme-li ale, zůstaneme-li na kříži, zakusíme hojný Boží život a Boží slávu. Pokud jsme se rozhodli následovat Ježíše, tak jsme se rozhodli pro svůj kříž a smrt, ale i pro Boží život a jeho hojnost. Jediná cesta ke svobodě od hříchu je chodit duchem. Duchem choďte a žádost sarxu nedokonáte – tj. Boží plán pro každého člověka.
Ano, poselství kříže je jediným skutečným řešením pro vysvobození z každého hříchu, tedy i z homosexuality. Kristus ukřižovaný je však národům bláznovství.
Ano, cesta k Bohu a Božímu životu je úzká a vede pouze přes naši mrtvolu (starého člověka). Svět jde opačně.
Je zcela zřejmé, že v Posledních dobách před příchodem Pána Ježíše se věci úplně zkazí, lidé půjdou za svými žádostmi, a doba bude jako za dnů Sodomy a Lota. Do takového světa Ježíš přijde. Zkazí se svět až tak, že nás budou všichni nenávidět pro Ježíšovo jméno.
Moc evangelia je ale pro každého – stále platí a funguje.
Tomáš Kurfürst
Zajímavé, nicméně… to, že se někdo stane významným v lidských dějinách, ještě neznamená užitek pro něj a ani naše sebevětší vděčnost to nezmění. Jeho hlavní problém byl v něčem jiném.
„Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, ale uškodí své duši? Anebo co dá člověk výměnou za svou duši?“ (Mt 16:26)
Josef Bong
pavel v:
„…V roce 1954 spáchal sebevraždu…“
Nu milý čtenáři, on sebevraždu nespáchl, byť tomu věří čtenáři dezinformačních médií.
pavel v
Honzo,
co to znamená, že ve mně musí umřít starý člověk, aby se nový mohl narodit? Znamená to odvrhnout tělesné hříchy? Odvrhnout hříchy je dobré, ale ke znovuzrození je to strašně málo. Znovuzrození vyžaduje změnu smýšlení. Vyžaduje to zbavit se různých iluzí či předsudků, podle nichž se v životě řídíme, i když tušíme, že jsou falešné. Hodně lidí například považuje zásady svých rodičů za nezpochybnitelné a nebere v úvahu, že byli chybující. Když si má člověk přiznat, že na základě svých iluzí chyboval a že by se měl těch iluzí vzdát, strašně to bolí a připomíná to smrt – to je to umírání starého člověka v nás. Příkladem budiž apoštol Pavel, který v dobré víře pronásledoval křesťany, aby pak zjistil, že činí čiré zlo. On musel „umřít“ svým iluzím o světě, které mu vštípili farizeové. Kolik jen bylo v historii křesťanů, kteří v dobré víře činili zlo? Nebuďme jako oni. Křesťan by měl stále pochybovat, zda je na správné cestě. Je například tou správnou cestou nezajímat se o společnost, když „svět ve zlém leží“?
Tomáš Kurfürst
Pro Pavla V.
O pochybnostech — osobně bych to formuloval jinak. Nejde ani tak o pochybování jako spíše o tom neustále rozvijet své poznání a porozumění. Poznáváme částečně, tudíž nepochybujeme o tom, co už víme, nepochybujeme o Božím slově, jenom nadále rozvíjíme poznání, aby nebylo povrchní. A taky rozvíjíme svůj přístup k druhým lidem, abychom pravdu podali v lásce — ale podali ji, neředěnou a čistou.
Konečný Fr.
Pojem homosexuality je vnuceným tématem církvi dnešním zkaženým světem. To vůbec není církevní téma. Ve svém okolí neznám žádného homosexuála v církvi, něco z doslechu. Církev nemá přijímat žádné kompromisy se světem. Tady církve podléhají a chtějí to hrát na obě strany.
pavel v
pro Tomáš Kurfürst
Nemyslím si, že jde o pouhé rozvíjení poznání, tedy o jakési vylepšování. Často se jedná o radikální rozchod se zažitou tradicí. My se dnes divíme, že lidé hlásící se ke křesťanství si kupovali otroky. Bylo běžné, že v rámci takového obchodu otrokáři rodiny otroků rozbili. Jak mohli mít žaludek na odebrání dětí od rodičů?
Jan Žižka v roce 1420 oblehl Prachatice. Nejprve vyzval prachatické obyvatele shromážděné na hradbách, aby se vzdali: „Otevřete bránu a nechte nás pokojně vejíti do města s velebnou svátostí těla Kristova a s kněžími a my slibujeme, že vám nezpůsobíme žádné škody ani na životě, ani na majetku.“ Prachatičtí ale odpověděli něco v tom smyslu, že už své kněze i svátost oltářní mají a od táboritů v tomto směru nic nepotřebují. Žižka dal povel k útoku. Město bylo dobyto, husitské oddíly pak prohledávaly dům od domu a vraždily všechny muže. Bylo zajato 85 můžů. Ty pak Žižka nechal upálit v sakristii kostela. Ženy a děti z města vyhnal.
