Chci reagovat na tentokrát doslova stovky reakcí (sečtu-li diskusní příspěvky na FB, na Křesťanu dnes a ty, které mi přišly e-mailem) na článek „Bůh nám chce něco říci“. Zastavím se u tří témat, k nimž přišla řada příspěvků.
Prvním tématem, které zmíním, byť jen krátce, jsou reakce na zmínku o Dereku Princovi. Skoro lituji, že jsem ho vůbec jmenoval. Na Dereka Prince mají lidé různé názory, já osobně patřím k těm, kteří si ho váží, a nepochybně jsem jím byl v řadě věcí ovlivněn. Jsem rád, že jsem ho mohl poznat i osobně, zblízka, a měl jsem s ním řadu rozhovorů, které mi velice pomohly. Ale to by bylo na zcela jiný článek.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Bůh nám chce něco říci
Druhým důležitým tématem byla otázka kritiky vlády. Zde jsem se měl asi vyjádřit trochu obšírněji. Slova o tom, že Bůh nám nedal mandát vládu kritizovat, ale chce, abychom se za vládu modlili, mnozí pochopili v tom smyslu, že kritizovat vládu je zakázáno. To jsem říci nechtěl; ostatně v takovém případě bych kritizoval sám sebe, protož jsem se nejednou o vládě kriticky vyjadřoval. Takže aby bylo jasno: Křesťanům není nějak apriori zakázáno vyjadřovat se kriticky vůči vládě.
Na druhé straně mě je trochu líto, že zatímco mnozí vehementně brání naše „právo“ vládu kritizovat, jen velmi málo lidí si vůbec všimlo výzvy, abychom se za vládu modlili. Ale ano, někteří si toho všimli, a vyzvali k modlitbám a půstu. Předpokládám, že tato výzva i k některým z vás dolehla.
Je ale dobré zamyslet se nad jednou věcí. Ano, vládu lze kritizovat. Nejsem si ale jist, zda právě křesťané tomu mají věnovat příliš velkou pozornost. Naše kritika vlády asi nepřinese mnoho nového. V kritizování bude „svět“ minimálně stejně dobrý jako my; ba řekl bych, že ještě „lepší“. Jinak řečeno, v kritizování vlády jsme snadno zastupitelní. Domnívám se ale, že nejsme zastupitelní v modlitbách za vládu. Osobně jsem přesvědčen, že v tomto ohledu svou úlohu podceňujeme.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Morální dilema
Další velkým tématem je otázka, zda se Ježíš věnoval politice nebo ne, a co z toho plyne pro nás.
Domnívám se, že v podstatě pouze demokracie vytváří podmínky, abychom se politice nemuseli příliš věnovat. V jiných formách vlády nemáme politickou moc; to však neznamená, že se můžeme politice vyhnout. Když Jan Křtitel kritizoval Heroda za cizoložství, mělo to politický rozměr, nebo nemělo? Bylo to rozhodně jiné, než kdyby za stejný hřích kritizoval souseda Malkíšuu. Když přišli za Pánem Ježíšem s otázkou, zda platit či neplatit daně, souviselo to nějak s politikou? Tato epizoda jako by naznačovala, že by se jí náš Pán vyhnout chtěl. Podobně když za ním přišli se zprávou, že Pilát smísil krev Galilejců s krví jejich obětí, dává Ježíš dost drsnou odpověď: „No vidíte, a když nebudete činit pokání, dopadnete taky tak.“ Jak kdyby chtěl toto výsostné politikum nějak minout. Protiřímské vlastence touto svou odpovědí zřejmě spíše naštval, než aby je uspokojil.
Z mesiášských titulů si Ježíš vybral titul „Syn člověka“. Nabízely se mu i jiné: Učitel spravedlnosti, Syn Davidův, Mesiáš. Titul „Syn člověka“ byl politicky nejméně zatížený – a právě pro to si ho zřejmě Pán Ježíš zvolil. Jenže pak nám to hodně zkomplikoval při slavnostním vjezdu do Jeruzaléma. Ačkoli při jiných příležitostech se označení „Syn Davidův“ vyhýbal, a dokonce ho relativizoval (viz Mt 23,41-45), při slavnostním vjezdu do Jeruzaléma ho jednoznačně přijal.
