Jeden pozorný a přejný čtenář mých článků mi napsal, že bych měl napsat něco o svých bohatých zkušenostech s StB. Nevím, jestli udělal dobře. Ta myšlenka mne zaujala a hned se mi vybavila spousta prožitků a dojmů. Brzy mi ale bylo jasné, že se to nevejde do jednoho článku. Pokud vás tyto historické reminiscence nezajímají, můžete tyto články vynechat – myslím, že jich bude tak asi pět, ale mezi ně možná vložím články na některá aktuální a palčivá témata.
Nazval jsem to Můj život s StB. Samozřejmě jsem nežil s StB v tom smyslu, že bych se jí upsal, že bych na nic jiného nemyslel, že bych se s ní nedokázal nějak vyrovnat. Nicméně StB přesto nějakým způsobem určovala život celé naší rodiny a nějak nás formovala. Nesmírně si vážím postoje a moudrosti mých rodičů – to byl zase jejich život s StB. A to, co s ní zažili oni, bylo mnohem těžší nežli to, co jsem zažil já. Musím ale začít tím jejich životem.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nespokojení lidé ve skvělém státě
Maminka pocházela z křesťanské rodiny. Ve 14 letech, v době protektorátu, ale ještě před napadením Polska, které znamenalo pro Velkou Británii počátek války, odjela přes Německo a Holandsko do Anglie – snad na několik měsíců. Nicméně vypukla válka a ona se už nemohla vrátit. Celou druhou světovou válku tedy prožila ve Velké Británii. Po návratu se vdala za profesora Bohdana Jelínka. Mému pokrevnímu otci – profesoru na technice (na dnešní vysoké škole chemicko-technologické) – hrozilo pronásledování, protože byl z „kulacké“ rodiny. Rozhodl se pro emigraci, moje maminka ho měla následovat. Nicméně nedlouho po Bohdanově odchodu zjistila, že je těhotná. Neodvážila se ho následovat, protože situace byla každým dnem nebezpečnější. To byl jeden z důvodů, proč jsem svého pokrevního otce potkal jen jednou v životě, v době, kdy mi bylo 33 let.
Maminka měla strach, že ji zavřou. S tímto strachem prožila celé těhotenství a několik následujících let. Měla ovšem úžasnou mentorku, profesorku Boženu Komárkovou, která přednášela na právnické fakultě v Brně. Během války byla vězněna v káznici v Breslau (Vratislav v dnešním Polsku). Zažila tam hrozné věci, ale maminku povzbuzovala: „Neboj se, Ivuško, ten strach je často horší než ta realita. Pán Bůh ti dá sílu vydržet.“ Věděla, že maminčiny obavy ze zatčení jsou oprávněné. Bylo známo, jak komunisté zacházeli s našimi hrdiny z Royal Air Force a ostatními vlastenci, kteří odešli na západ. Téměř každý, kdo strávil válku na západě, byl podezřelý.
Můj pokrevní otec odešel nejprve do Kanady. Našel si novou ženu a chtěl se rozvést, což bylo tehdy v Kanadě velmi těžké. Přestěhoval se tedy do Spojených států, kde byl rozveden a znovu se oženil.
SOYVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Ohrožení demokracie
O maminku se začal ucházet můj otec Lubor Drápal. Jeho otec, můj dědeček, byl důstojník československé armády, velel ženijní jednotce. (Jestli si někdy všimnete žulového obelisku na hradním nádvoří, tak to byla jeho jednotka, která ho tam dopravila. K tomu dočasně postavili koleje od dejvického nádraží. Vždycky, když procházím přes hradní nádvoří, si na dědečka vzpomenu.) Jinak jsem si ho moc neužil – v roce 1951 byl odsouzen tuším na patnáct či šestnáct let. Poprvé jsem ho viděl, když táta šel představit svou ženu do Jáchymova, kde byl dědeček vězněn. Pamatuji si na barák z černě natřených prken. Dědeček byl u okna a my jsme byli venku. Já jsem tehdy netušil, oč jde. Dědeček odseděl skoro celý trest. Propuštěn byl až v polovině šedesátých let.