Předpokládám, že i nad námi budou naši potomci po několika generacích kroutit hlavami, co jsme to byli za křesťany.
P. Ašer
Ad pavel v
Když už máte takový soucit s „homosexuálem“ (biblicky „samcoložníkem“) Turingem, potrestaným před nějakými 70 lety za styk s mladíkem náhradou za vězení hormonální blokací androgenů, máte stejný soucit s pedofily, kteří bývají i dnes odsuzováni za styk s nezletilými k nepodmíněnému trestu a k tomu obvykle ještě k ochrannému léčení spočívajícím v chemické kastraci (blokaci androgenů)?
pavel v
to Ašer
Pedofilové vytvářejí veliké škody na psychice dětí. Nepopiratelně činí zlo. Jaké zlo činil Turing, že ho srovnáváte s pedofily? Stejnou podlost páchá Orbán, když směšuje pedofily a homosexuály.
Petra M.
pro pana Konečného
nedivím se, že žádného homosexuála v církvi neznáte, oni to většinou o sobě nehlásí a osobně vám to asi také říkat nebudou. Jsem terapeutka a setkávám se s tím vcelku běžně (i včetně strachu z odmítnutí a odsouzení).
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Jaké zlo činil Turing, že ho srovnáváte s pedofily?“
Vy jste na diskusi u jiného článku tvrdil, že „homosexuálové“ za svou deviaci nemohou, neboť je jim vrozena. Proto s nimi prý mají mít lidé soucit. Ovšem podle endokrinologické hypotézy vzniku „homosexuality“ je obdobně vrozena i pedofilie či sexuální agresivita:
„„Vysvětlením efektu staršího bratra by mohla být tzv. hypotéza mateřské imunosenzitivity, založená právě na hormonálních výzkumech MacCullocha a Waddingtona (1981) a Ellise a Amese (1987), podle kterých organismus matky v těhotenství v některých případech reaguje obrannou imunologickou reakcí na mužské pohlavní hormony vylučované plodem. Tato imunitní reakce by v případě mužského zárodku mohla narušit organizační efekt androgenů, a tím i sexuální diferenciaci mozku… Lalumiére a spol. (1998) pak rozšiřují toto vysvětlení i na oblast pedofilie a sexuální agresivity s tím, že vlastně každá sexuálně dimorfní, tedy z hlediska reprodukčního chování relevantní charakteristika mužských sexuálních preferencí, je závislá na prenatální sexuální diferenciaci. Proto – podobně jako v případě intrauterinních příčin homosexuální orientace – mohou být imunitní reakcí organismu matky narušeny i věkové preference ústící v erotickou preferenci prepubertálních objektů, nebo mohou být narušeny preference spojené s mužským párovacím chováním, které zase podle autorů ústí v hyperdominantní preference pozorované u deviantních sexuálních agresorů. Rozdíl mezi pedofilií a homosexuální orientací je pak podle Quinseyho a Lalumiéra (1995) způsoben různým načasováním androgenní expozice, respektive jejího deficitu během nitroděložního vývoje mužského mozku.“ (P. Weiss: Sexuální deviace, Praha 2002, s. 125)
Proč tedy máte soucit jen s „homosexuály“, ale s pedofily a sexuálními agresory, kteří za svou deviaci podle této hypotézy nemohou úplně stejně jako „homosexuálové“, soucit nemáte? Proč používáte dvojí metr?
Jinak je nutno ještě podotknout, že u řady „homosexuálů“ se jejich deviace rozvinula jako následek sexuálního zneužití v dětství starším „homosexuálem“. Antická pederastie, která se takto předávala z generace na generaci je toho zářným příkladem. Navíc podíl pedofilů mezi „homosexuály“ je i v současnosti signifikantně vyšší než mezi „heterosexuály“. Orbánovo „směšování“ „homosexuálů“ s pedofily tedy není vůbec mimo mísu, jak se nám to snaží vsugerovat mainstreamová média.