Když pak byl Pilátem vyslýchán, řekl, že jeho království není z tohoto světa. Znamená to, že se ho politika netýká? Ale kdež. Když někdo tvrdí, že má království, tak je v ohrožení, a může stokrát říkat, že jeho království není z tohoto světa. Platí to od prvotních křesťanů až po dnešní pronásledované – čínští křesťané by mohli vyprávět.
Nejsou to jen křesťané, kdo jsou pronásledováni. Počátkem sedmdesátých let začala naše komunistická strana pronásledovat „máničky“, representované skupinou Plastic People of the Universe. Některé jejich písničky se mi líbí, zvláště ty od Sváti Karáska, jiné se mi nelíbí ani trochu. Ale to je v této souvislosti zcela lhostejné. Těmto lidem nešlo ani v nejmenším o politiku. Kdyby je státostrana nechala na pokoji, do politiky by vůbec nevstoupili. Podobně dnes se v Rusku nijak politicky neangažovali Svědkové Jehovovi – přesto je Putin zcela zbytečně pronásleduje. Můžeme si říkat „do politiky se nepleťme“, ale v diktatuře nám to bude málo platné. Takže nejde ani tak o to, zda se v politice angažovat chceme či nechceme. I postoj „nechci s politikou nic mít“ je postoj politický. A má své důsledky.
Kritici politické angažovanosti upozorňují, že Boží království nelze vybudovat politickými prostředky. V tom mají nepochybně pravdu. Mnohdy je ale jejich kritika špatně cílená: Já si také nemyslím, že Boží království lze vybudovat politickými prostředky, a přesto politickou angažovanost považuji za smysluplnou. Nicméně, jak by mělo být patrné z článku, který vyvolal takovou odezvu, za mnohem smysluplnější považuji modlitbu.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 8. prosince 2021 Foto: CC Search – Ježíš a Pilát
22 Komentáře
Jiří Aron
„Nicméně, jak by mělo být patrné z článku, který vyvolal takovou odezvu, za mnohem smysluplnější považuji modlitbu.“
Přestože za mnohem smysluplnější považuje modlitbu, jen za poslední rok pan Drápal posílal jeden politický článek za druhým, kde „svou úlohu modlit se za vládu“ hrubě podcenil. Vypadá to trochu, že už je po volbách, strana p. Drápala je v parlamentu a nastal tak čas pro něj obrátil list, změnit téma.
Nelze sloužit dvěma pánům. Špatně se sedí na dvou židlích.
Karel Krejčí
Bratře Drápale,
jsem Váš „notorický“ kritik, což jistě víte a také máte právo si myslet, že zaujímat pozici kritika je daleko jednodušší, než sám vytvářet něco, co je smysluplné a pro společnost přínosné.
Proti minulosti jste se již poučil a omezil tvorbu komentářů, ideově zaměřených na politické dění nejen u nás v ČR, ale i ve světě. Nelze popřít, že Vaše komentáře mají úroveň a nechybějí v nich dobré postřehy ani celkově nadprůměrná znalost a orientace v dané problematice. Co však stále bije do očí je skutečnost, že na jedné straně si získáváte množství čtenářů a respondentů právě komentáři zaměřenými do politiky, což je možná z jistého pohledu žádoucí, ale pak jako třešničku na onom pomyslném politickém dortu vše završíte a korunujete “ smysluplnější modlitbou“. Tak v čem a jak se má tedy čtenář vlastně angažovat?