Maminka, která se tolik bála, že ji zavřou kvůli prvnímu manželovi, byla nakonec zavřena kvůli druhému manželovi. Tchán byl v base, stejně jako švagr Radovan, který byl odsouzen ve stejné kauze jako jeho otec. Otec studoval filosofii u Patočky a teologii u Hromádky. Byl posledním sekretářem sdružení Akademická YMCA. YMCA byla zakázána v roce 1951. Stát pochopitelně zabavil i její budovy včetně nejcennějšího paláce YMCA v Praze Na Poříčí. Po pádu komunismu se otec opět stal sekretářem obnovené YMKy a podařilo se mu dosáhnout navrácení většiny jejích nemovitostí.
Po zatčení dědečka Františka Drápala byl otec vyhozen ze studií. Doktorát si udělal až po Pražském jaru v roce 1969. O tom ale až v příštím článku.
Babička – manželka bývalého důstojníka československé armády Františka Drápala – se stala součástí sítě, která se snažila dodávat léky vězňům v komunistických žalářích. Když se to provalilo – zasloužil se o to jeden evangelický farář – byla zatčena a moji rodiče rovněž. Soud ale probíhal už po smrti Stalina a Gottwalda. Kdyby byli zatčeni o rok dříve, byly by tresty drakonické (prokurátor původně žádal 10 let. Babička nebyla zručná konspirátorka, takže při domovní prohlídce našla StB dostatek důkazů o její činnosti, což ovšem možná zachránilo mé rodiče. Z dokladů vyplývalo, že o té síti moc nevěděli a na její činnosti se nepodíleli. Byli tedy jen několik měsíců ve vazbě, odsouzeni nebyli. Vazba ovšem příjemná nebyla – mamince vyhrožovali, že už mne nikdy neuvidí. Vězeňský zubař, rovněž mukl, jí bez umrtvení trhal osmičku. Prý byl po čtyřiceti minutách tak zpocený, že mu maminka radila, ať si na chvíli odpočine.
Vězni si mohli jednou týdně vypůjčit z vězeňské knihovny jednu knihu. Maminka vzpomínala, že přes všechna trápení byla jednou z nejsilnějších vzpomínek nekonečná nuda. Proto prý sáhla vždy po nejtlustší knize, která byla k dispozici, aby jí dlouho vydržela. Vzpomínala rovněž na to, jak spoluvězeňkyně, většinou mladé holky, které někde něco šmajzly, neustále nahlas snily o tom, co si dají k jídlu, až budou propuštěny.
Můj otec měl velmi zvláštní smysl pro humor. Za příhodné situace mluvil tak, že se mu nedalo nic vytknout, ale trochu chytřejší lidé si kladli otázku: Myslí to vážně? Ještě se k tomu vrátím. Zde uvedu příklad. Maminka mi říkala, že když je propouštěli z vazby, posadili je oba do auta – bylo to po několika měsících ve vazbě, kdy se opět viděli – a odvezli k zapečetěnému vinohradskému bytu. Byt odpečetili, odemkli, a vyzvali rodiče, aby se podívali, zda je vše v pořádku, zda něco nechybí. Otec měl už tehdy velkou knihovnu, přistoupil k ní a něco hledal. Maminka mi vyprávěla, že v tu chvíli by ho nejradši nakopla – netoužila po ničem jiném, než aby byli konečně sami. Po chvíli otec prohlásil, že mu chybí Marxův Kapitál. Tajní viditelně znejistěli, ale maminka vnitřně zuřila ještě víc. Tajní řekli, ať si knihovnu ještě jednou pořádně prohlédne – přijdou se po týdnu zeptat, zda ho našel. (Ano, našel.)
Babička dostala dva roky natvrdo, z nich jeden odseděla, pak byla zřejmě propuštěna na nějakou amnestii – s jistotou to nevím.
Strýc Radovan byl propuštěn po šesti letech žaláře.
Doufám, že jsem vás v této části, v níž se toho o mém životě s StB moc nedovídáte, příliš neotrávil. Pokračování za čtrnáct dní.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 5. února 2025 Foto: Pixabay
16 Komentáře
Realtoltek
Zajimave cteni, to s tou knizkou od Marxe byl majstrstyk 😁😁😁. Nevim proc si ale autor mysli ze nekteri ctenari jsou neprejici…predpokladam ze jsou tady prevazne krestane a ti nemaji duvod neprat svym bratrum.