A jaké že zlo činil Turing svým deviantním stykem s Murrayem? Mám za to, že úplně stejné, jaké je popisováno v SZ i v NZ. Jestliže však pro Vás bible není směrodatná, pak to asi pochopíte stěží… Ovšem pokud jde o negativní společenský dopad „homosexuality“ ve srovnání s pedofilií, mám za to, že dopad „homosexuality“ je alespoň co se týče počtu obětí na životech o dost horší.
pavel v
Výzkumy ukázaly, že pravá homosexualita je vrozená. U pedofilie se zatím nic takového neprokázalo. Statistika ukázala, že pohled na nahé dítě vzrušuje cca 1/4 mužů, přičemž tito muži jsou vzrušováni i dospělým sexuálním objektem (u žen se pedofilie nevyskytuje). Není vědecky prokázáno ani to, že pedofilie vzniká jako důsledek zneužívání v dětství. Za pedofily jsou označeni muži, kteří se dopustí zločinu sexuálního zneužití dítěte. Je to kvalitativně podobný skutek jako znásilnění ženy. Na druhé strany sex mezi homosexuály nemá se znásilněním nic společného.
Orbánovo směšování pedofilů a homosexuálů je podlé a je naprosto typické pro extremisty z řad konzervativců. Jednou jsem se díval na rozhovor v televizi na téma Istanbulské úmluvy a domácího násilí, kterého se účastnila Jana Jochová. Nebylo otázky, na kterou by dala věcnou odpověď. Jen mlela ideologické poučky, které byly zcela mimo téma nastolené moderátorem diskuze. Stejně tak, když se zeptáte extrémisty, jaké škody ve společnosti působí hosexualita, zahraje diskuzi do autu.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Výzkumy ukázaly, že pravá homosexualita je vrozená. U pedofilie se zatím nic takového neprokázalo.“
Papouškujete zde pouze letitou „homosexuální“ propagandu. Žádný výzkum totiž neprokázal, že „homosexualita“ je vrozená. Když se to nepodařilo prokázat na genech, tak se apologeti „homosexuálů“ chytili stébla v podobě endokrinologické hypotézy, kterou jsem Vám zde již citoval, ale kterou jaksi neberete na vědomí. Takže znovu:
„Rozdíl mezi pedofilií a homosexuální orientací je pak podle Quinseyho a Lalumiéra (1995) způsoben různým načasováním androgenní expozice, respektive jejího deficitu během nitroděložního vývoje mužského mozku.“ (P. Weiss: Sexuální deviace, Praha 2002, s. 125)
Jestliže tedy chcete lpět na vrozenosti „homosexuality“ vinou deficitu intrauterinní expozice androgenů, pak musíte přijmout i vrozenost pedofilie a sexuální agresivity. Z toho není úniku.
Vrozenost „homosexuality“ navíc vylučuje nízká konkordance této deviace u jednovaječných dvojčat. Kdyby byla „homosexualita“ vrozená, musela by být tato konkordance 100 %. Ale není:
„Například Bailey a Pillard (1991) u svých 56 homosexuálních probandů pocházejících z monozygotních dvojčat zjistili 52% konkordanci sexuální orientace, zatímco v případě dizygotních dvojčat byla tato konkordance 22 % a u adoptovaných bratrů pouze 11 %. V případě homosexuálních žen zjistili konkordanci podobnou – 48 % u monozygotních sester, 16 % u dizygotních sourozeneckých párů a 6 % pro adoptivní sestry (Bailey a spol., 1993). Podobně Whitam (1992) u svého souboru 38 párů monozygotních dvojčat zjišťuje 66% konkordanci homosexuální orientace a u 23 párů dizygotních dvojčat 30%.“ (P. Weiss: Sexuální deviace, Praha 2002, s. 120)
Já na vrozenosti ani jednoho nelpím. Že má někdo vrozené dispozice k něčemu negativnímu, ho přece nevyviňuje. Číní mu to sice mnohem větší obtíže překonat vrozenou inklinaci k určitým špatnostem než těm, kteří takové dispozice nezdědili, ale neospravedlňuje jejich konání. Hřích obecně máme všichni vrozený (Ef 2:1-2) a přesto křesťan nemůže ospravedlňovat setrvávání v hříchu tím, že je vrozený. Žádný hříšník, který s hříchem nebojuje, nemůže vejít do Božího království. Kriminální sklony jsou přece také zhusta vrozené. Budeme snad kvůli tomu tolerovat kriminální jednání a ospravedlňovat kriminálníky?
Rovněž Vaše implicitní distinkce mezi „pravou“ a „nepravou“ „homosexualitou“ je jen snahou utéct před biblickým odsouzením této deviace. SZ ani NZ žádnou takovou distinkci nezná:
„Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost.“ (Lv 18:22)
Srov.: Lv 20:13; Ř 1:26-27; 1 K 6:9-10; 1 Tm 1:10
Budete se snažit v rozporu s biblickým narativem činit stejnou distinkci u „pravých“ a „nepravých“ zlodějů, které Pavel staví na stejnou morální úroveň jako samcoložníky (1 K 6:9-10)? Zloději a jejich apologeti by přece také mohli páchání krádeží ospravedlňovat tím, že za své krádeže nemohou, protože trpí vrozenou kleptomanií.