Olga Nedbalová
Nemyslím, že Jan Křtitel napomínal Heroda z důvodů politických. Jan Křtitel napomínal a varoval všechny hříšníky. Bez ohledu na to, zda měli nebo neměli politickou moc. Vždyť je úplně jedno, zda kradu jako politik nebo kradu jako obyčejný řadový občan. Prostě kradu, přivlastňuji si věci druhého bez jeho svolení. Ubližuji mu. Páchám hřích. Ježíš pak říká, že On je ta cesta, pravda i život. K Jeho Otci. Nikde se nezmiňuje, že nastolí ten správný řád na této zemi. Ano, varuje ty, co páchají zlo a nechtějí s tím přestat. My křesťané máme správně sdělovat evangelium, navést lidi na správnou cestu. Nemáme soudit dopředu některé lidi jako ztracené případy. Ale nemáme dávat také falešnou naději. Začít má každý sám u sebe. U svého hříchu. Ne, za můj hřích nemůže politik. Za svůj hřích si můžu čistě sama. To neobrácený člověk rád hledá, na koho jiného by svůj hřích svalil. Na politika, na rodiče, na nepochopení okolí. Je to pohodlnější, ale je to cesta do záhuby. Svět pak roztočil kolotoč. Kolotoč viny a trestu. Hledá viníky, trestá, točí se neustále ve stejné spirále. Smutné je, že někteří křesťané raději než modlitbu využívají kritiku politiků. Modlící se křesťan je líný křesťan, kterému se nechce jít do vznešeného polického boje. Ano, je velmi smutné, že někteří křesťané nechtějí vidět pravé světlo, které nám zazářilo v podobě Ježíše Krista. Jsme na prvním místě politici, lékaři, prodavači, učitelé, zemědělci…..nebo jsme na prvním místě následovníci Krista? A tuto otázku si musí každý sám za sebe probrat se svým Pánem, kterému slouží.
pavel v
Olgo,
mýlíte se, Ježíš se zmiňuje, že nastolí „ten správný řád na této zemi“. Nazývá ho království nebeské. Křesťan do něho přijde po smrti, ale může ho zažít již v tomto životě mezi lidmi, kteří se mají rádi.
Naznačujete, že každý člověk by měl místo kritiky druhých začít sám u svého vlastního hříchu. A máte pravdu. Jenže nakonec zjistíte, budete-li sama k sobě upřímná, že váš největší hřích může mít politický charakter. To když neuděláte nic proti společenskému zlu. Už jsem zde psal, že fatálním hříchem každého jednotlivého Němce byla volba Hitlera v demokratických volbách roku 1933. Každý Hitlerův volič pak nesl spoluvinu na masakrech, které Hitler páchal.
V našich podmínkách nesou spoluvinu voliči Zemana a Babiše za utrpení válečných uprchlíků, kterým ti dva odepřeli pomoc v našem státě. Spoluvinu nesou i křesťané, kteří hanobili Angelu Merkelovou za to, že přijala přes milion uprchlíků.
V Matoušově evangeliu o posledním soudu je docela jasně uvedeno, že do království Božího se dostane ten, kdo projeví milosrdenství ve prospěch trpícího člověka. O modlení tam v této souvislosti není slova. Naopak, v Matoušově evangeliu najdeme větu: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ Tím nechci říci, že modlitba je zbytečná. Jejím účelem je, aby se nám v hlavě rozsvítilo a my pochopili Boží vůli a mohli ji pak činit.
Eva Hájková
Modlitba slouží hlavně k tomu, abychom byli s Bohem.