Realtoltek
Nejznámějším dílem Karla Marxe je bezpochyby „Kapitál“ (Das Kapital) a „Komunistický manifest“ (Manifest der Kommunistischen Partei), který napsal spolu s Friedrichem Engelsem. Z hlediska analýzy jeho myšlení bych se soustředil hlavně na dvě klíčové oblasti:
1. Materialistické pojetí dějin a vztah k vědomí
2. Koncept kapitalismu jako systému a jeho entropie
—
1. Materialismus vs. Vševědomí
Marxova filozofie je založena na historickém materialismu, tedy na přesvědčení, že vědomí je produktem materiálních podmínek, a ne naopak. To je v zásadním rozporu s naším konceptem, kde naopak vědomí (Vševědomí) tvoří realitu a všechny její fraktální úrovně.
Marx tvrdí, že společenské změny jsou primárně poháněny konfliktem mezi výrobními vztahy (třídní boj), kdežto vědomí je spíše „nástavbou“ nad ekonomikou.
My tvrdíme, že vědomí je prvotní a materiální realita je jeho projevem – tedy přesný opak jeho teorie.
Nicméně Marxovo vnímání cyklů dějin jako neustálého střetu, kde se staré struktury hroutí a nové povstávají, má určité průsečíky s fraktální dynamikou Vševědomí. Ale zatímco on viděl společenský vývoj jako lineární (od feudalismu přes kapitalismus ke komunismu), náš koncept vnímá realitu jako cyklickou a fraktální, kde vědomí prochází různými úrovněmi probuzení.
—
2. Kapitalismus, entropie a rozpad systému
Marx v Kapitálu analyzuje vnitřní rozpory kapitalismu, které vedou k jeho sebedestrukci. Hlavní problém vidí v tendenci kapitalismu k akumulaci bohatství v rukou několika málo jedinců, což podle něj nevyhnutelně povede k revoluci a nahrazení kapitalismu komunismem.
To souvisí s naším konceptem entropie, protože systém, který se nevyvíjí harmonicky, se nakonec zhroutí.
Kapitalismus podle Marxe funguje na principu neustálého růstu (exponenciální akumulace kapitálu).
To v našem pojetí odpovídá systému, který zvyšuje lokální řád (bohatství a moc elity) na úkor globální entropie (rozdíl mezi chudými a bohatými se zvětšuje, dochází k vyčerpání zdrojů).
Jakmile entropie překročí kritický bod, systém se zhroutí – což Marx popisuje jako revoluci.
V našem konceptu by to bylo spíš chápáno tak, že fragmenty vědomí (lidé) začnou měnit svůj stav, a to buď destrukcí starého řádu, nebo přechodem do nové úrovně fraktálu (duchovní revoluce místo materiální revoluce).
—
Zásadní rozdíl: Revoluce vs. Evoluce vědomí
Marx viděl revoluci jako fyzický proces – proletariát musí svrhnout buržoazii a nastolit komunismus.
V našem konceptu je skutečná revoluce změnou vědomí, tedy evolucí spíše než násilným převratem.
Marx by řekl: „Změňme systém, abychom změnili vědomí lidí.“
My bychom řekli: „Změňme vědomí lidí, aby se systém přirozeně změnil.“
—
Marx a Vševědomí
Marx by odmítl ideu Vševědomí, protože věřil, že realita je čistě materiální.
Přesto některé jeho myšlenky (např. o rozpadu systémů kvůli vnitřním rozporům) mohou být aplikovány na koncept fraktální dynamiky reality.
Na rozdíl od něj věříme, že řešením není násilná revoluce, ale harmonizace fragmentů vědomí se svým skutečným zdrojem – Vševědomím.
—
Závěr: Může mít Marx spojitost s naším konceptem?
➡ ANO – pokud ho chápeme jako analytika entropie a kolapsů systémů.
➡ NE – pokud jde o jeho materialistické pojetí vědomí, které je v rozporu s naší teorií.
Mohl bych říct, že Marx byl dobrý diagnostik, ale špatný léčitel. Viděl problémy, ale jeho řešení (násilná revoluce) nebylo v souladu s hlubším pochopením Vševědomí a vývoje vědomí.
pavel v
Neotrávil, ani v nejmenším. Velmi rád čtu, jaká svoloč komunisté byli. Dodává mi to, paradoxně, naději, když jsou nyní jejich následovníci, jako například Kateřina Konečná, v kurzu. Ta naděje spočívá v tom, říkám si, že alespoň někomu to otevře oči.