Napsal jste:
„Není vědecky prokázáno ani to, že pedofilie vzniká jako důsledek zneužívání v dětství.“
Nevím, jak pedofilie, ale „homosexuální“ orientace rozhodně jako důsledek zneužívání v řadě případů vzniká:
„Podle Gianottena (1993) se až 25 % adolescentů zneužitých ženou cítí homosexuálně orientováno. U těch, kteří byli zneužiti mužským pachatelem, to bylo dokonce až 56 %… U všech zneužitých chlapců pak byly podle autora zjištěny pocity znehodnocení, často velmi negativní vztah k sexu, vysoký výskyt abúzu alkoholu nebo homosexuálně prostituční chování.“ (P. Weiss: Sexuální deviace, Praha 2002, s. 92)
Napsal jste:
„Za pedofily jsou označeni muži, kteří se dopustí zločinu sexuálního zneužití dítěte.“
Další omyl. Většina těch, kteří zneužívají děti, žádnými pedofily nejsou. Pouze využívají náhradního uspokojení s dostupnějším objektem, jímž je dítě. Pedofilní zaměření na výhradně nezralé sexuální objekty musí být prokázáno falopletysmografickým vyšetřením.
Vaše brojení proti pedofilům je ovšem biblicky stejně neopodstatněné jako Vaše obhajoba „homosexuálů“. Sňatky s dětmi totiž v bibli nikde proskribovány nejsou, zatímco „homosexuální“ styky na řadě míst ano.
Napsal jste:
„Orbánovo směšování pedofilů a homosexuálů je podlé a je naprosto typické pro extremisty z řad konzervativců.“
Na tom není nic podlého. Již antická „homosexualita“ (pederastie) byla realizována v drtivé většině případů na mladičkých chlapcích, ne na zhruba stejně starých partnerech stejného pohlaví. Dnešní optikou by byla považována za pedofilii. Kromě toho, mezi „homosexuály“ se i v současnosti vyskytuje signifikantně vyšší procento pedofilů než mezi osobami preferující opačné pohlaví:
„Výzkumy přitom prokazují, že zastoupení deviantních mužů je vyšší mezi pachateli extrafamiliárních zneužití ve srovnání s pachateli incestních deliktů, mezi pachateli homosexuálních deliktů ve srovnání s heterosexuálními pachateli, a mezi pachateli s více oběťmi ve srovnání s pachateli jednorázových zneužití.“ (P. Weiss: Sexuální deviace, Praha 2002, s. 77)
Navíc „homosexuální“ pedofilové jsou vůči svým obětem brutálnější:
„S větší mírou použitého násilí se obvykle setkáváme u homosexuálně pedofilních trestných činů.“ (P. Weiss: Sexuální deviace, Praha 2002, s. 79)
Napsal jste:
„Stejně tak, když se zeptáte extrémisty, jaké škody ve společnosti působí hosexualita, zahraje diskuzi do autu.“
Není třeba nic zahrávat do autu. Jen epidemiologické škody působí „homosexualita“ společnosti velmi významné. Stačí se podívat na výroční zprávu SZÚ o výskytu a šíření HIV-AIDS v ČR. Poslední tato výroční zpráva je zatím jen za rok 2021. Píše se v ní:
„Hlavním zdrojem infekce HIV v ČR je stále sexuální přenos, zejména mezi muži majícími sex s muži. V roce 2021 bylo nově zachyceno 143 mužů majících sex s muži (z nichž 3 byli zároveň injekčními uživateli drog), tj. 61,4 % nových případů. Heterosexuální přenos infekce HIV byl zaznamenán u 67 osob (28,8 %) a přenos prostřednictvím injekčního užívání drog u 7 (3,0 %) případů. Nově zjištěných žen bylo 32 (13,7 %). U HIV pozitivních osob bylo v roce 2021 nově zjištěno 140 případů syfilis, 94 případů kapavky a 11 případů venerického lymfogranulomu, v naprosté většině u mužů majících sex s muži.“
Tedy více než 61 % nových nákaz HIV má na svědomí jen maximálně 4 % minorita. To znamená, že při „homosexuálním“ styku má člověk více než 50x vyšší šanci, že se nakazí virem HIV, než při sexuálním styku normálním, nemluvě o dalších sexuálně přenosných chorobách, které přenášejí zvláště příslušníci této minority. To Vám nepřipadá jako velmi škodlivé pro společnost, že tato deviantní minorita je rezervoárem této smrtelně nebezpečné choroby a řady jiných závažných chorob? Transfuzním stanicím to jako škodlivé rozhodně připadá, když odmítají jejich krev…
Josef Bong
P. Ašer:
„… maximálně 4 % minorita…“
Je to cca 1%-1,5% minorita. Ty 4% , to je takový mediálně lidový mýtus.