„Čas, jenž hodinu za hodinou takřka nepozorovaně uplývá a míjí, zanechávaje v nás pocit marnosti či ztráty, je buď výzvou k zoufání, nebo žebříkem do věčnosti. Ta špetka času, jež nám byla vyměřena, se rozplyne dříve, než ji stačíme naplnit. Půvabná dívka, jaro, všechna krása světa zvolna mizí v zapomnění. Hodiny nenávratně míjejí, jsou však i takové, jež trvají věčně. Modlitba je čarovný tyglík, v němž čas vplývá do věčnosti. Člověk svůj čas Bohu odevzdává s každým slovem, jímž se k Němu obrací. Posvěcuje-li své myšlenky a skutky modlitbou, nerozplynou se v nicotě; vnoří se do bezhraničného poznání všeobjímajícího Boha.“
(Abraham Joshua Heschel: Člověk hledá Boha)
pavel v
Žebříkem do věčnosti jsou skutky milosrdenství (Mt25,31-46). Nezáleží na našich deklaracích, záleží na našich činech. Ať už v modlitbě deklarujeme, co chceme, záleží jen na tom, jak jednáme – jako v tom podobenství o dvou bratřích. Jeden z nich slíbil poslušnost otci, ale slib nedodržel. Druhý otci odporoval, ale jeho přání vyhověl. Vůbec nejlepší modlitbou je, když studujeme svět, abychom nalezli efektivní způsob, jak snížit utrpení, pod nímž sténá obrovské množství lidí. Zkuste si představit, že vedle vás nějaký člověk umírá hladem či zimou. Vy na to nedbáte a klidně se modlíte. Myslíte si, že Bůh takovou modlitbu vyslyší?
Vy asi řeknete: V mé blízkosti nikdo na podchlazení neumírá. Neměla byste pravdu. Svět je dnes veliká vesnice. Kdo úmyslně nezavírá oči a nezacpává si uši, ví, jaké utrpení v něm panuje. Když Solženicyn dostal Nobelovu cenu, Brežněv mu nedovolil, aby ji osobně převzal. Podařilo se však propašovat do Švédska Solženicynův projev. Švédští akademici z něj asi moc radosti neměli. Solženicyn tam napsal, že Západ žije v přepychu a jeho obyvatelé jsou vesměs sobci.
Jiří Aron
Klasické lidské náboženství: „do království Božího se dostane ten, kdo projeví milosrdenství ve prospěch trpícího člověka“, „do království Božího se dostane ten, kdo projeví milosrdenství ve prospěch trpícího člověka“ nebo „žebříkem do věčnosti jsou skutky milosrdenství“.
Pan Pavel V. předpokládá, že jeho vstupenkou do nebe bude výpis plateb či dobrých skutků, kterými snížil utrpení ve světě.
Pro mnoho lidí je myšlenka, že Kristus zemřel, zaplatil svou krví za naše hříchy, aby hříšní mohli ke svatému Bohu, bláznovstvím. 1. Korintským 1,23.
pavel v
Pane Arone, kdybyste si přečetl můj odkaz na evangelium o posledním soudu, neměl byste snahu ironizovat, co jsem napsal.
Je pravdou, že Kristus vykoupil člověka svou krví. Ale pozor!!! – ne každého. Jen ty, kdo plní Boží vůli. Kdo jedná jako sobec, Boží vůli neplní.
Jiří Aron
Nebyla to snaha ironizovat, jen jsem shrnul Vaše myšlenky , stejně tak i Váš výklad Mt25,31-46.
Spasení podle Vás není dar, ale mzda, výplata. Něco, na co máte nárok, když – ze svého vlastního pohledu – uděláte dostatek dobrých skutků. Takže Bohu nezbude nic jiného, aby Vás vykoupil jako mzdu za to, že jste plnil Boží vůli a nebyl sobec.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, dovolím si citovat z evangelické příručky Na každý den 2021, neděle 21. listopadu:
Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům, mé království však není odtud.“ (Jan 18:33-37).