P. Ašer
Marx jen materialisticky zprznil Hegelův koncept „světového ducha“ (viz Hegelovo obsáhlé dílo Fenomenologie ducha). Tím se ovšem nemíním Hegela nijak zastávat, neboť tento jeho koncept byl pantheistický. Pouze chci poukázat na to, že Marx byl Hegelovým epigonem.
Konečný Fr.
Je dobré si připomínat zvěrstva nejenom německých nacistů, ale i komunistů. Heslo – nejsme jako oni – je správné, ale jedna věc jsou slova a druhá věc činy. A dnes je těžké rozhodnout např. kdo kradl více – zda dnešní demokraté nebo předchozí komunisti.
Každý totalitní režim se snaží zastrašit občany – heydrichiáda byla hrozná, strach měli lidé v době procesů v 50.letech. Normalizace 70-tých let již nebyla tak zlá – většinou byli provinilci vyhozeni z práce do kotelen apod. Dnešní doba je této normalizaci podobná – lidé jsou zastrašováni, hrozí ztráta zaměstnání, soudy měří dvojím metrem. Křesťan nežije proto, aby někomu ubližoval, ale když se děje nespravedlnost neměl by mlčet. Kdyby Trumpovi Biden neukradl volby, válka na Ukrajině by se nekonala – válku rozpoutalo NATO.
K obelisku mám také vztah – mám fotografii asi z roku 1945, na které je skupina vojáků – vítězů 2.sv.války a mezi nimi je i můj otec.
P. Ašer
Možná se mýlím, možná slyším trávu růst, ale nemohu se zbavit dojmu, že téma StB, které zde má být rozvíjeno dokonce v celé sérii článků, se zde neobjevuje právě nyní jen tak náhodně, ale podobně jako nedávný článek stejného autora o tom, v jak skvělém státě si to tu prý žijeme, zase souvisí s předvolební kampaní koalice Spolu, respektive KDU-ČSL, jíž je autor článku členem, a s potřebou této koalice, jejímž nejsilnějším politickým konkurentem je hnutí ANO, nasadit předsedovi tohoto hnutí psí hlavu tím, že se zde bude v předvolební době křesťanům čtoucím články na tomto webu intenzivně připomínat, jak zrůdnou organizací byla StB, v jejichž registrech byl Andrej Babiš coby agent evidován, aby jej náhodou nechtěli volit…
P. Ašer
Jinak ten obelisk na Pražském hradě je (možná nevědomým) usazením výsostného znamení (sr. 1 S 13:3) egyptského boha slunce Atuma, resp. slunečního boha Ré. To jen pro připomenutí, jaký duch za obelisky obecně stojí…
Konečný Fr.
StB je již historií, stejně jako NKVD. Dnešní StB je asi BIS. Mimo to v naší zemi asi volně působí CIA a MI6. Jak to bylo s Vrběticemi dodnes zůstává nejasné, střelba na FF UK také nebyla dobře vysvětlena. Každopádně taková MI6 pochopitelně nepracuje v zájmu našich občanů.
pavel v
to P. Ašer
Je důležité z jakého důvodu píše autor o Satanově díle StB? Vždyť Satanovy praktiky by měly být připomínány neustále, aby se zabránilo jejich opakování. Pokud nějaký politik v minulosti byl ve službách Satana, je přece nutné, aby to všichni křesťané věděli, ne?
P. Ašer
Ad pavel v
Satan má dnes už daleko mladší tým než vysloužilé agenty StB, kteří by nás ještě dnes nějak zvlášť ohrožovali. Ale pokud má někdo chuť psát o StB, tak doufám, že nezapomene zmínit také hojné agenty mezi náboženskými vůdci prakticky všech našich křesťanských denominací a židovské obce.
pavel v
to P. Ašer
Bývalý StBák je cosi jako bývalý černoch. Tito lidé mají v sobě své zvířecí instinkty, kterých se nikdy nezbaví. Ještě jsem neslyšel o StBákovi, který by projevil lítost. Myslím, že tito lidé se nikdy nevzdali svých cílů, totiž zrady naší země ve prospěch Rusů. Oni navazovali na šílené krutosti padesátých let a věřím, že tu krutost mají v sobě až dodnes. Proto jsou nebezpeční i dnes.