Ježíš u Piláta bojuje svůj boj. Pilát je muž doby, rozumí politice, je zkušený, má rozhled. Snaží se porozumět židovské problematice. Vidí v Ježíši politikum. Ale vždyť ono je to politikum! Vždyť co jiného je Ježíšovo vystupování v Galileji, v Judeji, v Samaří, ve městech, vesnicích a v Jeruzalémě než skutečně věc veřejná. To, co dělal a říkal, mělo dopad na veřejnost. Lidé začali mít naději, že se svět může změnit. Někteří zase začali mít strach, že se ten svět skutečně změní. Proto se Pilát ptá, zdali Ježíš není král. Ježíš odpovídá, že jeho království není z tohoto světa. Ne proto, že by chtěl založit privátně náboženský apolitický spolek. Ale proto, že pravidla jeho království nejdou podle pravidel mocipánů a politiků. Křesťan pod kazatelnou nemůže být fanda žádného politika, ale spolu s kazatelem jedině jediného jednoho Pána a Spasitele Ježíše Krista. A přesto je víra v Ježíše Krista věc navýsost politická a veřejná. To, aby se věřící nedivili, že z kazatelny občas zazní politikum, když se jaksi mluví o evangeliu. (David Sedláček)
Tedy ano, evangelium je vlastně politikum. Věc veřejná. Nemáme se za co stydět. V Písmu je vše jasně dáno. A co odhalování viníků? Jistě, Babiš má problémy se světským zákonem, ale nejsou pro nás důležitější naše hříchy nebo hříchy páchané v našich církvích? Babiš nikde o sobě neprohlašuje, že je věřící křesťan. Pane Pavle, jaký kredit má „křesťan“, který soudí hříchy ateistů a sám si první neumí udělat pořádek ve své církvi? Do věčného království vedou skutečně úzká vrátka a nemnozí jimi projdou. Z toho logicky vyplývá, že Ježíšův řád nebude zde na Zemi nikdy masovou záležitostí. A určitě nás do věčného království nedostane politická angažovanost. Jen díky Ježíši Kristu jsme spaseni, jen díky Němu.
Štěpánek
První křesťané očekávali Boží království a do politiky se vůbec nevměšovali
A co dnešní křesťané? Mají to dělat jinak?
Dan Drápal
„Nemyslím, že Jan Křtitel napomínal Heroda z důvodů politických.“ Jistěže ne. Podobně jako Svědkové Jehovovi nebo různí evangelikálové v Rusku nedělají to či ono z důvodů politických. Vládnoucí moc to vidí jinak. My se můžeme chtít politice vyhnout, ale v diktatuře si tím moc nepomůžeme.
pavel v
Naprosto souhlasím – chceme-li říkat pravdu, politice se nemůžeme vyhnout. Například v kauze Čapí hnízdo upozorňovali občané, že Babiš ukradl 50 milionů korun jako dotaci, na kterou neměl nárok. On však zalhal, že se nejedná trestně-právní záležitost, ale že je to věc politického charakteru. Každý veřejně působící ničema se vymlouvá na politiku.
Olga Nedbalová
Pro pana Drápala, ano, samozřejmě je politika součástí našeho světského života. Tak jak ostatní světské záležitosti. Nicméně světské dělení na zlé a hodné politiky je z křesťanského hlediska zřejmě zahrávání si z ohněm. V ČR je ostatně v politice křesťanských politiků minimum. Tedy je zde poněkud nelogické požadovat po ateistovi, aby prosazoval evangelium. Třeba dát košili tomu, kdo mi ukradl kabát. Takové Kázání na hoře – to by mohla být Ústava Ježíšova království. Na druhou stranu je pravda, že v ČR poměrně málo křesťanů věnuje otázce pronásledovaných křesťanů. Dopisuji si z jednou sestrou, která na Vás oceňuje právě to, že se věnujete této otázce.
Dodatek pro pana Pavla v., tato sestra má zkušenost s modlitbou za pronásledované křesťany. Zapůsobila. Ano, pane Pavle, modlitba není pro křesťana to poslední, až všechny prostředky selžou. Modlitba je pro nás to první. S modlitbou, se zkoumáním Boží vůle pro nás, pak můžeme jít a konat dobré skutky. Vedeni Ježíšem a ne našimi představami vyčtenými na internetových serverech.
Olga Nedbalová
Omlouvám se za chybu – správně má být zahrávání si s ohněm. Skutečně si myslím, že není v naší moci rozlišit striktně světskou politiku na tu správnou a na tu špatnou. A přílišné upnutí se na světské řešení problému, tzn. bude zvolen správný politik, pak v důsledku může vést k nepochopení jádra zvěsti evangelia – tím správným řešením je Ježíš Kristus. Tedy můžeme politikou naplňovat i Ježíšovo učení, proč ne. Pomáhejme slabým, pronásledovaným pro víru, nemocným. Ale nezapomeňme dodat, že hlavním problémem tohoto světa je hřích. Hřích, který nás oddělil od Boží lásky. Hřích, kterému je tak snadno podlehnout. Vždyť i Ježíš na poušti nebyl pokoušen k nějakým hrozným hříchům (třeba zabij rodiče). Ne, On byl pokoušen daleko rafinovaněji. Byl pokoušen k tomu, aby zapomněl na pravého Boha a dal přednost světské slávě. I my jsme pokoušeni k tomu, abychom se vykašlali na Boha a zařídili si to po svém, po světsku. V podstatě to nezní nijak hrozně (nevypadá to jako hřích), naopak, budeme se pilně snažit a řešit problémy tohoto světa. Alespoň já to tak vnímám. Ano, jsme často pokoušeni a mám pocit, že čím více se blížíme Ježíši, tím více nás chce ten zlý stáhnout na svou stranu. A v této chvíli je si důležité uvědomit, že máme toho největšího, nejsilnějšího spojence. Ježíš Kristus je opravdu Pán pánu a Král králů. Jen v něm můžeme zůstat silní a odolní.
Karel Krejčí
Pane Arone,
máte pravdu, naše vědomá a žitá míra svobody je přímo úměrná pochopení a víře v to, co Kristus pro celé Stvoření udělal. Ne, není opravdu třeba žádných skutků z naší strany, pouze přijmout Kristovu krev. Vše ostatní, co je z naší představivosti a vůle, je naopak nepochopení. To je ono bláznovství, které svět nechápe.
Olga Nedbalová
Ano, pane Krejčí a pane Arone. Ježíš nás promění. Změní naše srdce a naši mysl. Kristův následovník nemůže páchat žádné zlo. Pokud ho páchá, pak nejde za Ježíšem, ale následuje úplně jiného pána. Je to tak jednoduché, Kristova dokonalá oběť, naše proměna a nesení Ovoce Ducha Svatého. Není v tom žádná zákeřnost, žádná tajnost, žádné další požadavky. Ano, ale je to pro svět bláznovství. Na druhou stranu, raději buďme společně s apoštolem Pavlem blázny v očích tohoto světa, než abychom se nechali spoutat světskou „moudrostí“.
Olga Nedbalová
A dovolím si přidat ještě jedno krátké zamyšlení z kalendáře Na každý den 2021, 5.12. od Davida Sedláčka.
„I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“ L 3:1-6
Klasické adventní téma. Kolikrát už jsme to slyšeli? To kázání je aktuální každý rok. Vždy je co napravit, napřímit a narovnat. A je jedno, kdo je zrovna u vlády, jestli Tiberius, Pilát, Herodes, Filip nebo Annáš či Kaifáš. I tito jsou jen smrtelníci, hříšníci. I oni patří Hospodinu, stejně jako Křtitel a všichni, kterým káže, tedy i my. Stále platí, že je co napravit. I ty nejmenší křivárny a zákruty, na které jsme dávno zapomněli. Otázka je, proč to dělat? Abychom se zachránili před blížícím se Božím soudem? Tak to Křtitel myslel. Ježíš Kristus to posunul o něco dál. Ne proto, abychom se vykoupili z Božího soudu, ale abychom byli osvobozeni od břemena viny, tíže hněvu, závisti a nenávisti. Abychom se už teď napřímili a nadechli a začali znovu. Spolu, navzájem, jeden vedle druhého. Ne sami za sebe, ale spolu! Ne až na onom světě, ale už teď a tady žít podle pravidel Boha a jeho království. Jan Křtitel to nakousl, Kristus to dořekl. Ale i tak má cenu Křtitele poslouchat, i když je to bouřlivák. Někdy je třeba mluvit hodně nahlas, aby se nic nepřeslechlo.