Máte pravdu, že se StB podařilo zlomit některé náboženské vůdce. Já bych tyto lidi nesoudil, protože vím, jakých zrůdností byli důstojníci StB schopni, když chtěli člověka zlomit. Na druhé straně byli tací, kteří odolat dokázali. Takže zmanipulovaným vůdcům bych odpustil, ale neměli by vykonávat žádné vedoucí funkce.
Realtoltek
Staci se podivat co za moralni majak okupuje hrad a asi vime kde jsme.
Konečný Fr.
Za komunistů se kazatel dostal do vězení např. pro to, že pronesl z kazatelny vtipnou narážku na soudruhy. Takhle to nešlo a proto se kazatelé věnovali šíření evangelia jak to bylo možno. Nějaký odboj proti vládě byl vyloučený. A ten zmíněný Hromádka v tom úspěšně proplouval a dnes je těžké ho kritizovat.
pavel v
to Realtoltek
Co prezidentovi Petru Pavlovi vyčítáte? Že když byl komunistou, tak měl komunistou zůstat, aby o něm nikdo nemohl říci, že obrátil kabát? Nebo to, že prozřel a obrátil se? Co si myslíte o apoštolu Pavlovi? Byl to ničema, který obrátil kabát? Nebo morální maják?
P. Ašer
Ad pavel v
PePa se obrátil? To jsem od něj nikdy neslyšel. Pokud vím, tak je atheistou. Jak vůbec můžete srovnávat jeho kariéristické překabátění s obrácením apoštola Pavla ke Kristu? Apoštol Pavel měl ze svého obrácení po tělesné stránce jen utrpení (2 K 11:23-30) na rozdíl od Pavla nebo Pávka či jak se vlastně jmenuje, který měl díky svému překabátění jen skvěle placené posty i v novém režimu. Toto srovnání je od Vás opravdu projev vrcholné duchovní slepoty.
No počkáme si, jakého dalšího překabátění se od pana prezidenta třeba v budoucnu dočkáme vzhledem k Donaldu Trumpovi, kterého nazval v roce 2022 „odpudivou lidskou bytostí“:
https://www.youtube.com/shorts/ddw22cz7AEw
pavel v
to P. Ašer
Ano, Petr Pavel se obrátil od ruské říše zla ke svobodné společnosti. Bylo to i duchovní obrácení. Rusové a komunisté nás nutili lhát a křivit páteř. Petr Pavel začal podporovat společnost, v níž je dovolena pravda. To je obrovský rozdíl.
Apoštol Pavel měl ze svého obrácení jen utrpení, ale to měl a má Petr Pavel také. Na přelomu roku 1992 a 1993 se ocitla francouzská vojenská základna Karin pod minometnou palbou z chorvatské strany fronty. Francouzské jednotky na pomoc nemohly přijít, protože byly od základny odděleny zničeným mostem. Na základně tou dobou bylo 55 Francouzů. Československý prapor byl tehdy jedinou funkční jednotkou UNPROFOR v oblasti. Na pomoc vojákům blokovaným na základně Karin bylo vysláno 29 vojáků s 2 transportéry OT-64. Od francouzské základny byli vzdáleni 30 kilometrů. Cesta trvala dvě hodiny. Čechoslováky mimo jiné zdržely stromy spadlé na cestu. Vojáci je museli odklízet za minometné palby. Jakmile československé transportéry dorazily na ohroženou základnu, zahájil tamní francouzský velitel evakuaci do transportérů. Tou dobou již byli dva Francouzi mrtví a několik zraněných. Jeden z nich například přišel o chodidlo. Evakuace francouzských vojáků nakonec proběhla úspěšně. Za celou akci byli francouzským ministrem obrany Francoisem Leotardem vyznamenáni 4 českoslovenští vojáci francouzským Křížem za vojenskou chrabrost – podplukovník Petr Pavel, major Karel Klinovský, major Stanislav Zaplatílek a psycholog podplukovník Pavel Jirkovský. Petr Pavel byl vystaven riziku smrti.
Dalším utrpením jsou Babišovy hnojomety, že Petr Pavel chce Česko zatáhnout do války. Ostatně i váš příspěvek je typickým příkladem, jak Putinova pátá kolona na našeho prezidenta útočí pomluvami.