Hospodine, děkujeme ti za Jana Křtitele a jeho hlas. Věříme, že je aktuální i dnes. Kéž i nás, kristovce, vede k pokání.“
A já k tomu jen dodám – myslím, že tam kde se lidé dokáží spolu radovat v Kristu, kde se dokáží modlit k Hospodinu, kde se dokáží navzájem povzbuzovat, napomínat, podpírat, tam bude Kristus v jejich středu. A tam mohou zažít i Boží království i zde na zemi. Přeji nám všem i našim sborům, aby se nám dařilo mít Krista ve svém středu, nic více opravdu nepotřebujeme.
Andy Janeta
Milí bratři a sestry,
jsem překvapen, že předmětný článek vyvolal takovou bouři nevole. Jak vnímám jednotlivé texty, jde o útoky vesměs vedené spíše vůči autorovi samotnému. Tyto ponechám stranou, každý si před Pánem zkontrolujeme, zda naše dílo obstojí či ne. Dana Drápala si osobně velice vážím, znám jeho kázání a teologii po více jak tři desetiletí. Mnohokrát se zmýlil a ihned „šel do pokání“ a věc vyznal jako hřích a své předchozí tvrzení veřejně korigoval i s patřičnou omluvou. Toto budiž důkazem nejen autorovy pokory, ale i mužské vyzrálosti. Neomylný je totiž jen Jeden.
Víte, jde především o to, JAK jakýkoli text čtete. Když si budu číst prostou větu oznamovací s jistým imperativem či naopak nádechem ironie – vyzní mně samotnému jinak, než byla psaná. Vyzní mi tak, jak chci, aby zněla. Despoticky, podle či eufemisticky. Zkuste zkrátka jen číst. Tak jako čtete třebas Boží slovo – tj. bez dosazování si hlasu vypravěče.
Dan Drápal nenapsal nic jiného, než že rozvedl, podle mě zcela v Biblických intencích, nařízení apoštola Pavla ze 2. kapitoly 1. listu Timoteovi.(A tento text LZE číst s imperativem!)
Pokud „jdu“ do prosté kritiky vlády (jakékoli), do nadávání – de facto proklínám, čili: a) hřeším, b) přivádím zlo na zemi, jejíž vládě zlořečím.
Dan Drápal píše (a psal) komentáře, názory, rady – vždy zasazené do Biblického rámce, s postojem lásky a zájmu.
Nikdy jsem nezaznamenal žádné štvaní či lobbování. Dan Drápal nenadává. Vždy po kritice nabízí řešení. A zde je pak moment, kde lze polemizovat, oponovat, navrhnout řešení jiné. Bohužel, některé komentáře, které zde čtu, neodpovídají názvu webu „Křesťan dnes“, spíše by se hodilo „Rozdělení dnes“, anebo „Já-mám-pravdu dnes“. Tedy atmosféra veskrze nekřesťanská. A to je smutné… Prosím, zkuste si uvědomit, že tento web čtou i mnozí nevěřící a štvavostí některých z vás jen demonstrujete rozdělení církve. Takto nevyhovíme příkazu Pána Ježíše, abychom Mu získávali učedníky. Prosím, nesouhlas s jakýmkoli autorem zde publikujícím, avšak zapoj do svého projevu Ducha lásky, Ducha Božího.
Přeji proto nám všem na závěr více Ducha jednoty a porozumění – tedy toho Ježíšova. Vždyť On je mocnější, než ten který je ve světě.
Krásný, požehnaný advent zastáncům i oponentům Dana Drápala!
Olga Nedbalová
Ano, jistě naše dílo bude spolehlivě prověřeno. K rozdělení – smutné také je, když křesťany dělí světská témata – očkování, politika atd. Dochází až k absurdním situacím a nic křesťanského v tom není. Na druhou stranu, apoštol Pavel nás nabádá k prověřování, viz. 1 Tesalonickým 5:21-28. Účelem je nesejít z cesty a ne drtit druhého, prosazovat svou pravdu. Tam je skutečně velmi dobré nezapomínat na Ducha svatého. Dříve bylo v církvi zvykem, například v Jednotě bratrské, se za vše modlit, vše skutečně prověřovat, doptávat se po Boží vůli. Dnešní doba je poněkud zrychlená a i my můžeme podlehnout rychlým soudům. Proto je dobře, když se ozve bratr nebo sestra v Kristu, kteří mají na onu věc jiný pohled, třeba právě proto, že mají s dotyčným osobní zkušenosti a jdou s ním delší dobu cestou víry. Myslím, že ono těsné společenství věřících je pro nás důležitější, než hodnocení širokého okolí, které nás ani vlastně pořádně nezná. Advent také znamená pro nás křesťany zpomalení, zastavení, zamyšlení a třeba i poděkování našim kazatelům, bratřím a sestrám ve sboru. Za možnost sdílet osobně víru a společně se na cestě za Kristem podpírat, napomínat, povzbuzovat. A také se nemáme nechat obloudit tímto světem, ať nám sebevíce nutí svůj pohled, své zrychlené řešení. Naše síla není v naší dokonalosti, ale v Ježíši Kristu a to je naše naděje. Přeji také všem milost a pokoj od našeho Pána, Ježíše Krista.
pavel v
ad “ K rozdělení – smutné také je, když křesťany dělí světská témata – očkování, politika atd.“
————————————————————————————————–
Bůh miluje svět. To znamená, že neexistuje žádné téma, které by mu bylo lhostejné. Když někdo rozlišuje témata na světská a nějaká snad náboženská, ukazuje tím, že žije ve virtuálním světě odtrženém od reality.
Smutné naopak je, když křesťan vidí ve světě někou bídu, křivdu či nespravedlnost a tváří se, že se ho to netýká, že to je „světský“ problém. Domněnka, že úkolem křesťana je „opečovávat“ si svoji dušičku a do ničeho se neplést, „abych se náhodou nedopustil nějakého omylu“ je zcela proti duchu evangelia. Je velice pohodlné, když vidím křivdu, onálepkovat to výrazem „politika“ a jelikož mezi prostým lidem je politika vždy vnímána jako špinavá, není potřeba se proti křivdě postavit.
Když jsem napsal, že Babiš je podvodník a zloděj, neznamenalo to vůbec, že trpím nějakou osobní záští vůči tomu člověku. Znamenalo to, že člověk na postu premiéra by neměl být zločinec, aby nedával špatný příklad, aby lidé nedospěli k závěru, že na člověka ve vysokém postavení se zákony nevztahují, jak to bylo obvyklé ve středověku. Nejsem proti Babišovi ani proto, že chci, aby vládnul někdo jiný. Ať je třeba vylosován z telefonního seznamu, jen když bude dodržovat zákony a pravidla slušnosti.
Četl jsem zde, že křesťané by měli zvažovat, že jejich diskuze budou číst nevěřící lidé a co si jako pomyslí, když shledají, že křesťané si v diskuzi neberou servítky. K tomu lze říci jen to, že Ježíš si také servítky nebral – nazýval věci pravými jmény. O farizejích a zákonících se vyjadřoval jako o plemeni zmijí, obílených hrobech, o pokrytcích, o synech ďábla. Věděl dobře, že svými slovy rozděluje Izraelity věřící v Boha.
Eva Hájková
Já vám nechci vytýkat, že ostře kritizujete některé politiky i křesťany, kteří se necítí na to, aby do politiky mluvili nebo zkrátka nejsou tak vášniví jako vy. To je vaše právo, pane Pavle. A každý se musíme naučit kritiku snášet.
Ale promiňte, jestliže každý křesťan bude jako Jan Křtitel nebo jako Pán Ježíš na počátku svého pozemského působení (podotýkám na počátku, protože ke konci života už byl jiný), k čemu je potom církev? K čemu bude nějaká církev, když každý křesťan má být sólistou bojujícím na vlastní pěst proti zlořádům v politice a za lepší svět?
Neměla být právě církev zde na zemi místem přítomnosti nebeského Království? Ne proto, co si o křesťanech pomyslí lidé, ale proto, abychom dávali příklad, jak by měly vypadat vztahy mezi lidmi.